Life sucks

Neberte mě moc vážně za to, co teď napíšu.
Moje deka mě nenechá spát. Pořád se převaluju z jedný strany na druhou, ale nikdy z toho víc jak 8 hodin spánku nebylo. Možná to bylo taky tim, že sem dneska opět četla Zatmění do dvou do rána. Tátoj trvalo pěkně dlouho, než si šel lehnout! A ještě něco jsem v noci zjistila - ona svítí. Jako ta deka. Když sem zatáhla za povlečení, svítila. Normálně sem si už říkala, že sem blázen. Chtěla sem si to nahrát, jenže sem si zas vybila baterku. Tak příště...
Dneska je venku modrá obloha a svítí sluníčko. Ale je tam tak -5.
Taky je na plánu Twilight v kině, se těšim jak malá:)
V noci se mi zdálo o mojí ex-nejlepší kámošce. To je snad schválně bo co.

...asi jsem se zbláznila. Po tom, co sem viděla Twilight jako film, sem si stáhla i knížky. Teď čtu druhou a včera sem to četla do půl druhý do rána. Díky tomu jsem nevyspalá a celkem nevrlá. Vrrrrrr
Nevim, co mám udělat dřív - musim si zbalit věci k babičce,odlakovat si nehty, udělat aspoň část úkolu na informatiku, vyměnit zvířatům podestýlku a vůbec nejdřív se musim převlíknout z pyžama.
Doufám, že tenhle tejden už proběhne v klidu...

Myslim po Vánocích.
Před to bylo celkem v pohodě. Jen díky svý skleróze si nic konkrétního nepamatuju:)
Večeře byla taky celkem v klidu. Celkem dobrá atmosféra.
Dárky: dostala sem tiskárnu, "empétrojku"(na tu sem se těšila nejvíc) a pak kupu hadrů.
Dneska je 26. prosince a já nezačala ani dělat úkol na informatiku. Takže o víkendu...
Objevila sem náhodou na youtubu trailer na film Twilight...

...a hned potom sem začala hledat film ke stažení. A našla...A v pondělí jdu na něj do kina...I když sem ho už viděla...:)

Bella byla vždy trochu jiná. Když se její máma znovu vdala, Bella se rozhodla sblížit se svým otcem a nastěhovala se k němu do malého deštivého městečka Forks bez toho, aniž by čekala, že se její život změní. Na první hodině v nové škole si k ní přisedne tajemný a okouzlující Edward Cullen, kluk, který je jiný než všichni, které doteď potkala. Ve škole se o něm šíří zvláštní zvěsti, stejně tak o jeho sourozencích, se kterými vždy sedává osamocený u jednoho stolu ve školní jídelně. I navzdory varování kamarádů Bellu Edward neskutečně přitahuje, zdají se jí o něm sny. Postupně začne mít však podezření, že Edward není úplně obyčejný kluk...

Už asi vim jak se jmenuje ten klučina. Trošku (no asi hodinu:)) sem pátrala po jménech a pak jsem hledala základku. Jo to mi připomíná že se musim podívat ještě na ten autobus...Ale zpátky, ve třídě mají 14 kluků, z toho se 4 jmenujou Jan. No a tak nějak mi z toho vyšlo, že se buď jmenuje Honza, Petr, Martin, Patrik nebo Aleš...Je jich docela dost těch jmen...:)

Vždycky když se koukám na tenhle klip, tak se mi chce brečet. Pouštim si ho i když mám depku (což je většinou ve čtvrtek).

...ne už to nikdy neřeknu/nenapíšu...
Zatim na mě nedolehla žádná vánoční depka takže dobrý:) Celkem 16 dní klidu:))
Na těláku zase florbal a dva góly k tomu:)

Come up to meet you, tell you I´m sorry
You don´t know how lovely you are

I had to find you
Tell you I need you
Tell you I´ve set you apart

Neřekla jsem ti sice promiň ani že tě potřebuju, ale vážně nevíš jak roztomilej seš...Ale nevyznám se v tobě...To že ráno vylezeš ven na terminálu na mráz a čekáš 5 minut na autobus a to i přesto, že bys mohl bejt uvnitř, je hezký. Jenže ve škole o mě nezavadíš ani okem. Ráno s V. obvykle spěcháme a ty nám nestačíš. Ani ty blbý dveře ti nemůžu podržet. Úsměvu nebo nějakýho podobnýho projevu sem se taky ještě nedočkala. Jen teď v úterý si se podíval, když jsem šla s K. do třídy. Ve čtvrtek jsem s tebou taky nejela "emhádéčkem", a i dneska po divadle sem tě marně hledala před budovou. Snad jsi spěchal...Chtělo by to nějakej signál co a jak!

Teď něco z jinýho soudku...:)




Veselý Vánoce:)

Dneska je 13. prosince. Ale na včerejšek by ta 13 seděla líp... Ráno první dvě hodiny IKT. Třídní měl kupodivu dobrou náladu...Jen když se mě ptal na nějakou věc z Wordu a já na něj jen nechápavě zírala, tak sem mu ji asi trošku zhatila... O psychologii nic, na matice jsme psali z něčeho, co půlka třídy nechápe a na konci hodiny mi začalo bejt zle. O přestávce jsem si vzala prášek, jenže než začal působit, byla poslední hodina. Tu předtim, ájinu, jsem protrpěla ležením na lavici. Učitelka zřejmě pochopila, že mi není nejlíp a nechala mě. Ve dvě jsem nejela, sejít z prvního patra dolů a pak nahoru do druhýho by mi asi udělalo velkej problém... Tak jsem teda šla s Ivou na zastávku a tam už stál ten fešák. Má takový zvláštní boty...Nevim, jak je popsat...No a on tam stál a vyhlížel autobus a já tam na něj tak pokukovala a on se ani neohlídnul...Nešťastná láska...:(


Že by z toho koukal novej styl a novej směr Linkinů v roce 2009?

Ona to nebyla přímo mandarinková bitva, ale hlavní roli tam hráli šlupky z nich. Lítaly po třídě a pak to nikdo nechtěl uklízet.
Ráno jsem marně hledala toho kluka na terminálu, zřejmě se mu opozdil bus a přišel dýl.
Dneska to byl vůbec nějak moc pohodovej čtvrtek...!:)

Tak mi včera přišlo DVD Road To Revolution od Linkinů. Je to masakr. Chester nadává jako dlaždič a Jay-Z měl v osudný den na sobě bílý trenky:)
Nejlepší song je nejspíš Bleed It Out s Robovým sólem na bicí!


Třídní si na mě teďka nejspíš zasednul, poslední týden (máme 3 hodiny matiky týdně) sem byla snad 3-krát u tabule. No a dneska mě zkoušel. Naštěstí mi dal snad ten nejjednodušší příklad...

Ráno se opakovala situace ze včerejška. Ve škole jsem ho taky ještě potkala, jen jsem se už na něj nedívala. Nevím proč. Odpoledne jsem „s nim šla skoro bok po boku“ na terminálu. Nic. Opět. Vzdávám to. I'm giving up!
Na těláku jsme hráli florbal. No a já vstřelila hatrick. Začalo mě to bavit (koho taky ne po těch gólech:))
A teď se jdu učit matiku, abych to zítra zase nepos....

...takže to dneska napravím.
Ráno jsem opět viděla toho klučinu. Na tom by nebylo něco zas tak špatnýho. Jenže místo toho, aby jel 6, počkal na 11 a posunul se ke mně asi na tři kroky. Že by?
Odpoledne jsem viděla odjíždět můj autobus v 14:15, a tak jsem čekala až do tří. Cestou jsem koukala na krásně modrou oblohu, na migrující racky a kachny a taky na dopravní letadla. „Vemte mě s sebou,“ říkala jsem si. Bohužel však moje prosba nebyla vyslyšena, takže pořád trčím v této malé republice...