Life sucks

Zase jsem po dlouhé době navštívila zubařku. Máti jela se mnou, aby věděla co a jak.
Musím uznat, že toho, co mě čeká, se bojím jako čert kříže. Díky paní zubařce.
Slova jako vydloubnout, narkóza, stehy, bolest mi nedělají moc dobře. „Po Novým roce tě pošlu do fakultky na stomatologický oddělení a tam ti ten zub vybavěj,“ řekla bez ohledu na to, jakej šok mě potkal. Umělej zub mi tam ale nestrčí! Takže se mám v únoru na co těšit. Nebudu moct jíst, ale na druhou stranu taky pár dní nepůjdu do školy.
Písemku ke zemáku, kterou jsme psali před prázdninama, jsem zvládla bravurně. Musím sama sebe pochválit: seš pašák. Měla jsem 45 bodů z 55 a suveréně jsem měla nejlepší písemku. Je to hezkej pocit porazit 33 lidí. Na tohle jsem byla zvyklá na základce, ne na střední!
Na angličtině se ze mě Shane pokusil vyrazit pár slov, ale nějak mi to nešlo. Dialog:
„Your hair has new colour, “ (nebo něco takovýho)
„Hmm.“
Odsekla jsem ještě párkrát. Potom jsme měli říct, kam bychom chtěli jet, kde bychom uplatnili naši angličtinu.
„In England,“ já.
„Why England?“
„Hmm... because I like it?“ Oh my God, I love England!