Life sucks

První podstatnou informací je to, že H. jsem neviděla. Ale viděla jsem toho druhýho, s handicapem. Ráno jsem lezla do autobusu a on se tam snad tlemil. Pan řidič si ze mě zase střílel, tentokrát mi odmítnul vydat kovovou pádesátikorunu do ruky, když jsem se na něj podívala, usmíval se. I. mě ve škole přemlouvala, abych nejela ve dvě domů, že mi bude vyprávět jak se měla v Anglii. K. prý válel sudy. No, příští rok pojedu. Snad.
Tak jsem se teda rozhodla, že pojedu až ve čtvrt na tři. Jeli jsem 17 a málem cestou najeli na náklaďák, který měl na "korbě" plynový láhve. Řidič autobuse zablokoval cestu tomu druhýmu, vylezl ven z autobusu a začal na něj křičet: „Jseš normální? Jseš ty normální? Já tam mám 50 lidí!“ a ukazoval si přitom na čelo, jako že je blbej. Už jsem mohla být po smrti. Nakonec jsem jela ve dvě. „Už jsem ti málem ujel,“ dělal si ze mě legraci zase pan řidič.