Znáte to.
Poprvé nachumelí 3 cm sněhu a silničáři už nestíhají. A tak se vyhlašuje celostátní kalamitní stav.
Nebo tak nějak to říkali ve zprávách :D
Ráno při pohledu z okna jsem dostala velkou chuť jít ven stavět sněhuláka.
Problém nastal v době, kdy jsem zjistila, že nikdo není doma. Teda je, ale ne ochoten plácat se venku ve sněhu.
Nu což, já si počkám.. a doufám, že letos to budou bílé Vánoce :)
Prvně vám ale musím ukázat tohle video, na které jsem narazila díky bývalé spolužačce na facebooku:
To je vážně psycho! :D Hlavně ta první kočka :D
A teď k tomu zamyšlení..
Asi si pořídím kaktus. A jmenovat se bude Marlon.
Kucíí mi umřeli a jestli pojedu na školu daleko za hranice kraje, nemělo by moc velkou cenu kupovat si živočicha, o kterého by se mi moje sestra stejnak nestarala.. ta má teď plnou hlavu osmáků.
Ve čtvrtek měla naše třída stužkáč.
Měli jsme se všichni oblíknout za šprty. A skutečně jsme tak všichni přišli.
Problém nastal, když jsem já, I. a Á. stály u jinýho podniku, než kam jsme původně měly namířit. A tak jsem se po telefonu domlouvala se spolužákem, kterému helium pomalu ale jistě lezlo na mozek. V sukni mi mrznul zadek, aspoň že jsem měla ty podkolenky, co mi tak krásně ladily s fialovýma keckama, do kterých jsem místo žlutých dala černý tkaničky :D Nakonec pro nás došel, my dorazily a mohlo se začít.
Předem říkám, že jsem v krvi neměla tolik alkoholu, abych se třeba nametená válela pod stolem, ačkoliv si to moje rodiče evidentně myslí. Na druhou stranu nemůžu říct, že jsem v krvi žádnej neměla.
Dlouho jsme čekali na třídní, chvílema místností zazníval smích ala šmoulové a na raut, který nás každého přišel docela draho, se všichni vrhli jako slepice po flusu.
Ostužkovali jsme se (klečeli jsme na učebnicích, pasovalo se bambusovou tyčí, ale původně to mělo být ukazovátko) a všichni si v už v náladě začali prozpěvovat u karaoke.
Kdo by to řekl, že mě ty český šlágry budou tak bavit.
Původně se mělo odcházet ve dvě, jenže se to protáhlo a část odcházela až o půl třetí. I. nás táhla skrz Hradec domů, já balonek s heliem v ruce, a po cestě jsme narazili na hlídku policajtů, kteří se v tom autě prostě museli nudit. Tak jsem jim zamávala :D
Zhruba ve tři jsme dorazily do bytu, ve čtvrt na čtyři jsme šly spát a já v 6:50 vstávala a jako blbec šla do školy. Bylo nás 18 z 33, a z toho L. byl tak mimo, že spal na lavici a na agličtinu dokonce zůstal s naší skupinou.. protože nebyl schopen se probrat a jít o patro výš :D Ani dva balonky, které mu nad hlavou bouchnul další spolužák, s ním nehli :D
No prostě sranda byla. Zjistila jsem, že jako třída jsme výbornej kolektiv, i když se častokrát na ničem neshodneme. Už jen pár měsíců a bude to všechno pryč..
Francouzština je občas krásnej jazyk. Nadpis znamená smrt.
V noci mě parádně vyděsil sen. No, dalo by se říct, že to skoro byla noční můra.
Nějak jsem se dozvěděla o smrti mého nevlastního bratra. Toho mladšího. Toho, se kterým byla vždycky sranda a se kterým jsem vyváděla různé lumpárny, když jsem byla menší. Ve snu se objevil babiččin panelák a nějaký obchod, kde už jsem to nevydržela a emocionálně se sesypala. Po probuzení jsem zjistila, že mi tečou slzy po tvářích.
Ve snu to vypadalo tak, že mi na něm dost záleželo, ve skutečnosti je to spíše ale pravý opak. Divila jsem se, proč jsem ronila slzy kvůli někomu, kdo mě tak nebere. Zároveň jsem si to ale vyjasnila. Prostě zvláštní sen, který mi nejde na mozek.
Škola sucks. Učitelé se rozhodli, že nám pokoj prostě nedají. Dnešní čtvrtletka z matiky ale byla dost vtipná.
Já, jelikož si zhruba poslední měsíc nepíšu nic do sešitu, jsem se neměla z čeho učit, a proto jsem asi dvacet minut s lízátkem v puse koukala střídavě z okna a na zadaní písemky, které jsem naprosto nerozuměla. S pomocí Ivina zázračného sešitu jsme nakonec opsaly alespoň jeden příklad, protože ty ostatní nám naprosto nic neříkaly.
O víkendu jsem byla makat u máti v práci. Slyšet byl neustálý smích a já si říkala, aby se kolegyně se svými soukromými vtipy podělily, protože mi ostatní se chtěli taky pobavit. V sobotu jsem domů přijela o půlnoci, udělala jsem si popkorn, z lednice vytáhla energeťák a šla dočítat dvě knížky. Spát jsem šla v pět ráno a v neděli šla zase makat. Velice vyčerpávající. Ale devět stovek v kapse :)
Angličtinářka se z nás pokoušela vytáhnout nějaký věty a zadala nám různá témata.
Kdybych zabila nevinného člověka a tím ukončila hlad ve světě, udělala bych to?
Kdybych měla dar zabít člověka tak, aby to vypadalo jako přirozená smrt, udělala bych to? Odpověď: rozhodně ANO.
Kdybych mohla na měsíc kamkoliv odjet, kam by to bylo? Logické, ne? :)
A poslední, nad kterou jsem dumala trochu dýl:
Kdybych měla možnost zvolit si 25 let naprosté spokojenosti a štěstí, ale po uplynutí dané doby bych zemřela, zvolila bych si ji?
Nejdřív mě napadlo: no jasně! Měla bych všechno, mohla bych si plnit sny. Po těch letech bych se prostě rozloučila s těmi, které miluju/bych milovala a bylo by to. Na druhou stranu i těch 25 let uteče jako voda..
Možná si to budete muset zvětšit, abyste to dobře viděli.
A teď o co jde.
Tohle jsou moje výsledky maturitní generálky.
Opět mě zaskočilo - i když by vůbec nemělo! - to, že jsem měla výsledek z ajiny lepší než ten z češtiny. Ale o 32%!
Situace doma mě začíná dost lézt na nervy. Prakticky bych mohla říct, že moje matka nesnáší otčíma, a opačně. Prostě dusno. Včera jsem šla dobrovolně se sestrou na bruslení, protože jsem s nima nechtěla být doma. Solidně jsem vymrzla a domů přišla s rybníkem v botě.
Letákama z vysokých škol jsem se už prohrabala a našla jsem asi 6 škol, kam bych mohla jít: Hradec, Liberec, Jihlava, Praha a Brno. We'll see.
Alespoň pro mě.
Dnešní výlet na veletrh vysokých škol začal tím, že jsem ráno v Hradci na nádraží naháněla Ivu, abychom zpacifikovali dalších pár lidí ze třídy a koupili si hromadnou jízdenku do Brna.
Když jsme úspěšně dojely do Pardubic, utíkaly jsme na vlak do Brna. Potkaly jsme dalších pár spolužáků, kteří už den předtím prohlašovali, že rozhodně nezůstanou střízliví. Nebyli, táhlo to z nich solidně :D
Po dvou hodinách (a 60-ti přečtených stránkách :D - to víte, neznámé okolí rozptyluje :D) jsme dojeli všichni do Brna. Pobavilo nás, že když jsme se chystali koupit si jízdenku na tramvaj (šalinu, jak má Iva v oblibě :D), našli jsme pouze za okýnkem papírek s nápisem: Jízdenky za 14 Kč nejsou. Nakonec jsme je sehnali, nastoupili do tramvaje, a to i přesto, že jsme si nebyli jistý, jestli na to výstaviště dojedem :D
Povedlo se, dolezli jsme do pavilonu F, kde bylo vedro a asi tak milion lidí. Domů jsem si vezla asi tak 10 kilo letáků a dalších serepetiček, ale výlet prostě stejnak stál za to.
Volala jsem kůstce, kterej měl praxi (článek o naší bandě na chatu bude :D), abych se dozvěděla, kde je bontonland, řekl: „Bontonland? To musíš jedničkou zpátky na hlavák..“ a pak: „Ty vole, vypni to, neslyšim!“ Z toho druhýho bude hláška ještě hodně dlouho :D
Jediný kaz představovalo naprosto nečekané zahlédnutí Honzy. Víte, jak bolí zlomený srdce? Od osudu docela rána pod pás. Ignorovala jsem ho, vystoupila na jiný zastávce a už ho pak neviděla.
Na náměstí jsme se dostaly a nyní bych chtěla vysvětlit, proč Brno považuju za ráj na Zemi. Jen na náměstí (!!!) jsou čtyři knihkupectví společně s bontonlandem, kde měli i první album Coldplay a taky pár od Radiohead. Nemluvim ani o Hurts, který skoro nikdo nezná.
S Ivou jsem včera vtipkovala na téma vraždění slepic.
„Něco bych po nich hodila.. třeba dlažební kostku,“ pronesla jsem k bandě slepic, které včera žvanily na zemáku a nechtěly zavřít zobák. Iva se tlemila.
Dneska jsme v Brně na chodníku narazily na volnou dlažební kostku, a hned nás trknul můj včerejší vtip.
„Měla sis ji vzít! A zabalit si ji!“ Sršela jsem sarkasmem a Iva určitě taky snila o tom, že by po mně jednu hodila :D
Poseděly jsme v asijský restauraci, daly si kuřecí salát, já snila o tom, že půjdu do Palace Cinema (když Cinestar zdražuje, parchanti) a pak jsme prakticky skoro znova klusaly na vlak. Mě a Ivu pobavila název obchodu Cimrman. Ani kdybyste se snažili sebevíc (ty z Brna nepočítám! :D), neuhodli byste, co se tam prodává - domácí potřeby :D
Přiznávám, z Brna se mi nechtělo. Člověk si akorát musí dávat pozor, aby ho nezajela nějaká tramvaj, ale jinak je to fajn město :D
Je 1.16 ráno.
Nespím, bdím a nevím, co dělat.
Na nočním stolku mi teplá zelenej monster, ale moc mi to nejede. Jsem prostě moc rozmlsaná a redbull je prostě nejlepší.
Zhruba 9 hodin (a kousek) jsem hltala druhý díl Zavrženého. Wow, to byla jízda! Jenže Becca neví, o kolik těžší je teď čekat na finále. Asi 12 měsíců čekání..
PS: Dá se nějak otrávit kofeinem..? Protože mi je jako kdybych měla dostat infarkt..
Jsem:
naštvaná, znechucená, naštvaná, unavená, nevyspalá, nechápající, naštvaná a vystrašená.
Včera na angličtině jsem se spolužačkou byla jediná, kdo se přišel na Shanea podívat. Ze 17 lidí. Ale bylo to v pohodě. V životě jsem snad víc nemluvila anglicky a když jsem ukazovala fotky z Anglie, rozplývala jsem se a komentovala jak o závod.
Prakticky celý den jsem řešila zítřejší den. Máti dělala uraženou a naštvanou, Kristýna to brala v pohodě. Já byla někde mezi.
Dneska byl v plánu zubař. Bože, já bych tu zubařku něčím přetáhla! Pinda jedna!
Na cestě k zubařce:
„Tak Kristýna zejtra nejde.“
„To je dobře. Co by tam vůbec dělala?“
„Bože, já nevim.“
„Ještě mi řekni, že jde na ples.“
„No jde.“ *chvilka hřejivého uspokojivého pocitu zadostiučinění*
Celou cestu pak se mnou máti nepromluvila a mně to bylo buřt. Ať si klidně trucuje, ségra prostě jde.
Zejtra teda budu trpět a vybírat si něco na sebe. Toho dne se už dlouho děsím, dokonce mi to leze i do snů. Asi budu dělat, že jsem zaspala nebo tak něco. Držte mi palce!
Předem se omlouvám za ty výrazy.
Věc, která mě opravdu hodně sere, je to, že mi vztek nahání slzy do očí.
No a dneska mě vytočila máti.
Ta, jelikož moji nevlastní sestru urputně nesnáší a jen při doslechnutí jejího jména prská kyselinu široko daleko, se rozhodla, že jí vadí, když se mnou sestra půjde vybírat šaty na maturiťák.
Už takhle je to pro mě peklo, a ona si do toho začne stavět hlavu.
Přišla jsem k bábině a probrala to s ní. V životě jsem snad nebyla radši, že jsem si s někym mohla pokecat. Mámino chování je prostě nepochopitelný, nasere se prakticky kvůli ničemu a důvod k hádce taky nehledá daleko. Takže to sestra nakonec odpískala s tím, že se na to vykašle.
Nabídla mi, že bysme mohly jít v pátek chlastat (já a chlast? :D) a zahrát si kulečník. S tím, že řekla, že mě to naučí, jsem souhlasila, a tak asi vyrazíme a pořádně pokecáme. Protože doma už je solidní dusno.
Tenhle týden byl pěkně.. náročnej. Výsledkem je celotýdenní nevyspání a naprostá vyčerpanost.
Prakticky každej den nějaká písemka, navíc jedna slohovka z frániny (ó díky, google překladači!) a referát na zemák, díky nemuž jsem se nevyspala a navíc jsme ho s I. ani neměly.
Pan učitel na matematiku se k nám začal chovat jako samice od prasete. Dřív mu nevadilo (a ani si toho nevšímal), že jsem prostě nedělali matiku. Já si třeba ráda četla při hodině. Teď ho rozčiluje i neustálé žvanění kurníku v zadní části třídy a nadávek užívá víc než dřív.
Jak jsem dopadla v generálce na maturu nevím. Výsledků se hrozím.
Z normálních snů se postupně stávají noční můry; dneska jsem si zkoušela plesové šaty a bála se, že to ze mě spadne.
V plánu na tento týden bylo i natáčení maturitního videa. Půlka třídy šla za flákače (včetně mě :D), ta druhá za šprty. Ti byli tak dokonale oblečení, že jsem se smála až mi slzy tekly. Zkuste se pak nesmát, když jdete kolem nich, jenže už se točí naostro!
Konečně jsem se zmohla na to, abych si objednala knížku From The Inside o Linkin Park; má formát A4 a je plná naprosto nádhernejch fotek.
„Co si to pořád objednáváš?“ Co ti je do toho, mami? Peníze na účtu jsou moje, tak co?! Když se do toho vložil i otec, myslela jsem, že vzteky začnu křičet.
Tímto tedy - aby se maminka nemusela znepokojovat - slibuju, že další knížky, které si objednám, nepřijdou dříve než 1. prosince!
Jinak venku už je podzim :)
Nádhera, to žlutý listí. Problémem trochu je, že se ve škole moc nemůžu soustředit, protože ráda a často koukám z okna. Teda, ne že bych se ve škole nějak hodně soustředila, to ani ne.
Poslední dobou si na sobě taky všímám, že se nějak měním. I. můj hudební vkus kazí mainstreamovým popíkem, místo bundy jsem si pořídila kabát a noha přes nohu už se mi tolik neprotiví. Naštěstí slabost pro barevný kecky a odpor k růžové barvě zůstávají :)
Mám plán, ale bojím se, že je dost šílenej.
Napadlo mě, že bych po střední šla do těch Budějovic na vyšší odbornou. Během těch tří let bych si vydělala (nějak?) na školný a poté bych zamířila do Prahy na soukromou cestovního ruchu.
Babička i máti si z toho udělaly vtípek; že prý mi bude 40 než vylezu ze školy..
Bude to tak 12 let. Ale nejsem si jistá.
Už včera se mě moje drahá sestřička ptala, co ode mě dostane k dnešnímu svátku. Já jí na to odpověděla, že by si ji mohli v tom cirkuse nechat, jenže to byste nejspíš považovali za dárek pro mě.
Skoro jsme přišly pozdě. Už na začátku jsem si připadala skvěle, znova jako malý dítě, který netuší, jak ty triky kouzelníci dělají.
Chybí mi ta doba.
Viděli jsme poníky, opici, která na jednoho skákala za běhu, holubice, psy, nějaké kousky s ohněm a na závěr "motorkářskou show". Jo, a "kouzelník" čaroval; zajímalo by mě, jak se ta slečna stíhala tak rychle převlíkat - samozřejmě, je mi jasný, že na sobě měla toho oblečení víc vrstev, ale někdy mi přišlo, že by to tak prostě nešlo.
Poznámka, kterou nemusíte číst: jsou ve všech cirkusech kluci, co vypadají jako totální sympaťáci? :D
O přestávce jsem si koupila slanej popkorn, ségra cukrovou vatu. A tleskaly jsme a tleskaly.. i když to bylo docela složitý s tím popkornem/vatou.
Poté jsme se šly stavit pro její kámošku, která u nás prý přespí (zítra má přijít druhá..) Nudila jsem se, a tak jsem po ségře házela popkorn, pak jsem už hledala jen nepuklou kukuřici.
Přišly jsme domů a otec: „Tak jaký to bylo, Terino?“
A já: „Viděly jsme tohle a tohle..“
„To vypadá, jako kdyby si to Nikola užila víc než ty!“ No a co jako.
Ujíždím zase na jiným songu.
Slečna z Anglie má skvělou jednu písničku:
I. mě na twitteru setřela tím, že je to prej starý. No a co jako.
Sloh, abych byla přesná.
120 slov na téma "Moje nejlepší narozeninová oslava", dalších 60 slov jsem měla napsat, abych požádala kamaráda, aby mi vrátil knihu.
Nemálo jsem listovala slovníkem. S časem to taky vyšlo jen tak tak.
No a zítra poslech a čtení. Rovnou můžu říct, že bez slovníku jsem totálně nahraná! :D
Dneska do školy až v jednu.. konec ve tři.
Angličtina (poslech + čtení) pro mě docela jednoduchý.
Krásný počasí.
Po škole návštěva knihkupectí, kde bych prostě mohla bydlet.
Linkinům už pomalu přicházím na chuť.
Ke všemu dneska nemusim nic dělat, tak si asi večer pustim The Tudors.
Na závěr dávám fotku svojí rozšiřující se kolekce originálních CDs:
Kdyby začalo hořet a já si musela vzít jednu věc, nejspíš bych popadla všechny originály :D
Mně se o tom vážně nechce psát :D
Proč? Protože o mně kamarádka tvrdí, že jsem něco hulila, což není pravda. Čím déle nad tím ale uvažuju.. :D
„Nesmíte pít, jíst. Když budete chtít jít na záchod, nesmíte se vrátit zpátky. Mobilní telefony musí být vypnuté.“ Tomu já říkám šikana.
Didaktickej test z češtiny jsem teda zčásti nějak otipovala. Slohu jsem se trochu hrozila, protože to mělo být na 500 slov. Ovšem na úvodní stránce bylo napsáno: Napište alespoň 250 slov. Z témat si člověk taky moc nemohl vybírat, nakonec jsem nasmolila nějakých 350 slov na téma: Každý má svůj životní příběh aneb Život píše romány. Trochu jsem si přibarvila skutečnost, ale čert to vem..
Docela paradoxně jsem si myslela, že sloh z angličtiny bude lepší než ten z češtiny. Téma: School rules are not necessary in modern schools. Nebo tak nějak to bylo. No a teď na to vymyslete cca 225 slov! Já ani nevěděla, co na to napsat česky, natož anglicky.. Nakonec z toho "nic" vylezlo asi 180 slov. Odevzdala jsem a šla domů.
Zítra docela luxusní den, protože mám až od jedný do tří.
Ve středu i čtvrtek se uliju z několika dalších hodin, protože ještě budu zkoušet francouzštinu. Další sloh, potěž koště..
A Thousand Suns dorazilo, takže se v nejbližším čase podívám na to, jak to veleslavné album natáčeli.
„Ještě něco ti přijde?“ komentovala máti, když jsem se jí šla chlubit s ATS.
„Jo, knížka, která vychází 14.,“ odvětila jsem jí.
Začínám mít špatnej pocit.
Hodně špatnej.
Byla jsem už rozhodnutá, že z těch dvou bloků k maturitě si vyberu ten ekonomickej. Jenže to jsem ještě nevěděla, z čeho se dělají přijímačky na cestovní ruch v Hradci.
A co takhle začít zpracovávat nějaký maturitní otázky, hm? Ta povinná četba na mě taky asi čekat nebude..
Co se týče mých snů, začíná to být pěkně šílený.
Nedávno jsem byla v Anglii. Vyrojili se tam policajti a vyhnali nás turisty z nějakýho mostu. Nějaká paní mě tak táhla s sebou, aby si koupila termosku.
O Anglii se mi tenhle týden zdálo ještě jednou.
Nebo jsem jela na kole do Brna - cca 170 km - přes pole a luka. V Brně byla pouť či co a já něco hledala. A zase tam byli policajti.
Proč..
.. mě včerejší ranní cesta busem málem rozbrečela?
.. se mi dneska mihla mozkem vzpomínka na Honzu?
.. mě všechno poslední dobou vytáčí?
.. už neskončí škola? Už to trvá moc dlouho!
.. vím, že na vysokou půjdu, jen nevím kam?
.. chci být na plese za princeznu?
.. se na mě ta holčička s čokoládově hnědýma očima v MHD dneska tak krásně smála a já si připadala úžasně? Vždyť jsem po dětech nikdy moc netoužila.
.. jsem závislá na twitteru? Vždyť facebook je přeci lepší, co tak všichni tvrdí.
.. jsem si právě objednala A Thousand Suns, i když mi moc nejede?
.. jsem zrovna včera přišla na jeden úžasnej song (Airplanes), když už prý rotoval v rádiu už o prázdninách? Na to si odpovím otázkou: poslouchalas vůbec rádio o prázdninách?
Hodně otázek, málo odpovědí.
Jinak tohle už je můj 500. příspěvek. Aby těch pětistovek nebylo málo, včera jsem tweetla 500. tweet.
Učení se na mě začíná valit.
Co mě štve je to, že nemám čas číst. A když, tak knížku, která se týká zase školy.
Teď nemyslím povinnou četbu, to je zas jiná kapitola.
Excuse moi, je dois apprendre nějaký blbosti..
Evidentně jsem se včera nudila, a tak jsem projížděla premiéry filmů.
Pár mě jich zaujalo.
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka (ČSFD/IMDB)
Trailer nejde vložit, podívat se na něj můžete tady.
Půjdu už jenom z důvodu, že podívat se na Bena Barnese na plátně je velice.. lákavé.
Saw 3D (ČSFD/IMDB)
Můžete si říkat, že jsem morbidní, ale chci vidět vraždu Chazze.
The Runaways (ČSFD/IMDB)
Sice jsem už tenhle film viděla, ale což. Dakota válí.
Paranormal Activity 2 (ČSFD/IMDB)
(poslední) Harry Potter - 1. část (ČSFD/IMDB)
Nevím ještě, jestli na tenhle film půjdu, protože celá „Potterománie“ jde kolem mě.
I Am Number Four (ČSFD/IMDB)
Další Anglán mi učaroval - Alex Pettyfer.
Beastly (ČSFD/IMDB)
Zase Alex..
Film měl mít premiéru už dávno - v červenci. Nevím, co se zapříčinilo jeho premiéru až na březen příští rok.
Z dalších filmů se těším třeba už na třetí pokračování Transformers, Priest, druhého Sherlocka Holmese a v neposlední řadě taky na Breaking Dawn.
