Life sucks

Zdálo se mi o Honzovi. S Verčou jsme stály na nějaký imaginární zastávce, která ani neexistuje, a kolem nás v kruhu stály lidi. Zřejmě to byli další imaginární čtvrťáci, protože tam byl i Honza. Verča si mě odtáhla stranou a něco mi říkala. Něco jako její názor na něco. Myslim. Vrátily jsme se zpátky do kolečka a Honza pak odcházel tak, že se mi koukal do očí a přitom šel dál. Víc už nevim. Pak vím, že jsem nastupovala do autobusu číslo 28 na další imaginární zastávce. Šla jsem směrem doprostřed, k tomu "ohybu". Seděla tam nějaká paní a chtěla, abych si sedla. Já odmítla. Pak zmizela.
Zahlídla jsem ho, když šel na tělák. Pak na terminálu, když jim pozdě přijel bus. Ale ten pohled, jakej jsem viděla, když odjížděl! Tak rozněžnělej (tímhle tvarem si nejsem jistá). Krásný skleněný oči, prostě úžasný. Fotku s podpisem nemám, úplně jsem na to zapomněla.
Třídní dneska slavil narozky. Dostal od nás dort a na něm bylo 30 nesfouknutelných svíček. Po chvíli si začal stěžovat, že to nesfoukne. Vymyslel to ale tak, že si namočil hadr, svíčky z dortu vytahal a zabalil je do toho hadru. A já se u toho tlemila jako malá...