Life sucks

Tak jsem doma. Ale chci zpátky co nejdřív.
Všechno bylo naprosto perfektní.. až na moji matku. Kdybych mohla a kdybych věděla, že se nedostane ven, zavřela bych ji do nejbližší telefonní budky a rychle utekla pryč. Měla štěstí, že jí v krámech nikdo nerozumněl, jinak by ji asi vyvedli ven. Prostě ponorková nemoc. Nevím, jestli to dělala schválně, každopádně já se tetelila radostí už jenom z vědomí toho, že se nacházím na Britských ostrovech.
Cesta byla celkem v pohodě. Němci zuřivě staví nové kusy dálnic, ve Frankfurtu mají nádherný letiště a v Belgii v jednu ráno je dost rušno. Já blbec nespala ani cestu tam, ani cestu zpátky. Místo toho jsem koukala z okýnka se sluchátky v uších a usrkávala red bull. Já ho nemít, tak asi umřu.
Ještě k tý Belgii: v jednu ráno jsme tam na nějaký benzínce stáli frontu na záchod. Nevím proč, ale přišlo mi to náramně zábavný :D
Trajektem jsme nejeli, místo toho jsme se naložili do vagónu a hezky se svezli tunelem. Byl to divnej pocit jet, a přitom vlastně stát na místě.
Pak nás vyhodili v Londýně, kde jsme prošli část City, kolem Globu, katedrály sv. Pavla k Monumentu, dovnitř Toweru a pak na hotel. K tomu, abychom se šli podívat na korunovační klenoty do Toweru, jsem musela máti skoro dokopat.
Katedrála v Canterbury ani v Salisbury ji nebrala, místo toho ohrnovala nos a já věděla, že si místo toho představuje, jak se válí kdesi v Řecku na pláži.
Hotelovej pokoj byl dobrej, tak akorát. V televizi jsem sice nechytala MTV, ale místo toho jsem si mohla dělat srandu z máti a říkat jí, že se jenom kouká na obrázky na BBC :D
V Canterbury jsem narazila na první knihkupectví Waterstone's. Já bych tam byla třeba hodinu, jenže maminka měla hlad (ta pořád myslela jenom na jídlo!) a tak jsem se pokochala Jaceovým tělem na coveru City of Bones a zase jsme šly. S sebou jsem si nesla Shiver.
V hotelu byla větší sranda. Vždycky ráno, když se všichni seběhli ke snídani (toasty mňam), se čekalo jenom na toasty. Přišla obsluha, položila tác a než se skoro stačila otočit a odejít, toasty byly pryč :D Jeden pán, co s náma jel a seděl u nás u stolu si dělal srandu z toho, že ho naučili jíst zrní pro slepice. Čekal asi totiž, že dostaneme klasickou britskou snídani :D A než se stačil otočit, ani ty toasty si nedal :D
Druhá část Londýna byla lepší, zajímavější. Taky namáhavější, ale to mi bylo jedno. Na ten den nám zbylo nějakých 120 liber k utrácení. Greenwich mě normálně zachránil! Tam bylo další knihkupectví Waterstone's! A to už jsem si nesla knížky 3. Zarazilo mě jenom, že jsem nikde neviděla nějakej krám s hudbou. Vůbec žádnej. A to jsem přitom vídala Brity s bílými sluchátky v uších skoro nepřetržitě. Stejně jako Mini Coopery a Conversky.. autama jsem máti štvala, a to mě bylo jaksi jedno. Ona mi taky lezla na nervy.
Britové vypadají.. dobře. Inteligentně, jako kdyby všichni chodili na Oxford nebo Cambridge :D
Školní uniformy jsou taky slušivý :D
Cestou zpátky jsem teda taky nespala. V Rozvadově jsem si pak koupila dalšího red bulla, kterej mnou protekl snad za dvacet minut. Cesta Plzeň-Praha byla vážně docela těžká.
Po příjezdu domů jsem šla spát. Spala jsem zhruba od tří hodin odpoledne do sedmi ráno, ne v kuse. Ale stejně je 16 hodin dost.

Táákže.. i přes mámin sarkasmus, za kterej bych ji nejradši nechala doma, se tenhle výlet dost vydařil. Bylo to perfektní, dokonalé. Až budu moct, s obrovskou radostí pojedu znova, klidně i s cestovkou, ALE BEZ rodinných příslušníků!
Nějaký fotky jsem už hodila na facebook, ale nejsou tam všechny. Na ostatních se pracuje. // Pár jich najdete tady, omezuje mě limit, takže než je tam všechny nacpu, bude to pár dní trvat.


Přišla jsem o Muse a o The Subways, ale musím doufat, že přijedou ještě samostatně. Podle videí na YT to pěkně rozjeli pro mě dvě nejlepší kapely na fesťáku, kvalitní videa songů Muse můžete najít tady. Linkini konečně odhalili oficiální datum vydání alba - 14. září, o něco dřív - konkrétně 2. srpna - vyjde i pilotní singl. Nezbývá nic jinýho, než se těšit.

Na úplný závěr bych sem chtěla hodit jedno video. Je to z telefonu, takže horší kvalita, ale já prostě musela :D