Life sucks

Pondělí 4.5.2009
Začnu ránem. „Dobrý den, týdenní studentská Hradec,“ oznámila jsem řidičovi v autobusu. Věděla jsem, že to nebude jen tak, protože jel „ten vtipnej řidič“. „To budeš celý týden pracovat?“ optal se. „To nééé,“ prohlásila jsem. Jinak nic nového se nedělo. Na matice taky klid, před zemákem jsem viděla Honzu (začínám si myslet, že nemám šanci – je načase si to přiznat). Spěchala jsem a jela ve dvě domů. Naproti mně přes uličku seděl ten další zajímavej. S handicapem. Zatímco já se bavila nad tím, co řekl Kevin do rozhovoru do školního časopisu, on se díval na druhou stranu. Před zástavkou, kde vystupuju jsem se smála do zrcátka řidičovi. „No no no,“ řekl se smíchem. Tak jsem se tam postavila a čekala, co se ještě dozvím. „Tos tam spala a přemejšlela, ne?“ zeptal se. „Néé,“ odvětila jsem. „Vůbec,“ prohlásil se smíchem. Pak už jsem vystoupila a šla směr knihovna. Za ty dva roky na střední jsem už zapomněla, jak krásně je v parku. Taková zeleň! Nádhera. Jediný, co to tak trochu kazilo bylo to, že na trávníku, přes který můj ročník chodil do jídelny, je vyšlapaná cesta. Po trávě tam není ani vidu:)
Dneska, čili v úterý, jsem ho ráno viděla. Pomalu se ve mně začíná vytvářet deprese. Ty Kevinovy otázky sem časem napíšu - teď se ale musím jít věnovat chemii...