Pondělí
Píďa mě přivezl ke škole, H. jsem náhodou nepotkala a cesta netrvala tak dlouho, jak jsem očekávala. Taky jsem měla obavy z toho všeho. Přijeli jsme (naše třída sídlila v dolním táboře, takže jsme měli blízko sprchy i jídelnu), vybalili si, šli na oběd, šli na vycházku a navečer na loďky. Myslela jsem, že to bude moje smrt, ale bavilo mě to. Omyl.
Úterý
Od rána pršelo. Celé dopoledne lilo doslova jako z konve a já litovala, že nemám holínky. Ve dvanáct přestalo pršet, došli jsme si na oběd a začalo to znova. Před druhou hodinou přestalo a my se mohli těšit na odpolední program - gaučink.
Středa
Střelba ze vzduchovky. Z pěti ran jsem toho malinkatýho panáčka "nesložila" ani jednou. Jen jsem se trefovala do tý krabice. Znovu loďky, tentokrát už jsme jeli dál a bavilo mě to stejně jako v pondělí.
Čtvrtek
Celodenní výlet na tvrz Bouda. Údajně to bylo 15 km tam, ale později jsem se dozvěděla, že to bylo dohromady asi jen 18 km. Do kopce se prý šlo 13 km - prostě jeden velkej nekončící kopec. Šíleně mě bolely nohy (a ještě teď taky) a navíc mám puchýře na nohách. Ale jako pevnost pěkná. Uvnitř teplota asi 8 stupňů - takže takový ochlazení. Měli tam hezký granáty - jeden vážil 289 kg - to by se házelo...
V devět hodin jsem šla spát, vzbudila se ve dvanáct večer a před chatkou nám trůnil inštruktor Kuba s pár lidma ze třídy. Povídali si asi do 02:15. Debata to byla pěkná - na "slovo přišel" i třídní - „Připadá mi trochu arogantní,“ řekl Kuba. „Trochu?? To teda hodně!“ odvětila jsem a I. se potichu smála. A já pak nemohla spát.
Pátek
Žádná rozcvička, žádný budíček, mohla jsem vyspávat dlouho ale nakonec jsem v 7:05 vstala a šla na snídani. Pak rychlý úklid, zabalení věcí a jelo se. Při cestě autobusem mi zalehly uši a nezlepšilo se to ani teď. Pan doktor ušní bude mít jistě radost...

Jelo docela hodně instruktorů - z toho jeden bývalej žák. Na obchodce nosil takový metalový oblečení, ale když jsem ho viděla hrát na kytaru, řekla jsem si, že to snad ani není možný. V lanovým centru taky byl jeden hezkej instruktor. Od K. vím, že se jmenuje T. Malej, roztomilej.

Tohle je pohled do pokoje a ven z okna.

0 komentářů: