Včera v noci mě přepadla divná myšlenka. Nesmím propadnout z matiky! Bohužel můj přístup k ní a známky to vyvracejí. Hrůza.
Taky poslední dobou hodně přemýšlím o sobě. Vlastně ani nevim já sama, kdo jsem. Vím, že dost nesnáším lidi. Ale další skutečnosti k tomu: nedokážu tykat nebo používat 2. osobu jednotného čísla (např. budeš, děláš, musíš…) u svých nejbližších. Jasně, otec po mně nemůže chtít, abych mu říkala „tati“, ale to, že „babi“ neřeknu babičce, je už celkem problém.
Potíže mám taky poslední dobou s tím, že nedokážu utěšit, nebo co to je za emoce. Když I. bouchla kvůli třídnímu, nedokázala jsem jí říct: „To bude dobrý.“ Začínám si připadat jako Dexter, krom toho, že nevraždím. „Přestávám cítit.“
Nedávám najevo svoje emoce. Až mě jednou bude někdo balit (?), bude mít docela problém s tím, abych se vůbec vymáčkla. Lidi si u mě všímají jenom vzteku, který mě poslední dobou popadá často. Lítost nebo úctu už prakticky ani neznám.
„…například člověk, který nesnáší všechny lidi. To už je pak problém někde v něm, a ne v okolí,“ řekla učitelka na psychologii. Vážně mě tím uklidnila. Možná bych měla jet někam do Bohnic, aby mě tam dobrovolně zavřeli s tím, že jsem duševně nemocný člověk.
Nevim proč, ale chytnul mě strach ze školy. Až skoro panickej. Řekla jsem si v jednu chvíli, že tam odmítám jít. Ale proč?
Články dne: Dneska se to hezky sešlo - Joe Hahn z LP a Kellan Lutz slaví narozky. Takže HAPPY BIRTHDAY!:)
0 komentářů:
Okomentovat