Life sucks

Nebo ne možná tak úplně bohové a jedna bohyně. V každém případě jde o lidi, kterých si hluboce vážím, respektuju je a skoro je uctívám u oltáře, just sayin'.

A to i když jde o lidi, které asi v životě nepotkám naživo.

1. Florence Welch a 2. Mike Shinoda - tady asi není třeba nic psát, oba jsou géniové v oblasti hudby. Mike Shinoda umí dávat dohromady prakticky nespojitelné, objevuje nové nástroje a techniky a z toho všeho pak vzniká naprosto dokonalá hudba, která dostala miliony lidí na celé planetě.  Flo má zase dokonalý hlas, úžasný texty a i tak celkově je to prostě parádní ženská. Má šmrnc, vkus co se týče módy a evidentně je svá. Nemluvě o tom, že je z Anglie. Úcta k těmhle dvěma osobám je ve mně zakořeněná tak hluboko, že nejspíš nebudu schopná po zbytek života se jí zbavit. Samozřejmě, ne že by mi šlo právě o to.

3. Fernando Alonso - dvakrát mistr světa, který má našlápnuto na titul třetí. V dnešní VC Evropy - kterou jsem mimochodem neviděla a hrozně mě to čílí - vyhrál. (Co jsem tak četla reakce, tak vyhrál fenomenálně.) Fandím mu už přes šest let a doteď mě to neomrzelo. Jeho dnešní slzy na stupních vítězů mě tak trochu dostaly do stejného stavu jako před lety - respekt hraničící s pubertálním zamilováním. Já vím, já vím, dětinské. Nic to nemění na tom, že kdykoli se v minulosti vztekal a tisk si z něj dělal blázny, já mu pořád držela palce a ostatní jezdce jsem proklínala až hrůza.
(Jako třeba dneska Hamilton a Vettel, jakto, že hoši nedojeli? Ha ha.)

4. Vynálezce popcornu do mikrovlnky. Vypadá to, že bych musela hodně googlovat, abych přišla na to, kdo to byl, tudíž vám v této chvíli neřeknu, kdo to byl. Je dost dobře možné, že už je po smrti, ale můj respekt mu patří dál.
Stejný obdiv sklízí vynálezce žehličky na vlasy.

Jen tak, aby bylo jasno. x