Přihazuju odkaz na své kecy na tumblr, kde jsou ovšem pouze v angličtině.
A teď ke dnešnímu dnu.
Měli jsme poslední zvonění, z čehož je mi momentálně docela smutno. I přesto, že jsme se nesešli kompletně celá třída (znáte to, třídní fiflenky by se dobrovolně neoblíkly jako čarodějnice, i kdyby to znamenalo, že si vydělají na chlast), ale sranda byla stejně. Chodili jsme po třídách, zpívali Děti ráje, stříkali jak po lidech, tak po sobě vodou/octem/voňavkou a vydělávali peníze na maturitní večírek. Mezi nejoriginálnější výmluvy patřily ty od důchodců: nebudou nám přispívat, když se za to stejně ožerem. That's the point, people.
No, bolí mě nohy, ale za ty výtlemy to jako pokaždé stálo. Fotku, jak jsme vypadali, si můžete prohlédnout na již výše zmíněné adrese tumblr.
A ať si o některých spolužácích říkám jakoukoli špínu, budou mi chybět. Nebyli jsme kolektiv, hádali jsme se kvůli maličkostem a na něčem se dohodnout by se dalo přirovnat k maratonu, ale byli jsme machři. Pořád jsme. Budeme.
Ani ta matura nás nezastaví. Mezi moje pocity posledních dvou dní patří smutek a lehká deprese, protože po včerejším shlédnutí, kdy budu maturovat (ze 4 předmětů ústně v jeden den), se mi udělalo lehce zle. It's coming closer.
Ještě něco. Doposud jsem neměla představu, jak může někdo udělat takovej kravál na chodbách a ve třídách. Dnes, když jsem byla příčinou, jsem to pochopila. Jde to a člověk se nemusí ani moc snažit. Málem jsem ohluchla a vykřičela si hlasivky.
Následuje téma dne.
Ano, hráli jsme hokej. A ano, se Švédama, se kterýma nemáme tu bilanci výher a proher zrovna kdovíjakou. Přiznejte si to, byla VELIKÁ šance, že je nedáme.
Další otázka: jakou šanci má tým (a nemluvím jen o našem), že obhájí zlato? Možná se to už stalo, nejsem zrovna fanda do sportovních tabulek, takže nevím. Ale dva roky po sobě zlatí se mi moc nezdá.
Ondra Pavelec zase v brance kouzlil a chlapi celkově se snažili soupeřův náskok stáhnout co jim síly stačily. Takže prosím, vinu si běžte házet na někoho jinýho. Oni se snažili, a to se cení.
Prostě nechápu ty lidi, co si vzteky kvůli našim hokejkám trhali vlasy. Ještě že jsem nešla s otcem do hospody! Bych nejspíše přišla k úrazu.
(+ všimli jste si data? 13. v datu vždycky znamená posranej den, no matter what.)
Takže v neděli našim hokejkám koukejte fandit! Já se musím učit, kdybych se dlouho neozývala, praskla mi pod náporem vědomostí hlava. See ya.
