A to znamená, že nám (aspoň podle Mayů) zbývá 356 dní života. 8544 hodin. 512640 minut.
(Matika mi nikdy moc nešla, takže počty berte s rezervou.)
Když to nebudu brát vážně, řeknu si: No, začíná nám pomalu hořet koudel za zadkem, co?
V tom následujícím (posledním?) roce musím:
- vymalovat svůj šmajchlkabinet nějakou pěknou barvou a pak si tam něco načmárat
- začít plánovat (poslední?) festivalovou sezónu
- najít si práci - ale už fakt jako
- koupit si lupen na Coldplay
- pořídit si festivalové vybavení: nový spacák, sluneční brýle, špunty do uší a nejspíš i nějaký kolíky ke stanu do zálohy (znám se...)
- snažit se nerozmyslet si to tetování (dávám tomu měsíce až dva roky)
- přečíst aspoň 150 knih
- ovládat svoji vznětlivost a nenechávat se otčímem zbytečně rozčilovat
- shodit pár kilo a opálit si břicho
- nenechat se překecat, abych šla znova na vysokou
- nezamilovat se (knižní crushe se nepočítají)
- postavit aspoň jednoho sněhuláka
- znovu navštívit Anglii (fingers crossed! x)
- nezešílet ze své mladší sestry
- zároveň ji naučit poslouchat indie
- drbat Gepana na břiše (...)
- zkusit si znova obarvit část hlavy na modro.
Ale who gives a fuck? (již brzy na vaší klíční kosti)
Čtením tohohle nesmyslu jste strávili asi minutu, už je rok 2012! Tick tock, běží vám čas! :)