Life sucks

Prakticky celá třída má ráda třídní stejně jako já. Tzn. strašně moc.
Už od rána mi nebylo zrovna nejlíp. Při fránině už byla ta hranice neúnosná. Chtělo se mi spát, žaludek jsem měla jako na vodě a chvíli mi byla buď zima, nebo teplo.
Šla jsem tedy o polední pauze navštívit paní učitelku do kabinetu. S někým telefonovala, tak jsem čekala. A pak...
„Paní učitelko, není mi dobře. Mohla bych jít domů?“
„A jsi už plnoletá?“
„Ne.“
„Tak to lituju, ale nemůžu tě pustit. Jedině, že by si pro tebe přijeli rodiče,“ tady je ten háček!
„No tak to asi těžko.“
„Odkud jsi?“
„Z Jaroměře.“
Nemělo smysl se tam s ní hádat, tak jsem jenom přikyvovala hlavou. Ještě dvě hodiny jsem musela trpět ve škole. Kdybychom měli do čtyř, ze školy bych šla i bez povolení učitelky. Slepice jedna! Minulej rok mě třídní klidně pustil, jen pod podmínkou, že mu pak napíšu zprávu jakmile dorazím domů. A ona chce divadlo nebo co!
Už jenom pár hodin do Bloodlines. Just few hours. Právě se dívám na Turning Point.
Konečně jsem zkoukla Paranormal Activity. Horor celkem dobrej, zajímavej konec.
Obchodka má dneska maturitní ples. Celý týden jsem byla nucena říkat, že maximálně půjdu na ten svůj. Na žádnej jinej!

So why do I try? I know I'm gonna fall down.
I thought I could fly so why did I drown?

Včera jsem s pomocí holek uválčila chemii na konečnou 3. O matice to bylo ještě lepší - I. pouze nalistovala daný příklad v mém sešitě a já ho vesele opsala. I matiku jsem dala na 3. Na biologii jsem se učila - konečný průměr 3,25.
Btw. zítra jdu do školy až na desátou. Ředitel se umoudřil a myslel na ty, kteří na plese budou opravdu dlouho. Na druhou stranu, máme jenom 3 hodiny. To bude sranda jak na hřbitově.

Už jaksi nevím, co dělat.
Od pátku mi slzí obě oči. Dneska jsem každou chvilku myslela na to, jak se budu válet doma, protože nemusím nikomu stokrát říkat, že nebrečím, ale že to ono samo.
Vážně to není moje vina. Alespoň zčásti.
Založila jsem si druhej blog. Je to takovej můj čtenářskej deník. To mi připomíná, že budu muset vyhrabat ty lístky z knihovny, abych věděla, co všechno jsem četla...

Dneska jsem špatně naložená. Začíná mě chytat depka.
Už jsem myslela, že ta sněhová kalamita je v klidu, jenže jsem se ráno zase musela brodit sněhem, ve kterým se blbě chodí i se zimní výbavou na nohou.
Třídní mě rozčiluje. Všeobecná nenávist k lidem se u mě poslední dobou zase silně projevuje. V sobotu mi pěnila krev z otce. On si snad myslí, že mám 10 rukou a že můžu dělat několik věcí najednou. Moje sestra mě rozčiluje právě teď. A já pěním!!!
Přišla jsem ze školy, chtěla jsem si udělat něco k jídlu, jenže mi absolutně všechno padalo z ruky. Hlasitě a sprostě jsem nadávala v kuchyni.
Trošku zklidňuje soundtrack z TVD. Trošku.
Dnešek je prý nejdepresivnější den roku. Začíná to působit. Britové zase jednou něco objevili, no...

Tuhle knížku bych chtěla sehnat!

Levá ruka boží přináší dobrodružný příběh o životě, jeho smyslu a poselství, o víře, lásce a přátelství v drsném světě, jenž se ocitl kdesi mezi dvěma katastrofami. Je první částí třídílné série, která má všechny předpoklady stát se mezinárodním bestsellerem.
Info jsem našla na stránce Neviditelného psa, kde taky najdete promo video. Prolistovat si první kapitolu můžete na stránce Knižního webu.
Anděl smrti... to se mi líbí ...

Včera v posilovně ve škole Chuck pustil rádio a hrála tam tahle písnička:

Ani I., ani já jsme nevěděly, kdo to zpívá.
Večer jsem se snažila z mozku vytáhnout kousek textu z refrénu. Nakonec se mi to podařilo.
I'm gonna dance with somebody, dance with somebody...

Chuck nás donutil ručkovat na žebříku, kterej byl asi 1,5 m nad zemí. S mojí výškou to bylo docela obtížný, ale bavilo mě to.
Psali jsme čtvrtletku z matiky. Oprava - opisovali jsme čtvrtletku z matiky ze sešitů pod lavicí.
Po škole jsem šla já a I. s Á. do jídelny, pak do lékárny, knihovny a do káru. Oblezly jsme pár obchodů, pak se usadily asi hodinku u mekáče. Já žvejkala hranolky a I. měla něco s koncovkou burger.
Sherlock Holmes mě uchvátil tím humorem. A akce tam taky bylo dost. Kazili mi to jenom lidi cizích národností...
Vedle mě seděli 4 Vietnamci (asi?). Jeden se ke konci začal hodně nudit, takže si tam svítil telefonem, zíval (hlasitě), pokašlával (ještě hlasitěji) a protahoval se tam. Přede mnou to bylo horší. Studenti medicíny v Hradci (zřejmě Arabové) přišli pozdě, než se usadili, utekl mi začátek filmu a ten, co seděl přede mnou, měl tak velkou hlavu, že jsem se v sedadle musela narovnat, abych viděla. Mluvili anglicky, takže mi tím znemožnili říct jim, aby byli zticha (to bych ještě dala), ale to, aby si tamten sednul tak, aby mu hlava nečouhala do plátna, už by bylo horší.
Ale jinak to naprosto nemělo chybu...

Tím, co teď napíšu, nechci blondýny urazit (i když to dělám pořád), ale ve třídě jsou dva případy, kdy se naprosto jasně potvrzuje, že prostě mají nižší IQ.
Dneska jsem 2x asi po dobu pěti minut hučela do Káti, která se se mnou hádala. Ona si myslela něco a já si myslela zase to svý, ale nakonec se ukázalo, že jsme obě myslely tu samou věc. Jen ji nepochopila.
Ten druhej případ je o dost složitější. A horší.
Ve škole jsem chytila další výtlem takového rozsahu, až mi z toho tekly slzy proudem. Mirek je prostě neuvěřitelnej!
Učitelka na dějepis se na nás naštvala, takže nám na Smartce ukázala nějakou webovku s Gandhím a někdo to měl jít předčítat, protože jsme na to neviděli. Odskočila si a Mirek se toho ujal. Kdyby jste slyšeli, jak mluvil... umřeli byste. Já se nemohla zastavit smát. Ještě předtím si Lukáš vzal jedno pero a Gandhímu namaloval červený brýle a na hlavě 3 zelený vlasy. Řekla jsem si, že tuhle třídu prostě nesmím opustit, tzn. budu se učit. Až dostanem výzo, spočítám si průměr a budu se snažit v dalším pololetí si ho vylepšit.
Už jen týden do TVD. JEDEN TÝDEN! To bude náročný.
Zítra razím na Sherlocka Holmese. „Klíč k mému vysvobození je pod polštářem.“ Jestli tuhle poznámku chcete pochopit, podívejte se na trailer.
Na podzim se prý pojede na školní zájezd do Itálie. A je prý povolen jenom jeden zájezd ročně. Tzn. že se Anglie nedočkám? Já bych po ředitelovi hodila granát.
Nakonec hádanka. Kdo pozná, o koho se jedná, dostane...
... velké nic.

Nějaká slečna za mě dělá práci opisovače.
Protože jsem si stále z knihovny nepůjčila Awakening, nemohla jsem ho přečíst.
Třetí díl jsem načla. Jen první kapitolu a je to tak, jak jsem si myslela, že to bude.
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola

Článek bude aktualizován.
Aktualizace:
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
Abych to nemusela psát na dva blogy, pravidelnou aktualizaci najdete ZDE.

Máti dostala k Vánocům jednoho pavouka, kterej už je po smrti. Ne mojí vinou! I když...
Ne, vážně to nebyla moje vina. Údajně se s ním nemělo hýbat, jenže tatík se tak nějak nemohl ovládnout a všem nám ho ukazoval. A mně se dělalo zle.
Místo toho jednoho mrňavýho teď má 3 - a jeden je dost velkej a hnusnej. Dneska jsem viděla Kristýnu, jak si jednoho vzala na ruku.
„Na, vem si ho taky, to je jak křeček!“ řekl tatík a kývnul ke mně.
„Jo, jen s osmi nohama.“ Odmítla jsem si to vzít na ruku.
Je to hnusný. Chlupatý, barevný a má to tolik nohou.
Stačí, že se mi o jednom zdálo. Chytil se na mě a já ho nemohla dostat dolů. Tak jsem volala na Terezu.
Dneska jsem ve škole úspěšně smazala další čtyřku na vysvědčení. Nakonec jsem tu češtinu dotáhla na 3.
Jsem nehorázně unavená. Včera jsem šla v devět spát a ráno mě ani sestřička nevzbudila. Možná by to nedokázal ani výbuch granátu.

Teda, už od rána to bylo pěkně divoký.
Na zastávku jsem se musela doslova brodit. Už u nás v ulici toho sněhu bylo nějak moc.
Bus přijel překvapivě celkem včas - jen asi o 4 minut dýl.
Venku z okýnka jsem viděla velký nic - jen všude bílo. Jeli jsme jako slimáci, takže jsme MHD č. 11 nemohly stihnout.
Vystoupily jsme, klusaly na 6 a já si málem rozbila pusu. Sníh zatracenej.
Pak jsme se zase brodily až ke škole. Těsně před první hodinou nás chybělo 13, pak se to začalo scházet.
Po škole stál u školy bagr a na náklaďák navážel sníh. Doufám, že tam zítra ještě něco zůstane. Nebo líp, že něco málo připadne.

Nemám ráda lidi, který si myslej, že když si na sebe oblíknou kdovíjaký hadry, tak že to z nich udělá kdovíjakýho člověka. S jednou takovou slečnou jezdim busem. Myslí si, že když bude mít značkovou mikinu jako hiphoper, tak že se jím fakt stane, nebo co? Hrůza lidi.

Myslím, že se zítra ráno nedostanu včas do školy. Nevadí.
Se svýma sestřičkama jsem byla venku a myslela jsem si, že postavím sněhuláka. Jenže ono ne. Ten sníh od včera tak nehorázně namrznul, že to nešlo. Musela jsem do něj kopat, abych vůbec vydolovala nějakej sníh na zbombardování blondýnky. Byla to sranda.
Zima mě zase uchvátila. Zábradlí u jednoho mostu bylo pod asi centimetrovou vrstvou ledu, stejně tak větvičky stromů. Krása.
A teď venku sněží. Hurá!

Tohle se objevilo na stránce intoxicated. Brečím z toho smíchy!

Mě to bylo hned divný, proč Tyler v TVD říká: „Je mi nějak divně,“ a za ním je (kamera ho zabírá odspodu) měsíc v úplňku! Hned mě to trklo!
Na anglický wikipedii v odstavci "Cast and characters" je to napsaný dost jasně.
".... Michael Trevino plays Vicki's ex-boyfriend Jeremy's rival and presumed werewolf, Tyler Lockwood." // Michael Trevino hraje ex-přítele Vickii, Jeremyho rivala a předpokládaného vlkodlaka, Tylera Lockwoda.

Není to tak dlouho, co jsem uvažovala o všech těch scifi/fantasy seriálech/knížkách, na který koukám/ čtu.
Došla jsem k názoru, že upíři nemají vysávat zvířata. Na slunci mají shořet a proměnit se v prach a ne zářit nebo se chránit tím, že mají prsten s nějakou bylinou, která tomu brání. To je přece blbost. Nebo ne?

Chumelilo, chumelí a chumelit bude. V neděli asi uspořádám sněhovou bitvu.
Znovu jsem podlehla seriálu Prison Break. Dávám si ho od první řady. Nevím, kolik dílů dneska stihnu, protože jsem dost unavená.
Písemka z češtiny byla dost drsná. Jako vždy. Mám tak půlku, a to ještě můžu bejt ráda i za to.

Když mi teď zrušili F:lter, nemám co číst. Ale asi si začnu kupovat Pevnost :)

Mě tak neuvěřitelně bolí hlava! A přitom doma není ibalgin, takže asi umřu.
Zase se objevil článek o Britovi. Teda Britce. Bonbon s černým pepřem? Fuj.
Právě teď se mi dělá zle. Jestli to je z toho bonbonu nebo za to může ta třeštivá bolest v hlavě nevím.Bábina si koupila noví zvířátka po tom, co jí umřel takřka stoletej žlutek kanárek. Na rozdíl od těhle andulek ale krásně zpíval. Zelenej andulák přímo štěká.Aneb jak je v noci hezky. Ten kruhák je obrovskej. Kvalita je mizerná, protože jsem to fotila telefonem.
Ale teď už jdu umírat stylově - u Linkinů a Muse.
Tak možná zítra ave.

Tak tomu jsem se zasmála. EU vedl díky hackerovi Mr. Bean. Vážně jsem se nemohla přestat smát.
Zdá se, že paní Štěstěna dneska stála za mnou. Nevyzkoušela mě z účetnictví, a to i přesto, že k tomu měla vynikající příležitost.

FemaleFirst: Proč si myslíte, že je to takový hit v Americe? (TVD)
Paul: No, myslím si, že se na to lidi naladili kvůli celému upírskému trendu a zasekli se u toho a rostlo to s ústním podáním, protože spisovatelé a všichni ostatní byli dohromady tak nějak smontovaní, bylo to skvělé.
Nina: Všichni jsou skvělí v tom, co dělají, takže jsme dohromady dali opravdu všechno do tvorby téhle show a myslím, že jsme na to všichni hrdí.
Paul: Nejdůležitější je, že je to lepší a lepší a lidé to poznávají a můj názor je, že tahle show se postupně zlepšuje.
Nina: A my se lidi nemůžeme dočkat, až to uvidíte!
FF: Proč si myslíte, že jsou upíři jsou tak populární?
Paul: Pořád si tu otázku klademe a já vždycky říkám, že je to kvůli krásné, úžasné dichotomii v upírském paradoxu.
Ta ochrannářská, pečující, nekonečná láska, kterou mají, a vášeň, stejně jako v mojí postavě k Eleně, je ale také naplněná touhou přisát se jí na krk, nakrmit se z ní a zabít ji, protože je to v mé povaze, takže si myslím, že to lidi fascinuje.
Nina: Upíři jsou nadčasoví, stejně jako tenhle žánr byl vždycky kolem nás. Právě teď to šílenství je na vzestupu, ale před Stmíváním a Pravou krví bylo Interview s upírem a všechny tyhle filmy. Takže vždycky byli okolo a jsou záhadně přitažliví.
Paul: Myslím, že se zmodernizovali atraktivní a sexy cestou a lidé na to reagují.
FF: Tahle show je samozřejmě podle knížek L. J. Smithové, takže, četli jste je?
Paul: Jo, četli jsme je a i když jsou základem pro tuhle show, má povolení (ta show), aby se odchylovala ze závažných důvodů a to kvůli dobrým důvodům za účelem zrealizování.
...
Source
Dál se tam povídá o knižní Eleně nebo o tom, jak to vidí s druhou sérií; they feel good...

Nemáte nejmenší tušení, jak moc mě naštvalo, že se ve Snídani s Novou soutěží o zájezd do Anglie na 5 dní v březnu. A já tou dobou, co říkaj otázku, musím sedět ve škole jako blb. Naštěstí jsem to prozkoumala a zjistila, že soutěžit můžu pořád.
Takže zítra!
Btw. souvisí to s filmem Sherlock Holmes, na který asi příští týden půjdu se spolužačkama. No neříkejte, že Robert Downey Jr. nevypadá jako sympaťák :)
Britové se prostě nezapřou.
V souvislosti s touhle soutěží jsem našla stránku Visit Britain. Hned to první video, kde je Mini Cooper s britskou vlajkou na střeše je krásný :)

Zítra sem asi hodím amatérský překlad, kde povídají něco o TVD Paul a Nina.
Ale už se jdu učit, jinak dostanu pětku z ekonomiky...

Kdybych věděla, co mě u bábiny čeká, zaručeně bych tam nejela. Až do Silvestra to bylo všechno v pohodě. Pak jsme ale seděly na gauči a ona začala povídat o minulosti, na kterou se 9 let snažím zapomenout. Během 30-ti minut to všechno vytáhla a obnovila i vzpomínky, na který už jsem zapomněla. Nejhorší na tom bylo to, že jsem jí neřekla, aby přestala. Jen jsem seděla a poslouchala. Musela jsem potlačovat vztek a slzy v očích, jinak bych za sebe neručila.
Včera večer jsem díky tomu nemohla usnout. Ani se sluchátkama v uších. Moc jsem toho na dnešek nenaspala.
Těšila jsem se domů na Blood Ties. Knížku už mám z půlky přečtenou a řekla bych, že je to jenom ten pilotní díl.
Mám kudrnatý vlasy. Skoro. Že já si tu žehličku nevzala sebou...
V televizi začal novej rok dobře - dávaj Ajťáky, Robina Hooda, Moji rodinu a nějakej novej seriál Řekni, kdo tě zabil.

Věnovala jsem skoro 5 hodin tomu, abych zkoukla Transformery. Oba díly. A pořád mě to naprosto fascinuje, jak jsem to mohla vydržet a nepodívat se na ně už v době, kdy měli premiéru.
Je sranda, že na blog přispívám (poslední dobou) každý den časně z rána / pozdě v noci. Měla bych s tím přestat, jinak 4.1. 2010 nejdu do školy ale budu spát.
Zítra odjíždím k bábině. Chtěla jsem bilancovat, takže...
Tenhle rok se toho dělo dost. Dalo by se říct, že jsem pořádně začala žít. Ovšem netýká se to vymývání mozku alkoholem. Tuším, že křest ohněm mě čeká až v březnu :D
Ve škole už nejsem žádnej zelenáč (dobrá, přiznám si to, ani v prváku jsem nebyla) a teď si na oplátku dělám srandu já z nižších ročníků. Třídní, kterýho jsem nesnášela, odešel na druhou stranu chodníku a místo toho jsme dostali třídní, kterou začínám nesnášet. Moc jsem si nepomohla.
Zkušenost s Honzou mi ukázala, že na jedince mužského pohlaví se mám vykašlat. Za tu špatnou náladu mi to nestojí. Nevermore.
Taky jsem už okusila, co znamená vydělávat si peníze rukama. Višně se pro mě díky hnusnýmu počasí staly peklem.
Víkend, kdy byla pouť, byl jeden z nejlepších z tohohle roku. Možná že i nejlepší.
Víc mě teď nenapadá. Jdu koukat na Blood Ties.
Těpéro.

Je 3:19 ráno a já jsem pořád vzhůru.
Pustila jsem si pár dílů Moonlight a Blood Ties, ale už si myslím, že bych měla jít spát.
Dobrou noc.

231 stránek jsem úspěšně opsala.
Řekla jsem, že to nehodim na ulož.to a to taky udělám. Je to na jiný stránce.

Dopadlo to dost zajímavě, dvojsmyslně. Každej si prakticky může domyslet, jak to bude pokračovat dál - má 2 možnosti: buď Stefan nebo Damon.
A protože jsem byla fakt curious, našla jsem si třetí díl anglicky. Zatím jsem se bohužel nedopracovala dál než na první stránku. Nepřekládám to úplně, dává to smysl i bez toho.
Dneska jsem zase navštívila knihovnu. Nesla jsem na vrácení asi tunu knížek, domů jsem si nesla jenom jeden horor od Kinga.

The Beauty of the Dark is the Beauty of you...

Vážně se mi nechce spát. Skočila jsem na chat, pokecala (viď Maruš:D) a teď poslouchám, jak tatík chrápe.

Pořád se cítím tak nějak... provinile. A pořád nevím proč.
Vážně bych měla začít něco dělat. Moje pevná vůle si na pevnou jenom hraje. Měla bych se začít učit. Konečně. Jinak v pololetí prolítnu z práva. Musím se rodičům nějak odvděčit za dárky. Tatík Kristýně vyhrožoval, že pokud bude mít špatný známky, počítač jí sebere. Proč by to neplatilo i na mě?
Sedím si tak na posteli, noťas hezky hřeje do nohou a uvažuju, co budu dělat. Ráno jsem si říkala, že se budu učit. Přečetla jsem zase pár stránek z knížky Na západní frontě klid, Tetování krví jsem jenom načla a zavřela jsem ji s názorem, že už mě to prostě nebaví. V pondělí je půjdu vrátit.
V úterý nejspíš pojedu k bábině, takže bych už mohla začít bilancovat před koncem roku...

Je to asi pět minut, co jsem se vrátila z půlnoční.
S Kristýnou jsme přišly, já se nechala ukecat, že půjdu dovnitř a nakonec jsme tam zůstaly asi na tři čtvrtě "kázání".
Pro mě jako nevěřící to nebylo moc zábavný. Chvíli jsme stály, chvíli seděly, často jsme zívaly a klepaly se zimou a jednou nás paní, co seděla před náma, napomenula, jestli bychom nemohly být zticha. Řešily jsme třeba, jestli mají v kostele wifi,p protože sestra si vzala note k bábině.
Nakonec jsme to vydržely prakticky dokonce.
Domů jsem měla jít sama. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se vůbec nebála. Šla jsem a daleko přede mnou jsem viděla nějakou osobu, jak šla od jedný strany chodníku ke druhý. Vůbec se mi to nelíbilo. Nebo jsem si myslela, že na zemi někdo leží, jenže to byla jenom kupa sněhu. Už jsem byla skoro doma, když jsem za sebou slyšela auto. Zpomalovalo a já se modlila, aby nezastavilo u kraje silnice blízko mě. Naštěstí zatočilo. „Klid, už seš paranoidní,“ říkala jsem si.

Mám takovej divnej pocit.
Teď co jsem dostala: notebook (!!!), knížky za 1500,-, žehličku na vlasy, oblečení a nějakou tu kosmetiku, tašku na note, myš a sáček pistácií - moji sourozenci si asi mysleli, že jsou vtipný.
Já mám pocit, že si to nezasloužím - ale nevím proč?
Poděkovala jsem a šla jsem.
Se sestrou máme namířeno na půlnoční (..vycházku do města :-D)
Za chyby v textu se omlouvám, prstoklad mi je hzatím dosti k ničemu :)

„Budeš se dívat jak ho kuchám?“ Nic.
„Terino, budeš se dívat jak ho kuchám?“
Tak na tohle nemám žaludek.
Už včera jsem říkala Tereze, že je prostě divný, když si člověk zvíře, co má sníst, pojmenuje. Konkrétně teď mluvim o kaprovi Pepovi.
Já nedokážu sníst ani králíka, kachnu a podobný zvířectvo.
Dnešek nějak strašně rychle utekl.
Vstala jsem v 10, oběd jsem měla skoro ve tři, teď je sedm a spánek vidím v nedohlednu. Dneska vůbec byla nějaká tma, musela jsem svítit, abych viděla na knížku. Když už jsem u toho, přepisování jde rychleji, než jsem čekala. Jsem na straně 133.
Jinak přeju veselý Vánoce a bohatýho Ježíška, nebo kdo že to chodí :)

EDIT: Ředitelka, která věří na upíry. Nevím, co si o tý paní myslet.

Když se podívám z okna, tak už prakticky žádnej sníh nevidím. Takže to letos bude asi zase bláto :(
Krásně jsem se vyspala. Jen jsem v noci musela vstát a vyhodit kočku z pokoje, protože z mýho bordelu na stole dělala bordel ještě větší.
Chytla mě nějaká uklízecí nálada. Loupala jsem brambory a vajíčka do zítřejšího salátu a teď jdu luxovat z vlastní iniciativy, a to je divný.
Taky bych měla začít pořádně číst. Mám doma 7 knížek, co musím přečíst. Teď čtu 3 najednou.
Nedá se nějak hudba píchnout do žíly? Protože já jsem fakt závislá.
Včera jsem pozorovala číču v koupelně. Já bych se tak smála, kdyby do tý vany spadla!

Song od Placeba mě chytil hned v prním díle. Hlas Briana Molka je prostě nezaměnitelný.

Též v prvním díle. Kapelu neznám, ale tenhle písnička je dobrá.

Z týhle akorát bolí srdce :( Dokonce překonává The Scientist od Coldplay.

Nejlepší nakonec! Tenhle song mě nedokáže udržet v klidu. I doma jsem si vesele poskakovala do rytmu. Je to divný, protože podobný projevy u mě nejsou častý. Ale já si prostě nemůžu pomoct. Hodiny a hodiny bych ho mohla poslouchat. Song je v šestém díle. Damon a Vickie tam zběsile tančí. Tu scénu musím najít.
EDIT: YEAH!!!

Další dobrý songy - třeba MGMT - Kids, The Raconteurs - Consoler Of The Lonely nebo The Birthday Massacre - Happy Birthday.

Teď mimo mísu:

Closer To The Edge ♥

Dost se mi líbí Mattova barva vlasů. Chris má taky zajímavej účes :-D

21.12., 17:10
Dnešní den byl perfektní. Fajn, až na tu kuli z práva.
Ve škole byla naprostá nuda a naprostá zima. Míra donesl filmy, takže jsem na účetnictví koukali na pohádku "Lotrando a Zubejda".
O polední pauze jsem byla s holkama ve třídě, když se něco začalo ozývat z rozhlasu. Ta dáma, co u toho seděla (nevím přesně která), do toho foukala, funěla a vydávala takový divný zvuky, že se holky začaly smát. No a pak to přišlo. Že prý po páté vyučovací hodině končí výuka kvůli poruchám topení. Začaly jsme slavit, popadly tašky a tryskem mizely do šatny. Venku bylo krásně, napadl novej sníh a všechno vypadalo tak úžasně. Toužila jsem jít ven, jenže jsem si uvědomila, že až dojedu domů, bude tma. Tak nic. Jenže to topení mě zachránilo. Celou školu.
Šla jsem do knihovny, protože jsem si prostě musela půjčit Upíří deníky. U mě to je naopak – nejdřív se podívám na seriál/film, který je podle tý knížky, a až pak je sháním. Jako Twilight. Měla jsem celkem kliku. Nenašla jsem sice díl první (Probuzení) ale jen druhej (Souboj), na druhou stranu jsem si domů nesla knížku Cena krve, podle který je seriál Blood Ties. Probuzení jsem si zamluvila. Nechtěla jsem paní knihovnici zdržovat, jenže ty knížky prostě potřebuju.
Právě teď si pořizuju nelegální kopii Souboje. Přepisuju ji. Ještě že nás v prváku nutili sedět za počítačem a psát všema deseti bez koukání. Ulehčuje mi to práci. Jediným nepřítelem je počet stránek – konkrétně 231. Teď jsem na straně 17.
Když jsem přišla z knihovny, moje sestra byla na dvoře a odhazovala sníh nebo co to tam dělala. Kočka tam byla taky. Chtěla jsem se jí pomstít, když jsem na ní ráno šlápla na schodech a málem pak letěla obličejem vpřed dolů, takže jsem si udělala pár sněhových koulí a několikrát ji trefila. Ha. Pomsta je sladká.

6:45 (dneska)
Stojím na zastávce a nikdo tu není. Uniklo mi něco? No jo vlastně, my jsme debilní škola.

Mrznou mi prsty na rukou. Už nejsem na stránce 17, ale na straně 74. Rozhodla jsem se, že to nikam neuploadnu, protože když to nikdo nikam nedal, tak proč bych to já měla servírovat ostatním pod nos? Jak oni, tak já.Zima umí krásně malovat na okna :)Školní hřiště a pondělní počasí :)

What's your life credo or favorite saying?
I'm 40 years old and that's sort of like halfway, I'm going to live forever so it's not really, but life is extremely short and I'm not of those people that is always happy but when I'm happy and when small nice things happen, like meeting somebody on the corridor, then I'm going to enjoy it, we say milk it like a cow... I'm going to milk it for all that milk in the cow :-)
I mean why just experience boring moments, why not experience 100% joy.
Who is your model?
One of the most important models in my life HAS BEEN Madonna. I'm serious because Madonna came from basically nothing and to become at one time of the most important female figures in the world. She had a lot of influence and she did many great things with that influence that most people don't know about.
Now in my life I don't have any models expect for little bits of everyone.
Who is your favourite singer?
Besides myself it would be Madonna and Mr. Kotler.
Who was (is) your biggest love?
It is a little personal. I think there are many ways of loving. I don't want to be corny but definitely with my mother I have an extremely close relationship, she is very important to me and right now in my life I have the most love for the students and it's a very strange feeling 'cause I feel like some kind of father-friend.
What is your favourite activity at school?
Meeting students in the hallway.
Do you feel fulfilled with teaching?
I'm surprised to enjoy teaching so much but always think there is something better I can do so in certain ways it's very fulfilling. But it still makes me think about what I don't have so it is both fulfilling and mind-boggling.
Was teaching your dream?
Never, acting was my dream...
There are many similar things about it. You know students are the toughest audience I've ever had.
Would you like to speak Czech reasonably well?
Not really... but because I have to I'm going to.

Je mi zima. Pořád. Největší teplo je pod dekou v noci, jinak je všude mráz.
Jsem unavená. Zase.
Po obědě půjdu buď spát, nebo si udělám The Vampire Diaries maraton. Aspoň že do školy už se nemusím nic učit. To začne až v lednu.
Připadá mi, že Roman chce poslední dobou dohnat to, jak mi čtvrt roku nic nenapsal. Ale proč? Chová se tak nějak...jinak. Samozřejmě, sarkasmem hýří pořád, ale něco na něm je zvláštní.

DOPORUČUJU!!
Ve 3D to musí být ještě větší mazec než normálně.
Mínusem byl dabing (ikdyž ne špatnej) a to, že film byl rozdělenej na dvě části. Mezi tím pauza 10 minut.
V druhý půlce mi kručelo v břiše a kluk, co seděl vedle mě, měl štěstí v tom, že to nebylo slyšet. Jen já to vnímala.
Když jsem vylezla z kina na zastávku, nohy se mi rozklepaly zimou. Domů jsem jela autobusem, o kterým jsem absolutně neměla představu že jede.

Chumelilo, teď už asi ne. Nevidím ven, takže to nemůžu říct stopro.
No ale když jsem šla domů, tak chumelilo jako blázen a já si připadala jako v pohádce.
Už mám zimní boty. Paní mi je podstrkovala pod nos a když jsem je na nohou měla obě, vzala tašku, dala do ní moje špinavý studený kecky, já zaplatila a šla jsem. Kdybych řekla, že mám hlad, možná by mi dala i najíst.
Dneska na IKT Míra pustil Číslo 23, já tomu ale nevěnovala pozornost a místo toho koukala na trailery k filmům, co mě zaujaly.

• Sherlock Holmes
• Pevné pouto
• Percy Jackson: Zloděj blesku
• Vlkodlak
• Legion
• Season of the Witch
• Poslední vládce větru
  
• Priest
• Beastly - vypadá zajímavě!!

Objevilo se promo video k seriálu TVD, díl 11.:

Letošní zima už mi dala dost jasně najevo, že bych si měla pořídit zimní boty. Kecky prostě musí zůstat doma. Málem mi v Hradci při čekání na bus upadly prsty na nohou. Během chvíle začalo tak hustě sněžit, že i autobus přijel pozdě.
Já už se tak těším do vany.
Pak si dám díl Blood Ties a půjdu spát. Dneska už toho mám dost.

14.12. 19:04
Právě teď jsem měla sedět v kině. Jenže moje rozhodnutí se mění stejně rychle jako počasí. Nakonec jsem rezervace nechala propadnout a až v pátek půjdu do kina na Avatara. Musím uznat, že trailer na něj mě dostal víc než doporučení spolužáků na film 2012.
Tak jsem se ukázala u babičky, snědla polívku a pak zase klusala na autobus, kterej jsem viděla už v zatáčce. Jenže žádnej nejel. Můj mozek si se mnou dělá co chce.
Mám absťák. Včera jsem viděla 6. díl seriálu The Vampire Diaries a dopadlo to dost zajímavě. Celej den jsem nad tím uvažovala, jak to skončí.
Jak Elena mohla nechat takovýho hezouna jako je Stefan?! Je fakt, že jí asi dopálilo to, že je upír. Ale i tak.
Zamilovala jsem si song od 30 Seconds To Mars – Closer To The Edge. Mě vždycky chytne nějaká písnička a nemůžu ji dostat z hlavy. S Ivou jsme se dneska provokovaly. Já ji vytočila dvakrát, ona mě jednou. Řekla jsem, že Francouzi jsou blbečci a ona se hned ohradila narážkou na Brity.
Z účetnictví mě ta zmije chtěla znova vyzkoušet. Jelikož se všichni okolo mě omluvili a nechali si napsat čárku, zbyla jsem jediná. Naštěstí si moc dobře pamatovala, že mě zkoušela už minulý týden, takže to hned zavrhla. To má jediný štěstí, jinak bych jí tam asi utrhla hlavu.

No, no, no
I will never forget
No, no
I will never regret
No, no
I will live my life

Tralalá, tralalá. Mě dneska hrabe.
Donutila jsem sama sebe nejdřív si udělat úkol na účto, ale teď už jdu koukat na Upíří deníky.
21:33
Tak už mi zbývá jenom jeden díl.
Jak mohl Stefan nechat Elenu? Nejsou si ty otázky nějak podobný? On se k ní stejně vrátí, tak to prostě chodí.

Dneska jsem zjistila naprosto skvělou zprávu. Na zřejmě oficiálních českých stránkách VD jsem našla informaci, že dílů bude 22, ten s číslem 11 se dostane ven 21. ledna. Nevím, asi to musí ještě natočit či co. EDIT: Mají pauzu, stejně jako měl seriál True Blood.
EDIT 2: Informaci jsem nenašla na CZ stránkách, ale asi na oficiálních - "The Vampire Diaries is on hiatus during the holiday season. It has not been cancelled, and will return with brand new episodes on January 21, 2010."

V pokoji máme takovou zimu, že mi mrznou prsty. Ani pořádně psát nemůžu.
Konečně (!!) jsem se pořádně vyspala. Spala jsem víc než 11 hodin. To už se mi pár týdnů nepodařilo.Číča naše. Tady vypadá jako naprostý zlatíčko. Vypadá. Ona nemňouká, ona dělá: Vrrrrrr.Terezka tak, jak vypadala na vánočních trzích.Kocourek náš. S největší pravděpodobností už umřel, asi 2 měcíce už nebyl doma. Byl skvělej. Tady na svým oblíbeným místečku - v trakárku.The Vampire Diaries - yeah! Dost dobrý, jen mě mrzí, že to má jenom 10 dílů. Nebo zatím?Blood Ties - viděla jsem už 3 díly a zatim celkem dobrý. We will see.

Volterra nejlepší :)

Je to asi hodina, co jsem přišla z města. Konali se tady vánoční trhy. Podívala jsem se, jak Terezka hrála a zpívala, byla jsem nucena čuchat smrad svařáku a pak jsem odešla domů, protože hrozilo, že by mi zčernaly prsty u nohou. Ještě teďka lehce mrznu.
Bože, já si poslední dobou zamilovala svoje vlasy. Zjistila jsem, že žehlička je mi na nic. Dřív jsem moc neměla ráda to, že se mi kroutily, ale teď to miluju. Asi jsem blázen.

Smůla se zase projevila. Ráno jsem se namáhala běžet na bus číslo 2. Když jsme s Verčou přiběhly ke dveřím (pan řidič měl asi dobrou náladu), zavřely se.
Na anglině jsem použila výmluvu, že jsem v pátek nebyla ve škole, takže jsem nic zpaměti lovit nemusela.
Bus ve 12:40 jsem stihla, jen jsem stála a i přes sluchátka nuceně poslouchala rozhovor dvou blondýn. Bylo tam neuvěřitelný teplo.
Jsem sice už dost utahaná, ale i tak jsem si udělala čas a koukala jsem na seriály.
Stáhla jsem si pár dílů The Vampire Diaries (podle knížek). Dost dobrý. Na Dexe jsem neměla čas, takže teď musim stáhnout asi 7 dílů. Mám skluz. Ještě bych se mohla podívat na Bones...

Stejně dobré :)
Kdyby něco, mluvím o NM.
I. se občas smála, jako například když si Jacob sundal tričko. Řekla: „To si nemoh sundat něco jinýho?“ Já se tlemila jak blázen.
Před filmem běžely dva trailery. Na Avatara a na Pevné pouto. Oba mě zaujaly. Avatar možná víc, takže na to do kina asi půjdu.
Každopádně v pondělí jdu od 18:00 na 2012, jen co to skončí budu klusat do jinýho sálu na Zombieland od 21:00. Na angličtinu kašlu.

Moje nevlastní sestra je zmije. Nedá se jí věřit. Zase se to potvrdilo.
Ze stolu mi zmizely další peníze - asi 60 Kč.
A ona je zase nevzala. Tak se asi propadly do země, ne?
Tatík už je rozčílenej tím, že se mi pořád něco ztrácí. Došel si nahoru za ní, aby se jí zeptal, jestli je teda vzala. Ona že ne. Jistěže uvěří jí, když je jeho vlastní dcera. Kdyby vypadla na celej měsíc na praxi, byl by klid. Jenže ona si vymyslela, že bude jezdit do Náchoda.
Vážně už nemá cenu to řešit. Potřebuju trezor. Kennouš, láska moje jediná :)Tohle je zajímavá fotka. Kus mojí zdi. Mám na ní dost fosforovejch hvězdiček a srdíček a ták, takže to v noci hezky svítí. Pak tam jde taky vidět roh plakátu Linkinů a pohledy.
Dobrou noc.

Nakonec to nebyl zas tak špatnej den. Až na tu chemii. Na tu jsem se doma ani nepodívala.
Mluvko jsem měla cca na 430 slov, takže tak normál. Jenže ty věty jsem tam měla tak šikovně uspořádaný, že jsem měla problém zapamatovat si je tak, jak šly za sebou. Dala jsem to jenom s jedním kouknutím do papíru. Dostala jsem 2 a učitelka řekla, že jsem měla výbornej obsah a že ji zaujalo to, jak jsem mluvila o roku 2012. Btw. téma bylo 'Svět v roce 2040'. Ale těch nervů, co mě to stálo!
A zítra zase NM v kině ♥
Teďka už ale Making of The Resistance :)

A jen abych já měla jasno:
Linkiny jsem začala poslouchat v červnu 2003. Chytli mě na Faint. Datum vydání tohohle singlu jsem našla jako 9.6.2003. Doteď si pamatuju, jak jsem jejich klip viděla v Esu.
Muse mě dostali na Starlight. Je paradoxní, že jejich cédéčka (no jo, stáhla jsem je) jsem měla v počítači dřív, než jsem vůbec věděla o nějakým Stmívání. Pomohlo mi tak k tomu, abych si je konečně poslechla. Takže dejme tomu, poslouchám je od listopadu 2008.

Však tu písničku znáte, ne? Akorát tam byly jiný slova.
Smůla se mi stále lepí na paty. Už druhý týden. Copak už toho nebylo dost?!
Dneska jsem byla konečně zkoušená z účetnictví. Učitelka mě u tabule držela a mučila otázkama, při kterých jsem na ní jenom koukala jako na ducha. Začala jsem ji silně nesnášet. Jen nevím, jak si vybít ten vztek.
Další příznak toho, že mám smůlu - ráno/odpoledne, když jsem vylezla z domu/školy, začalo pršet.
Třídní si stěžovala, že by ráda stihla ještě něco z nový látky. Přitom si za to mohla sama, že mě půl hodiny držela u tabule. Mohla mě rovnou nechat posadit s kulí. Při mý povaze by mi to bylo jedno.
Zítra mě čeká mluvnický cvičení. No potěž.
Jestli je čokoláda na nervy, tak to zatraceně nefunguje!

They will not force us
They will stop degrading us
They will not control us
We will be victorious

*in love*
Luxusní. Nelituju těch peněz, co jsem do Muse dala. Vážně to stojí za to.
Podívám se ještě na Undiclosed Desires a vesele se půjdu učit..

Opravdu stála za to.
Na vlastní oči jsem viděla, jak alkohol vymývá mozky.
Tetička Jana žasla nad Terezkou, Káťou a pak se mě i ptala na jméno nejnovějšího přírustku - Báry. Prostě příbuzenstvo jak má být.
Já už si přála jet domů, protože společnost tolika lidí na tak malém prostoru mi nedělala dobře. Jenže se pilo, pilo, pilo, povídalo a domů jsme vyráželi až v deset večer.
„Vzala's ten sáček s koledou?“ ptala se Tereza máti.
„Ne, nebrala, já myslela, že ho máš,“ odvětila máti. „Skoč tam nahoru ještě, máš klíče,“ poručila mi.
Už jsem skoro nastupovala do výtahu, když se ozval tatík.
„Nikam nechoď! Je tady v tašce,“ oznámil s hrdostí, že mě napálil.
„No to si děláte srandu, ne?!“ Měla jsem co dělat, abych nepoužila ostřejší slovo!
Odemkla jsem a řekla s notnou dávkou sarkasmu:
„Vám by měli zakázat alkohol. Vůbec by se vám neměl dostat do mozku!“
Máti taky posilněná alkoholem se jenom tlemila.
Nasedali jsme do auta. Protože mrzlo, byly namrzlý okýnka a nebylo přes ně vidět. Tatík pustil topení a chvíli čekal.
„Ty přes to vidíš? Já teda vůbec,“ smála se máti, když se dívala na přední sklo. Okýnko po její pravý ruce bylo taky namrzlý. Místo toho, aby počkala (jako já), otevřela okýnko, aby tu námrazu dostala pryč. Já v tu chvíli dost mrzla.
„No jistě, ještě si otevři!“ Nejsem já adoptovaná?

Pozór, ještě jsem neusnula!
Když jsem si kupovala Pevnost speciál, nedočetla jsem se tam jenom o TW sáze, ale i o dalších knížkách o upírech.

"Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů..."
Kompletní text zde.

Upíří deníky
Popis prvního dílu: "Středoškolačka Elena je dívkou, po níž chlapci touží a které se dívky touží podobat. Jenže krásný a tajemný Stefan se zoufale snaží jejímu kouzlu odolat stíhá ho temná minulost i vědomí, že jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro každého, ke komu se Stefan přiblíží. Elena si brzy uvědomí, že se ocitla mezi dvěma bratry a ve velkém nebezpečí."
Vyšel ještě druhý díl Souboj.

Krevní pouta
Tyhle knížky slouží jako předloha k seriálu Blood Ties. Neznám ho, až zkouknu první díl, zkritizuju.
"Na počátku byla vražda. Smrt, krev, brutálně rozsápané tělo oběti. Vicki Nelsonová, bývalá policistka, v současnosti soukromý detektiv, zaslechla křik v metru, ale nestačila přiběhnout včas. Mohla jen nešťastníkovo tělo ukrýt vlastním pláštěm. Toto lidské gesto ji zatáhlo do smrtelně nebezpečného pátrání po sériovém vrahovi, posedlému nelidskou touhou zabíjet. Také osoba, která může Vicki pomoci, není úplně lidská. Avšak proti děsivému zlu ukrývajícímu se v ulicích Toronta jí nezbývá, než spojit síly s Henrym Fitzroyem, nemanželským synem Jindřicha VIII., čtyřsetpadesátiletým upírem."
Díl druhý - Stopy krve. Tímhle to nekončí.

Tenhle týden stál za pendrek. Od pondělí až do konce.
Včera jsem s Ivou šla do Bontonlandu. No a co tam neměli! Muse i s DVD za 567,-. V pondělí tam jdu znova, tentokrát utrácet peníze.
Net nám doma nejde, takže sedim v knihovně.
Dneska jsem se hodila marod. Ráno to ještě bylo v pohodě, ale teď už mi je zle. Jen co přijdu domů půjdu spát.
Shánění dárků je běh na dlouhou trať. Už aby bylo po Vánocích...
EDIT: Tak už to doma jde. Mizernej stav pokračuje. Vůbec nemám sílu a jestli si jenom na chvilku lehnu, usnu.
V rádiu říkali, že v Královehradeckým kraji už je chřipková epidemie. No super.
Na škole se nám prý objevila prasečí chřipka. V 2. SL. Už jenom stačí, abychom tam všichni začali chrochat a pak by snad ředitel dal ty prázdniny. Jinak už nevim.

Teď to zrovna řešíme na chatu.
Ráno se mi do cesty v MHD postavila nějaká blondýna. Ona ani nevylezla z autobusu, prostě si tam jen tak stála. Měla jsem velkou chuť jí kopnout rovnou do zadku.
Už jsem vylezla z MHD, když se předemnou objevila další blondýna. No to mi snad dělaly schválně, ne? Rychle jsem se klidila od zastávky, jinak by tam nastal masakr.
Ve škole mě učitelka vytáhla z češtiny. Nechci to vidět. Ještě že jsem aspoň četla Paní Bovaryovou...
Do 'empétrojky' jsem už hodila cca 650 songů. Není to konečný číslo.
„To máš teda pěkně velkej repertoár!“ komentovala to Ája.
EDIT: Když je hezky, musíme sedět ve škole a jenom koukat z okna. Jakmile máme krátkou školu, udělá se hnusně. Zákon schválnosti.

Jak mě může během chvíle tak nehorázně vytočit? Že se to daří jenom jí a nikomu jinýmu? To je vážně neuvěřitelný!
Ještě že už v úterý moje sestřička odjíždí na měsíc na praxi kamsi do hor...

Když už jsem viděla ten NM, můžu si dopřát všechny videa z natáčení.
Narazila jsem na tuhle fotku neúplných Volturiových:Source
Mě prostě víc láká ta špatná strana. Victorie a Volturiovi. Jej!
Taky jsem narazila na jedno dost slušný video. Je v něm dost nadávek, ikdyž jsem nerozumněla všemu.



V komentářích jsem našla vysvětlivky :-D
W.I.L.F. = Wolf I'd Like to F*ck
V.I.L.F. = Vampire I'd Like to F*ck

Oh Yeah!
Ve škole to tak pomalu utíkalo, až to bylo hrozný.
O polední pauze jsem si byla pro novou mp3. Zakásla jsem 1500 a šla jsem. Doufám, že vydrží. Paměť 8 GB a ještě slot pro kartu..no co víc si přát.
Časopis Pevnost jsem prostě nemohla sehnat. To až dneska.
Přijela jsem k bábině, slupla talíř polívky, jela do káru, tam si vyzvedla rezervaci, pak jsem šla dovnitř do krámu a koupila si pití a dvě housky. Do sálu jsem šla dřív. Nebylo zas tak moc plno na to, že to byla akce jenom na dva dny. Po Stmívání mě přišlo vtipný, že na plátně ubíhala časomíra na deset minut. Ale teď ten film...
Mně to přišlo dost dobrý. Mně.
+ Film se držel knížky. Vlci se nakonec povedli. Volterra se mi líbila. Charlie taky, samozřejmě :)
- Čočky. Ty mě vůbec nesedly.
Nebudu spoilerovat. Nejsem taková. Když to vyjde, příští týden půjdu zase s Ivou...

...tak teda něco napíšu.
Už poněkolikáté se mi ukazuje, že jedinci mužského pohlaví jsou prostě parchanti.
Je možné, že zítra do kina budu muset jít sama. Nevadí, aspoň si to pořádně vychutnám. Sál už je skoro celej plnej. Zbývá tak cca 15 míst.
Ve škole se to dneska táhlo, zítra to bude asi mnohem horší.

My plug in baby
Crucifies my enemies
When I'm tired of giving
Woah, my plug in baby
In unbroken virgin realities
Is tired of living

♥

V pátek byl celkem hektickej den. Domů jsem přišla jako vybitá baterka.
Na těláku nás donutil běhat 1500 metrů. Potom jsem taky dostala míčem dvakrát do stejný nohy a jednou do tváře. Paradoxně mě (znovu) vybila moje spoluhráčka... „Asi si myslí, že tě nevybila,“ komentoval to Chuck.
Bus jsem stihla a seděla jsem vedle nějaký paní, co pletla.
Přišla jsem domů, najedla se, lehla si a pustila si HAARP od Muse. Dvakrát. Rozhodla jsem se, že je povýším na stejnou úroveň jako Linkiny. Prostě jsou dokonalí ♥
K svátku jsem dostala 1800,-. Ale musím si z toho koupit novou empétrojku. Už to vidím, budu ji mít půl roku a zase ji zničím...
Včera jsme s Kristýnou šly na procházku do krámu. Byly jsme v jednom, pak šly do druhýho a pak znova do toho prvního mámě pro nanukáč. Večer u televize jsme pak žvejkaly popkorn.
Venku je krásně. Hned bych šla ven, jenže se musím učit právo, napsat krátkou úvahu na češtinu a dodělat si úkol na účto...Bože.
Koukala jsem, že už jsou venku Cam verze NM. Nevadí, nevadí.
Zítra asi nic nenapíšu. V úterý už vůbec nepočítejte s tím, že něco napíšu a než se ve středu dostanu domů, bude hodně hodin...Takže asi tak.
Chtěla jsem napsat, co se mi zdálo.
Můj otčím mi dohazoval nějaký kluky. Už mi bylo 18. Ráno jsem vstala, ještě v pyžamu a šla jsem dolů. Tam byl tatík a řekl: „Někdo tady na tebe čeká. To je Petr.“ Tak jsem se podívala a řekla: „A?“ Byla jsem ve svým pokoji, co vůbec nevypadal jako můj pokoj a přišla tam nějaká rusovláska, něco říkala a dala mi pusu...

Ve škole hrůza. Nuda. Brzo začnu nosit karty nebo křížovky, jinak mě to tam přivede k smrti.
Po škole jsem zase seděla na lavičce. Ve sluchátkách mi řvali Paramore, když se najednou odněkud předemnou vynořil cikánek.
„Nemáš cígo?“ zeptal se.
Znechuceně jsem vytáhla sluchátko z ucha a řekla: „Nemám.“
Po chvíli tam kolem mě prošla nějaká slečna. Dneska tam bylo nějak rušno. Je docela paradox, že já si myslím, že tam mám klid, ale jenom pár metrů před lavičkou je hlavní silnice Hradec - Náchod...
Meteorit rozzářil oblohu. To bych chtěla vidět na vlastní oči!
A taky jsem koukala na jedno video:


Peter jako Ed a Jacob, ta paní tam ke konci mluví jako Bella. S panenkama.
Peter: „Where is my doll? ... Let's do New Moon..(bla)“
Ed, Bella: „I love you.“
Ed: „I have to go, I'm too dangerous. Bella I love you too.“
Jacob: „Get out of here, that's my girl!“
Bella: „I love you both, I don't know what to do.“
No a pak tam ta moderátorka říká, že tohle byl NM a ještě něco, čemu jsem nerozumněla.

Ex-třídní mi zase leze do snů. Na ten jeho arogantní styl mluvení a výraz nejde zapomenout. Taky se tam objevil Chuck.
Dneska jsem byla asi něco jako tajnej agent. Šla jsem s nějakym chlapem někam, držela jsem pušku (?!), ta mi spadla do jezera, tak jsem si sedla na skálu a nohama ji vytáhla. Měla jsem totál morký rifle.
Dále jsem bruslila na zimáku. Bruslila jsem proti směru hodinových ručiček. Smál se mi mladší bratr mojí nejlepší ex-kamarádky. Pak jsem najednou byla u mojí nevlastní bábiny doma, tam byl nějakej kluk, na nohou jsem tentokrát měla kolečkový brusle a chodila jsem se k ní do kuchyně (?!) sprchovat. Bábina ťukala na dveře a něco mi říkala. Už nevím.
Pak jsem taky s někým mluvila anglicky. A mluvila jsem dost dobře.

Ve 4:16 mě vzbudil brek mýho telefonu. Tak jsem vstala a dala ho na nabíječku. Zdálo se mi potom ještě něco, ale už jsem to stihla zapomenout.

EDIT: Šla jsem do fakultní nemocnice. Jela jsem tam autobusem. Pak jsem ty busy nějak obcházela, až jsem přišla po malejch schodech někam do čekárny, která vypadala jako okýnko v lékárně. Tam jsem někomu volala.

21:28
Sedím na židli, nevím co dělat a uvažuju.
„Na co mám chuť?“ ptám se. Myslím hudbu, nic jinýho. Mám toho tolik, že bych mohla váhat celou noc. Něco bych si dala, ale nevím jistě co...
Ze superstar vypadnul Benííííček. Jaká škoda! Kdyby vypadnul on i Lacho najednou, vůbec by mi to nevadilo.
Dneska jsem koukala na horory. Jaj, bojim se svých snů.
Summer's Moon nebyl zas takovej horor. Jednou tam sice byla ustřelená hlava a pobodaná ženská, ale jinak nic drastickýho. Spíš thriler. Ashley Green to hrála dobře. Let The Right One In byl daleko zajímavější. Byl to film o upírech, jenže hlavní představitelce bylo 12 (fajn, už nějakou dobu...). Působilo to jako pohádka, chvílema dost nechutná, ale stejně.
„Tak co si sakra pustím?“
Zpátky k filmu. Občas jsem nechápala děj a do kina bych na to asi nešla, ale i tak se musím přidat k pozitivním recenzím, co jsem četla.
Tohle volno je vůbec tak nějak ve znamení kultury. Dneska filmy, včera jsem dočetla Brisingra, Osvícení a Tristana a Isoldu. Na stole mi leží dalších 10 knih, takže se nudit nebudu...

Nakonec vyhráli Southpaw. A i Final Destination 4 jsem viděla. Některý scény byly disgusting...

Našla jsem pár zajímavých filmových premiér.

Všechny popisy filmů se dají najít na stránce Česko-Slovenské filmové databáze.

Pátek třináctýho dneska nezafungoval. Nic to nemění na tom, že číslo 13 nesnášim.
24. listopadu jdu na Twilight + New Moon. A to jsem si myslela, že si nic nestihnu zarezervovat...
Na těláku jsme se museli spojit s 3.CL, protože pan učitel, co měl mít kluky se nedostavil (Důvod? Stužkovací večírek, když jsme s Verčou přišly do školy, pár jedinců spalo na stolech u bufetu a na rohožce pod schodama), takže Chuck zaskočil a 37 holek v malý tělocvičně hrálo vybíjenou.
Z češtiny mě nevytáhla, odcházela jsem dřív z hodiny, abych stihla autobus a pak jsem hnala domů.
Teď je mi nějak divně. Je fakt, že jsem od desíti hodin nic pořádnýho nejedla. Bolí mě hlava a můj žaludek zase vyvádí.
V noci se mi zdál horovej sen. Na netu jsem totiž viděla takový nechutný video, kde nějaká holka, co byla zmutovaná, trhala maso z krku nějaký jiný holky. No a zdálo se mi o tom, že jsem seděla u nějakýho doktora a ten zkoumal ten můj zub, co půjde v únoru ven. Píchal mi tupý jehly okolo pusy. Vůbec to nebolelo, já si jenom držela kapesník u pusy a stírala krev. Měla bych zase začít koukat na horory. Final Destination 4 a Summer's Moon už čekají.
Ale i přesto, že už jsem hodně unavená, hodím sem ještě odkazy na další zajímavou povídku Isabella Volturi:

Ještě se vrátím ke včerejšku.
Tatík mě stále vidí buď na právech, nebo na VŠE. Já už nevím, jak mu říct, že tohle mě vážně nebere. Znova jsem řekla, že mě baví jazyky. Taky jsem se obou zeptala, jestli bych teda mohla jet do tý Anglie na jaře (jestli se pojede tam a ne do Irska). Tatík se zeptal, co bych tam jako dělala a co škola. Myslel si, že bych si jako odjela na bůhvíjak dlouho a na školu se vykašlala. To je ono. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc to chci udělat. Po škole odjet jako au-pair. Protože mi Vyšší odbornou cestovního ruchu, což je soukromá škola, asi nepovolí, tohle se jeví jako dost dobrá náhrada. Ale zase ty děti, vaření, uklízení...
Objevila jsem nový místo k přemýšlení. V Hradci u Labe jsou takový lavičky. Narazila jsem na ně, když jsem šla zpátky do školy o polední pauze z Mňam mňam. Snědla jsem nějakou bagetu a teď mě bolí žaludek.
Cestou domů jsem si zase poseděla na lavičce. Sluníčko svítí, ale nehřeje. Taky jsem se brodila hromadou listí. A po pár měsících jsem viděla jednu paní, která kousek jde, pak se zastaví, pár vteřin prostě stojí a nakonec se znova rozejde. Takhle to chodí pořád dokola. Hm.
Ještě něco:

Napíšu už jenom to, co si pamatuju.
Shane na angličtině neměl žádnej plán, takže jsme hráli flašku. Někdo se mě na něco měl ptát, jenže se ptal Shane.
„Do you sing in the shower?“
„No.“
„Do you sing at the toilet?“
„No.“
„Do you sing in the bath?“
„No!“ Už jsem toho začínala mít dost.
„Do you sing when you're driving?“
„I'm not driving.“
„Do you sing when any song is playling in the radio? / zvuková ukázka/“
„Hmm.. sometimes.“ Pak už mě nechal.
Seděla jsem venku před třídou a čekala, až máma vyleze ze dveří třídy a jednu mi napálí. Nakonec vylezla a řekla, že potřebuje kafe. Z matiky mám nesprávnou známku a z biologie propadám, jenže to vytáhnu při poznávačkách. Pak jsme ještě jeli do kauflandu a teď už se mi nechce dělat nic do školy..
EDIT: Když mám mluvit se Shanem, cítím, jak mi hoří tváře. To by neměly. Mám kliku, protože se od přírody nečervenám. Jen mrazem nebo fyzickou zátěží.

Sedím ve škole a čtu si rozhovory s Dakotou a vůbec s Volturiovými :)

Dakoto, jako fanoušek této ságy, co bylo nejlepší na hraní Jane?
Myslím, že nejlepší bylo obléct si kostým a červené čočky. Moc jsem se na to těšila a na to hrát zlou postavu.
Hraješ víc v Zatmění?
Je to téměř stejné. Pořád moc nejsem ve filmu.
Víc tady.
Když bude odpoledne čas, možná se na to ještě vrhnu :-D

EDIT: Hahá, už sedim doma. Takže ten rozhovor, vybírám jenom některý zajímavý otázky:

Co sis myslela, když jsi poprvé viděla sama sebe s červenými čočkami?
Dakota: Je to vážně strašidelné. Myslím, že každý pak automaticky vypadá tak, že je zlý. Byla to vážně sranda. Za chvilku si na to zvyknete. Můžete vypadat dost dobře, ale pořád to je trošku zvláštní.
Jamie, můžeš popsat, jací jsou Volturiovi?
Jamie: My jsme v podstatě upíří vláda. Jsme tu pro to, abychom udrželi upíry pod kontrolou. Lidé nás popisují jako zlo. Neřekl bych přímo zlo. Jsme vláda, ale všichni ji nemají rádi, což je dobře. Bez nás by se to mohlo zvrátit v úplnou upíří anarchii. A jsme tady proto, abychom udrželi zvláště Cullenovi pod kontrolou.
Michael: Je docela vzrušující, když vás Dakota Fanning oslovuje "pane".
Camerone, můžeš něco říct o své postavě a o vztahu k Jane?
Cameron: Já a Dakota jsme stoupenci a Dakota je ta neojbávanější ze všech Volturiů. Má tu nejhorší moc. Děláme co říkají. Já jako Alec jsem jediný, kdo se jí moc nebojí. I'm not afraid to say what I want, where everybody else is always watching their words, as far the henchmen go. /nechápu/ Jane se na ně jenom podívá a oni zmlknou a nic neříkají. Jsme bratr a sestra. Vůbec nebojujeme, protože jinak bych měl potíže.
Jakou máte moc? Kdybyste měli speciální moc ve skutečném životě, co by to bylo?
Cameron: Alecova síla je v tom, že přerušuje lidské smysly. A speciální moc, kterou bych chtěl ve skutečném životě by bylo mít nějakou speciální moc.
Dakota: Janeina moc spočívá v tom, že se na někoho podívá a způsobí mu bolest. A kdybych mohla mít nějakou moc, četla bych lidem myšlenky.
Jamie: Caius nemá moc. Take from that what you will. / zase nevím/ Kdybych měl nějakou moc, bylo by to asi něco jako létání. Bylo by super dostat se z A do B rychleji než chozením někam. Bylo by to rychlejší.
Michael: Arovou schopností je číst myšlenky když se jich dotkne. Ve skutečném životě bych chtěl mít schopnost 'vypadat že jsem 3 centimetry napravo než kde vlastně jsem'. Dělám to teď. Vlastně už tuhle schopnost mám.

Končím! Je po osmý hodině, zase jsem si připadala jako informační centrála a těch otázek tam je ještě strašně moc. Za amatérský překlad, který nedává smysl, se omlouvám:)

Ráno jsme do školy s Verčou přišly pozdě. Na silnici srazilo auto nějakou paní, pak ji ještě ťuknul autobus a nakonec ji přejel kamion. Takže jsem to celý objížděli přes vesnice.
Dostala jsem moc hezkou známku z práva. Ve středu bude veselo.
Na ajině jsme se bavili o oblíbených filmech, hercích, kinech a ták. V pátek Shane odjíždí na 3 týdny na Nový Zéland za bráchou, co se mu žení.
Psali jsme taky čtvrtletku z matiky. To byla kolektivní spolupráce a opisování ze sešitů z lavic. „To je samostatná práce,“ řekl učitel, ohlídnul se po třídě a pak si tam za stolem vesele dál opravoval cizí písemky.
Nakonec perlička zase z Británie: Britka se bojí zeleniny
Ještě jsem si vzpomněla. V noci se mi zdálo o tom, že jsem si uřízla jeden a půl článku prostředníčku na levé ruce. Druhý den ale dorostl. Nevím, proč se mi to zdálo, ale bylo tam víc krve. To ten Brisingr...

...pryč. Z týhle rodiny, aspoň na nějakou chvíli. Z republiky do ciziny...
Začíná mě to doma deptat. Sestřička mě štve už dlouho, tatík zase rozdával rozkazy na všechny strany, moje druhá sestřička (ta blonďatá) má řeči a máma trpí na svý nálady. A já si jenom sednu na postel, strčim si sluchátka do uší, otevřu knížku Osvícení od Kinga a snažím se je ignorovat. Marně.
Celkem dlouho jsem nic nenapsala. Nějak jsem nevěděla co.
Minulý týden jsem na YT koukala na video s Charliem Bewleym.

Musela jsem si to pustit dvakrát, až potom jsem rozumněla, co na konci 'na půl strom a na půl člověk - Demitree' (demi je francouzsky půl) říká - „Unfair.“ Vážně mě to pobavilo a připadalo mi, že kdyby Charlie mohl, tu nohu by si strčil až za krk.
Muse mají na světě novej videoklip! K 'Undisclosed Desires':

Včera se v Německu nebo kde to bylo rozdávali MTV Europe Music Awards. Tokio Hotel vyhráli skupinu roku. Začala jsem silně protestovat, až se mě máti musela ptát:
„Proč tak protestuješ?“
„Viděla's ty blbečky, co vypadali jak hermafroditi?“
„No a?“
„Tak to má být nejlepší evropská kapela..“ Hermafroditi, fuj. Lidi nemají vkus.
Mrtvý přišel na svůj pohřeb. Nechtěla bych zažít ten šok. Se mnou by to asi seklo.
Konečně to vyšlo! No gratuluju, slyšela jsem o tom v televizi a držela jsem tý paní palce. Doufám, že u mě to vyjde napoprvé..
V Británii mají největšího vola na světě. Ano, Anglie se zase něčím vytáhla. U nás by se jich taky určitě pár našlo...

Protože jsem poslední dobou zanedbávala internet, nevšimla jsem si, že už jsou na světě další kapitoly Pleurs.

Zase jsem po dlouhé době navštívila zubařku. Máti jela se mnou, aby věděla co a jak.
Musím uznat, že toho, co mě čeká, se bojím jako čert kříže. Díky paní zubařce.
Slova jako vydloubnout, narkóza, stehy, bolest mi nedělají moc dobře. „Po Novým roce tě pošlu do fakultky na stomatologický oddělení a tam ti ten zub vybavěj,“ řekla bez ohledu na to, jakej šok mě potkal. Umělej zub mi tam ale nestrčí! Takže se mám v únoru na co těšit. Nebudu moct jíst, ale na druhou stranu taky pár dní nepůjdu do školy.
Písemku ke zemáku, kterou jsme psali před prázdninama, jsem zvládla bravurně. Musím sama sebe pochválit: seš pašák. Měla jsem 45 bodů z 55 a suveréně jsem měla nejlepší písemku. Je to hezkej pocit porazit 33 lidí. Na tohle jsem byla zvyklá na základce, ne na střední!
Na angličtině se ze mě Shane pokusil vyrazit pár slov, ale nějak mi to nešlo. Dialog:
„Your hair has new colour, “ (nebo něco takovýho)
„Hmm.“
Odsekla jsem ještě párkrát. Potom jsme měli říct, kam bychom chtěli jet, kde bychom uplatnili naši angličtinu.
„In England,“ já.
„Why England?“
„Hmm... because I like it?“ Oh my God, I love England!