Life sucks

V pondělí - 9 hodin.
V úterý - 9 hodin.
Ve středu (dnes) - 8 hodin.
Brzo umřu na celkový selhání organismu. A myslím to smrtelně vážně.
Co když fakt ve třeťáku prolítnu? Co když už nebudu mít sílu jít dál?
Musela jsem ještě jít do knihovny. Ale do Jaráku jsem přijela až v 16:15! Tak jsem skoro klusala přes náměstí do knihovny. Tam jsem jenom vrátila knížky a zase jsem šla. Domů jsem dorazila naprosto bez sil. A žíznivá. Navíc to počasí mě dosti rozčiluje. Už je přece podzim! Teda skoro...
Přišla jsem nahoru, sedla si na postel a začala mě přepadávat deprese. Prostě mě to dorazilo, když jsem tak přemýšlela o tom, že bych na obchodce mohla skončit. Je to psychicky i fyzicky náročný. Jak se mi tak po tváři začaly kutálet slzy, viděla jsem číču, jak na mě koukala. Dala jsem si tváře do dlaní a ona ke mně přišla. Skočila mi na nohy a mazlila se. Asi prostě cítila, že moje nálada je na bodu mrazu. To mě dorazilo víc. Pak se otočila a slízla mi z tváře pár slz. Přemáhala jsem se přestat, abych neměla rudý oči. Pak odešla a já si sedla k počítači, abych tohle napsala.
Z jinýho soudku - dneska k nám dorazila druhá nová kolegyně, co byla v Americe. Konkrétně v San Diegu. Říkala, že tam byla sama, že si vybírala 6 předmětů, který měli každej den a prý se tam na střední učila látku, jakou my tady berem v 8. třídě...