Nemáte nejmenšího tucha, jak moc jsem unavená.
Původní plán byl, že bych na to šla ve 3D, ale protože šetřím kapesné na Anglii a taky proto, že tenhle film byl natočen normálně ve 2D a do 3D to pak jenom předělali. Kvůli úspěchu Avatara, jak jinak.
Nechce se mi moc psát obsah.
Jednou mě napadlo: Jak si princ na okřídleném koni přijel/přiletěl pro princeznu. Samozřejmě, Perseus není princ.
Na Sama Worthingtona se dobře koukalo, jako v Avatarovi.
Ve dvanáct večer jsem se probudila a myslela jsem si, že nestihnu seběhnout schody dolů na záchod. Takhle blbě mi nebylo už dlouho.
Na záchod jsem došla, místo toho, abych si na vanu sedla, jsem se jenom sesula na podlahu a záda si chladila o studený kachličky. Nemám tušení, jak dlouho jsem tam seděla, ale kdybych se zvedla, nejspíš bych nevyšlápla schody nahoru.
Po chvíli jsem nakonec vyrazila zase do postele a dneska mě můj žaludek taky dost dával zabrat.
„Proletáři všech zemí, polibte mi/si prdel!“ Tak tahle věta dneska ode mě a I. zněla celkově nejvíc.
Čekalo mě další řečnický, takže jsem byla s nervama dost v háji. Od rána mi v těle koloval adrenalin a tak nějak mě držel na nohou, ale teď už ani náhodou.
Ráno jsem se ještě nasnídala, ale během dne už jsem nesnědla prakticky nic, takže teď si připadám jak vybitá baterka.
Naši právě teď sedí na rodičáku.. jaj.
A zítra jedu na Souboj titánů... jéé.
Ale už si musím jít udělat něco k jídlu, můj žaludek zpívá árie.
O účetnictví jsme byli na počítačích. Seděli jsme kolem kulatého stolu - fajn, byl to spíš šišatej stůl - a hráli jsme tichou poštu.
„Co se děje?“ ptala se učitelka, když slyšela vlny smíchu.
M. se pochlapil a přiznal to. „Hrajeme tichou poštu a já mám zrovna na sobě tanga.“
I. mě taky neúmyslně rozesmívala.
Nebo jsme taky chvíli do sebe šťouchali jako na facebooku. A já na chvíli zapomněla na svý starosti a smála se jak malá :D
Dneska dopoledne se nám narodily 4 koťátka - tři černý, jedno takový zrzavý. Teď už mi je jasný, kdo je tatík.
Shane nás nečekaně překvapil. Vešel do třídy a že prý bude test.
„Are you kidding,“ zmohla jsem se zase jednou na kloudnou větu. Nakonec si každýho volal k sobě a snažil se z něj dvě minuty dolovat cokoli o něm, o životě, o tom, co dělá o víkendu atd.
Vážení, u maturity se pěkně zapotím.
Na terminálu jsem viděla toho našeho souseda odvedle. Přísahám, on vážně vypadal jako Paul Bettany! A tak jsem se musela nějak zaměstnat, abych na něj nezírala. Naštěstí/bohužel odjel jiným busem než já.
EDIT:Na žádost dávám fotky (foceno sestřičkou těsně po tom, co spatřily svět :)):
Co já vlastně vím o jejich kultuře?
Máma, babička a teta Radka na mě něco chystají.
Nevím, jestli to plánují spolu nebo ne, ale časem na to nejspíš dojde.
Máma si domů přitáhla katalogy cestovek nebo koho a zarytě čte informace o Velké Británii.
Dosud to vypadalo, že mě ověší prstýnky, naušnicemi a zlatými řetízky kolem krku (preferuju spíš stříbrný, nevím proč), ale teď se to změnilo.
Ale prý bych asi musela jet sama.
„To bych jela s důchodcema, ne? A o čem bych si tam s nima asi tak povídala? O počasí? 'Dneska je hezky, nemyslíte?'“ řekla jsem sarkasticky.
„18 ti je jenom jednou za život,“ odvětila.
Na rovinu, dnešní den stál fakt za ...
Laborky ráno, no učitelka si snad myslí, že v sedm ráno už budem počítač jako divý. Písemka z účta (spíš učení na ni) padla na úkor řečnickýmu, který jsem stejně neměla. Ale ty podmínky! Naprosto ideální: ve třídě 22 lidí z 34, hodnotili by všichni a hlavně bych to už měla za sebou.
The Subways poskytli rozhovor, kde píšou, že usilovně makají na albu.
Víte, že slova doopravdy bolí?
Protože se ve škole psaly maturitní písemky z češtiny, ředitel se nás potřeboval zbavit. Takže jsem šli do kina na filmy o ekologii.
Napíšu o tom akorát to, že jsem dostala dalších mnoho důvodů, proč nesnášet lidi. Něco bylo tak otřesný a hnusný, že jsem byla celkem ráda za to nic v žaludku.
Celkem jsme viděli tři filmy - první o hladu, druhý o ropě v Nigérii a třetí o... fajn, přiznám se, stejně jako Lucka, která seděla vedle mě, jsem si pak strčila sluchátka do uší. Ale bylo to o vyhnání nějakých domorodců z Amazonie, aby tam penězchtivý lidi mohli těžit zlato. Prostě hnus.
Po cestě do školy jsme se stavili v mňam-mňam na bagetku.
O biologii jsem si pak už byla jistá, že můj žaludek prostě dneska víc nevydrží. Slova jako tasemnice, škrkavka... blééé. Akorát tak na běh chodbou na nejbližší záchod.
No nic, jdu něco dělat. Zejtra bude sakra těžkej den!
Byla jsem ve škole a se mnou pár spolužáků, schovávali jsme se před něčím do šaten, protože nás to tam nemohlo dostat. Později tam přišla Verča a mě došlo, že je úterý, protože zítra jdeme do kina a domluvily jsme se, že pojedem v 7:30.
Pak jsem najednou byla v paneláku svojí babičky. V přízemí byl 1 otevřenej byt a já se bála jít kolem a dělat moc hluku. Nahoru (když jsem pro něco šla) to bylo v pohodě, ale když jsem šla dolů, tak mě ten ďábel (satan nebo kdo) slyšel, vylezl z bytu a chytil mě. Řekla jsem mu: „Vidíš, jak se bojím.“ Vzala jsem ho za ruku a přitiskla ji na moje srdce, který bilo jako splašený. Poté mě kousnul do krku.
Odvedl mě do mého pokoje, já zjistila, že si lidi na facebooku píšou do statusů seznamy věcí a já uhádla, že jsou to věci, které by si vzali s sebou do pekla (nebo kam).
Ďábel chodil po pokoji a bral mi věci. Chtěla jsem hlavně empétrojku a ptala jsem se, jestli si můžu vzít i počítač.
Dál nevím.
Vždycky mě fascinovalo, jak můžu být ve snech tak rychle na místech, která jsou od sebe dost vzdálená.
Celej den mám v pokoji otevřený okno a moje sestra chodí a hudruje: „Nechápu, jak můžeš mít otevřený okno. To ti není zima? A ještě na sobě máš triko s krátkým rukávem.“
V chladu se mi dobře přemýšlí, ale pak ve vaně.. dokážu na všechno zapomenout.
Nedá se na mě spolehnout. Ne tak docela, svoje rozhodnutí měním dost často. Když chci něco udělat, musím se rozhodnout hned, jinak to neudělám. Vyhovuje mi práce pod tlakem. V tom případě pak nemám problém dělat víc věcí najednou.
„Proč seš červená? Chlastáš, ne?“ vyhrkla na mě máti.
„Proboha co bych chlastala?!“ No jistě, v pokoji za postelí mám pár flašek. Proč jsem byla rudá netuším, možná proto, že jsem se válela v posteli lehce hlavou dolů a koukala na Van Helsinga.
Podrobněji jsem na stránce anglického snu pročítala zkušenosti z farem. Neliší se to moc od toho, co jsem dělala v Dolanech. A vesele si tam navíc jezdili po okolí. No, nevím jak to udělat.
Konečně zase po nějaký době pohádka, na kterou jsem se chtěla podívat!
Spoilery!
Na vesnici Vikingů zaútočí kupa dráčků, který mají hlad. No ale Vikingové se jen tak nedají, bojují proti nim. Škyťák, který kazí vše, na co sáhne, chce jednoho chytit. No a ono se mu to fakt podaří, jenže tomu nikdo nevěří.
Když se k němu přiblíží, Bezzubka na něj udělá takový krásný očka. Škyťák ho/ji nakonec nezabije a zjistí, že prostě nemá na to, aby draky zabíjel.
Jenže ho otec přihlásí do kurzu zabíjení draků. V aréně se parta dětí učí, jak na ně. Vítěz za odměnu bude moct zabít draka. Kdo myslíte, že vyhraje?
Bezzubka má poraněnej ocas a nemůže pořádně létat, takže Škyťák si jednou sedne doma a přijde na řešení. Při odzkušování se spolu sbližují a scény s létáním dost připomínají Avatara.
Když Astrid přijde na to, jak Škyťák vyhrával a zároveň se seznámí s Bezzubkou, najdou díru v zemi, kam draci hází to, co ulovili. Hezkej dráček se tam schovává.
Ve finále se Škyťák nakonec rozhodne, že nebude vraždit draky. Jenže chytnou Bezzubku, tatík zjistí, že Škyťák viděl hnízdo a rozhodne se, že se tam dostane a zničí ho.
Vypukne bitva, porazí i toho hezkýho dráčka, Bezzubka zachrání Škyťáka (za cenu toho, že přijde o kus nohy) a Vikingové a draci se usmíří.
Já chci taky domácího mazlíčka!
Jace a Clary jsou sourozenci, fajn. To ještě zkousnu.
Z Dimitrije je nepřítel Rose, fajn. To jsou ty zatracený spoilery, ale stejnak je to divný.
Ale že Zack z Bones vraždil? Ten šprt (nemyšleno ve zlém), kterýho měli všichni rádi?
Wow! :O
Tak jsem ve dvanáct večer seděla na posteli, koukala z okna a přemýšlela o všem a o všech. Nakonec jsem se teda donutila lehnout si, pustila jsem si Down a usnula jsem.
Byla jsem v knihovně, ale ovládla jsem se a nepůjčila si milion knížek. Jen 4 další.
Objevila jsem Pravou krev, podle který je seriál True Blood (God, už aby byla ta třetí řada!), taky další dva díly Kroniky nesmrtelných a knihu o filmu Anglické jahody.
A jak to tak vidím, dneska zhltnu zbytek City of Bones, Shadow Kiss a taky Kinga a jeho Z buicku 8.
I. mě nazvala knihofilem. Hm, asi na tom něco bude.
Apríl! Samozřejmě.
Na netu už jsem narazila na několik vtípků. Ten nejpikantnější je ale tenhle:
Na jednom fóru ze mě udělali admina. A že jsem prý už napsala 12927 příspěvků, což je blbost. Vím, že mám něco kolem 140-ti. Navíc - tohle není obrázek, kterej jsem si tam dala.
Ale když už je dneska ten den srandy, mohla bych někomu dát ten pepřovej bonbon... :D
Hned ze začátku bych chtěla napsat, že jsme původně dneska měli mít 3 hodiny práva! Ale pak se ukázalo, že místo druhé hodiny práva jsme měli mít matiku. Ani jedno z toho se nestalo.
První hodina práva - učitelka nikde, takže ve třídě veselo. Já si četla Město z kostí (zhltla jsem 100 stránek - ve škole!), ostatní se bavili po svém. L. s T. si házeli dvě fixy najednou a snažili se je obě zároveň chytit. Část třídy taky luštila křížovky. Já, I. a K. jsme se pořád jenom tlemily. Na I. zřejmě zapůsobilo čokoládový vajíčko s vaječným likérem z jídelny :D
Učitelka pořád nešla, nakonec nikdo (ani M., když tam chtěl jít, razantně jsme ho zastavili) nešel do kanceláře upozornit na to, že bychom měli mít hodinu. Takže jsme se hodinu ulejvali.
Na tu další hodinu už ale učitelka přišla. Když zapisovala do elektronický třídnice, přišla na to, že jsme za ní nešli a promarnili tak hodinu. Odběhla (bylo to dost slyšet, jak na podpatkách běžela po chodbě; já si přála, aby si někde zlomila nohu nebo spadla ze schodů) a pak se vrátila s tím, že matiku mít nebudem.
Musím říct, že byla solidně naštvaná. Zkoušela jak divá, ale naštěstí nám žádnej test nedala.
Myslím, že už to nikdy neuděláme.
Více fotek a zároveň i zdroj tady.
Minulý týden taky LP vypustili do světa trailer k jejich hře "8-Bit Rebellion":
Jak Mike píše na lp.com, hra vyjde tento měsíc. Už jen podle traileru vypadá dost zajímavě!
I can't stay in the line
I never knew the better
Proof of affection
I never knew the better
Češi taky válej :)
Chuck z nás holek chce mít fotbalistky.
Zase jsme běhaly kolem nějakých kuželů a on prej, že už můžem jít tancovat, že umíme kroky. Vážně je na bednu.
Ale příští tři týdny nebudem mít tělák. Doufám, že to odpadne!
Jedinou věcí, kterou jsem měla v hlavě, když jsem dorazila domů, bylo to, že musím jít spát. V autobuse jsem neměla daleko k usnutí, ale to si nemůžu dovolit. Co kdybych se třeba probudila v Hronově, že.
Tak jsem se teda hezky prospala a teď zas budu něco dělat.
Musím - ne, chci se dívat na Legend of the Seeker, mám taky Pushing Daisies druhou řadu ale ze všeho nejvíc musím číst.
Do úterý nestíhám.
Maybe I know, somewhere
Deep in my soul
That love never lasts
And we've got to find other ways
To make it alone
Or keep a straight face
Tradá, tradá...
V týdnu jsem narazila na rozhovor s hlavním představitelem seriálu Legend of the Seeker, s Craigem Hornerem.
Otázka: Měl jste nějaké problémy se zvládnutím šermování? Nějaké nehody, co stojí za zmínku?
CH: Meč... první meč, který jsme měli, byl vážně těžký, což bylo celkem... otravné [haha], ale je to docela skvělý, že jsme začali s ním, teď s těmi lehčími to je snažší. Nehody? Jednou jsem se praštil do hlavy a potřeboval jsem stehy, ale legrační bylo, že to nebylo během zápasu, prostě jsem šel a praštil se do hlavy.Do práce jsem se vrátil za hodinu, zamaskovali to make-upem a pokračovali jsme!
Hezoun a ještě šikovnej! :D
Nálada pořád nic moc - přece jenom zítra píšem z češtiny -, ale už mám Levou ruku boží. Než se k ní dostanu, bude mi to ale ještě chvíli trvat. Už aby byly ty prázdiny!
Spolužačka má mononukleózu, ředitel má (zřejmě) mononukleózu, a tak jsem se podívala na wikipedii, co to vlastně je.
Unavená jsem, nechutenstvím jsem prošla minulý týden. Doufám ale, že to nic není.
Meteora dneska slaví 7. narozeniny! Už je to tak dlouho, co ujíždím na Linkinech ♥
