The Subways zase přijedou do Prahy! A lupen stojí jenom 400,-, což není moc.
Navštívila jsem novou zubařku. Za těch deset minut, co jsem tam byla, si zasloužila moji nechuť ji navštěvovat. Našla by mi v puse i to, co by tam nebylo. Rejpala mi do zubů někdy s takovou intenzitou, že jsem si myslela, že mi ty zuby chce vytrhnout.
Zase jsem byla v kině. Zase na NM. A zase to bylo famózní.
Došlo mi, jak moc mě hradeckej Cinestar rozmazlil. Červený měkký sedačky, malej sál, ticho ale taky pořádnej zvuk... Ve Dvoře to bylo jiný. Jejich kino vypadá už zdálky jako divadlo. O tom, že mám možnost ten film zase vidět mě informovala máma včera. Nemohla jsem odmítnout, chtěla jsem vidět rudovlasou Victorii a karmínově rudý pláště v ulicích Volterry. Natěšená jsem byla tak, že jsem v noci nemohla pořádně spát.
Sešla se tam snad všechna mládež pod 15, co ve městě byla. Taky během filmu do sálu přišel takovej pán. Čtyřikrát. Mně přišel jako čmuchací pes.
Pak jsme šly se sestřičkou po městě a já narazila na otevřenou trafiku. V osm večer! A protože jsem moc chtěla Pevnost, šla jsem tam. Pán tam počítal noviny a já nechtěla čekat, takže jsem trošku zaklepala. No a on pak otevřel a spustil přednášku o tom, že se lekl, že za den tam přišlo 100 lidí a nikdo neklepal, to jenom já. Tak jsem se omluvila a poprosila o Pevnost. Důchodce postřílet!!
Cestou domů jsem viděla noční zámek Kuks, kterej byl neuvěřitelně krásně osvícenej :)
About me
- Nicole
- A girl who wants to live in England, never fall in love, buy an iPod 32GB, read all books from Stephen King and see Linkin Park at least 10 more times. Yeah, it’s not really hard to please me.
Favourite
Visitors
Moc si na ten Twilight nezvykejte, nebude tady dlouho.
Našla jsem tuny krásných layoutů, takže bych mohla každý týden mít jinej. Ale ne.
Protože tady na tom (Twilight) není moc vidět text, a to i přesto, že jsem se hrabala v HTML a změnila barvu z oranžový na bílou.
Jedno vím jistě, bude to tmavej layout. Na knížky možná dám nějakej světlejší.
Za chvilku článek zedituju a odkážu vás na pokusnej blog, kde budou ty layouty vidět.
Později je teď. Nadávat na otčíma nemá cenu.
Na mém provizorním blogu se můžete podívat na ty nejhezčí šablony. A do komentářů můžete napsat, kterej se vám líbí :)
Jinak jsem hledala na stránkách Free Blogger Templates a Blogger Templates.
Chuck Norris je první člověk, který porazil betonovou zeď v tenise.
Chuck Norris našel odjištěný granát. "Granát", pomyslel si Chuck Norris. "Chuck Norris," pomyslel si granát a raději se rychle zajistil.
Původní příběh Pána Prstenů obsahoval Chucka Norrise místo Froda Pytlíka. Byl jen pět stran dlouhý, Chuck Norris vyřídil Saurona v polovině první kapitoly.
Stačí, když Chuck Norris řekne "Shit" a všichni se poserete.
Na konci dílu Walker : Texas Ranger nejede seznam herců, ale seznam ůmrtí během natáčení...
Chuck Norris dokázal udělat zločin tak,že ho nedokázal vyřešit ani Mentalista.
Když Chuck Norris plive semínka vodního melounu, strčí hravě do kapsy každý kulomet.
Chuck Norris nechodí do kostela, Chuck Norris si věří
Co znamená zkratka CIA? Chuck in action.
Když do vyhledávače google zadáš Chuck Norris, zbývá ti 5 minut života.
Chuck Norris nepotřebuje připojení na internet, zná ho celý nazpaměť.
Kdo se směje naposledy, tomu řekl vtip Chuck Norris.
Chuck Norris doesn`t sleep; he waits.
O Chuckovi Norrisovi a jeho tajemných silách je natočen celý seriál Ztraceni.
To be or not to be? That is the question. The answer? Chuck Norris.
Chuck Norris dokáže vysvětlit Tittelbachovi, co je to ofsajd.
Chuck Norris nechodí na houby, vycvičil si je, aby se samy hlásily u dveří jeho domu.
:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D
Začala jsem skládat puzzle:
Jenže jak jsem dneska zjistila, ono to asi nebude tak jednoduchý. Pořád samý větve, větve, větve. Nebo její vlasy (jestli to teda jsou vlasy).
Linkini mají novou stránku. Teda ne jako novou, ale vylepšenou. Co si fanoušci přáli, to Linkini udělali. Takže tam teď můžu chatovat s lidma z celýho světa atd.
Dnes jsem googlovala v takový míře jako snad nikdy předtím. Sháněla jsem soundtracky z TVD 1x11 a 1x12. Jenže co si člověk neudělá sám, to nemá.
Ono je docela těžký najít něco, co si myslím, že na netu ani není. Jeden song jsem vůbec nenašla.
Jedno z promo videí na díl 1x13:
Nechápu schopnost Damona všude se vecpat.
Ale teď k těm webům - při googlování jsem narazila na zahraniční stránky TVD. On se z toho asi fakt stal hit!
„A ty se podívej na internetu, co to máš za zvíře,“ řekl otec.
„Já to ale vím.“
„A co?“
„Pískomila.“ No jasně, koupila jsem si zvíře a ani nevím, co to je.
„No tak se podívej, jestli nemůže bejt i v terárku.“ Tak Kennouši, časné ranní okusování mříží skončilo.
Taky kočka mě vzbudila, když po mě šlapala.
Navzdory všem zvířatům v domě jsem spala hezkých 11 hodin. Až zvíře jménem Tereza mě vzbudilo.
Včera jsem studovala vypalování na notebooku. Stáhla jsem si nějakej program, jenže mi to DVD stejně nevypálilo. A tak jsem šla zažádat o Nero k otci. No a teď na to koukám jak blb, protože to není to Nero, který bylo v tom starým počítači.
Venku zase svítí. Další šance se opálit. Ale odpoledne spíš půjdu stavět sněhuláka..
Ve středu taky vyšlo nové číslo časopisu Pevnost. Ale u nás v Zapadákově ji prostě nemůžu sehnat :/
A právě teď mi dochází, jak je pro mě čas vzácnej...
Ráno silničáři zase zaspali. Hlavní silnice vypadala jako sjezdovka na horách, jen nebyla z kopce. Ale nejsem tady od toho, abych je kritizovala.
Bus přijel o 20 minut dýl, protože se ve Skalici nějak zasekl pod náměstím, nebo co mi to Verča říkala.
Do školy jsme nakonec nakonec dorazily v 8:10. Třídní už promlouvala ke třídě. Jen co jsme přišly, už mě jmenovala, abych si šla pro výpis.
Celkový průměr je... 2,27. Upřímně, překvapilo mě to. Naštěstí jsem nebyla ani mezi nejhoršíma, ani mezi nejlepšíma. Takže pozdní novoroční předsevzetí je jasný - zlepšit si průměr a eliminovat čtyřky. Bylo by fajn i pokořit Ivu - ona i kvůli dvojkám dělá scény, a kdybych se já opravdu snažila, možná bych měla lepší známky...
Jela jsem se sestřičkama do Hradce. Cestou tam chumelilo, cestou zpátky taky a já se chvílema bála, že zapadneme kdesi v příkopě.
Pozór,
to, že soundtrack k NM vyšel na CD není nic zvláštního. Ale že má vyjít i DVD, to už mě docela překvapilo. Na svět vyleze 16. března, tedy ve stejný den jako The Graphic Novel (Twilight jako komiks). Zdroj a zároveň seznam skladeb najdete tady.
Na blogu Suzanne In the City jsem našla video, jak autorka zpovídá Charlieho. Teď někdy by se mělo objevit celé video.
Až do 30. dubna trvá soutěž o lupeny na Rock for People 2010. Stačí jen uhádnout headlinery a český "stars", který se letos fesťáku zúčastní. O víkendu budu googlovat, abych zjistila, kdo kam kdy po Evropě pojede. Třeba se staví :)
EDIT: Zapomněla jsem na 'Twilight in Forks: The Saga of the Real Town'. Je to dokument o tom, jak se tamním obyvatelům změnil život po tom, co se Twilight stal takovým hitem.
Trailer:
Ještě včera:
20:54
Já ten džus vážně neměla pít.
Nejdřív jsem se na facebooku přidala do skupiny, která má zvláštní název. Člověk by si myslel, že se tam přidávají rasisti, ale jde jenom o černej humor. Hodně černej.
Když jsem četla ty komentáře, smála jsem se až mi tekly slzy. Džus asi začal působit. Moje sestra se na mě dívala jak na cvoka. Nesmála se těm vtipům (i když taky :D), ale hlavně mně. Byla jsem prostě na šrot bez jediný kapky alkoholu v krvi.
Pak jsem si pustila Annoying Orange na youtubu. Jej, to jsem se tlemila zase.
Šus na chatu si myslel, že jsem chlastala, ale fakt ne! To ten proklatej džus :D
Dneska už jsem tak vysmátá nebyla.
Od rána to vypadalo, že budu mít sakra velkou smůlu. Hledala jsem klíč od branky, ale on se mi zamotal mezi ostatní klíče a kroužky a nemohla jsem ho dostat ven. Po minutě jsem to vzdala, šla domů, vyměnila si klíče se ségrou a z těch starých si vzala jenom čip do školy. Po cestě jsem jí potom volala a málem mi mrazem upadla ruka.
Ve třídě máme taky kosu. Kdo tam pak má 9 hodin sedět a učit se?!
Na musicserveru se objevila informace, že Muse natočit koncertní dokument. C'mon guys!
Dnes jsem byla ve stejné euforii jako včera. Dobrá nálada by se dala vysvětlit sluníčkem. Kdekoli jsem mohla, nastavovala jsem tvář, aby mi na ní svítilo. Jen kouřový skla v autobusu mi to trochu kazily. Ale efekt to byl hezkej. Nebo ta nálada byla taky proto, že jsem ve flašce měla nalitej jablkovej džus. Už dřív jsem poznala, že jsem po něm neuvěřitelně vysmátá. Můj pubertální strýc ho dokonce jednou přede mnou schoval, ale nebylo mu to nic platný.
Ajina i fránina mě bavily. Překvapivě.
Pan učitel na biologii měl narozky. Na tabuli jsme mu napsali "Všechno nejlepší k narozeninám" a když vešel do třídy, začali jsme zpívat. Na stole mu ležel větrník se svíčkou. Ten výraz byl tak... úžasnej. Bylo vidět, že jsme mu vážně udělali radost. Pak nás umlčel, aby mohl sfouknout svíčku, takže jsme přestali zpívat, on ji zfouknul a začali jsme tleskat.
Na facebooku napsal: „Děkuje všem za milá přání. 3.D - překvapili jste mě a udělali radost. Díky, byl moc dobrej...“
Na terminálu bylo veselo. Opalovala jsem se, když v tom ke mně přišel nějakej pán a začal se ptát, jestli jsem z Hradce. Já na něj že ně a on pak začal mluvit takovou rychlostí, že to snad ani není možný. Pochytila jsem tak každý čtvrtý pátý slovo. Rozuměla jsem obchodní banka, spořitelna, 800 tisíc. Ptal se, jestli jako v Hradci studuju a ták. Co prý ze mě bude, když chodím na obchodku. To kdybych věděla!
„A ty tady čekáš na ten autobus do Broumova?“
Celou tu dobu jsem jenom přikyvovala hlavou a dělala „Hmm.“
„A kam jedeš? Do Broumova?“ Říct pravdu nebo lhát?
„To je jedno,“ řekla jsem. Vždycky existuje nějaká třetí možnost.
„Jo to je jedno.“
Potom zase mlel rychlostí zvuku něco o spořitelně. Po čase se oddálil.
Seděla jsem už uvnitř busu a modlila se, aby ten pán nejel, co hůř, aby si ke mně nesednul.
Jel a já zašeptala „Ou bože...“
Prošel kolem mě a já si rychle vytahovala sluchátka, abych si mohla zacpat uši.
Do školy jsem si vzala Zatmění a četla jsem i při cestě domů. Strašně rychle ta cesta utekla. Kdybych se do toho opravdu začetla a zcela ignorovala Coldplay ve sluchátkách, určitě bych jela až do Broumova!
Ještě jsem si vzpomněla - viděla jsem poprvé couvat trolejbus. U autobusu to je normální, ale trolejbus?
V sobotu jsem měla moře času, protože mi tatík odpojil net. Takže jsem měla čas přeložit krásnej rozhovor s Ianem, Paulem a Ninou. Pobavila jsem se :)
Takže, kdo z vás by byl nejlepším upírem v reálném životě?
Ian: Rozhodně já.
Nina: Souhlasím.
Paul: Ian má hypnotizující oči. Ale Nino, myslel jsem si, že jsi byla přesvědčená o tom, že jsem skutečně upír?
Nina: Ian má upírské kvality, ale Paul má tesáky. [Paul předvádí svoje ostré řezáky.] A objevuje se jen místy a to je velmi skličující.
Herci milují hraní záporáků. Žárlí někdo z vás na Iana, který hraje ďábelského Damona?
Nina: Já mám štěstí protože hraju dvě postavy: milou Elenu a Katherine, která je šílená mrcha.
Paul: Skvělé na našich postavách je to, že nejsou jednoznačné. Damon má v sobě dobro a Stefan zase zlo.
Dobře, v následující flashbacích, hrajete nevinného Stefana a Damona namísto nemrtvých postav.
Ian: Je sranda hrát Damona a Stefana jako přátele, protože nás takhle obvykle nevidíte.
Paul: Před-upír Stefan je komplikovaný, je to zábavné. Ale Stefan o 145 let později je vážně těžký. Co když chce jako 162-letý vycházet se středoškoláky? Někdo, kdo prchá před někým, kým jsou.
To je Tým Damon proti Týmu Stefan!
Paul: Jsem prezidentem fanklubu Týmu Damon. Mám profil na Facebooku jako 13-ti letá Ashley, která nepatrně manipuluje s lidmi, aby nesnášeli Damona.
Ian: [smích] Tak proto jsi na mě křičel, abych šel pryč, když jsem ti zaklepal na dveře!
Nina: Fanoušci jsou rozdělení. Dostávám dopisy jako, “Proč jsi se rozešla se Stefanem? Dohromady jste perfektní.“ Nebo “Proč není Elena s Damonem? Patří k sobě.“
Upíry stranou, kterého z těchhle mužů by chtěla Nina v reálném životě?
Nina: Vzala bych si Defana - dalšího bratra.
Ian: Nebo Stamona!
Nina: Nebo Stamona, který má kvality obou, který je sladký a vychovaný, ale má hranice a který umí být zábavný a šílený zároveň.
Kolik z vás toho je vašich alter ezích (mn. č. od ego? :D) na scéně?
Ian: Mám rád pojídání a zabíjení lidí.
Paul: A já lovím malá zvířata k jídlu v lese. Ne!
Ian: Damon touží po životě jako já. Ale taky je v podstatě osamělý. Vím, jaké to je být osamělý.
Paul: Co má Ian a já společného s našimi postavami je to, že jsme oba opustili domov mladí. V 16 jsem pracoval v New Yorku a byl jsem na vlastních nohou. Moje město mi prostě nesedlo.
Ian: Já jsem opustil domov týden po mých 16-tých narozeninách.
Nina: Mě bylo sotva 17, když jsem odešla. Pomohlo mi to sžít se s Elenou, která byla nucena se starat o svého bratra, když její rodiče zemřeli.
Zdá se, že jste si velice blízcí. Řekněte nám něco legračního o sobě nebo o ostatních.
Paul: Moje skutečné příjmení je Wasilewski. Když jsem byl mladší, žil jsem v Polsku.
Nina: Narodila jsem se v Bulharsku. Sdílíme to, rozdílné vyrůstání.
Paul: Mám podstatný problém s Nininým hlasitým žvýkáním.
Nina: Schovává přede mnou žvýkačky!
Ian: Paul esemeskuje tak hlasitě!
Paul: To klikání přivádělo Iana k šílenství. Teď už mám iPhone.
Nina: Ian na Hawaji adoptoval kočku.
Ian: Našel jsem ji na pláži při natáčení Ztracených.
Tady je to, co o vás říkají producenti. “Jednou budeme všichni pracovat pro Ninu. Je to chytrá podnikatelka a ví, co chce.“
Ian: To už děláme!
Nina: Jsem Kozoroh - jsem tvrdohlavá. A řídící.
“Paul je pozorný, přímý člověk, který vážně pracuje na tom, aby se dostal do své role.“
Paul: To si vyhrazuju.
A nakonec, „Ian je schopný upír. Podívá se vám do očí a donutí vás udělat cokoli chce.“
Ian: [Smích] Zkouším to.
Paul: Takže Ian dostane takovýhle skvělý vyznamenání? Nina je organizovaná, ale panovačná mrcha (řekla bych, blíží se to k 'bitch' :D). Paul tam sedí má špatnou náladu, ale Ian má hlavní sílu. Díky chlapi! Zajímavé, hrál jsem hodně postav, které jsou podobné spíš Damonovi než Stefanovi.
Ian: S žádnou předchozí postavou nebyla sranda. Boone ze Ztracených byl takový slaboch. Vážně neměl moc sílu. To mě dovedlo k Damonovi.
Kolikrát jste řekli: “Náš zdrojový materiál předchází 'Stmívání'“?
Ian: Asi 479krát! Paul a já to říkáme znovu a znovu. “Nejsme Edward Cullen“
Paul: Lidé se mě ptají, jestli hraju ve Stmívání, a já: “Nedělám to proto, abych vypadal jako upír! Tenhle účes mám už 10 let.“
Viděli jste 'Nový měsíc'? Přiznejte se.
Nina: Já se něj podívám. Četla jsem knížky a myslím si, že byly skvělé. Nezlobím se na 'Stmívání'.
Ian: Jsme vděční.
Paul: Jejich kasovní úspěch vydláždil cestu všem upířím projektům v produkci.
Byli jste fanoušci upírů předtím, než jste se zapojili do této show?
Ian: Já jsem z New Orleans, takže jsem vyrostl s Anne Rice.
Nina: “Interview s upírem“ - Brad Pitt s tesáky, co je lepší než tohle?
Ian: Ian Somerhalder a Paul Wesley s tesáky!
Kliknutím na obrázek se dostanete ke zdroji.
I s Ivou máme svoje chvilky... :D
Samaru znáte, ne? :D
...ha :D
Už pár let mi visí na zdi a pořád mě neomrzeli, yeah!
Pohled ze třídy... ale jenom když je hezky.
Včera jsem neměla možnost dostat se na internet a teď nestíhám.
Co ze života? Honzu jsem si smazala z facebooku a uvažuju nad tím, že se tam vymažu taky. Už mě to tam nebaví.
Třídní mě stále rozčiluje. Tento týden jsem slízla službu na tabuli. Přišla do třídy, viděla uklizený stůl (který po matikáři vypadá vždycky mnohem hůř) a poděkovala nepřímo službě, tzn. mně. Na Ivu jsem se zašklebila a ona pochopila, jak jsem to myslela. Poté chtěla přímo o hodině smazat tabuli. Já se neovládla (zase, mám s tím obličejem nějaký problémy) a můj výraz mluvil za vše. Netuším, jestli mě viděla a je mi to upřímně jedno.
Nevím, kdo to udělal, ale moje vlasy se mi nelíbí! :D
A ještě to, co jsem si zaznamenala v neděli:
15:09
Mrznu. Ruce mi mrznou.
Právě jsem dočetla další díl ságy, teď mě čeká ten nejlepší.
„Ale no tak,“ řekla jsem a hlas se mi hystericky zachvíval. „Je mi teprve osmnáct.“
„No, mně je skoro sto deset. Je načase, abych se usadil.“
Venku stále svítí sluníčko. Je to divný, protože svítí třetí den po sobě. Něco je špatně.
Už jenom 4 dny a budou prázdniny… Yeah! Zítra nám odpadá konverzace, takže z nás Shane nebude muset tahat věty. Aspoň že tak.
Btw. dneska slaví Charlie Bewley narozky, so happy birthday! :)
V přímém přenosu to běželo ve dvě ráno.
Ale já, jako líná osoba, jsem koukala až v osm ráno.
Bylo to smutný, chudáci lidi.
Z hvězd se mi líbili Coldplay...
... a taky tam kecal Pattizón. Ale protože to Bouček zbytečně (pro mě) překládal, prakticky nic jsem neslyšela. A říkala jsem si, proč vypadá jak opice...
Věděla jsem, že tenhle film bude smutnej, ale že až tak, to jsem nečekala.
V začátku filmu i na konci se objevuje ta samá věta - „My name is Salmon. Like the fish.“
Ten chlapík, co hraje vraha, vypadá na pěknýho slizouna.
Ve zkratce - Susie se po smrti dostane mezi Nebe a Zemi. Potká tam kámošku Holly, na konci jich pak potká víc.
Bože, mě ten film srazil náladu o pár stupňů dolů.
Já ani nevím, na co se snaží přijít. Asi si myslí to, že se ještě může vrátit zpátky, ale postupně jí dochází, že je lepší jít dál.
Zhruba posledních 15 minut bylo vážně smutných. Měla jsem co dělat, abych nezačala brečet. A to jsem na tenhle film chtěla jít do kina. Jsem ráda, že vrah nevyváznul jen tak...
Soundtrack vypadá zajímavě, stejně jako v traileru tak i ve filmu zazněla Alice od Cocteau Twins. Amazing song!
Učitelka nám prozradila, že náš ročník už ji stopro chytne. Kéž by se stal zázrak!
Maturovat budeme už od března, nebudeme mít žádnej svaťák jako letošní maturanti a končit to bude až v červnu.
Jakmile neudělám jednu část ze zkoušky, prolítnu z celý.
Asi se z toho zblázním. Kde berou bez maturity?
Ve škole nás po plese bylo překvapivě málo. Naše třída byla vyjímka - z 34 lidí jich přišlo 24 včetně mě.
Někteří byli naprosto nepoužitelní. Několik lidí například přirazilo k sobě pár židlí a na ty si lehli. Zuřivě se ve třídě zatahovali žaluzie, aby jim nesvítilo do očí. Ale my všichni jsme odmítali cokoli dělat. Takže o matice jsme si povídali, pak jsme měli volno. Na ajině jsme pracovali. Spolužačka přišla později. Zaklepala a řekla: „Dobrý den, paní učitelko. Já jsem si čistila zuby.“ Pak si sedla. Při češtině jsme se bavili o tý maturitě.
Nehorázně moc se těším na náš maturitní ples, protože prý bude originální!
Cestou domů bylo krásně. Svítilo sluníčko, obloha byla vymetená a ani mi nevadilo, že mi na tvář přimrznul neutrální výraz. Měla jsem pak docela problém hýbat pusou, abych mluvila se svým bývalým spolužákem. Buď jsem v autobusu nastavovala tvář tak, aby na ní svítilo sluníčko, nebo jsem koukala ven a sledovala elektrický dráty a letadla. Holt taková poetická chvilka.
17:24
Dokoukala jsem Bloodlines. Zčásti jsem se zbavila toho absťáku, kterým jsem trpěla dva měsíce a chytil mě nový, protože se ukázalo, že Damon zase dělal neplechu a teď to začne být hodně zajímavý!
Prakticky celá třída má ráda třídní stejně jako já. Tzn. strašně moc.
Už od rána mi nebylo zrovna nejlíp. Při fránině už byla ta hranice neúnosná. Chtělo se mi spát, žaludek jsem měla jako na vodě a chvíli mi byla buď zima, nebo teplo.
Šla jsem tedy o polední pauze navštívit paní učitelku do kabinetu. S někým telefonovala, tak jsem čekala. A pak...
„Paní učitelko, není mi dobře. Mohla bych jít domů?“
„A jsi už plnoletá?“
„Ne.“
„Tak to lituju, ale nemůžu tě pustit. Jedině, že by si pro tebe přijeli rodiče,“ tady je ten háček!
„No tak to asi těžko.“
„Odkud jsi?“
„Z Jaroměře.“
Nemělo smysl se tam s ní hádat, tak jsem jenom přikyvovala hlavou. Ještě dvě hodiny jsem musela trpět ve škole. Kdybychom měli do čtyř, ze školy bych šla i bez povolení učitelky. Slepice jedna! Minulej rok mě třídní klidně pustil, jen pod podmínkou, že mu pak napíšu zprávu jakmile dorazím domů. A ona chce divadlo nebo co!
Už jenom pár hodin do Bloodlines. Just few hours. Právě se dívám na Turning Point.
Konečně jsem zkoukla Paranormal Activity. Horor celkem dobrej, zajímavej konec.
Obchodka má dneska maturitní ples. Celý týden jsem byla nucena říkat, že maximálně půjdu na ten svůj. Na žádnej jinej!
So why do I try? I know I'm gonna fall down.
I thought I could fly so why did I drown?
Včera jsem s pomocí holek uválčila chemii na konečnou 3. O matice to bylo ještě lepší - I. pouze nalistovala daný příklad v mém sešitě a já ho vesele opsala. I matiku jsem dala na 3. Na biologii jsem se učila - konečný průměr 3,25.
Btw. zítra jdu do školy až na desátou. Ředitel se umoudřil a myslel na ty, kteří na plese budou opravdu dlouho. Na druhou stranu, máme jenom 3 hodiny. To bude sranda jak na hřbitově.
Už jaksi nevím, co dělat.
Od pátku mi slzí obě oči. Dneska jsem každou chvilku myslela na to, jak se budu válet doma, protože nemusím nikomu stokrát říkat, že nebrečím, ale že to ono samo.
Vážně to není moje vina. Alespoň zčásti.
Založila jsem si druhej blog. Je to takovej můj čtenářskej deník. To mi připomíná, že budu muset vyhrabat ty lístky z knihovny, abych věděla, co všechno jsem četla...
Dneska jsem špatně naložená. Začíná mě chytat depka.
Už jsem myslela, že ta sněhová kalamita je v klidu, jenže jsem se ráno zase musela brodit sněhem, ve kterým se blbě chodí i se zimní výbavou na nohou.
Třídní mě rozčiluje. Všeobecná nenávist k lidem se u mě poslední dobou zase silně projevuje. V sobotu mi pěnila krev z otce. On si snad myslí, že mám 10 rukou a že můžu dělat několik věcí najednou. Moje sestra mě rozčiluje právě teď. A já pěním!!!
Přišla jsem ze školy, chtěla jsem si udělat něco k jídlu, jenže mi absolutně všechno padalo z ruky. Hlasitě a sprostě jsem nadávala v kuchyni.
Trošku zklidňuje soundtrack z TVD. Trošku.
Dnešek je prý nejdepresivnější den roku. Začíná to působit. Britové zase jednou něco objevili, no...
Tuhle knížku bych chtěla sehnat!
Levá ruka boží přináší dobrodružný příběh o životě, jeho smyslu a poselství, o víře, lásce a přátelství v drsném světě, jenž se ocitl kdesi mezi dvěma katastrofami. Je první částí třídílné série, která má všechny předpoklady stát se mezinárodním bestsellerem.
Info jsem našla na stránce Neviditelného psa, kde taky najdete promo video. Prolistovat si první kapitolu můžete na stránce Knižního webu.
Anděl smrti... to se mi líbí ...
Včera v posilovně ve škole Chuck pustil rádio a hrála tam tahle písnička:
Ani I., ani já jsme nevěděly, kdo to zpívá.
Večer jsem se snažila z mozku vytáhnout kousek textu z refrénu. Nakonec se mi to podařilo.
I'm gonna dance with somebody, dance with somebody...
Chuck nás donutil ručkovat na žebříku, kterej byl asi 1,5 m nad zemí. S mojí výškou to bylo docela obtížný, ale bavilo mě to.
Psali jsme čtvrtletku z matiky. Oprava - opisovali jsme čtvrtletku z matiky ze sešitů pod lavicí.
Po škole jsem šla já a I. s Á. do jídelny, pak do lékárny, knihovny a do káru. Oblezly jsme pár obchodů, pak se usadily asi hodinku u mekáče. Já žvejkala hranolky a I. měla něco s koncovkou burger.
Sherlock Holmes mě uchvátil tím humorem. A akce tam taky bylo dost. Kazili mi to jenom lidi cizích národností...
Vedle mě seděli 4 Vietnamci (asi?). Jeden se ke konci začal hodně nudit, takže si tam svítil telefonem, zíval (hlasitě), pokašlával (ještě hlasitěji) a protahoval se tam. Přede mnou to bylo horší. Studenti medicíny v Hradci (zřejmě Arabové) přišli pozdě, než se usadili, utekl mi začátek filmu a ten, co seděl přede mnou, měl tak velkou hlavu, že jsem se v sedadle musela narovnat, abych viděla. Mluvili anglicky, takže mi tím znemožnili říct jim, aby byli zticha (to bych ještě dala), ale to, aby si tamten sednul tak, aby mu hlava nečouhala do plátna, už by bylo horší.
Ale jinak to naprosto nemělo chybu...
Tím, co teď napíšu, nechci blondýny urazit (i když to dělám pořád), ale ve třídě jsou dva případy, kdy se naprosto jasně potvrzuje, že prostě mají nižší IQ.
Dneska jsem 2x asi po dobu pěti minut hučela do Káti, která se se mnou hádala. Ona si myslela něco a já si myslela zase to svý, ale nakonec se ukázalo, že jsme obě myslely tu samou věc. Jen ji nepochopila.
Ten druhej případ je o dost složitější. A horší.
Ve škole jsem chytila další výtlem takového rozsahu, až mi z toho tekly slzy proudem. Mirek je prostě neuvěřitelnej!
Učitelka na dějepis se na nás naštvala, takže nám na Smartce ukázala nějakou webovku s Gandhím a někdo to měl jít předčítat, protože jsme na to neviděli. Odskočila si a Mirek se toho ujal. Kdyby jste slyšeli, jak mluvil... umřeli byste. Já se nemohla zastavit smát. Ještě předtím si Lukáš vzal jedno pero a Gandhímu namaloval červený brýle a na hlavě 3 zelený vlasy. Řekla jsem si, že tuhle třídu prostě nesmím opustit, tzn. budu se učit. Až dostanem výzo, spočítám si průměr a budu se snažit v dalším pololetí si ho vylepšit.
Už jen týden do TVD. JEDEN TÝDEN! To bude náročný.
Zítra razím na Sherlocka Holmese. „Klíč k mému vysvobození je pod polštářem.“ Jestli tuhle poznámku chcete pochopit, podívejte se na trailer.
Na podzim se prý pojede na školní zájezd do Itálie. A je prý povolen jenom jeden zájezd ročně. Tzn. že se Anglie nedočkám? Já bych po ředitelovi hodila granát.
Nakonec hádanka. Kdo pozná, o koho se jedná, dostane...
... velké nic.
Nějaká slečna za mě dělá práci opisovače.
Protože jsem si stále z knihovny nepůjčila Awakening, nemohla jsem ho přečíst.
Třetí díl jsem načla. Jen první kapitolu a je to tak, jak jsem si myslela, že to bude.
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola
Článek bude aktualizován.
Aktualizace:
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
Abych to nemusela psát na dva blogy, pravidelnou aktualizaci najdete ZDE.
Máti dostala k Vánocům jednoho pavouka, kterej už je po smrti. Ne mojí vinou! I když...
Ne, vážně to nebyla moje vina. Údajně se s ním nemělo hýbat, jenže tatík se tak nějak nemohl ovládnout a všem nám ho ukazoval. A mně se dělalo zle.
Místo toho jednoho mrňavýho teď má 3 - a jeden je dost velkej a hnusnej. Dneska jsem viděla Kristýnu, jak si jednoho vzala na ruku.
„Na, vem si ho taky, to je jak křeček!“ řekl tatík a kývnul ke mně.
„Jo, jen s osmi nohama.“ Odmítla jsem si to vzít na ruku.
Je to hnusný. Chlupatý, barevný a má to tolik nohou.
Stačí, že se mi o jednom zdálo. Chytil se na mě a já ho nemohla dostat dolů. Tak jsem volala na Terezu.
Dneska jsem ve škole úspěšně smazala další čtyřku na vysvědčení. Nakonec jsem tu češtinu dotáhla na 3.
Jsem nehorázně unavená. Včera jsem šla v devět spát a ráno mě ani sestřička nevzbudila. Možná by to nedokázal ani výbuch granátu.
Teda, už od rána to bylo pěkně divoký.
Na zastávku jsem se musela doslova brodit. Už u nás v ulici toho sněhu bylo nějak moc.
Bus přijel překvapivě celkem včas - jen asi o 4 minut dýl.
Venku z okýnka jsem viděla velký nic - jen všude bílo. Jeli jsme jako slimáci, takže jsme MHD č. 11 nemohly stihnout.
Vystoupily jsme, klusaly na 6 a já si málem rozbila pusu. Sníh zatracenej.
Pak jsme se zase brodily až ke škole. Těsně před první hodinou nás chybělo 13, pak se to začalo scházet.
Po škole stál u školy bagr a na náklaďák navážel sníh. Doufám, že tam zítra ještě něco zůstane. Nebo líp, že něco málo připadne.
Nemám ráda lidi, který si myslej, že když si na sebe oblíknou kdovíjaký hadry, tak že to z nich udělá kdovíjakýho člověka. S jednou takovou slečnou jezdim busem. Myslí si, že když bude mít značkovou mikinu jako hiphoper, tak že se jím fakt stane, nebo co? Hrůza lidi.
Myslím, že se zítra ráno nedostanu včas do školy. Nevadí.
Se svýma sestřičkama jsem byla venku a myslela jsem si, že postavím sněhuláka. Jenže ono ne. Ten sníh od včera tak nehorázně namrznul, že to nešlo. Musela jsem do něj kopat, abych vůbec vydolovala nějakej sníh na zbombardování blondýnky. Byla to sranda.
Zima mě zase uchvátila. Zábradlí u jednoho mostu bylo pod asi centimetrovou vrstvou ledu, stejně tak větvičky stromů. Krása.
A teď venku sněží. Hurá!
Tohle se objevilo na stránce intoxicated. Brečím z toho smíchy!
Mě to bylo hned divný, proč Tyler v TVD říká: „Je mi nějak divně,“ a za ním je (kamera ho zabírá odspodu) měsíc v úplňku! Hned mě to trklo!
Na anglický wikipedii v odstavci "Cast and characters" je to napsaný dost jasně.
".... Michael Trevino plays Vicki's ex-boyfriend Jeremy's rival and presumed werewolf, Tyler Lockwood." // Michael Trevino hraje ex-přítele Vickii, Jeremyho rivala a předpokládaného vlkodlaka, Tylera Lockwoda.
Není to tak dlouho, co jsem uvažovala o všech těch scifi/fantasy seriálech/knížkách, na který koukám/ čtu.
Došla jsem k názoru, že upíři nemají vysávat zvířata. Na slunci mají shořet a proměnit se v prach a ne zářit nebo se chránit tím, že mají prsten s nějakou bylinou, která tomu brání. To je přece blbost. Nebo ne?
Chumelilo, chumelí a chumelit bude. V neděli asi uspořádám sněhovou bitvu.
Znovu jsem podlehla seriálu Prison Break. Dávám si ho od první řady. Nevím, kolik dílů dneska stihnu, protože jsem dost unavená.
Písemka z češtiny byla dost drsná. Jako vždy. Mám tak půlku, a to ještě můžu bejt ráda i za to.
Když mi teď zrušili F:lter, nemám co číst. Ale asi si začnu kupovat Pevnost :)
Mě tak neuvěřitelně bolí hlava! A přitom doma není ibalgin, takže asi umřu.
Zase se objevil článek o Britovi. Teda Britce. Bonbon s černým pepřem? Fuj.
Právě teď se mi dělá zle. Jestli to je z toho bonbonu nebo za to může ta třeštivá bolest v hlavě nevím.
Bábina si koupila noví zvířátka po tom, co jí umřel takřka stoletej žlutek kanárek. Na rozdíl od těhle andulek ale krásně zpíval. Zelenej andulák přímo štěká.
Aneb jak je v noci hezky. Ten kruhák je obrovskej. Kvalita je mizerná, protože jsem to fotila telefonem.
Ale teď už jdu umírat stylově - u Linkinů a Muse.
Tak možná zítra ave.
Tak tomu jsem se zasmála. EU vedl díky hackerovi Mr. Bean. Vážně jsem se nemohla přestat smát.
Zdá se, že paní Štěstěna dneska stála za mnou. Nevyzkoušela mě z účetnictví, a to i přesto, že k tomu měla vynikající příležitost.
FemaleFirst: Proč si myslíte, že je to takový hit v Americe? (TVD)
Paul: No, myslím si, že se na to lidi naladili kvůli celému upírskému trendu a zasekli se u toho a rostlo to s ústním podáním, protože spisovatelé a všichni ostatní byli dohromady tak nějak smontovaní, bylo to skvělé.
Nina: Všichni jsou skvělí v tom, co dělají, takže jsme dohromady dali opravdu všechno do tvorby téhle show a myslím, že jsme na to všichni hrdí.
Paul: Nejdůležitější je, že je to lepší a lepší a lidé to poznávají a můj názor je, že tahle show se postupně zlepšuje.
Nina: A my se lidi nemůžeme dočkat, až to uvidíte!
FF: Proč si myslíte, že jsou upíři jsou tak populární?
Paul: Pořád si tu otázku klademe a já vždycky říkám, že je to kvůli krásné, úžasné dichotomii v upírském paradoxu.
Ta ochrannářská, pečující, nekonečná láska, kterou mají, a vášeň, stejně jako v mojí postavě k Eleně, je ale také naplněná touhou přisát se jí na krk, nakrmit se z ní a zabít ji, protože je to v mé povaze, takže si myslím, že to lidi fascinuje.
Nina: Upíři jsou nadčasoví, stejně jako tenhle žánr byl vždycky kolem nás. Právě teď to šílenství je na vzestupu, ale před Stmíváním a Pravou krví bylo Interview s upírem a všechny tyhle filmy. Takže vždycky byli okolo a jsou záhadně přitažliví.
Paul: Myslím, že se zmodernizovali atraktivní a sexy cestou a lidé na to reagují.
FF: Tahle show je samozřejmě podle knížek L. J. Smithové, takže, četli jste je?
Paul: Jo, četli jsme je a i když jsou základem pro tuhle show, má povolení (ta show), aby se odchylovala ze závažných důvodů a to kvůli dobrým důvodům za účelem zrealizování.
...
Source
Dál se tam povídá o knižní Eleně nebo o tom, jak to vidí s druhou sérií; they feel good...
Nemáte nejmenší tušení, jak moc mě naštvalo, že se ve Snídani s Novou soutěží o zájezd do Anglie na 5 dní v březnu. A já tou dobou, co říkaj otázku, musím sedět ve škole jako blb. Naštěstí jsem to prozkoumala a zjistila, že soutěžit můžu pořád.
Takže zítra!
Btw. souvisí to s filmem Sherlock Holmes, na který asi příští týden půjdu se spolužačkama. No neříkejte, že Robert Downey Jr. nevypadá jako sympaťák :)
Britové se prostě nezapřou.
V souvislosti s touhle soutěží jsem našla stránku Visit Britain. Hned to první video, kde je Mini Cooper s britskou vlajkou na střeše je krásný :)
Zítra sem asi hodím amatérský překlad, kde povídají něco o TVD Paul a Nina.
Ale už se jdu učit, jinak dostanu pětku z ekonomiky...
Kdybych věděla, co mě u bábiny čeká, zaručeně bych tam nejela. Až do Silvestra to bylo všechno v pohodě. Pak jsme ale seděly na gauči a ona začala povídat o minulosti, na kterou se 9 let snažím zapomenout. Během 30-ti minut to všechno vytáhla a obnovila i vzpomínky, na který už jsem zapomněla. Nejhorší na tom bylo to, že jsem jí neřekla, aby přestala. Jen jsem seděla a poslouchala. Musela jsem potlačovat vztek a slzy v očích, jinak bych za sebe neručila.
Včera večer jsem díky tomu nemohla usnout. Ani se sluchátkama v uších. Moc jsem toho na dnešek nenaspala.
Těšila jsem se domů na Blood Ties. Knížku už mám z půlky přečtenou a řekla bych, že je to jenom ten pilotní díl.
Mám kudrnatý vlasy. Skoro. Že já si tu žehličku nevzala sebou...
V televizi začal novej rok dobře - dávaj Ajťáky, Robina Hooda, Moji rodinu a nějakej novej seriál Řekni, kdo tě zabil.
Věnovala jsem skoro 5 hodin tomu, abych zkoukla Transformery. Oba díly. A pořád mě to naprosto fascinuje, jak jsem to mohla vydržet a nepodívat se na ně už v době, kdy měli premiéru.
Je sranda, že na blog přispívám (poslední dobou) každý den časně z rána / pozdě v noci. Měla bych s tím přestat, jinak 4.1. 2010 nejdu do školy ale budu spát.
Zítra odjíždím k bábině. Chtěla jsem bilancovat, takže...
Tenhle rok se toho dělo dost. Dalo by se říct, že jsem pořádně začala žít. Ovšem netýká se to vymývání mozku alkoholem. Tuším, že křest ohněm mě čeká až v březnu :D
Ve škole už nejsem žádnej zelenáč (dobrá, přiznám si to, ani v prváku jsem nebyla) a teď si na oplátku dělám srandu já z nižších ročníků. Třídní, kterýho jsem nesnášela, odešel na druhou stranu chodníku a místo toho jsme dostali třídní, kterou začínám nesnášet. Moc jsem si nepomohla.
Zkušenost s Honzou mi ukázala, že na jedince mužského pohlaví se mám vykašlat. Za tu špatnou náladu mi to nestojí. Nevermore.
Taky jsem už okusila, co znamená vydělávat si peníze rukama. Višně se pro mě díky hnusnýmu počasí staly peklem.
Víkend, kdy byla pouť, byl jeden z nejlepších z tohohle roku. Možná že i nejlepší.
Víc mě teď nenapadá. Jdu koukat na Blood Ties.
Těpéro.
Je 3:19 ráno a já jsem pořád vzhůru.
Pustila jsem si pár dílů Moonlight a Blood Ties, ale už si myslím, že bych měla jít spát.
Dobrou noc.
231 stránek jsem úspěšně opsala.
Řekla jsem, že to nehodim na ulož.to a to taky udělám. Je to na jiný stránce.
Dopadlo to dost zajímavě, dvojsmyslně. Každej si prakticky může domyslet, jak to bude pokračovat dál - má 2 možnosti: buď Stefan nebo Damon.
A protože jsem byla fakt curious, našla jsem si třetí díl anglicky. Zatím jsem se bohužel nedopracovala dál než na první stránku. Nepřekládám to úplně, dává to smysl i bez toho.
Dneska jsem zase navštívila knihovnu. Nesla jsem na vrácení asi tunu knížek, domů jsem si nesla jenom jeden horor od Kinga.
The Beauty of the Dark is the Beauty of you...
Vážně se mi nechce spát. Skočila jsem na chat, pokecala (viď Maruš:D) a teď poslouchám, jak tatík chrápe.
Pořád se cítím tak nějak... provinile. A pořád nevím proč.
Vážně bych měla začít něco dělat. Moje pevná vůle si na pevnou jenom hraje. Měla bych se začít učit. Konečně. Jinak v pololetí prolítnu z práva. Musím se rodičům nějak odvděčit za dárky. Tatík Kristýně vyhrožoval, že pokud bude mít špatný známky, počítač jí sebere. Proč by to neplatilo i na mě?
Sedím si tak na posteli, noťas hezky hřeje do nohou a uvažuju, co budu dělat. Ráno jsem si říkala, že se budu učit. Přečetla jsem zase pár stránek z knížky Na západní frontě klid, Tetování krví jsem jenom načla a zavřela jsem ji s názorem, že už mě to prostě nebaví. V pondělí je půjdu vrátit.
V úterý nejspíš pojedu k bábině, takže bych už mohla začít bilancovat před koncem roku...
(many of you will not understand because it's in Czech)
If you wanna contact me, just write a comment below the article :)
Je to asi pět minut, co jsem se vrátila z půlnoční.
S Kristýnou jsme přišly, já se nechala ukecat, že půjdu dovnitř a nakonec jsme tam zůstaly asi na tři čtvrtě "kázání".
Pro mě jako nevěřící to nebylo moc zábavný. Chvíli jsme stály, chvíli seděly, často jsme zívaly a klepaly se zimou a jednou nás paní, co seděla před náma, napomenula, jestli bychom nemohly být zticha. Řešily jsme třeba, jestli mají v kostele wifi,p protože sestra si vzala note k bábině.
Nakonec jsme to vydržely prakticky dokonce.
Domů jsem měla jít sama. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se vůbec nebála. Šla jsem a daleko přede mnou jsem viděla nějakou osobu, jak šla od jedný strany chodníku ke druhý. Vůbec se mi to nelíbilo. Nebo jsem si myslela, že na zemi někdo leží, jenže to byla jenom kupa sněhu. Už jsem byla skoro doma, když jsem za sebou slyšela auto. Zpomalovalo a já se modlila, aby nezastavilo u kraje silnice blízko mě. Naštěstí zatočilo. „Klid, už seš paranoidní,“ říkala jsem si.
Mám takovej divnej pocit.
Teď co jsem dostala: notebook (!!!), knížky za 1500,-, žehličku na vlasy, oblečení a nějakou tu kosmetiku, tašku na note, myš a sáček pistácií - moji sourozenci si asi mysleli, že jsou vtipný.
Já mám pocit, že si to nezasloužím - ale nevím proč?
Poděkovala jsem a šla jsem.
Se sestrou máme namířeno na půlnoční (..vycházku do města :-D)
Za chyby v textu se omlouvám, prstoklad mi je hzatím dosti k ničemu :)
„Budeš se dívat jak ho kuchám?“ Nic.
„Terino, budeš se dívat jak ho kuchám?“
Tak na tohle nemám žaludek.
Už včera jsem říkala Tereze, že je prostě divný, když si člověk zvíře, co má sníst, pojmenuje. Konkrétně teď mluvim o kaprovi Pepovi.
Já nedokážu sníst ani králíka, kachnu a podobný zvířectvo.
Dnešek nějak strašně rychle utekl.
Vstala jsem v 10, oběd jsem měla skoro ve tři, teď je sedm a spánek vidím v nedohlednu. Dneska vůbec byla nějaká tma, musela jsem svítit, abych viděla na knížku. Když už jsem u toho, přepisování jde rychleji, než jsem čekala. Jsem na straně 133.
Jinak přeju veselý Vánoce a bohatýho Ježíška, nebo kdo že to chodí :)
EDIT: Ředitelka, která věří na upíry. Nevím, co si o tý paní myslet.
Když se podívám z okna, tak už prakticky žádnej sníh nevidím. Takže to letos bude asi zase bláto :(
Krásně jsem se vyspala. Jen jsem v noci musela vstát a vyhodit kočku z pokoje, protože z mýho bordelu na stole dělala bordel ještě větší.
Chytla mě nějaká uklízecí nálada. Loupala jsem brambory a vajíčka do zítřejšího salátu a teď jdu luxovat z vlastní iniciativy, a to je divný.
Taky bych měla začít pořádně číst. Mám doma 7 knížek, co musím přečíst. Teď čtu 3 najednou.
Nedá se nějak hudba píchnout do žíly? Protože já jsem fakt závislá.
Včera jsem pozorovala číču v koupelně. Já bych se tak smála, kdyby do tý vany spadla!
Song od Placeba mě chytil hned v prním díle. Hlas Briana Molka je prostě nezaměnitelný.
Též v prvním díle. Kapelu neznám, ale tenhle písnička je dobrá.
Z týhle akorát bolí srdce :( Dokonce překonává The Scientist od Coldplay.
Nejlepší nakonec! Tenhle song mě nedokáže udržet v klidu. I doma jsem si vesele poskakovala do rytmu. Je to divný, protože podobný projevy u mě nejsou častý. Ale já si prostě nemůžu pomoct. Hodiny a hodiny bych ho mohla poslouchat. Song je v šestém díle. Damon a Vickie tam zběsile tančí. Tu scénu musím najít.
EDIT: YEAH!!!
Teď mimo mísu:
Closer To The Edge ♥
Dost se mi líbí Mattova barva vlasů. Chris má taky zajímavej účes :-D
21.12., 17:10
Dnešní den byl perfektní. Fajn, až na tu kuli z práva.
Ve škole byla naprostá nuda a naprostá zima. Míra donesl filmy, takže jsem na účetnictví koukali na pohádku "Lotrando a Zubejda".
O polední pauze jsem byla s holkama ve třídě, když se něco začalo ozývat z rozhlasu. Ta dáma, co u toho seděla (nevím přesně která), do toho foukala, funěla a vydávala takový divný zvuky, že se holky začaly smát. No a pak to přišlo. Že prý po páté vyučovací hodině končí výuka kvůli poruchám topení. Začaly jsme slavit, popadly tašky a tryskem mizely do šatny. Venku bylo krásně, napadl novej sníh a všechno vypadalo tak úžasně. Toužila jsem jít ven, jenže jsem si uvědomila, že až dojedu domů, bude tma. Tak nic. Jenže to topení mě zachránilo. Celou školu.
Šla jsem do knihovny, protože jsem si prostě musela půjčit Upíří deníky. U mě to je naopak – nejdřív se podívám na seriál/film, který je podle tý knížky, a až pak je sháním. Jako Twilight. Měla jsem celkem kliku. Nenašla jsem sice díl první (Probuzení) ale jen druhej (Souboj), na druhou stranu jsem si domů nesla knížku Cena krve, podle který je seriál Blood Ties. Probuzení jsem si zamluvila. Nechtěla jsem paní knihovnici zdržovat, jenže ty knížky prostě potřebuju.
Právě teď si pořizuju nelegální kopii Souboje. Přepisuju ji. Ještě že nás v prváku nutili sedět za počítačem a psát všema deseti bez koukání. Ulehčuje mi to práci. Jediným nepřítelem je počet stránek – konkrétně 231. Teď jsem na straně 17.
Když jsem přišla z knihovny, moje sestra byla na dvoře a odhazovala sníh nebo co to tam dělala. Kočka tam byla taky. Chtěla jsem se jí pomstít, když jsem na ní ráno šlápla na schodech a málem pak letěla obličejem vpřed dolů, takže jsem si udělala pár sněhových koulí a několikrát ji trefila. Ha. Pomsta je sladká.
6:45 (dneska)
Stojím na zastávce a nikdo tu není. Uniklo mi něco? No jo vlastně, my jsme debilní škola.
Mrznou mi prsty na rukou. Už nejsem na stránce 17, ale na straně 74. Rozhodla jsem se, že to nikam neuploadnu, protože když to nikdo nikam nedal, tak proč bych to já měla servírovat ostatním pod nos? Jak oni, tak já.
Zima umí krásně malovat na okna :)
Školní hřiště a pondělní počasí :)
What's your life credo or favorite saying?
I'm 40 years old and that's sort of like halfway, I'm going to live forever so it's not really, but life is extremely short and I'm not of those people that is always happy but when I'm happy and when small nice things happen, like meeting somebody on the corridor, then I'm going to enjoy it, we say milk it like a cow... I'm going to milk it for all that milk in the cow :-)
I mean why just experience boring moments, why not experience 100% joy.
Who is your model?
One of the most important models in my life HAS BEEN Madonna. I'm serious because Madonna came from basically nothing and to become at one time of the most important female figures in the world. She had a lot of influence and she did many great things with that influence that most people don't know about.
Now in my life I don't have any models expect for little bits of everyone.
Who is your favourite singer?
Besides myself it would be Madonna and Mr. Kotler.
Who was (is) your biggest love?
It is a little personal. I think there are many ways of loving. I don't want to be corny but definitely with my mother I have an extremely close relationship, she is very important to me and right now in my life I have the most love for the students and it's a very strange feeling 'cause I feel like some kind of father-friend.
What is your favourite activity at school?
Meeting students in the hallway.
Do you feel fulfilled with teaching?
I'm surprised to enjoy teaching so much but always think there is something better I can do so in certain ways it's very fulfilling. But it still makes me think about what I don't have so it is both fulfilling and mind-boggling.
Was teaching your dream?
Never, acting was my dream...
There are many similar things about it. You know students are the toughest audience I've ever had.
Would you like to speak Czech reasonably well?
Not really... but because I have to I'm going to.
Je mi zima. Pořád. Největší teplo je pod dekou v noci, jinak je všude mráz.
Jsem unavená. Zase.
Po obědě půjdu buď spát, nebo si udělám The Vampire Diaries maraton. Aspoň že do školy už se nemusím nic učit. To začne až v lednu.
Připadá mi, že Roman chce poslední dobou dohnat to, jak mi čtvrt roku nic nenapsal. Ale proč? Chová se tak nějak...jinak. Samozřejmě, sarkasmem hýří pořád, ale něco na něm je zvláštní.
DOPORUČUJU!!
Ve 3D to musí být ještě větší mazec než normálně.
Mínusem byl dabing (ikdyž ne špatnej) a to, že film byl rozdělenej na dvě části. Mezi tím pauza 10 minut.
V druhý půlce mi kručelo v břiše a kluk, co seděl vedle mě, měl štěstí v tom, že to nebylo slyšet. Jen já to vnímala.
Když jsem vylezla z kina na zastávku, nohy se mi rozklepaly zimou. Domů jsem jela autobusem, o kterým jsem absolutně neměla představu že jede.
Chumelilo, teď už asi ne. Nevidím ven, takže to nemůžu říct stopro.
No ale když jsem šla domů, tak chumelilo jako blázen a já si připadala jako v pohádce.
Už mám zimní boty. Paní mi je podstrkovala pod nos a když jsem je na nohou měla obě, vzala tašku, dala do ní moje špinavý studený kecky, já zaplatila a šla jsem. Kdybych řekla, že mám hlad, možná by mi dala i najíst.
Dneska na IKT Míra pustil Číslo 23, já tomu ale nevěnovala pozornost a místo toho koukala na trailery k filmům, co mě zaujaly.
- Sherlock Holmes
- Pevné pouto
- Percy Jackson: Zloděj blesku
- Vlkodlak
- Legion
- Season of the Witch
- Poslední vládce větru
- Priest
- Beastly - vypadá zajímavě!!
No hošánku, jak odpovíš?
Letošní zima už mi dala dost jasně najevo, že bych si měla pořídit zimní boty. Kecky prostě musí zůstat doma. Málem mi v Hradci při čekání na bus upadly prsty na nohou. Během chvíle začalo tak hustě sněžit, že i autobus přijel pozdě.
Já už se tak těším do vany.
Pak si dám díl Blood Ties a půjdu spát. Dneska už toho mám dost.
14.12. 19:04
Právě teď jsem měla sedět v kině. Jenže moje rozhodnutí se mění stejně rychle jako počasí. Nakonec jsem rezervace nechala propadnout a až v pátek půjdu do kina na Avatara. Musím uznat, že trailer na něj mě dostal víc než doporučení spolužáků na film 2012.
Tak jsem se ukázala u babičky, snědla polívku a pak zase klusala na autobus, kterej jsem viděla už v zatáčce. Jenže žádnej nejel. Můj mozek si se mnou dělá co chce.
Mám absťák. Včera jsem viděla 6. díl seriálu The Vampire Diaries a dopadlo to dost zajímavě. Celej den jsem nad tím uvažovala, jak to skončí.
Jak Elena mohla nechat takovýho hezouna jako je Stefan?! Je fakt, že jí asi dopálilo to, že je upír. Ale i tak.
Zamilovala jsem si song od 30 Seconds To Mars – Closer To The Edge. Mě vždycky chytne nějaká písnička a nemůžu ji dostat z hlavy. S Ivou jsme se dneska provokovaly. Já ji vytočila dvakrát, ona mě jednou. Řekla jsem, že Francouzi jsou blbečci a ona se hned ohradila narážkou na Brity.
Z účetnictví mě ta zmije chtěla znova vyzkoušet. Jelikož se všichni okolo mě omluvili a nechali si napsat čárku, zbyla jsem jediná. Naštěstí si moc dobře pamatovala, že mě zkoušela už minulý týden, takže to hned zavrhla. To má jediný štěstí, jinak bych jí tam asi utrhla hlavu.
No, no, no
I will never forget
No, no
I will never regret
No, no
I will live my life
Tralalá, tralalá. Mě dneska hrabe.
Donutila jsem sama sebe nejdřív si udělat úkol na účto, ale teď už jdu koukat na Upíří deníky.
21:33
Tak už mi zbývá jenom jeden díl.
Jak mohl Stefan nechat Elenu? Nejsou si ty otázky nějak podobný? On se k ní stejně vrátí, tak to prostě chodí.
Dneska jsem zjistila naprosto skvělou zprávu. Na zřejmě oficiálních českých stránkách VD jsem našla informaci, že dílů bude 22, ten s číslem 11 se dostane ven 21. ledna. Nevím, asi to musí ještě natočit či co. EDIT: Mají pauzu, stejně jako měl seriál True Blood.
EDIT 2: Informaci jsem nenašla na CZ stránkách, ale asi na oficiálních - "The Vampire Diaries is on hiatus during the holiday season. It has not been cancelled, and will return with brand new episodes on January 21, 2010."
V pokoji máme takovou zimu, že mi mrznou prsty. Ani pořádně psát nemůžu.
Konečně (!!) jsem se pořádně vyspala. Spala jsem víc než 11 hodin. To už se mi pár týdnů nepodařilo.
Číča naše. Tady vypadá jako naprostý zlatíčko. Vypadá. Ona nemňouká, ona dělá: Vrrrrrr.
Terezka tak, jak vypadala na vánočních trzích.
Kocourek náš. S největší pravděpodobností už umřel, asi 2 měcíce už nebyl doma. Byl skvělej. Tady na svým oblíbeným místečku - v trakárku.
The Vampire Diaries - yeah! Dost dobrý, jen mě mrzí, že to má jenom 10 dílů. Nebo zatím?
Blood Ties - viděla jsem už 3 díly a zatim celkem dobrý. We will see.
Volterra nejlepší :)
Je to asi hodina, co jsem přišla z města. Konali se tady vánoční trhy. Podívala jsem se, jak Terezka hrála a zpívala, byla jsem nucena čuchat smrad svařáku a pak jsem odešla domů, protože hrozilo, že by mi zčernaly prsty u nohou. Ještě teďka lehce mrznu.
Bože, já si poslední dobou zamilovala svoje vlasy. Zjistila jsem, že žehlička je mi na nic. Dřív jsem moc neměla ráda to, že se mi kroutily, ale teď to miluju. Asi jsem blázen.
Smůla se zase projevila. Ráno jsem se namáhala běžet na bus číslo 2. Když jsme s Verčou přiběhly ke dveřím (pan řidič měl asi dobrou náladu), zavřely se.
Na anglině jsem použila výmluvu, že jsem v pátek nebyla ve škole, takže jsem nic zpaměti lovit nemusela.
Bus ve 12:40 jsem stihla, jen jsem stála a i přes sluchátka nuceně poslouchala rozhovor dvou blondýn. Bylo tam neuvěřitelný teplo.
Jsem sice už dost utahaná, ale i tak jsem si udělala čas a koukala jsem na seriály.
Stáhla jsem si pár dílů The Vampire Diaries (podle knížek). Dost dobrý. Na Dexe jsem neměla čas, takže teď musim stáhnout asi 7 dílů. Mám skluz. Ještě bych se mohla podívat na Bones...
Stejně dobré :)
Kdyby něco, mluvím o NM.
I. se občas smála, jako například když si Jacob sundal tričko. Řekla: „To si nemoh sundat něco jinýho?“ Já se tlemila jak blázen.
Před filmem běžely dva trailery. Na Avatara a na Pevné pouto. Oba mě zaujaly. Avatar možná víc, takže na to do kina asi půjdu.
Každopádně v pondělí jdu od 18:00 na 2012, jen co to skončí budu klusat do jinýho sálu na Zombieland od 21:00. Na angličtinu kašlu.
Moje nevlastní sestra je zmije. Nedá se jí věřit. Zase se to potvrdilo.
Ze stolu mi zmizely další peníze - asi 60 Kč.
A ona je zase nevzala. Tak se asi propadly do země, ne?
Tatík už je rozčílenej tím, že se mi pořád něco ztrácí. Došel si nahoru za ní, aby se jí zeptal, jestli je teda vzala. Ona že ne. Jistěže uvěří jí, když je jeho vlastní dcera. Kdyby vypadla na celej měsíc na praxi, byl by klid. Jenže ona si vymyslela, že bude jezdit do Náchoda.
Vážně už nemá cenu to řešit. Potřebuju trezor.
Kennouš, láska moje jediná :)
Tohle je zajímavá fotka. Kus mojí zdi. Mám na ní dost fosforovejch hvězdiček a srdíček a ták, takže to v noci hezky svítí. Pak tam jde taky vidět roh plakátu Linkinů a pohledy.
Dobrou noc.
Nakonec to nebyl zas tak špatnej den. Až na tu chemii. Na tu jsem se doma ani nepodívala.
Mluvko jsem měla cca na 430 slov, takže tak normál. Jenže ty věty jsem tam měla tak šikovně uspořádaný, že jsem měla problém zapamatovat si je tak, jak šly za sebou. Dala jsem to jenom s jedním kouknutím do papíru. Dostala jsem 2 a učitelka řekla, že jsem měla výbornej obsah a že ji zaujalo to, jak jsem mluvila o roku 2012. Btw. téma bylo 'Svět v roce 2040'. Ale těch nervů, co mě to stálo!
A zítra zase NM v kině ♥
Teďka už ale Making of The Resistance :)
A jen abych já měla jasno:
Linkiny jsem začala poslouchat v červnu 2003. Chytli mě na Faint. Datum vydání tohohle singlu jsem našla jako 9.6.2003. Doteď si pamatuju, jak jsem jejich klip viděla v Esu.
Muse mě dostali na Starlight. Je paradoxní, že jejich cédéčka (no jo, stáhla jsem je) jsem měla v počítači dřív, než jsem vůbec věděla o nějakým Stmívání. Pomohlo mi tak k tomu, abych si je konečně poslechla. Takže dejme tomu, poslouchám je od listopadu 2008.
Však tu písničku znáte, ne? Akorát tam byly jiný slova.
Smůla se mi stále lepí na paty. Už druhý týden. Copak už toho nebylo dost?!
Dneska jsem byla konečně zkoušená z účetnictví. Učitelka mě u tabule držela a mučila otázkama, při kterých jsem na ní jenom koukala jako na ducha. Začala jsem ji silně nesnášet. Jen nevím, jak si vybít ten vztek.
Další příznak toho, že mám smůlu - ráno/odpoledne, když jsem vylezla z domu/školy, začalo pršet.
Třídní si stěžovala, že by ráda stihla ještě něco z nový látky. Přitom si za to mohla sama, že mě půl hodiny držela u tabule. Mohla mě rovnou nechat posadit s kulí. Při mý povaze by mi to bylo jedno.
Zítra mě čeká mluvnický cvičení. No potěž.
Jestli je čokoláda na nervy, tak to zatraceně nefunguje!
They will not force us
They will stop degrading us
They will not control us
We will be victorious
*in love*
Luxusní. Nelituju těch peněz, co jsem do Muse dala. Vážně to stojí za to.
Podívám se ještě na Undiclosed Desires a vesele se půjdu učit..
Opravdu stála za to.
Na vlastní oči jsem viděla, jak alkohol vymývá mozky.
Tetička Jana žasla nad Terezkou, Káťou a pak se mě i ptala na jméno nejnovějšího přírustku - Báry. Prostě příbuzenstvo jak má být.
Já už si přála jet domů, protože společnost tolika lidí na tak malém prostoru mi nedělala dobře. Jenže se pilo, pilo, pilo, povídalo a domů jsme vyráželi až v deset večer.
„Vzala's ten sáček s koledou?“ ptala se Tereza máti.
„Ne, nebrala, já myslela, že ho máš,“ odvětila máti. „Skoč tam nahoru ještě, máš klíče,“ poručila mi.
Už jsem skoro nastupovala do výtahu, když se ozval tatík.
„Nikam nechoď! Je tady v tašce,“ oznámil s hrdostí, že mě napálil.
„No to si děláte srandu, ne?!“ Měla jsem co dělat, abych nepoužila ostřejší slovo!
Odemkla jsem a řekla s notnou dávkou sarkasmu:
„Vám by měli zakázat alkohol. Vůbec by se vám neměl dostat do mozku!“
Máti taky posilněná alkoholem se jenom tlemila.
Nasedali jsme do auta. Protože mrzlo, byly namrzlý okýnka a nebylo přes ně vidět. Tatík pustil topení a chvíli čekal.
„Ty přes to vidíš? Já teda vůbec,“ smála se máti, když se dívala na přední sklo. Okýnko po její pravý ruce bylo taky namrzlý. Místo toho, aby počkala (jako já), otevřela okýnko, aby tu námrazu dostala pryč. Já v tu chvíli dost mrzla.
„No jistě, ještě si otevři!“ Nejsem já adoptovaná?
Pozór, ještě jsem neusnula!
Když jsem si kupovala Pevnost speciál, nedočetla jsem se tam jenom o TW sáze, ale i o dalších knížkách o upírech.
Kompletní text zde.
Upíří deníky
Popis prvního dílu: "Středoškolačka Elena je dívkou, po níž chlapci touží a které se dívky touží podobat. Jenže krásný a tajemný Stefan se zoufale snaží jejímu kouzlu odolat stíhá ho temná minulost i vědomí, že jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro každého, ke komu se Stefan přiblíží. Elena si brzy uvědomí, že se ocitla mezi dvěma bratry a ve velkém nebezpečí."Vyšel ještě druhý díl Souboj.
Krevní pouta
Tyhle knížky slouží jako předloha k seriálu Blood Ties. Neznám ho, až zkouknu první díl, zkritizuju.
"Na počátku byla vražda. Smrt, krev, brutálně rozsápané tělo oběti. Vicki Nelsonová, bývalá policistka, v současnosti soukromý detektiv, zaslechla křik v metru, ale nestačila přiběhnout včas. Mohla jen nešťastníkovo tělo ukrýt vlastním pláštěm. Toto lidské gesto ji zatáhlo do smrtelně nebezpečného pátrání po sériovém vrahovi, posedlému nelidskou touhou zabíjet. Také osoba, která může Vicki pomoci, není úplně lidská. Avšak proti děsivému zlu ukrývajícímu se v ulicích Toronta jí nezbývá, než spojit síly s Henrym Fitzroyem, nemanželským synem Jindřicha VIII., čtyřsetpadesátiletým upírem."Díl druhý - Stopy krve. Tímhle to nekončí.
Tenhle týden stál za pendrek. Od pondělí až do konce.
Včera jsem s Ivou šla do Bontonlandu. No a co tam neměli! Muse i s DVD za 567,-. V pondělí tam jdu znova, tentokrát utrácet peníze.
Net nám doma nejde, takže sedim v knihovně.
Dneska jsem se hodila marod. Ráno to ještě bylo v pohodě, ale teď už mi je zle. Jen co přijdu domů půjdu spát.
Shánění dárků je běh na dlouhou trať. Už aby bylo po Vánocích...
EDIT: Tak už to doma jde. Mizernej stav pokračuje. Vůbec nemám sílu a jestli si jenom na chvilku lehnu, usnu.
V rádiu říkali, že v Královehradeckým kraji už je chřipková epidemie. No super.
Na škole se nám prý objevila prasečí chřipka. V 2. SL. Už jenom stačí, abychom tam všichni začali chrochat a pak by snad ředitel dal ty prázdniny. Jinak už nevim.