Šéfe, chtěl bych si vzít dovolenou. Jak nejspíš víte, neměl jsem dovolenou přes šest let.
- Ano, Dane, toho jsem si vědom. Ale odpověď zní „ne“. Podle tvých záznamů ses za těch šest let hodil marod v průměru na šestatřicet dní ročně.
To můžu snadno vysvětlit, šéfe. Víte, trpím chorobou, kvůli níž jsem vysoce citlivý na etylalkohol a různé léky.
- Tak ti dám radu... nechoď do práce každej den ožralej nebo zfetovanej.
Šéfe, vážně... copak bych si mohl nechat ujít ten opojný pocit, když se pode mnou vlní a hopsá dodávka, zatímco asfalt bouří a vyvrhuje zelenomodré magma vzhůru k nebi barvy cucavých bonbónů? To by asi nešlo.
Max Cannon - Red Meat, kniha třetí
(str. 109)


Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou.

Markus Zusak - Posel
(str. 222)

Detektivové si vyměnili letmý pohled a já poznal, že mám vyhráno. Zase za tím byl pan Semerdjian. Budu muset Oberona /pes/ požádat, aby mu nechal dáreček před prahem. Pošlu ho tam zamaskovaného, takže i kdyby se pan Semerdjian díval - což nejspíš bude -, dostal by nezvratný, hmatatelný důkaz, že občas se prostě něco posere samo od sebe.

Kevin Hearne - Prohnaný
(str. 123)