Life sucks

...takže to dneska napravím.
Ráno jsem opět viděla toho klučinu. Na tom by nebylo něco zas tak špatnýho. Jenže místo toho, aby jel 6, počkal na 11 a posunul se ke mně asi na tři kroky. Že by?
Odpoledne jsem viděla odjíždět můj autobus v 14:15, a tak jsem čekala až do tří. Cestou jsem koukala na krásně modrou oblohu, na migrující racky a kachny a taky na dopravní letadla. „Vemte mě s sebou,“ říkala jsem si. Bohužel však moje prosba nebyla vyslyšena, takže pořád trčím v této malé republice...