Life sucks

Dvanáct kapitol mám za sebou. Teď to teprve všechno přijde.
Ráno jsem měla pěkně mizernou náladu. Mračila jsem se, v autobuse jsem koukala celou cestu z okna a na terminálu jsem na Verču rovnou vysypala, že mám špatnou náladu. Nepochopila jsem její otázku proč. To člověk musí mít vždycky dobrou náladu a hýřit optimismem?
Při pomyšlení, co si na nás Chuck zase vymyslí, se mi dělalo zle.
Nakonec kondičně „jen“ 4 kolečka.
Sedím u otevřenýho okna, fouká na mě studenej vítr a já už si přeju, aby byla zima. Sníh.
Když jsem vycházela ven ze školy, bylo mi krásně. Konec týdne, víkend, minimálně 10 hodin spánku a možnost číst do brzkého rána mě zklidnili tak, že špatná nálada zmizela. Ta svoboda se mi taky dost líbila. Asi se nikdy nevdám.
Vybila jsem si telefon, pokecala se Čmelákem a teď mám hlad. Ale jsem moc líná, místo toho radši budu...