Ožralej Honza z Olomouce. Bláto. Zima. Uřvaná Kate Nash. Pendulum = extáze. Pařba na Wombats. Úsměv Harryho z White Lies. Divoký cesty MHD. „Teď jsem to posral.“ Noční/ranní procházky Hradcem. Paranoia. Výpadky proudu. Pivo všude, i ve vlasech. Zničený kecky. Shock! Celková nehorázná únava. Nálepky s nápisy "Božkov inside" nebo "Jsem volná!". Bolavý nohy. Zablokovaná krční páteř. Žádný fotky. „Hovnóóó!“
Za tři týdny v podobným stylu, psala jsem po Nova Rocku. Jak šeredně jsem spletla. Byla jsem na míle daleko od pravdy!
Jedním slovem: divočina.
Den 1. aneb Večírek pro nedočkavé
Překvapení festivalu: Kate Nash, Jimmy Eat World, CCTV Allstars a Anberlin
Ráno jsem z domu odjížděla natěšená a mírně unavená, protože jsem v noci nemohla pořádně usnout. Hodila jsem si věci k bábině, pobrala jen to nejnutnější a vydala se na cestu. Dopravní podnik v Hradci sice posílil dopravu, ale to nic neznamenalo, protože busy jezdily nacpané k
prasknutí. Cestou do areálu mě málem udusil jistý Honza z Olomouce, který byl už solidně pod parou a který tvrdil, že jsme povrchní. Musela jsem ho neustále šťouchat do žeber, jinak bych na Wombaty nezapařila.
Na opáskování se nestály fronty, zato ale na vstup do stanového městečka byla fronta dlouhá několik desítek metrů. To se mě ovšem netýkalo, takže jsem se jen snažila moc nešklebit a šla jsem dál. Chvíli mi trvalo, než jsem se v areálu zorientovala. V neděli už to ale bylo cajk a veděla jsem, kde je jaká stage.
S Ivou a její ségrou Evou jsme večer zapařily (stydím se) na Žlutýho psa. Omlouvá mě snad jenom to, že hráli Satisfaction od Stoneů, ne? No a večer jsme zase dobíhaly autobus. Jsme snad
prokletý nebo co.
Den 2. aneb První festivalový den
Fail festivalu: My Chemical Romance
Počasí pořád pod psa. Už od rána jsem kontrolovala situaci výhledy z okna v pátém patře paneláku. Cesta MHD pořád divoká, ale už ne tolik. Ještě stále nebolavé nohy. Shock z Tesca.
Šacování u vchodu. A pak taky natěšenost na Paramore.
Stihla jsem UDG, kteří mě trošku zklamali tím, že nezahráli Motýla. To bych si šla skočit do kotle. Chinaski jsou česká mainstreamová klasika. Kate Nash hodně mile překvapila. Z cédéčka na mě působila jako taková milá slaďoučká písničkářka. Naživo se ovšem ukázalo, že v ní dřímá rockerka. Vřískala jako kočka a vůbec to nebylo špatné. Sum 41 šli mimo mě, jenom jsem přihlížela na kopečku, jak to vřelo v kotli.
Jak jinak, při Paramore se mi vybil telefon. To bych prostě nebyla já. Hayley je jako ďáblice.
Válela se po zemi, komunikovala s davem a poskakovala po podiu. Paramore zahráli snad všechny jejich největší pecky + The Only Exception bylo překvapení. První moment, kdy jsem si na festivalu zazpívala.
Den 3. aneb Druhý festivalový den
Pecky festivalu: The Feel Good Drag od Anberlin, Bleed American od JEW, Let's Dance to Joy Division od Wombats
Den D. White Lies a Wombats.
Únava začínala být znát, ale ještě stále to nebylo nic v porovnání s tím, co mě čekalo v úterý.
Jela jsem dřív kvůli Slovákům From Our Hands a podívat jsem se byla i na "mlátičku" Your Demise. A pak už jenom jít zabrat si co nejbližší místo k podiu na White Lies...
Jen co Harry nastoupil, tak jsem byla v sedmým nebi. On se smál! Ale jak!! Malou fotku spolu s reportem najdete tu.
Headlineři festivalu pro mě byli Wombats. Tahle indie banda mě dostala a přesvědčila (spolu s White Lies, kteří byli oznámeni později), že na RfP letos pojedu. Zahráli songy jak ze svého
debutu, tak i z novějšího This Modern Glitch. Skákalo se, zpívalo se z plných plic, vzduchem létali kelímky s pivem (jo, trefa!), šlapalo se na nohy a mačkalo se a tlačilo na sebe. Po čtyřiceti minutách jsem byla zpocená doslova od hlavy k patě, ale když Wombati na závěr dali Tokyo a Let's Dance to Joy Division, musela jsem tu pařbu dotáhnout do konce. Čtvrtá řada byla krutá, první je nejspíš pro sebevrahy, ne?
Pařba roku a festivalu, už se moc těším do Lucerny.
Kupodivu to moje hlasivky všechno vydržely a nohy po hodině chůze mě kolem druhé ráno taky dovedly domů. Ale byla jsem „so happy, so happy!“
Cestou jsem potkala desítky policajtů, ale že by některý zastavili, vykoukli z okýnka a řekli „Slečno, je jedna hodina ráno, neměla byste tady chodit sama. Nechcete svézt?“, to se mi
nestalo.
Nefotila jsem, protože jsem měla co dělat, aby mě lidi ve čtvrté řadě nezašlapali do země. Fuck that, vzpomínky mám v hlavě a ty mi nikdo nevezme. Večer jsem si koupila wombaťácký triko, na který jsem náležitě hrdá.
A teď krátce k MCR. Nejsem jejich fanda, takže by měli hodně těžkou práci s tím, aby mě přesvědčili, že jsou v podstatě dobří. Fail to pro mě byl proto, že 1) nezahráli moc pro mě známých songů (já chtěla třeba Famous Last Words!) a 2) (haha, a to jsem se hlasitě smála) dvakrát jim vypadl proud. Prý šlo o chybu na straně týmu od MCR, ne festivalu. Navíc měli mizernej zvuk.
Na závěr to pak rozjeli ještě Asian Dub Foundation a měla jsem dost.
Den 4. aneb Poslední festivalový den
Svítilo sluníčko. Já vím, zákon schválnosti, ale stejně. Nehorázně mě bolely nohy, kecky byly zralý na vyhození a měla jsem zčásti zablokovanou krční páteř. Masáž by bodla ještě teď. + nevyspalost, to je fakt mrcha.
Skupinou dne pro mě byli Anberlin. Češi moc nejsou do nemainstreamový hudby, takže asi neznali. Ti, co stáli v první řadě, byli ovšem dobří! Chválím a tleskám jim. Zanotovala jsem si při coveru Enjoy the Silence a vesele si prozpěvovala při finální The Feel Good Drag. Postřeh: zpěvák Stephen měl odřené koleno do krve. Směle odhazoval mikrofon a do davu kousek ode mě letěly obě plastové lahve. Po těch lidé ale nejdou.
Na Jimmy Eat World se utvořil solidní kotel. Byla jsem utahaná, takže jsem si jenom sedla na kopec a koukala. Bleed American jako start? Like it!
Sunshine a Tata Bojs mám ráda, od druhých jmenovaných jsem ukořistila i podpisy. No a pak už jsem běžela (doslova) na Pendulum. Stihla jsem půlku setu a moc se mi to líbilo. Pod podiem bylo plno, přilehlá louka a kopec byl taky obsypanej lidma a všichni se vrtěli do rytmu. I vizuálně to měli vymakaný. Údajně na ně přišlo okolo 24 tisíc lidí. Na závěr jako přídavek dali asi nejznámější Watercolour a kotel zešílel. Žasla jsem nad tím, kde lidi brali tolik energie po třech dnech neustálých pařeb a chlastání.
Celkově to byla dokonalost. Ať už je tu další ročník, prosím!
1 komentářů:
Pěkné, teda, já asi 3/4 z těch skupin neznám.
Jako, koukala jsem na videa od MCR a říkala jsem si, že je dobře, že jsem na ně nešla.(Chtěla jsem jít s kamarádkou jen na ten jeden den.) Fakt to měli nějaké divné :D :D
Akorát to počasí no, ale já jsem vám fakt přála sluníčko!!
Bože, stejně bych vícedenní festival nedala asi, zemřela bych :D :D.
Snad příští rok dojede něco pro mě lepšího :D (třeba LP, já vím, že mleli letos, že jsou drahý, ale nechť se stane zázrak! :D)a půjdu tam.
:D :D :D
Okomentovat