Včera, když jsme s Verčou jela ve tři domů, jsme vymyslely plán. Že prej něco dáme panoj řidičoj - btw. říkají mu Milda - no a nakonec jsme se dohodly na čokoládě. Já měla mluvit.
Ráno jsme na ní hned vyhrkla, jestli to teda má. Čokoládu vytáhla. V Hradci jsme počkaly, až všichni vylezou z autobusu.
„Tak co, budou jedničky?“ - to mě zaskočilo a nemohla jsem mluvit:D (nevim, jestli jsme odpověděly)
Verča: „My bysme se s váma chtěly rozloučit a popřát vám hezký prázdniny.“ - při tom mu dala tu čokoládu.
„Jé děkuju. Končíte dneska?“
Já: „Ne ještě příští týden budem jezdit ale už se asi neuvidíme.“
On: „Já končím dneska!“ - poté následoval smích typu HAHAHAHA
Verča: „Tak se mějte, nashle.“
Taky jsem se rozloučila a vystoupily jsme z autobusu. Zamávaly jsme a mířily na zastávku.
Při IKT nic, při matice mě vyvolal na nějakej příklad, ztrapnil mě před třídou (ale co, mě je to jedno, už jsem zvyklá) a v tu chvíli místo toho abych ho litovala jsem ho silně nesnášela. Vůbec se mi za poslední týden vrátila taková lidumilovná nálada..
Jak Obama sestřelil mouchu
Lady Sovereign - So Human (i když tenhle styl nemám ráda, tak tenhle song mě uchvátil:))
Právě teď mám pocit, že se mi zbláznili zvířata - Kevin skoro útočí na Kennyho a do toho sem ještě chodí ta protivná mrňavá kočka. Doufám, že zítra už budou v pohodě...
0 komentářů:
Okomentovat