Life sucks

Včera tedy 27.9.
Protože doma bylo dusno, neměla jsem odvahu říkat si o peníze. Takže jsem si vzala 200,- ze svýho a s Kristýnou jsme šly. Tričko seděl na svým místě – pro změnu v růžovým tričku. Byly jsme asi 4x na autodromu. Jen už tam nebyl ten chlap, co nás sponzoroval. Přišel Luděk s Pavlem, tak jsme tam do nich narážely. Taky tam byl nějakej chlap, co narážel do nás. Jednou, když jel za náma, jsme otočila volantem tak, abychom jely do kolečka, on jel za náma jenže to pak nevytočil a nemohl do nás narazit. Kristýna se tlemila, já snad ještě víc. Moje koleno zbarvuje hnědá a zelená barva. Chorvat tam taky byl, jen moc do nikoho nenarážel, Kristýna to do něj pálila kdykoli mohla. Večer – mohlo být tak 23:00 – jsme tam viděla toho s handicapem. Překvapilo mě, že přijel. Dal si dvě jízdy na autodromu, pak nějaká slečna ztratila telefon tak se hledal a pak odešel. Spolu s ním jel tu druhou jízdu Pavel s Luďou. U atrakce kamikaze Luďa odšrouboval takovou žlutou věc, která sloužila k tomu, aby světlo bylo žlutý. Pavel odšrouboval další a řekl: „No dobrý mi to tady kradem pod kamerou.“ Potom šli s náma domů. Pavel se doma stavil pro psa, aby nám ho ukázal. Hezkej. Při slově mamut štěká a kouše vodítko. Nakonec se s náma rozloučil i přiopitej Luďa. Domů jsme dorazily skoro ve dvanáct. „Luďa ten po tobě jede,“ zakončila den Kristýna.
Dnes tedy 28.9.
Doma mě to neskutečně vytáčelo. Chtěla jsem jít na náměstí koupit si prstýnek, jenže mi máti odmítla vydat moje peníze. Nakonec jsem s Terezkou odcházela směr pouť. Prstýnek mám, hezkej, s ještěrkou z chirurgický oceli. Byly jsme jednou na autodromu, tam pak přišel ten chlap, co do nás včera pálil ze všech stran a mrknul na mě, jenže já už nechtěla utrácet, tak jsem se usmála a odešla domů. Tričko zase v růžovém, Chorvat taky přítomen. Nikdo jiný.
Prostě naprosto skvělej víkend, kterej neměl chybu!