Life sucks

Už jsem to psala. Napíšu to znova.

TOHLE BYL ZATÍM TEN NEJLEPŠÍ ROK!!!

Událostí roku byl dárek k osmnáctinám - poznávací zájezd do Anglie. Tím se ni naprosto splnil sen. V nejbližší době si chci začít hledat brigádu na prázdniny, abych tam byla 3 měsíce, a ne 4 dny.
3 měsíce v ráji. Oh. My. God.
Můj vysněný výlet ale znamenal utrpení v podobě neslyšení řady špičkových kapel na fesťáku Rock for People. Matt Bellamy byl tak blízko, tak blííízko! Přiznávám, že jsem si (myslím, že ne) na ně v Anglii ani nevzpomněla. Měla jsem plno práce očumováním okolí, Mini Cooperů a Conversek :D
(Abych si RfP 2011 pojistila, chtěla jsem po Ježíškovi lupen. To, co jsem chtěla nejvíc, jsem stejně nedostala; prý v lednu?)

Ale zase zpátky na zem. Stal se ze mě maturant. Paní učitelka třídní - seč se snaží - stále nepatří mezi mé oblíbené. A pak tu taky máme tu záležitost se státními maturitami. Možná že náš ročník bude ten jediný, který je naostro bude psát. Mnozí - a to i včetně mě - si myslí, že náš ročník představuje pokusné králíky. Buď to vyjde, nebo ne.
Situace doma stagnuje. Moji drazí starší nevlastní sourozenci (3, prosím) už nejsou doma, a protože mě tatík už nezpracuje do svého ideálu, svou snahu může soustředit na moji mladší sestru, která už začíná zatínat drápy. Jestli z ní bude někdy právnička..
Nedávno jsem zažila svůj první rockový koncert. It was awesome! A ještě ke všem šlo o indie z Anglie.. Hoši se mi dostali jak pod kůži, tak i do hlavy, kde nějakou dobu po koncertu stále Jamie zpíval: „I can't get enough, I can't get enough.. everytime I think of you it takes me over.. I can't get enough, I can't get enough.. everytime you punish me it takes me closer..“
To jsem se zamilovala. Fakt.

Slíbila jsem si, že (už) si žádnýho kluka nepustim k tělu. Což docela odporuje tomu, co jsem napsala před chvílí, co? Jenže jsou věci, který mít můžu a který ne.. it's the way it is.
Pomalu jsem začala uvažovat, co po střední. Říkala jsem si co nejdál od domu a rodičů!! jenže nakonec u mě na celé čáře vyhrála škola, která se stejně jako obchodka nachází v Hradci. Problém? Na tu fakultu se hlásí nejvíc lidí z celé univerzity. Jo, docela problém.

Moje anglofílie se utužila, stal se ze mě bilbliofil - nebo knihomol, whatever - a závislost na hudbě se taky prohlubuje, samozřejmě že směrem k Anglii. Album roku? Lungs od Florence and The Machine! Florence je prostě skvělá a ty její songy jsou dost chytlavý. Jenže to album ovšem nevyšlo letos. Letošním nejlepším bych zvolila asi Happiness od Hurts. Ten jejich popík je tak slaďoučkej, až je dobrej. Ke všemu mají v březnu přijet do Lucerny, tak doufám, že se tam s Ivou nějak propašujem. Jej, a kde jsou Linkini? Sorry, guys, ale za Robot Boy vás fakt nemůžu vybrat jako cédo roku. Takhle by to prostě nešlo. Filmem roku byl dala asi Black Swan a to i přesto (!!!), že jsem ho ještě neviděla. Do konce roku to snad ale stihnu! :D Četla jsem recenze a koukala na hodnocení, což mě přesvědčilo, že by to mohlo stát za to. Knížky jsem rozebrala tady.
Propadákem byl pro mě Harry Potter. Jít na druhou část by pro mě znamenalo jít tam za trest. Ale pokud se to někomu líbí, tak jim to neberu.
EDIT: Ano, Black Swan byl vážně výbornej film! A teď jsem si vzpomněla na ten totálně nejhorší film (teď už) loňského roku - Skyline. Hodnocení: -5/10

Tak Vám teda přeju šťastnej novej rok a takový ty věci, co se ještě přejou.. Ne, přání mi fakt nejdou. :D

Ani nevím, jak dlouho ty pošuky znám, ale dva roky to budou minimálně. Teď mě tak napadlo, že vlastně ani nevím, kolik nás tam je :D No, prostě dost. V tomto článku najdete vybrané hlášky (samozřejmě, že je nemám všechny!), které způsobovaly většinou salvy smíchu. Jsou vytržené z kontextu, takže je asi nepochopí všichni, ale my víme svoje, že? :D

kůstka: *klepe si na čelo* nezdržuj laskavě
já: kůstko tak házej, chytám :D
já: všichni *dva smailíci klepající si na čelo* :D
kůstka: moment.. co házíš?.. :D
kůstka: hlavně liz *klepe si na čelo* :D
já: hlavně ten blb kůstka *klepe si na čelo* :D
kůstka: a hlavně ta dementka liz *klepe si na čelo* :D
já: liz už něco promluv nebo po tobě hodím botu // říkám, házej *klepe si na čelo* :D
já: ty grázle *klepe si na čelo* :D
maruš: vy grázlové *klepe si na čelo* :D
kůstka: házej.. ale ne do mě.. ne do mě *klepe si na čelo* :D
maruš: vy hubení špekouni *klepe si na čelo* :D
kůstka: ty grááázlííčkuu ušatej *klepe si na čelo* :D
(...)
já: ty seš parchant... ti budu říkat.. kost :D

já: dobře se doplňujem :D
maruš: jsme dobře sehraná trojice :D
já: a chybí nám čtvrtej do páru, co :DD

maruš: Brichta je dobrej *souhlas* lepší než Vojtek :D
šuš: :DD kdyby to bylo tak před 15ti lety tak na něj jdu :D
já: šuš, kolik měsíců ti bylo před 15-ti lety? :DD
šuš: :DDD 5? :D

já: kam tebe pašovat proboha? :D
kůstka: do báglu liz.. když už sme se dostaly až k báglům :D
já: a pak tě vzít sebou do pardubek, jo? blázne :D
kůstka: co.. do pardubek?.. nee tak ne.. měním názor :D ale do kroun bys mě mohla vzít.. za nějakou tu flaštičku redbullka :D
já: za 10 litrů redbulla :DD, se nedoplatíš kamaráde :D
kůstka: no tos přehnala trošku s tou cenou *klepe si na čelo* :D
road: 250 mililitrů stojí asi 40 ne :D takže litr 160 a 10... 1600 :D:D

Prostě neuvěřitelné, že tenhle rok, který byl pro mě doposud snad ten nejlepší, pomalu končí. Nějak zatraceně rychle to uteklo, ne?

No nic, všem přeju veselý Vánoce ;)

... že už mi ta písnička nehraje v hlavě.

Chápejte, cvičili jsme předtančení.
A protože nikdo nepřišel s ničím lepším, našel náš třídní šašek na youtubu Dádu Patrasovou a jelo se.
Zbytečné tvrdit, že mi kazí hudební vkus.
Navíc se do toho později zamotali i Lunetici a něco, co se jmenovalo Jedu na koni. Já to v životě neslyšela, je to ale slušnej haluz! :D

Ani po čtyřech vyučovacích hodinách jsme neměli nic, co by přesahovalo 1 minutu.
Uf, to bude ještě složitý! :D

Každopádně si ten poslední půlrok hodlám náležitě užít!!

Vážení, tento týden (počítám od soboty) byl jedním z nejlepších tohoto roku.
Ale Anglii prostě nic nepřebije!

Už jsem tady psala o tom, že jsem v sobotu neočekávaně byla v kině na první části posledního dílu Harryho Pottera. O tom psát ale nechci. Na náměstí jsme měli trhy a moje blonďatá sestra tam vystupovala. Stihla jsem jenom kousek.
Zaskočilo mě, že nemá nějakou významnější roli; hrála soba.
Atmosféra i v tom mrazu byla skvělá, dokonce i máma mi přišla na chvíli v pohodě.
V pondělí to bylo taky všechno v suchu. Psali jsme sice pololetku z ajiny, ale jak se dneska ukázalo, učit se nebylo potřeba (i bez přípravy 89%?).
V úterý jsem si došla do kina na film Na doraz, na který jsme šla hlavně kvůli Robertu Downeyovi Jr. Ty prachy za shlédnutí jeho hereckého výkonu rozhodně stály.
Středa byla oním dnem, na který jsem se těšila asi 2 měsíce. Paní učitelka na zeměpis udělala mně a Ivě ohromnou radost tím, že byla nemocná. Odpadly nám totiž dvě poslední hodiny a já měla dost času dojet si domů nachystat se na večer. V plánu totiž byl pražský koncert Anglánů The Feud.
A byla to sranda:
Vlak z Pardubic do Prahy nám téměř ujel (doteď si říkám, že tomu průvodčímu dlužíme alespoň čokoládu..), v Praze byly velice kluzké chodníky a v Palladiu mají moc hezké knihkupectví i s koutkem, kde prodávají originální knížky. Iva dokonce zparodovala i Open Card - nebo co to vy Pražáci máte :D
„Já vím, kde to je. Tam trefíme za pět minut.“
Omyl. Šly jsme asi 15 minut a bloudily kolem hotelu Paříž. Klub Chapeau Rouge prý je pajzl. To není pravda; je sice zastrčenej tak, že není snadné ho najít, i když je doslova na rohu, ale bylo to tam fajn. Hodně červené, malé, útulné.

A Banquet jsem doslova brala jako předkapelu a asi po pěti písničkách se nemohla dočkat Anglánů. A že ti to rozjeli!
Sice zahráli jenom asi 8-9 songů, ale to mně vůbec, ale vůbec nevadilo. Lidi byli fajn, komunikovali, zpívali a tleskali. „Make some noooooooise!“ Po show jsem si koupila cédo. Iva si odchytila Stephena, se kterým se vesele vybavovala už na Rock for People '10, aby se jí podepsal.
„I don't have a pen.“
„I do!“ Já prostě věděla, že tu černou fixu budu potřebovat.
„That's good. 'I do.'“ Zeptala jsem se ho, jestli by tam nemohl počkat. Jenže než mi ty slečny daly cédo do ruky, Stephen se vypařil na záchod. Takže jsme tam čekaly.
Vyplatilo se to; mám je komplet všechny tři ^^

Co mě ale rozsekalo byla návštěva Nicelanda. Jednu chvíli stál ode mě dokonce asi tak na dva kroky. Ještě teď se užírám, že jsem si neřekla o podpis.

Odcházely jsme a já byla šťastná jak blecha. Ve vlaku v kupéčku jsme jely s nějakýma cizincema. Jeden tam chrápal, z toho druhýho jsem si dělala srandu a Iva se nemohla přestat řehtat.. Prostě já :D
Spát jsem šla ve dvě ráno. Vůbec jsem se nevyspala, takže jsem to doháněla včera, když jsem na dnešek naspala 10 hodin. Neuvěřitelný.
Včera jsem zase byla v kině, tentokrát jsem chtěla vidět Bena Barnese, čímž jsem tu mojí anglofílii hezky zakončila.

Můžu si ten týden zopakovat, prosím?

Včera jsem nečekaně jela na první část posledního dílu o tomhle kouzelníčkovi.

2 věci:

1. Za film bych v žádném případě nedala plnou cenu.
2. Na druhou část mě nikdo nedostane.

Prostě a jednoduše, vůbec mě to nebavilo.

Víte, já jsem vážně magor.
V úterý jsem byla vzhůru skoro do tří hodin ráno.
Dnes jsem byla vzhůru do půl druhé ráno.
To proto, abych si přečetla finále série Vampýrská akademie.
But it was worth it ;)

Bez kofeinu jsem vydržela 15 dní.

Do snů mi vlezl Billy a Charlotte ze skupiny The Subways. Billy mě dloubnul do žeber, abych se posunula o jednu židli dál a Charlotte po mně házela jakousi zátku od šampáňa... Ono se něco oslavovalo?

Ale teď už musím jít spát..

150,- + doprava do Prahy - The Feud 15.12.
450,- + doprava do Prahy - Hurts 13.3. 2011
1150,- + doprava Rock for People 2.-5.7. 2011

Ježíšku, prosíííím :D

Naprosto jsem propadla seriálu Glee.
A taky tomuhle songu. Nejdřív to byl mash-up It's My Life od Bon Jovi ještě s něčím, teď je to tenhle. Prostě si musím neustále prozpěvovat If you want it, you've got it..

Vidět u nás ve Vidlákově Mini Coopera? Šedýho?
To je prakticky nemožný. A přeci se mi to ráno povedlo. Řekla jsem si: jo, tohle bude dobrej den!

V plánu jsem měla se dvěma spolužačkama návštěvu dne otevřených dveří na hradecké univerzitě.
4 slova: tam se musím dostat!
Budova je jen dva roky stará, do centra to není daleko, profesoři vypadají sympaticky a vůbec celkově tu školu vidím možná až moc pozitivně :D
Problém je, že z zhruba 2000 přihlášených se tam dostane asi 160 lidí. Tedy na ten obor, který mě zajímá.

Po asi třech hodinách jsme školu opustily a zamířily na pizzu, abychom nemusely do školy :D
Tam jsem se pak ukázala na půl hodiny a pak klusala na vlak.
Život je někdy krásnej.. ^^

Znáte to.
Poprvé nachumelí 3 cm sněhu a silničáři už nestíhají. A tak se vyhlašuje celostátní kalamitní stav.
Nebo tak nějak to říkali ve zprávách :D

Ráno při pohledu z okna jsem dostala velkou chuť jít ven stavět sněhuláka.
Problém nastal v době, kdy jsem zjistila, že nikdo není doma. Teda je, ale ne ochoten plácat se venku ve sněhu.

Nu což, já si počkám.. a doufám, že letos to budou bílé Vánoce :)

Prvně vám ale musím ukázat tohle video, na které jsem narazila díky bývalé spolužačce na facebooku:

To je vážně psycho! :D Hlavně ta první kočka :D

A teď k tomu zamyšlení..
Asi si pořídím kaktus. A jmenovat se bude Marlon.
Kucíí mi umřeli a jestli pojedu na školu daleko za hranice kraje, nemělo by moc velkou cenu kupovat si živočicha, o kterého by se mi moje sestra stejnak nestarala.. ta má teď plnou hlavu osmáků.

Ve čtvrtek měla naše třída stužkáč.
Měli jsme se všichni oblíknout za šprty. A skutečně jsme tak všichni přišli.

Problém nastal, když jsem já, I. a Á. stály u jinýho podniku, než kam jsme původně měly namířit. A tak jsem se po telefonu domlouvala se spolužákem, kterému helium pomalu ale jistě lezlo na mozek. V sukni mi mrznul zadek, aspoň že jsem měla ty podkolenky, co mi tak krásně ladily s fialovýma keckama, do kterých jsem místo žlutých dala černý tkaničky :D Nakonec pro nás došel, my dorazily a mohlo se začít.
Předem říkám, že jsem v krvi neměla tolik alkoholu, abych se třeba nametená válela pod stolem, ačkoliv si to moje rodiče evidentně myslí. Na druhou stranu nemůžu říct, že jsem v krvi žádnej neměla.
Dlouho jsme čekali na třídní, chvílema místností zazníval smích ala šmoulové a na raut, který nás každého přišel docela draho, se všichni vrhli jako slepice po flusu.
Ostužkovali jsme se (klečeli jsme na učebnicích, pasovalo se bambusovou tyčí, ale původně to mělo být ukazovátko) a všichni si v už v náladě začali prozpěvovat u karaoke.
Kdo by to řekl, že mě ty český šlágry budou tak bavit.

Původně se mělo odcházet ve dvě, jenže se to protáhlo a část odcházela až o půl třetí. I. nás táhla skrz Hradec domů, já balonek s heliem v ruce, a po cestě jsme narazili na hlídku policajtů, kteří se v tom autě prostě museli nudit. Tak jsem jim zamávala :D

Zhruba ve tři jsme dorazily do bytu, ve čtvrt na čtyři jsme šly spát a já v 6:50 vstávala a jako blbec šla do školy. Bylo nás 18 z 33, a z toho L. byl tak mimo, že spal na lavici a na agličtinu dokonce zůstal s naší skupinou.. protože nebyl schopen se probrat a jít o patro výš :D Ani dva balonky, které mu nad hlavou bouchnul další spolužák, s ním nehli :D

No prostě sranda byla. Zjistila jsem, že jako třída jsme výbornej kolektiv, i když se častokrát na ničem neshodneme. Už jen pár měsíců a bude to všechno pryč..

Francouzština je občas krásnej jazyk. Nadpis znamená smrt.

V noci mě parádně vyděsil sen. No, dalo by se říct, že to skoro byla noční můra.
Nějak jsem se dozvěděla o smrti mého nevlastního bratra. Toho mladšího. Toho, se kterým byla vždycky sranda a se kterým jsem vyváděla různé lumpárny, když jsem byla menší. Ve snu se objevil babiččin panelák a nějaký obchod, kde už jsem to nevydržela a emocionálně se sesypala. Po probuzení jsem zjistila, že mi tečou slzy po tvářích.
Ve snu to vypadalo tak, že mi na něm dost záleželo, ve skutečnosti je to spíše ale pravý opak. Divila jsem se, proč jsem ronila slzy kvůli někomu, kdo mě tak nebere. Zároveň jsem si to ale vyjasnila. Prostě zvláštní sen, který mi nejde na mozek.

Škola sucks. Učitelé se rozhodli, že nám pokoj prostě nedají. Dnešní čtvrtletka z matiky ale byla dost vtipná.
Já, jelikož si zhruba poslední měsíc nepíšu nic do sešitu, jsem se neměla z čeho učit, a proto jsem asi dvacet minut s lízátkem v puse koukala střídavě z okna a na zadaní písemky, které jsem naprosto nerozuměla. S pomocí Ivina zázračného sešitu jsme nakonec opsaly alespoň jeden příklad, protože ty ostatní nám naprosto nic neříkaly.

O víkendu jsem byla makat u máti v práci. Slyšet byl neustálý smích a já si říkala, aby se kolegyně se svými soukromými vtipy podělily, protože mi ostatní se chtěli taky pobavit. V sobotu jsem domů přijela o půlnoci, udělala jsem si popkorn, z lednice vytáhla energeťák a šla dočítat dvě knížky. Spát jsem šla v pět ráno a v neděli šla zase makat. Velice vyčerpávající. Ale devět stovek v kapse :)

Angličtinářka se z nás pokoušela vytáhnout nějaký věty a zadala nám různá témata.
Kdybych zabila nevinného člověka a tím ukončila hlad ve světě, udělala bych to?
Kdybych měla dar zabít člověka tak, aby to vypadalo jako přirozená smrt, udělala bych to? Odpověď: rozhodně ANO.
Kdybych mohla na měsíc kamkoliv odjet, kam by to bylo? Logické, ne? :)
A poslední, nad kterou jsem dumala trochu dýl:
Kdybych měla možnost zvolit si 25 let naprosté spokojenosti a štěstí, ale po uplynutí dané doby bych zemřela, zvolila bych si ji?
Nejdřív mě napadlo: no jasně! Měla bych všechno, mohla bych si plnit sny. Po těch letech bych se prostě rozloučila s těmi, které miluju/bych milovala a bylo by to. Na druhou stranu i těch 25 let uteče jako voda..

Možná si to budete muset zvětšit, abyste to dobře viděli.

A teď o co jde.
Tohle jsou moje výsledky maturitní generálky.
Opět mě zaskočilo - i když by vůbec nemělo! - to, že jsem měla výsledek z ajiny lepší než ten z češtiny. Ale o 32%!

Situace doma mě začíná dost lézt na nervy. Prakticky bych mohla říct, že moje matka nesnáší otčíma, a opačně. Prostě dusno. Včera jsem šla dobrovolně se sestrou na bruslení, protože jsem s nima nechtěla být doma. Solidně jsem vymrzla a domů přišla s rybníkem v botě.
Letákama z vysokých škol jsem se už prohrabala a našla jsem asi 6 škol, kam bych mohla jít: Hradec, Liberec, Jihlava, Praha a Brno. We'll see.

Alespoň pro mě.

Dnešní výlet na veletrh vysokých škol začal tím, že jsem ráno v Hradci na nádraží naháněla Ivu, abychom zpacifikovali dalších pár lidí ze třídy a koupili si hromadnou jízdenku do Brna.
Když jsme úspěšně dojely do Pardubic, utíkaly jsme na vlak do Brna. Potkaly jsme dalších pár spolužáků, kteří už den předtím prohlašovali, že rozhodně nezůstanou střízliví. Nebyli, táhlo to z nich solidně :D
Po dvou hodinách (a 60-ti přečtených stránkách :D - to víte, neznámé okolí rozptyluje :D) jsme dojeli všichni do Brna. Pobavilo nás, že když jsme se chystali koupit si jízdenku na tramvaj (šalinu, jak má Iva v oblibě :D), našli jsme pouze za okýnkem papírek s nápisem: Jízdenky za 14 Kč nejsou. Nakonec jsme je sehnali, nastoupili do tramvaje, a to i přesto, že jsme si nebyli jistý, jestli na to výstaviště dojedem :D
Povedlo se, dolezli jsme do pavilonu F, kde bylo vedro a asi tak milion lidí. Domů jsem si vezla asi tak 10 kilo letáků a dalších serepetiček, ale výlet prostě stejnak stál za to.
Volala jsem kůstce, kterej měl praxi (článek o naší bandě na chatu bude :D), abych se dozvěděla, kde je bontonland, řekl: „Bontonland? To musíš jedničkou zpátky na hlavák..“ a pak: „Ty vole, vypni to, neslyšim!“ Z toho druhýho bude hláška ještě hodně dlouho :D
Jediný kaz představovalo naprosto nečekané zahlédnutí Honzy. Víte, jak bolí zlomený srdce? Od osudu docela rána pod pás. Ignorovala jsem ho, vystoupila na jiný zastávce a už ho pak neviděla.
Na náměstí jsme se dostaly a nyní bych chtěla vysvětlit, proč Brno považuju za ráj na Zemi. Jen na náměstí (!!!) jsou čtyři knihkupectví společně s bontonlandem, kde měli i první album Coldplay a taky pár od Radiohead. Nemluvim ani o Hurts, který skoro nikdo nezná.
S Ivou jsem včera vtipkovala na téma vraždění slepic.
„Něco bych po nich hodila.. třeba dlažební kostku,“ pronesla jsem k bandě slepic, které včera žvanily na zemáku a nechtěly zavřít zobák. Iva se tlemila.
Dneska jsme v Brně na chodníku narazily na volnou dlažební kostku, a hned nás trknul můj včerejší vtip.
„Měla sis ji vzít! A zabalit si ji!“ Sršela jsem sarkasmem a Iva určitě taky snila o tom, že by po mně jednu hodila :D
Poseděly jsme v asijský restauraci, daly si kuřecí salát, já snila o tom, že půjdu do Palace Cinema (když Cinestar zdražuje, parchanti) a pak jsme prakticky skoro znova klusaly na vlak. Mě a Ivu pobavila název obchodu Cimrman. Ani kdybyste se snažili sebevíc (ty z Brna nepočítám! :D), neuhodli byste, co se tam prodává - domácí potřeby :D

Přiznávám, z Brna se mi nechtělo. Člověk si akorát musí dávat pozor, aby ho nezajela nějaká tramvaj, ale jinak je to fajn město :D

Je 1.16 ráno.
Nespím, bdím a nevím, co dělat.
Na nočním stolku mi teplá zelenej monster, ale moc mi to nejede. Jsem prostě moc rozmlsaná a redbull je prostě nejlepší.

Zhruba 9 hodin (a kousek) jsem hltala druhý díl Zavrženého. Wow, to byla jízda! Jenže Becca neví, o kolik těžší je teď čekat na finále. Asi 12 měsíců čekání..

PS: Dá se nějak otrávit kofeinem..? Protože mi je jako kdybych měla dostat infarkt..

Jsem:
naštvaná, znechucená, naštvaná, unavená, nevyspalá, nechápající, naštvaná a vystrašená.

Včera na angličtině jsem se spolužačkou byla jediná, kdo se přišel na Shanea podívat. Ze 17 lidí. Ale bylo to v pohodě. V životě jsem snad víc nemluvila anglicky a když jsem ukazovala fotky z Anglie, rozplývala jsem se a komentovala jak o závod.
Prakticky celý den jsem řešila zítřejší den. Máti dělala uraženou a naštvanou, Kristýna to brala v pohodě. Já byla někde mezi.
Dneska byl v plánu zubař. Bože, já bych tu zubařku něčím přetáhla! Pinda jedna!
Na cestě k zubařce:
„Tak Kristýna zejtra nejde.“
„To je dobře. Co by tam vůbec dělala?“
„Bože, já nevim.“
„Ještě mi řekni, že jde na ples.“
„No jde.“ *chvilka hřejivého uspokojivého pocitu zadostiučinění*
Celou cestu pak se mnou máti nepromluvila a mně to bylo buřt. Ať si klidně trucuje, ségra prostě jde.
Zejtra teda budu trpět a vybírat si něco na sebe. Toho dne se už dlouho děsím, dokonce mi to leze i do snů. Asi budu dělat, že jsem zaspala nebo tak něco. Držte mi palce!

Předem se omlouvám za ty výrazy.

Věc, která mě opravdu hodně sere, je to, že mi vztek nahání slzy do očí.
No a dneska mě vytočila máti.
Ta, jelikož moji nevlastní sestru urputně nesnáší a jen při doslechnutí jejího jména prská kyselinu široko daleko, se rozhodla, že jí vadí, když se mnou sestra půjde vybírat šaty na maturiťák.
Už takhle je to pro mě peklo, a ona si do toho začne stavět hlavu.

Přišla jsem k bábině a probrala to s ní. V životě jsem snad nebyla radši, že jsem si s někym mohla pokecat. Mámino chování je prostě nepochopitelný, nasere se prakticky kvůli ničemu a důvod k hádce taky nehledá daleko. Takže to sestra nakonec odpískala s tím, že se na to vykašle.
Nabídla mi, že bysme mohly jít v pátek chlastat (já a chlast? :D) a zahrát si kulečník. S tím, že řekla, že mě to naučí, jsem souhlasila, a tak asi vyrazíme a pořádně pokecáme. Protože doma už je solidní dusno.

Tenhle týden byl pěkně.. náročnej. Výsledkem je celotýdenní nevyspání a naprostá vyčerpanost.
Prakticky každej den nějaká písemka, navíc jedna slohovka z frániny (ó díky, google překladači!) a referát na zemák, díky nemuž jsem se nevyspala a navíc jsme ho s I. ani neměly.
Pan učitel na matematiku se k nám začal chovat jako samice od prasete. Dřív mu nevadilo (a ani si toho nevšímal), že jsem prostě nedělali matiku. Já si třeba ráda četla při hodině. Teď ho rozčiluje i neustálé žvanění kurníku v zadní části třídy a nadávek užívá víc než dřív.
Jak jsem dopadla v generálce na maturu nevím. Výsledků se hrozím.
Z normálních snů se postupně stávají noční můry; dneska jsem si zkoušela plesové šaty a bála se, že to ze mě spadne.
V plánu na tento týden bylo i natáčení maturitního videa. Půlka třídy šla za flákače (včetně mě :D), ta druhá za šprty. Ti byli tak dokonale oblečení, že jsem se smála až mi slzy tekly. Zkuste se pak nesmát, když jdete kolem nich, jenže už se točí naostro!
Konečně jsem se zmohla na to, abych si objednala knížku From The Inside o Linkin Park; má formát A4 a je plná naprosto nádhernejch fotek.
„Co si to pořád objednáváš?“ Co ti je do toho, mami? Peníze na účtu jsou moje, tak co?! Když se do toho vložil i otec, myslela jsem, že vzteky začnu křičet.
Tímto tedy - aby se maminka nemusela znepokojovat - slibuju, že další knížky, které si objednám, nepřijdou dříve než 1. prosince!

Jinak venku už je podzim :)
Nádhera, to žlutý listí. Problémem trochu je, že se ve škole moc nemůžu soustředit, protože ráda a často koukám z okna. Teda, ne že bych se ve škole nějak hodně soustředila, to ani ne.
Poslední dobou si na sobě taky všímám, že se nějak měním. I. můj hudební vkus kazí mainstreamovým popíkem, místo bundy jsem si pořídila kabát a noha přes nohu už se mi tolik neprotiví. Naštěstí slabost pro barevný kecky a odpor k růžové barvě zůstávají :)