V hlavě jsem si tohle tak trochu dávala dohromady, jenže.. ano, už zase nevím.
Mám momentálně jeden velký problém a ten se jmenuje budoucnost. Nemám tuhle mrchu ráda, protože nemám nejmenší tušení, s čím na mě přijde. Obzvlášť teď.
Odmaturovala jsem, což znamená, že na tohohle strašáka můžu už klidně zapomenout. Další otázka je nasnadě: co dál?
Jsou prázdniny; měla bych mít nějakou zatracenou brigádu, abych nemusela poslouchat máminy kecy o tom, že není zvědavá na to, aby “podporovala moje ty a ty“ (myslela koncerty a festivaly) nebo aby na mě řval můj nevlastní otčím, proč jsem nedala sestře najíst. Když nechce jíst, tak nechce. Cpát do krku jí to nebudu. Hodně jsem se naštvala a odešla. Tak trochu jsem doufala, že mi otčím kvůli mé vrozené vzdorovitosti zase odpojí kabel od netu, aby byla taky sranda. Jenže on ne.
Měla bych plánovat svůj život na vysoké škole. Prosím, hlavně co nejdál od rodičů, kompletní samostatnost je vítána. Měla bych řešit, co budu dělat na kolejích, jak se sama budu poflakovat po (doufejme nějakém větším) městě a užívat si kulturního života. Ale. Jedny přijímačky jsem nestíhala (Brno, pamatujete?), ty druhé jsem zase musela zamítnout kvůli těm třetím, jejichž výsledky mě na školu stejně nedostaly. Jasně, jsou VOŠky a druhá kola, na druhou stranu nechci skončit někde, kde by mě to nebavilo.
Nesčetněkrát mi na rozum přišla i myšlenka, že bych jela pryč. Za hranice, pokud možno na sever od České republiky, v žádném případě na jih. Buď pracovat, nebo jet jako dobrovolník a pomáhat tam, kde je to potřeba. A zase, osamostnit se. Vážně chci tak moc pryč z domu? Anooooo! Minimálně na rok, maximálně do konce života. Poslední dva tři roky mám pocit, že se mě otčím snaží vychovat k obrazu svému. Což je zbytečné, ale proč bych se obtěžovala mu to říkat, že. Ségry je mi trochu líto, že to všechno slízne sama; přeci jen, já měla tři nevlastní sourozence.
V říjnu mají přijet Subways a na konci listopadu pak Wombats (party hard again!) a už z těchto dvou (pro mě důležitých, you can give a fuck) důvodů nad dlouhodobějším odjezdem váhám. Já vím, moc to beru... Kdybych se rozhodla jet dejme tomu od ledna, nabízí se otázka, co do tý doby dělat. Otčím by ze mě doma sedřel kůži. Zase jsem tam, kde jsem byla.
Time to start living your life, you dumbass.
Na závěr se podívejte na ten božskej song Anti-D. Jako antidepresivní.
0 komentářů:
Okomentovat