Včera jsem se ségrou vydala na svůj první veletrh Svět knihy v Praze.

Příští rok chci jet zas, jen bez svojí sestry.

Hlavním lákadlem pro mě byla návštěva Patricie Briggs, od které jsem sice četla pár knih a celkem mě i bavily, ale žádnou nevlastním, takže na její autogramiádu jsem nešla. Zato Johna Ajvide Lindqvista, jehož knížku Ať vejde ten pravý jsem dostala před pár lety od ježíška, jsem si vyhlídla. Musím říct, že je to v reálu moc příjemný a usměvavý pán. :)
(Jen mamina nepochopila, proč jsem si nechala napsat Nicole a ne normálně Nikola. Jak bych jí vysvětlovala, že po anglicku to zní prostě líp...)

Ségra byla jako osina v zadku. Přiznávám, hlavním důvodem toho, že jsem ji vzala s sebou, byl fakt, že ona už na výstavišti byla a tudíž mi mohla ukázat cestu. Příští rok už tvoje služby nebudou potřeba, Terezko!
Už po zhruba deseti minutách škemrala, že je tam nuda. Jasně, já bych se mohla kochat hodiny a obě křídla projít třeba třikrát, jenže její mizerná nálada a občasné nafouknutí mi to lehce zhatily. Ale bavila jsem se stejně!

Jediné obrovské mínus: neměla jsem peníze na knížky! Bohužel se to sešlo tak blbě, že většina peněz jde na Novarock a bookfest ostrouhal. Ale možná je to i dobře, knihy mají neuvěřitelný potenciál mě finančně zruinovat.

Negativem snad byly jen masy lidí všech věkových kategorií a vydýchaný vzduch v levém křídle, ale s tím se dalo počítat. Takže příští rok nashle a už se postarám o to, aby moje peněženka nezela prázdnotou! x

Vím, že porovnávat knížku a film je ošemetná záležitost. Co se týče filmového zpracování nějaké knížky, vždycky se najde někdo, komu nebude vyhovovat herecké obsazení nebo si bude říkat, že tahle a tamta scéna tam chyběla.
Na začátek varuju před minimálně jedním velkým spoilerem.

I Am Number Four si svou filmovou premiéru odbyl 18. února tohoto roku. Knižní předloha od autorů s pseudonymem Pittacus Lore vyšla zkraje srpna loňského roku.
Jako u všeho někteří knihu vychvalují, jiní zatracují. Já si knihu pořídila v originále, protože se český překlad v nejbližší době nechystá. Zhruba na 370-ti stránkách je popsán život Čísla 4, který byl nucen se svým strážcem a dalšími 16 marťany uprchnout na Zem ze své rodné planety Lorien, protože ji nenasytní Mogadoriané začali ničit. Tihle bad guys s vyholenou a potetovanou hlavou - pokud jste viděli Legii, víte, o čem mluvím - nepřišli ovšem jen ničit: jejich úkolem je i zlikvidovat Číslo 1 až 9. Protože jsou již tři pryč, na řadě je John Smith (Alex Pettyfer), který se na Zemi zatím beznadějně zamilovává do bývalé roztleskávačky Sarah (Dianna Agron)...

Knižní předloha není nijak složitý příběh a je spíš na odreagování. Moc si u něj nezapřemýšlíte. Místy je kniha úsměvná; vztah Johna a Sarah nemá přílišnou hloubku, ale i tak je to.. sweet. Občas jsem se zasmála (vyzvánění Johnova telefonu, které tam dal Henri: Somebody's Watching Me, pointu pochopíte, až film uvidíte) a jako přibitá k zemi jsem hltala závěrečnou část knihy, která je hodně akční. Zatímco knižní John dostává mnohá kázání od Henriho (kterého brilantně zahrál Timothy Olyphant) a je terorizován Sářiným bývalým přítelem, ten filmový si to moc dlouho líbit nenechá. Jedna scéna ve filmu mi vyloženě nesedla: Henriho ve filmu zabili podstatně dřív než v knize. Taky nečekejte happy end, série bude pokračovat. Jo, a z Čísla 6 se stala blondýna místo tmavovlásky.

Překvapilo mě, že film přišel tak brzo. Přeci jen, kniha vyšla a za sedm měsíců tu máme jeho verzi na filmovém plátně! Nutno podotknout, že je nabitý akcí stejně jako kniha. Oba případy mají tempo a děj není nijak složitý. Zdá se, že se efektů alá Matrix světová kinematografie už nikdy nezbaví. Přiznám, že jsem se na film těšila právě kvůli Alexovi... jehož výkon na mě ovšem neudělal valný dojem. Na druhou stranu by se dalo uvěřit tomu, že s Diannou nejsou jen kolegové... No uvidíme, dojdu si znova do kina, abych si vychutnala tu akci, třeba najdu další mouchy.
Jinak z Alexe se stává hvězda; v nedávné době si odbyli premiéru dva jeho filmy. I Am Number Four a také Beastly (pod českým názvem Netvor). To znamená, že blonďatý Anglán/marťan dostane ještě jednu šanci na to, aby mě oslnil svými hereckými schopnostmi.

Knize jsem dala 70%, filmu 80%. Neváhejte a sedmého dubna do kina!

PS: Doporučuju vám si sehnat i soundtrack a z něho hlavně song od Civil Twilight s názvem Letters from the Sky. Nemá chybu a já si ho dneska dala snad třicetkrát! ^^

Tenhle týden byl pěkně.. náročnej. Výsledkem je celotýdenní nevyspání a naprostá vyčerpanost.
Prakticky každej den nějaká písemka, navíc jedna slohovka z frániny (ó díky, google překladači!) a referát na zemák, díky nemuž jsem se nevyspala a navíc jsme ho s I. ani neměly.
Pan učitel na matematiku se k nám začal chovat jako samice od prasete. Dřív mu nevadilo (a ani si toho nevšímal), že jsem prostě nedělali matiku. Já si třeba ráda četla při hodině. Teď ho rozčiluje i neustálé žvanění kurníku v zadní části třídy a nadávek užívá víc než dřív.
Jak jsem dopadla v generálce na maturu nevím. Výsledků se hrozím.
Z normálních snů se postupně stávají noční můry; dneska jsem si zkoušela plesové šaty a bála se, že to ze mě spadne.
V plánu na tento týden bylo i natáčení maturitního videa. Půlka třídy šla za flákače (včetně mě :D), ta druhá za šprty. Ti byli tak dokonale oblečení, že jsem se smála až mi slzy tekly. Zkuste se pak nesmát, když jdete kolem nich, jenže už se točí naostro!
Konečně jsem se zmohla na to, abych si objednala knížku From The Inside o Linkin Park; má formát A4 a je plná naprosto nádhernejch fotek.
„Co si to pořád objednáváš?“ Co ti je do toho, mami? Peníze na účtu jsou moje, tak co?! Když se do toho vložil i otec, myslela jsem, že vzteky začnu křičet.
Tímto tedy - aby se maminka nemusela znepokojovat - slibuju, že další knížky, které si objednám, nepřijdou dříve než 1. prosince!

Jinak venku už je podzim :)
Nádhera, to žlutý listí. Problémem trochu je, že se ve škole moc nemůžu soustředit, protože ráda a často koukám z okna. Teda, ne že bych se ve škole nějak hodně soustředila, to ani ne.
Poslední dobou si na sobě taky všímám, že se nějak měním. I. můj hudební vkus kazí mainstreamovým popíkem, místo bundy jsem si pořídila kabát a noha přes nohu už se mi tolik neprotiví. Naštěstí slabost pro barevný kecky a odpor k růžové barvě zůstávají :)

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst. Musela jsem, abych věděla, jak to celý dopadne. A tak jsem asi 12 hodin seděla a četla, četla...
Když jsem o půlnoci skončila, byla jsem solidně v šoku. Co to ta Katniss prováděla? A co Peeta? Viděla jsem to asi tak, že si zalezu pod peřinu a nechám ten šok a depku, aby mě převálcovali jako parní válec.
Ani teď se moje nálada nijak moc nezměnila. Ale co tak čtu, hodně lidí se chystá si poslední díl o víkendu přečíst. Ti, co už to mají za sebou, neví, co si mají myslet a prožívají šok jako já. Aspoň v tom nejsem sama.
Tady máte na závěr písničku, kterou si Katniss prozpěvovala. Doporučuju poslouchat text, je velice optimistický.


Are you, are you
coming to the tree
where they strung up a man they say murdered three
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where the dead man called out for his love to flee
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where I told you to run so we'd both be free
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Wear a necklace of rope side by side with me
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

PS: One thought: I don't need men to break my heart, books can do it, too.

Zemětřes v Chile možná vychýlil zemskou osu. Fíha, kratší den o 1,26 mikrosekundy! Kratší den beru, jen aby noc byla stejně dlouhá. Ve škole se moc spát nedá.

EDIT:
Ve čtvrtek jedu na Percyho Jacksona. Podle traileru (jen scény ve výtahu) nic moc, ale má to celkem dobrý ohlasy :) Navíc se mi už dosti stýská po těch červenejch sedačkách...
Jo, a mám Vampýrskou akademii! Hned, jak jsem ji v knihovně viděla, hrábla jsem po ní a hrdě si ji donesla až domů.
Slováci budou ve škole v pondělí zpívat hymnu. Jedna z mála chvil kdy jsem hrdá na to, že jsem Češka.

No, vlastně to bude víc než 24 hodin beze spánku.

Včera?
Zhltla jsem první díl. A musím se přiznat, že mě to baví.
Nečekejte žádný upíry, vlkodlaky nebo čarodějnice, ale duchy.
Příběh vypráví šestnáctiletá Suze, která je mediátor. Duchy vidí a má za úkol pomoci jim přijít na to, proč nejsou v nebi/pekle.
Zrovna se přestěhovala z NY do severní Kalifornie do domu, kterej toho má už hodně za sebou. Tam potká prvního ducha ve svém novém domově – Jesseho, querida.
Prakticky hlavní zápletkou tohohle dílu je zbavení školy ducha Heather, která si prostřelila hlavu u domu rodičů jejího (ex-)přítele, který se s ní rozešel na Štědrý den. No a ona zuří a ničí.
Jak to dopadne? To si přečtěte sami, doporučuju to!
20:24
Ten způsob, jakým kočka mňoukala až mi to trhalo uši, asi měl svý opodstatnění. Vypadá to, že ji zbouchnul místní kocour. Ale kterej z těch, co tu chodí, nevím. Nechcete někdo kůtě? Vydržte ještě tak 60 dní.
Koukám na Dextera. Teď zase řádil, tekla krev a já se tomu smála. Vážně je se mnou něco v nepořádku. Tohle už přeci není normální.
21:34
Poslední díl Dextera. A já jsem solidně v šoku. Takhle to nemůže skončit!!!
No, tak jsem se zklidnila a zažrala jsem se do druhého dílu Mediátora. Návykové!
23:05
Beru zpět to, že v Mediátorovi nejsou upíři, čarodějnice a podobný stvoření. Zrovna se tam objevil upír. Já mám na to asi čuch, nebo už nevim.
(Po pár stránkách)
Tak to byl „falešnej“ upír. On si na něj jen hrál.
1:09
Dočetla jsem druhej díl. Ale už jdu spát za zvuku otčímova chrápání.

6.2. 17:02
Hahá, musela jsem si nastavit budík na 10:06, abych se mohla dívat na Marca Pola.
„Na co to čumíš?“ optala se mě máma, když přišla z práce.
„Na Marca Pola,“ odpověděla jsem.
Lhala jsem. Čuměla jsem na Iana Somehaldera a na ty jeho neuvěřitelně modrý oči. Připomínal mi Jareda Leta a videoklip k From Yesterday. Určitě to tam bylo, to stejný místo, v Číně.
Moje mladší vlastní sestra je jako osina v zadku. Jen asi o miliardu procent horší. To, že jí dám mírnou facku, nepomáhá. Zjišťuju, že tak nějak mám v sobě sklony k násilí. To vysvětluje smích, když jsem včera koukala na Dexe. Bojím se, že když jí jenom o trochu víc stočím ruku, tak že jí ji zlomím. A proto se snažím krotit a přecházím k ignoraci.
Zabralo to! Je pryč, konečně.
Dočetla jsem Zatmění, ale Rozbřesk asi nenačnu, protože mám jiných 5 knížek, co jsem si včera donesla z knihovny.

7.2. 2:34
Už jsem u čtvrtýho dílu.
Myslím, že mám problém. Bolí mě půlka tváře, takže si myslím, že mi začaly růst osmičky, a to asi obě – nahoře i dole. No, zachvátila mě panika. Stačilo, když mi vyprávěla I., co jí zubák prováděl. Navíc zrovna netoužím vidět tu pošahanou zubařku!

No a teď je... 5:35.
Wow, 3. + 4. díl na jeden zátah!
Nezamhouřila jsem oči (bez čtyř hodin) celý den. Dneska bude sakra náročnej a dlouhej den.
Potřebovala bych něco, co mě udrží naživu. Kofein? Na kafe nejsem zvyklá, kdoví, co by to se mnou udělalo. Red Bull? Doma nevedeme. Už tak je špatný, že si rozhazuju svoje "vnitřní hodiny". Bojím se, že když usnu, zítra do školy prostě nevstanu. Každopádně, můj sarkasmus bude dnes smrtelný...
Jinak zuby už nebolej, tak co to ksakru bylo?!

Tuhle knížku bych chtěla sehnat!

Levá ruka boží přináší dobrodružný příběh o životě, jeho smyslu a poselství, o víře, lásce a přátelství v drsném světě, jenž se ocitl kdesi mezi dvěma katastrofami. Je první částí třídílné série, která má všechny předpoklady stát se mezinárodním bestsellerem.
Info jsem našla na stránce Neviditelného psa, kde taky najdete promo video. Prolistovat si první kapitolu můžete na stránce Knižního webu.
Anděl smrti... to se mi líbí ...

Včera v posilovně ve škole Chuck pustil rádio a hrála tam tahle písnička:

Ani I., ani já jsme nevěděly, kdo to zpívá.
Večer jsem se snažila z mozku vytáhnout kousek textu z refrénu. Nakonec se mi to podařilo.
I'm gonna dance with somebody, dance with somebody...

Nějaká slečna za mě dělá práci opisovače.
Protože jsem si stále z knihovny nepůjčila Awakening, nemohla jsem ho přečíst.
Třetí díl jsem načla. Jen první kapitolu a je to tak, jak jsem si myslela, že to bude.
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola

Článek bude aktualizován.
Aktualizace:
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
Abych to nemusela psát na dva blogy, pravidelnou aktualizaci najdete ZDE.

231 stránek jsem úspěšně opsala.
Řekla jsem, že to nehodim na ulož.to a to taky udělám. Je to na jiný stránce.

Dopadlo to dost zajímavě, dvojsmyslně. Každej si prakticky může domyslet, jak to bude pokračovat dál - má 2 možnosti: buď Stefan nebo Damon.
A protože jsem byla fakt curious, našla jsem si třetí díl anglicky. Zatím jsem se bohužel nedopracovala dál než na první stránku. Nepřekládám to úplně, dává to smysl i bez toho.
Dneska jsem zase navštívila knihovnu. Nesla jsem na vrácení asi tunu knížek, domů jsem si nesla jenom jeden horor od Kinga.

Pozór, ještě jsem neusnula!
Když jsem si kupovala Pevnost speciál, nedočetla jsem se tam jenom o TW sáze, ale i o dalších knížkách o upírech.

"Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů..."
Kompletní text zde.

Upíří deníky
Popis prvního dílu: "Středoškolačka Elena je dívkou, po níž chlapci touží a které se dívky touží podobat. Jenže krásný a tajemný Stefan se zoufale snaží jejímu kouzlu odolat stíhá ho temná minulost i vědomí, že jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro každého, ke komu se Stefan přiblíží. Elena si brzy uvědomí, že se ocitla mezi dvěma bratry a ve velkém nebezpečí."
Vyšel ještě druhý díl Souboj.

Krevní pouta
Tyhle knížky slouží jako předloha k seriálu Blood Ties. Neznám ho, až zkouknu první díl, zkritizuju.
"Na počátku byla vražda. Smrt, krev, brutálně rozsápané tělo oběti. Vicki Nelsonová, bývalá policistka, v současnosti soukromý detektiv, zaslechla křik v metru, ale nestačila přiběhnout včas. Mohla jen nešťastníkovo tělo ukrýt vlastním pláštěm. Toto lidské gesto ji zatáhlo do smrtelně nebezpečného pátrání po sériovém vrahovi, posedlému nelidskou touhou zabíjet. Také osoba, která může Vicki pomoci, není úplně lidská. Avšak proti děsivému zlu ukrývajícímu se v ulicích Toronta jí nezbývá, než spojit síly s Henrym Fitzroyem, nemanželským synem Jindřicha VIII., čtyřsetpadesátiletým upírem."
Díl druhý - Stopy krve. Tímhle to nekončí.

Tady jsou scany, nicméně originál je prostě nejlepší.


Text nahoře u toho, jak Ed drží jablko:

Zkratkou:
V sobotu jsem koukala na superstar na kluky a teda zpívaj docela dobře. Průběžně jsem přepínala mezi Novou a jedničkou, kde dávali Knihu mého srdce. Stmívání skončilo 4. (TADY jsem našla dokument, co ukazovali)
V neděli se Jenson Button stal mistrem světa F1.

Včera asi nic, jen že mi přišla knížka.
Dneska jsem si pro tu knížku byla. Paráda. Byla jsem natěšená jak beruška. (EDIT: Jednou jsem našla scany z týhle knížky - tady)
A teď jdu číst/překládat..

Na to, abych si koupila kupu skvělejch knížek.

Úplný ilustrovaný průvodce filmem. Nejlevnější jsem našla ZDE za 311 ,- oproti Popronu, kde ji mají za 399 ,-. Zloduši.



Tuhle bych ale radši. Dokonce jsem ji našla i u nás za přijatelnou cenu 357 ,-. ZDE



Jinak na ájině jsme koukali na Sex ve městě. U některých scén na nás Shane se smíchem křičel, abychom si zakryli oči :D

Z pohledu Belly

„Máš několikanásobný rozštěp osobnosti?“ zeptala jsem se přísně.
„Děláš to znovu.“
Povzdechla jsem si. „Tak fajn. Na co se mě chceš zeptat?“
„Říkal jsem si, jestli od soboty za týden – víš, v den toho jarního plesu –“
„Snažíš se být vtipný?“ přerušila jsem ho a přiblížila se k němu. Můj obličej byl celý zmáčený, jak jsem vzhlédla do jeho tváře. Díval se na mě uličnicky pobaveným pohledem.
„Necháš mě prosím tě domluvit?“
Kousla jsem se do rtu, sepjala ruce a zkřížila prsty, abych nemohla udělat nic ukvapeného.
„Slyšel jsem tě, jak říkáš, že ten den pojedeš do Seattlu, a tak mě napadlo, jestli nechceš svézt?“
To bylo nečekané.
„Cože?“ Nebyla jsem si jistá, kam tím míří.
„Chceš svézt do Seattlu?“
„S kým?“ zeptala jsem se, vyvedená z míry.
„Se mnou, samozřejmě.“ Kladl důraz na každou slabiku, jako kdyby mluvil s mentálně retardovanou osobou.

Z pohledu Edwarda

„Máš několikanásobný rozštěp osobnosti?“ zeptala se mě přísně.
Musel jsem tak opravdu vypadat. Moje nálada byla velice nevypočitatelná kvůli všem těm emocím, které mě prostupovaly.
„Děláš to znovu.“ upozornil jsem ji.
Povzdychla si. „Tak fajn. Na co se mě chceš zeptat?“
„Říkal jsem si, jestli od soboty za týden“ – sledoval jsem, jak jí přes tvář přeběhlo zděšení a musel jsem potlačit další výbuch smíchu – „víš, v den toho jarního plesu –“
Přerušila mě a konečně se mi podívala do očí. „Snažíš se být vtipný?“
Jo. „Necháš mě prosím tě domluvit?“
V tichosti čekala a hryzala si horní ret.
Ten pohled mě na chvíli vyrušil. Zvláštní, neznámé pocity se pohnuly kdesi hluboko v mém zapomenutém lidském já. Snažil jsem se je zaplašit, abych mohl dohrát svoji roli.
„Slyšel jsem tě, jak říkáš, že ten den pojedeš do Seattlu, a tak mě napadlo, jestli nechceš svézt?“ zeptal jsem se. Totiž uvědomil jsem si, že místo abych se jí jen ptal na její plány, je s ní můžu podnikat.
Tupě se na mě dívala. „Cože?"
„Chceš svézt do Seattlu?“ Sám s ní v autě – moje hrdlo pálilo při té myšlence. Zhluboka jsem se nadechl. Zvykej si.
„S kým?" zeptala se, oči rozšířené a zmatené.
„Se mnou, samozřejmě.“ Řekl jsem pomalu.

Ou :D

Víte, co si myslím? Teď už to nejsem já, kdo se bojí. Já se přihlásím a on se automaticky odhlásí. Jako kdybych mu měla napsat, kdy zemře a on se toho bál jako čert kříže. Fakticky nechápu.
Red Meat je něco ve stylu Garfielda - jen je to černý humor. Někdy až zarážející:) Oficiální stránka je zde. Autor tam některé ze svých výtvorů zveřejňuje. Jak jsem na něj přišla?

V knihovně jsem si půjčila první díl a dost mě pobavil.
Taky jsem pátrala po knížce od LP - konkrétně Linkin Park's Meteora. Našla jsem na jedný český stránce pár scanů, ale co je zajímavější, našla jsem i web, kde se dá objednat. A jedná se o českou stránku! Takže na této stránce můžete vesele objednávat.

The first biography of the band who have only existed since the mid nineties. Covers their early days as a band, their debut album Parachutes, their follow-up album A Rush of Blood to the Head, right up to their recent touring plans. Contains full discography and black and white photos.



„We were thinking about this yesterday - we were just sitting in a little room (at college), just writing songs all the time. And then three years later we can play them all over the world.“
„What was I like as a kid? The same as I am now, just smaller with a higher voice.“ Chris Martin
Portrét skupiny, která úspěšného debutového alba Parachutes prodala téměř 5 milionů kopií po celém světě.

...asi jsem se zbláznila. Po tom, co sem viděla Twilight jako film, sem si stáhla i knížky. Teď čtu druhou a včera sem to četla do půl druhý do rána. Díky tomu jsem nevyspalá a celkem nevrlá. Vrrrrrr
Nevim, co mám udělat dřív - musim si zbalit věci k babičce,odlakovat si nehty, udělat aspoň část úkolu na informatiku, vyměnit zvířatům podestýlku a vůbec nejdřív se musim převlíknout z pyžama.
Doufám, že tenhle tejden už proběhne v klidu...