Life sucks

Jsem:
naštvaná, znechucená, naštvaná, unavená, nevyspalá, nechápající, naštvaná a vystrašená.

Včera na angličtině jsem se spolužačkou byla jediná, kdo se přišel na Shanea podívat. Ze 17 lidí. Ale bylo to v pohodě. V životě jsem snad víc nemluvila anglicky a když jsem ukazovala fotky z Anglie, rozplývala jsem se a komentovala jak o závod.
Prakticky celý den jsem řešila zítřejší den. Máti dělala uraženou a naštvanou, Kristýna to brala v pohodě. Já byla někde mezi.
Dneska byl v plánu zubař. Bože, já bych tu zubařku něčím přetáhla! Pinda jedna!
Na cestě k zubařce:
„Tak Kristýna zejtra nejde.“
„To je dobře. Co by tam vůbec dělala?“
„Bože, já nevim.“
„Ještě mi řekni, že jde na ples.“
„No jde.“ *chvilka hřejivého uspokojivého pocitu zadostiučinění*
Celou cestu pak se mnou máti nepromluvila a mně to bylo buřt. Ať si klidně trucuje, ségra prostě jde.
Zejtra teda budu trpět a vybírat si něco na sebe. Toho dne se už dlouho děsím, dokonce mi to leze i do snů. Asi budu dělat, že jsem zaspala nebo tak něco. Držte mi palce!