Life sucks

Probíráme hmyzáky. Pavouky, žížaly, motýli...
„Motýl Emanuel! S vílou Amálkou,“ přemýšlela jsem nahlas.
„Ne, počkat, s Makovou panenkou, ne?“ odporovala I..
„No jó!“ došlo mi. „A Křemílek je sám.“
„Ne, ten má Vochomůrku přece!“ zase odporovala I..
„No tak kdo je sám? Jo vlastně Rákosníček nikoho nemá!“ přišla jsem na to. A pak jsme se jenom smály mojí neznalosti českých pohádek.
Sranda byla, když do toho pan učitel zatáhnul ještě Ferdu mravence a brouka Pytlíka. Brouk Pytlík je prý v knížce špatně.
„(...) To si mravkolev počká v díře a když se přiblíží mravenec, hází po něm písek,“ vysvětloval. S I. jsme se tím pádem smály ještě víc a představovaly si, jak si spolu s mravencem mravkolev hází zrnka písku.

Dneska jsme se byli podívat na některých ústních maturitách. Bylo mi celkem proti srsti, že budu okounět a tím znervózňovat maturanty. Na druhou stranu, příští rok mě to čeká taky.
Slečna na češtině věděla prakticky všechno, jako kdyby si to tahala z rukávu. Na angličtině po nás S. házel pohledy, týpek suveréně mluvil, v tu chvíli jsem mu záviděla. Téma: jakou zemi by chtěl navštívit a učitel se podivil nad tím, že nemluvil o Anglii. Mě to taky překvapilo.
A teď tady sedím ve škole a ten space mě asi zabije...