„Pro mě za mě,“ odpověděl otčím na to, zda bych si na zeď mohla něco napsat.
About me
- Nicole
- A girl who wants to live in England, never fall in love, buy an iPod 32GB, read all books from Stephen King and see Linkin Park at least 10 more times. Yeah, it’s not really hard to please me.
Favourite
-
Maligní humorpřed 7 hodinami
-
-
-
-
Svět postihla ekonomická krize loni, mě až teď.
1) Lupen na RfP
Tohle už není problém. V pondělí bych si ho snad už mohla koupit, takže předejdu možnosti (a taky depresi), že mi zase někdo ujede. UŽ NE!
2) Lupen na Prague City Festival
Poté, co jsem včera přišla na to, že mají přijet 30 Seconds to Mars, jsem si řekla: Sakra, já bych na ně chtěla jet! Navíc přijedou blink-182 a Angláni Hadouken!, takže bylo celkem snadno rozhodnuto, že pojedu... tedy pokud zoufalé náctileté fanynky nevykoupí lupení už 3 měsíce před akcí jako takovou. Mám sice v brzké době narozeniny, ale kdoví, jak propukne celá ta marsmánie.
3) Knížky/Books/Les Livres
Jelikož jsem knihomol a není den, kdy bych naprosto nic nečetla a vím, že v dubnu vychází tři knížky, které bych moc chtěla, netuším, jak tohle pořeším. Asi si zakážu si je objednávat/předobjednávat. V souvislosti s RfP jsem chtěla začít šetřit, abych si když tak mohla koupit nějakej ten merchandising, ale to bylo ještě předtím, než se Marsové dohodli, že teda přijedou...
4) Hudba jako taková
Cédo na konci února vydává Clare Maguire a 25. března taky svůj debut vypustí do světa Natalia Kills, který bych si moc ráda pořídila. Nemluvě o tom, že už delší dobu básním o tom, že si pořídím Hurts a poté, co jsem přišla na to, že placka The Wombats stojí na amazonu 4 libry, jsem začala toužit i po něm...
5) Kino
Možná je poněkud troufalé, že se považuju za filmového fajnšmejkera, ale beru za povinnost chodit do kina alespoň jednou dvakrát za 2 měsíce. I Am Number Four, Beastly, Red Riding Hood a Your Highness... tyhle vidět prostě chci.
6) Barva na vlasy
Posledním zanedbatelným bodem, na který jsem si teď vzpomněla, je projev mé rebélie nabarvit si alespoň část vlasů na modro. Jenže ona ta barva taky není zrovna nejlevnější, víte...
Včera to vypuklo. Naráz se vyřešily problémy číslo 1 a 6.
Musím se přiznat, že z maturiťáku jsem byla nervózní už od prváku. Byl to tak trochu strašák. Já a v šatech, navíc mít podpatky? Směšná představa!
Šaty jsem zvládla, do podpatků jsem si kvůli předtančení ala Dáda Patrasová/Michael Jackson/Pomáda netroufla. A víte, jak to vypadalo? Tak, že jsem byla snad nejmenší. Aspoň z jednoho videa je to vidět. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to nebyla pravda.
Na vlasy a líčení jsem si zamluvila svou sestru, která měla přijet z práce. Přijela dřív a odepřela mi tak šanci na chvíli si zdřímnout, což se projevilo v jednu ráno a v autě cestou domů. Teplo ze mě vysávalo poslední šťávu a i ten kofein, kterého jsem v sobě měla víc miligramů než obvykle, působil snad opačně nebo co.
Vlasy jsem měla za hodinu hotový. Makaly na nich ségra s bábinou a výsledek stál celkem za to: dalo by se s klidem říct, že jsem vypadala jako čarodějnice. Jak jsem si barvila vlasy na modro, dopadlo to tak, že jsme to pak barvily znovu a výsledná barva byla dofialova. + střípky na hlavě, milion spinátek a tuna laku na vlasy... Představa mytí si vlasů a následného rozčesávání mě děsila. V šatech jsem zpočátku nemohla dýchat, z čehož si moje nevlastní bábina udělala další Vánoce. Vlézt si do auta? Taky docela složitej úkol! Na místo plesu jsem ale dojela v pořádku.
„Maturantka?“ zeptal se mě sekuriťák u vchodu.
„Mm-hm,“ zamručela jsem na souhlas. Zeptal se na třídu, uvedla jsem, že jsem první v abecedě a šla jsem. Nervozita, která se projevovala už od rána, začala gradovat.
Nakonec se ukázalo, že jsem přijela akorát na nácvik předtančení. Už když jsme nacvičovali v aule si mnozí stěžovali na nedostatek místa. V šatech to bylo horší. Ale víte vy co? My to zvládli! Jsme prostě elita. ^^ Spolužáci si předávali drb, že se na naši třídu přijde podívat nejvíce lidí. Kolik jich z těch 13-ti set (čísly: 1300!!) přišlo kvůli nám? No to je fuk, předtančení jsme zvládli, vysloužili jsme si potlesk, úspěšně jsme se i ošerpovali – a já nespadla ze schodů! :D –, mnozí z nás dostali do hlavy mincemi a potom už přišlo na řadu video.
Znáte ten pocit, že jste tak nehorázně šťastný, až se vám chce brečet? Já měla namále. Mirek vytvořil z našich a učitelských hereckých výkonů dokonalost:
Z hlavních protagonistů bych chtěla vypíchnout pana učitele Vodu („Já věděl, že to jednou přijde.“), paní učitelku třídní (ukazovátko o tabuli ala Igor Hnízdo) a pana učitele na tělocvik, který si už svůj první týden na škole vysloužil nové jméno Chuck Norris. You rock! Na plese se ukázal i náš bývalý pan učitel třídní, který se smál od ucha k uchu.
(Dobrovolně přiznávám, že mě víc pobavilo video třídy 4.SL, které způsobilo smích až k slzám. Kdo by to do vás řekl, esesáci? Nicméně pořád kopu za naši třídu. :D)
EDIT: Kochejte se, vážení! :D
Celou noc jsem usrkávala (svou oblíbenou) vodku s džusem. Ta druhá už byla silnější, takže se mi pak lehce motala škeble... ale dostal mě z toho Red Bull. Toho druhýho jsem si smíchala s nápojem džus+griotka své bábiny, která evidentně o alkohol nejevila zájem. Chtěla sice tancovat, ale projevilo se, že nejsem ani moc společenský typ, ani si moc nepotrpím na tancování. O půlnoci se zašlapovali šerpy za zpěvu „Já na to mám!“ a všudypřítomného veselí. Ve čtvrt na dvě jsme odjížděli, ve dvě jsem šla spát poté, co jsem si za pomoci mámy z vlasů vymotala všechny nezbytnosti.
Sloh na šest set slov, ale musela jsem. Tohle se děje jednou za život a náš ples byl prostě famózní. Možná že nebudeme až tak špatnej ročník. ^^
Blog jsem si založila proto, abych předešla tomu, aby se moje drahá maminka nedočetla něco, co by neměla. Proto jsem papírovou formu se zámkem vyměnila za elektronickou podobu.
Jsem ráda, že už jsem z tý holky, co psala takový nehorázný blbosti, vyrostla. Doufám. :D
To jsou, ehm, Muse. Nakresleno mnou a Ivou. Když jsem se doslechla, že na pár svých koncertů plánují přistání ufounů, musely jsme to nějak zparodovat. :D
Recese musí být. „V případě naléhavých okolností informujte, prosím: mě. Telefon: mám.“
Samara v lepší kvalitě :D
Uvítala bych, kdyby program Adobe Reader měl nějaký záložky nebo tak něco. Pak akorát nevím, na jaký straně jsem skončila :D
Shane nám zadal práci, abychom napsali A4 na téma oblíbený seriál. Výběr byl rychlý a jednoduchý. Nechť mi Michael Scofield odpustí :D
Evidentně jsem nevěděla, jaký peklo mě čeká. Slovo mazec to ani zdaleka nevystihuje. :D
Co dodat :)
Poprvé za zhruba 4 roky mám pocit, že mi chybí moje nejlepší kamarádka. Teda, ex-nejlepší.
Po tom, co jsme se rozhádaly v devítce jsem s ní nepromluvila ani slovo. Když ji náhodou potkám na zastávce, dívá se na mě jak na vraha a já se jí snažím jenom ignorovat.
Občas mi moje tvrdá hlava překáží...
Google s tím zřejmě přišel první, ale už i Mozillu si můžem upravit tak, jak chcem.
20:36
Dokončila jsem Frosbite. Chudák Rose, já bejt jí, asi bych se už zbláznila!
Moc si na ten Twilight nezvykejte, nebude tady dlouho.
Našla jsem tuny krásných layoutů, takže bych mohla každý týden mít jinej. Ale ne.
Protože tady na tom (Twilight) není moc vidět text, a to i přesto, že jsem se hrabala v HTML a změnila barvu z oranžový na bílou.
Jedno vím jistě, bude to tmavej layout. Na knížky možná dám nějakej světlejší.
Za chvilku článek zedituju a odkážu vás na pokusnej blog, kde budou ty layouty vidět.
Později je teď. Nadávat na otčíma nemá cenu.
Na mém provizorním blogu se můžete podívat na ty nejhezčí šablony. A do komentářů můžete napsat, kterej se vám líbí :)
Jinak jsem hledala na stránkách Free Blogger Templates a Blogger Templates.
Včera jsem to nějak splácala dohromady.
Nakonec z toho vzniklo to nahoře. Vím, že to vypadá dost amatérsky.
Britská vlajka představuje prostě Anglii. Je tolik britských věcí, co miluju, že tohle bylo to nejjednodušší řešení.
Ten chlapík je Earl a je z komiksu Red Meat. Původně v bublince mělo být "Přestaňte na mě koukat.", ale vzhledem k závislosti na sáze jsem tam dala něco jinýho.
Citát je z filmu Tuck Everlasting. Až se mi přestane líbit, vyměním ho.
Už jsem hezkých pár hodin vzhůru. Od tří, myslím. Udělala jsem tu chybu, že jsem šla spát se sluchátkama v uších. Přehrání všech téměř 150-ti songů taky chvíli trvá. Kdykoliv se o mě pokoušel spánek, nějaká písnička to utla. Decode, Fallen Leaves, This Suffering, The Nerve...
Takže dneska budu mít vážně hezkou náladu.
Články dne: Klokan ve Švédsku??, Měl takovou radost, až z toho umřel.
Včera jsem dostala nápad. Chtěla jsem si sednout u kostela na lavičku, vzít telefon a nahrát si hlavní silnici směr Náchod a Hradec Králové. K tomu ještě zveřejnit moje vylepšený kecky se žlutýma tkaničkama. Jo a když už jsem u toho, byla jsem se ptát na barevný tkaničky. Ve dvou galanteriích mě odbyli se slovy, že nevedou. Pak v obuvi po mně chtěla 65 kč za tkaničky černý barvy, který se prý hodí do bruslí a kanad. Nekoupila jsem si je. Žlutý musej vydržet. Ale zpátky k lavičce. I počasí mi přálo, svítilo sluníčko a nebyla celkem ani zima. Jen ta lavička mi to zkazila tím, že na ní byla vrstva rozbředlého sněhu. Tak teda příště...
Budu se snažit přidávat sem zajímavý články ze světa a pohled do světových hitparád. Pokaždý vyberu nějakou zemičku a podíváme se, co tam hrajou:)



