Life sucks

Kde jsou ty doby Meteory?!

ATS je jedna velká.. katastrofa. Album už uteklo na internet a já, protože jsem nechtěla kupovat zajíce v pytli, jsem se rozhodla, že si ho nejdřív stáhnu a pak až koupím.
The Catalyst jsem postnula už dřív. Jak jsem říkala, že ho vůbec nemám ráda? Teď ten song prakticky miluju, protože je asi nejlepší na celým albu. Wretchers and Kings taky dobrá. Toť vše. Btw. co ty slaďáčky?!

Takže jsem se rozhodla, že raději dám 8 stovek za tři knížky a 4 za Florence (která stále ještě nepřišla?!), místo toho, abych se v úterý/středu hnala do krámu s CDs.

I WANT THE OLD LP BACK!!!

O den později..
Nejhorším songem je Robot Boy. Prostě jednoznačně. Slaďáčky se mi nikdy moc nelíbily. Blackout vypadal podle jedné epizody LPTV jako solidní song, ale nakonec to "jen ujde". The Requiem mě dostal. To jsem si pak jen myslela: „Proboha, jak mohli udělat tak krásný intro a celou desku tak podělat?!“ When They Come For Me mi zní jako Arash.. Jen mě mrzí, že nejsou moc - počkat, skoro vůbec! - slyšet bicí a kytary, místo toho samý beaty z počítače.

O další den později..
1. The Requiem 10/10
2. The Radiance 5/10
3. Burning in the Skies 7/10
4. Empty Spaces 7/10
5. When You Come For Me 6/10
6. Robot Boy 1/10 - pro mě nejhorší song jak na albu, tak celkově od LP
7. Jornada del Muerto 5/10
8. Waiting for the End 7/10
9. Blackout 8/10
10. Wretches and Kings 9/10
11. Wisdom, Justice and Love 5/10
12. Iridescent 7/10
13. Fallout 5/10
14. The Catalyst 9/10
15. The Messenger 10/10 - možná, že se jedná o nejlepší song na albu. Plný hodnocení proto, protože song prakticky na album vůbec nezapadá; není v něm jediný beat + Chazzův vynikající zpěv.

Celkově to vychází na nějakých 67 %.

Že je to pořád baví, opakovat jedno a to samý pořád dokola.
Mě už to teda nebaví.

Na ostro jsem si otestovala, jak budou vypadat pondělky. Já nemít bábinu v Hradci, asi bych se na Shanea s chutí vybodla. Ale bábinu tam mám, takže jsem si skočila na pokec a na oběd :D
Shane nám zadal první maturitní téma. Děsí mě, že budu muset mluvit 5 minut v kuse bez pomoci. Pak jsme jen tak kecali a kdykoli někdo zmínil nějakou vesnici, on se jen zeptal: „In Czech republic?“

Maminka je na mě někdy tak milá!
Ovšem dneska ráno bych to bez kofeinu nevydržela.

Měla bych si zatleskat. Nasedla jsem do správnýho vlaku, přišla včas do školy, zabrala stejnou lavici, jako minulý rok a směrem domů zase nasedla do správného vlaku. No vida, už se zlepšuju :D
Zato to ranní šlapání na kole, skoro omrzliny na ruce a na nádraží pocit, že tu svoji "snídani" neudržím v žaludku.. to už tak fajn nebylo.
+ Ty dva vagónky, co ráno přijely, co to jako mělo bejt? České dráhy předpokládají, že z Trutnova do Hradce pojede málo lidí?

Rozvrh hodin nemá naprosto smysl. V pondělí mám 4 volné hodiny, v pátek 2. Už zítra se prý máme učit (haha), já bych to spíš viděla na lodě nebo piškvorky s Ivou.

Kreditka mi přišla = jsem schopná si už konečně objednávat knížky z Anglie. Jediné co chybí jsou peníze na účtu :D

A teď se jdu poprázdninově flákat a hltat stránky knih, protože se mi to tu kupí..

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst. Musela jsem, abych věděla, jak to celý dopadne. A tak jsem asi 12 hodin seděla a četla, četla...
Když jsem o půlnoci skončila, byla jsem solidně v šoku. Co to ta Katniss prováděla? A co Peeta? Viděla jsem to asi tak, že si zalezu pod peřinu a nechám ten šok a depku, aby mě převálcovali jako parní válec.
Ani teď se moje nálada nijak moc nezměnila. Ale co tak čtu, hodně lidí se chystá si poslední díl o víkendu přečíst. Ti, co už to mají za sebou, neví, co si mají myslet a prožívají šok jako já. Aspoň v tom nejsem sama.
Tady máte na závěr písničku, kterou si Katniss prozpěvovala. Doporučuju poslouchat text, je velice optimistický.


Are you, are you
coming to the tree
where they strung up a man they say murdered three
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where the dead man called out for his love to flee
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where I told you to run so we'd both be free
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Wear a necklace of rope side by side with me
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

PS: One thought: I don't need men to break my heart, books can do it, too.

Nemám to v povaze.
Nedělám to, co chtějí jiní, dělám to, co chci JÁ! :D

Dvakrát mi dnes bylo sděleno, že jsem závislá na redbullu. Gól byl, když máti řekla, že mi to ničí mozkový buňky. Tak jsem se jí vysmála a přešla do defenzívy. Vyjmenovala jsem kafe, cigára, ...
Směšný, řekla jsem si. Jenže ono na tom asi něco bude.. heh.

„No né, ty tady ještě bydlíš?“ počastovala jsem sestřičku pozdravem. Vůbec je divný, že vydržela celý týden u (pro mě) neznámého strýce.

„A co tam budeš dělat?“ zeptala se máti se smíchem. Otázka pro vás: přijde vám normální, že vaše drahé rodičovstvo nepůjde na váš maturitní ples, který je jen jednou za život? Btw. sama mám neskutečnou hrůzu z podpatků (ty kecky prostě nějak narafičím!) a společenských šatů, ale beru to jako mezník v životě. Za tuhle otázku bych máti vážně zabila, protože tím dává jasně najevo, že se nehodlá účastnit jakýchkoliv společenských akcí. Na ni už ani sarkasmus nezabírá. Nejlepší je mlčet, a proto se to teď pilně učím. Možná, že ta škola v Českých Budějovicích bude daleko tak akorát...

Že prý už bude nová státní maturita. Což je skvělé, protože mi to geniálně boří plány. S Kýťou jsme si říkaly, že červen+červenec+srpen pojedem do Anglie na brigádu. Já se nad nápadem rozzářila, a to i za předpokladu, že mi STOPRO zase někdo ujede na Rock for People.

„Půjdeš s náma do města?“ Tereza se ptá.
„Proč? Co bych tam dělala?“ odpovídám.
„Je tam nějaký rádio Blaník, tak se tam pudem podívat,“ oznamuje.
„Jo? A kdo tam bude?“
„Prej Petra Janů a já nevim kdo ještě..,“ jmenuje.
„Ahá, tak to si to tam hezky užijte!“ popřeju jí. Já a Petra Janů, proboha!!

Život je někdy tak neuvěřitelně posr...

Blog jsem si založila proto, abych předešla tomu, aby se moje drahá maminka nedočetla něco, co by neměla. Proto jsem papírovou formu se zámkem vyměnila za elektronickou podobu.
Jsem ráda, že už jsem z tý holky, co psala takový nehorázný blbosti, vyrostla. Doufám. :D

To jsou, ehm, Muse. Nakresleno mnou a Ivou. Když jsem se doslechla, že na pár svých koncertů plánují přistání ufounů, musely jsme to nějak zparodovat. :D

Samara v lepší kvalitě :D

Uvítala bych, kdyby program Adobe Reader měl nějaký záložky nebo tak něco. Pak akorát nevím, na jaký straně jsem skončila :D
Shane nám zadal práci, abychom napsali A4 na téma oblíbený seriál. Výběr byl rychlý a jednoduchý. Nechť mi Michael Scofield odpustí :DEvidentně jsem nevěděla, jaký peklo mě čeká. Slovo mazec to ani zdaleka nevystihuje. :D
Co dodat :)

Wake up and look me in the eyes again..
I need to feel your hands upon my face...
Při tomhle songu teď chodím spát ^^
(EDIT: Zagooglovala jsem, abych věděla, odkud jsou. Z Británie, jak jinak. Na tohle mám čuch. Konkrétně jsou z Leeds. Tohle město se pro mě stává jedno z nejlepších v UK.)

Bábina včera volala, aby ze mě dostala nejnovější události a drby. Většinou, když k ní přijedu, hudruju na svýho otčíma, protože je někdy neuvěřitelně těžký ho vystát. No a ona asi čeká, že k ní budu jezdit na celý dva měsíce, jako to bylo kdysi.. Jenže už mi není 12. Řekla jsem jí, že pochybuju o tom, zda-li s náma ještě bydlí moje mladší sestra, protože doma nebyla celej týden. Je u nějakýho strýce, kterýho naprosto neznám, ale ona mi cpala do hlavy, že ho prostě musim znát. A já se jenom tlemila její snaze mi osvěžit paměť.
Mám noční můry - nejprve mi do snů leze bývalej třídní a hrozí matikou, z který mám hrůzu (a s hrůzou jsem se i probudila!), pak vidím zase naší současnou třídní při účetnictví. Posledních 14 dní prázdnin hodlám náležitě využít.
Kromě toho se u nás konal festival Brutal Assault. Ve čtvrtek jsem byla ve městě a metláky jsem potkávala na každým kroku. V noci to pěkně rozjížděli. Myslela jsem si, že Children of Bodom budou největším lákadlem, ale když měli hrát, nic moc jsem neslyšela. Vtipně jsem to pojmenovala "tichým metalem". V sobotu/neděli ráno vyhrávali tak nahlas, že mě vzbudili blbci. Doufám, že tady příští rok touhle dobou nebudu :/

Čtečka elektronických knih by se mi dost hodila, jenže ty prachy za to..

Máte osobitý smysl pro humor a ti, kteří vás znají již delší dobu, jsou na něj zvyklí. Potíže nastanou, když začnete vtipkovat na úkor kohosi, s kým jste se nedávno seznámili. Urazí se a kontakt ukončí. Bude potřeba hodně času na urovnání vztahů mezi vámi.

Tohle ještě stihnu předtím, než začnou dávat Školu ro(c)ku.
Zdál se mi úžasnej sen.
Už nevím příčinu, ale otčímovi jsem do očí řekla: „Naser si!“ Došlo i na zdvižení prostředníčku. Poté jsem ale musela bydlet na dvoře, a to pouze s počítačem, ale s internetem. Což nechápu, protože on dělá přesnej opak - odpojuje ho.
Na víc si už tak nějak nepamatuju.

Ráno zapínám počítač.. že se zase budu hrabat půl dne v mailu.. ale nějak dlouho nabíhal, tak jsem notebook zavřela a šla se nasnídat.
Vrátila jsem se, obrazovka černá a počítač nereagoval.
Tak jsem ho nechala, aby se hezky vybil - a že jsem čekala hezky dlouho! -, dala ho nabíjet a v klidu zapla.
A pak jsem ho čistila antivirákem a našla jsem.. trojskýho koníčka.
To máš za to, že tak nehorázně moc stahuješ!

Shánim Shiver a Hush, Hush česky. Napsala jsem na fórum na ulož.to, protože tam člověk najde skutečně všechno. A přišla mi odpověď:
Knížky které sháníš jsem nesehnal, ale třebas se mohou hodit tyto: :-)

Jaký? Brouk Pytlík a Neználek!!

Tatínek momentálně trčí kdesi v Náchodě a čeká na odtah.. nebyla bych to já, kdybych se tomu škodolibě nezasmála.

Mám nějakou špatnou náladu. Včera v noci jsem dlouho nemohla spát. Co se divím, vždyť jsem srkala red bulla pár hodin před tím.
Musela jsem jít na chat s Cassandrou Clare, protože se chystala oznámit nějakou velkou novinu.
Nečekala jsem, že by mi z toho spadla čelist, ale ono jo. Doslova. Už teď se nemůžu dočkat Města padlých andělů, které vyjde až v březnu. Oni budou další dva díly: květen 2012 a září 2013 (a jak si to mám asi tak přečíst, když už svět nebude existovat?! :D)

The Catalyst se mi nelíbí. Budu se muset nějak přinutit, abych začala ten song začala mít ráda, jinak u mě Linkini skončili.
Disco rock. Kde jsem to jen slyšela...

To mě zas jednou něco napadlo :D

Dnešní den byl perfektní. Nebrala jsem ohledy na to, že bude moje mrňavá sestra sama doma a na celý den si odjela do Hradce.
Zrní pro Kennyho -> dobytí karty na MHD -> hypermarket, Red Bull ♥ -> hodinový kecání s Ivou, návštěva Bontonlandu, kde jsem objevila HAARP za pětikilo (zvažuju to..) -> další hypermarket -> 7 hodin v kině.
Nevím, proč jsou všichni tak vyjukaný z Počátku. Chvílema jsem se ztrácela. DiCaprio byl ve snu a v něm vstoupil do dalšího, takhle asi třikrát. Mě spíš bavila Ellen Page a Joseph Gordon-Levitt.
Pak jsem byla podruhé na Zatmění. Bylo tam nějak podezřele moc chlapů.
Teď mě pekelně bolí žaludek z hladu a chce se mi jít spát.
Taky mi utekla premiéra The Catalyst od Linkinů, ale už mám ten song na ploše, tak si ho pustím až zítra. Radši.
Tak dobrou noc, vážení :)

PS: V lednici se mi chladí další Red Bull ♥ :D:D

Ou! Jsem se zamilovala!
Víc songů - ehm, dva další :D - na myspacu.

Amazing song!

Už mě ta brigáda vážně nebaví. Zejtra to ještě nějak skousnu, pak se uvidí.
Pořídím si originál Lungs od Florence and The Machine. Prostě ho chci.

LOL :D

On to bude asi dobrej film. Na čsfd to má 93%.
Takže na to v pondělí pojedu. A večer si dám opakování Eclipse.

Já byla už o půl třetí ráno vzhůru! Proboha! Máš prázdniny, tak se podle toho chovej!!
Na višně jsme dorazili v suchu, odjížděli jsme prochcaný až na kost. Moje tepláky vážily asi 100 kilo, jak byly nasáklý vodou. Přišla jsem a okamžitě se šla naložit do teplý vody jako sardinka do oleje.
Chceš knížky? Tak makej! Kdykoli jsem si tohle řekla, působilo to na mě jako účinný stimulant. Zbytečně jsem neplýtvala sarkasmem a házela višně ke konci už spíš na zem než do kbelíku.
To bude ještě zábava...!

Když už teda kecám o zábavě..

Jak se Ian na konci tlemí :D
Na video jsem ráno narazila na českých stránkách.

Pro mě.

Stejská se mi po England.
Až se mi z toho chce brečet.


Dokopala jsem se k tomu, abych zkoukla starý díly Medůzy, ve kterých naprosto kralovali Linkini. Tak si je půjdu pustit, abych zahnala chmury.
Jo, a od pondělí jdu makat. Sice z toho nejsem u vytržení, ale vypadnu z domu a prachy se taky hoděj.. tak co.

V pokoji máme 31 stupňů.
I guess I'm gonna die!

Linkini mi přivedli myšlenky na legendární dětskou blbost, která se jmenovala Kostičky.
Na webu mají LP cover alba, ale háček je v tom, že nejde vidět. Zatim.
Každý, kdo má účet na twitteru, tweetne název alba a do pomyslné skládanky přibyde jedna kostička. Čím víc lidí tweetne, tím dřív budeme znát obal alba.

Jako hard fanda jsem taky tweetla, jenže najít svou kostičku mezi ostatníma.. je běh na pěkně dlouhou trať!

Dneska jsem vyrazila do velkoměsta, protože jsem nutně potřebovala vypadnout z toho našeho cvokhausu. S Terezkou jsme obšmajdaly půlku Hradce, pokecala jsem s Ivou, vyměnily jsme si zážitky posledních 3 týdnů a pak já s Terezou zamířily na posledního Shreka.
Můj favorit ještě před začátkem: kocour.

Shrekovi se během chvíle obrátí život naruby. Dojde mu, co měl, až když to ztratí. Pak má co dělat, aby to získal zpátky. Jestli chcete vědět, jak to dopadne, dojděte si do kina.
V sále bylo plno dětí, vedle mě chlapec mlaskal nad popcornem. Nechápu, jak si ho můžou koupit a sníst ho ještě před tím, než začne film.
Usrkávala jsem půllitrovej red bull brčkem z mekáče a bylo mi fajn.
Domů se mi nechtělo, protože mě rodičové stále trochu štvou. Tak jsme poseděly na jedný lavičce něco přes půl hodiny a pak se velice neochotně vydaly domů.

Fotka je ze stránky MovieZone.

Všimli jste si někdy, jak málo stačí rodičům, aby vás vytočili?!

Včera mi přišla sestra oznámit, že si nemám večer číst a čumět na filmy, nebo že mi tatík notebook rozšlape. Klidně, já ho neplatila!
O co mi jde: jsem plnoletá a mám prázdniny, ale musím (a rozhodně nebudu!!) chodit spát v deset hodin večer. V době školního roku je to ještě horší, to abych už v osm zařezávala.
Si tady připadám jak ve vězení. Hodně mě naštvali, takže jsem o půl jedenácté zhasínala a vzteky pak dlouho nemohla spát. Když pak přišla máti zavřít okno kvůli bouřce, omylem kopla do počítače, kterej jsem nechala na zemi. Trošku si zanadávala a já se musela krotit, abych se nezačala tlemit.

Babička mi kdysi říkala, jak máti rozmlouvala stěhování k otčímovi, ale ona si prý nedala říct. Byla zamilovaná. No jestli znamená být zamilovaná mít vymytej mozek, tak to teda nechci nikdy být!

No nemůžete se divit. Sem toho moc přibývat nebude, daleko víc se v poslední době věnuju svému druhému blogu.
Co se dělo posledně?
V důsledku nehorázných veder nám na balkoně chytil květináč. Vůbec jsem ty muškáty nelitovala.
Sousedka nám pak křičela do otevřenýho okna: „Hořííí!“
„Tak to sundej, ten květináč!“
„Nemůžu, se spálim!“ křičela jsem na ni z balkonu.
„Ale můžeš!“ No jistě, kvůli ní bych tak dala ruce do ohně (hořká ironie). Má to dva smysly, a myslím to vážně v obou.
Bratříček se pak o to postaral. Sousedka začala považovat mě za kuřáka a moji desetiletou sestru za pyromana. Já myslela, že tam po ní skočim a holýma rukama ji uškrtim!Gepík. Rozvalenej jak bačkora :D

Tenhle zmetek jméno nemá.. dneska jsem se o něj málem zabila při cestě za pošťačkou.. ale zítra už jde k novým majitelům... snad.

Tak jsem doma. Ale chci zpátky co nejdřív.
Všechno bylo naprosto perfektní.. až na moji matku. Kdybych mohla a kdybych věděla, že se nedostane ven, zavřela bych ji do nejbližší telefonní budky a rychle utekla pryč. Měla štěstí, že jí v krámech nikdo nerozumněl, jinak by ji asi vyvedli ven. Prostě ponorková nemoc. Nevím, jestli to dělala schválně, každopádně já se tetelila radostí už jenom z vědomí toho, že se nacházím na Britských ostrovech.
Cesta byla celkem v pohodě. Němci zuřivě staví nové kusy dálnic, ve Frankfurtu mají nádherný letiště a v Belgii v jednu ráno je dost rušno. Já blbec nespala ani cestu tam, ani cestu zpátky. Místo toho jsem koukala z okýnka se sluchátky v uších a usrkávala red bull. Já ho nemít, tak asi umřu.
Ještě k tý Belgii: v jednu ráno jsme tam na nějaký benzínce stáli frontu na záchod. Nevím proč, ale přišlo mi to náramně zábavný :D
Trajektem jsme nejeli, místo toho jsme se naložili do vagónu a hezky se svezli tunelem. Byl to divnej pocit jet, a přitom vlastně stát na místě.
Pak nás vyhodili v Londýně, kde jsme prošli část City, kolem Globu, katedrály sv. Pavla k Monumentu, dovnitř Toweru a pak na hotel. K tomu, abychom se šli podívat na korunovační klenoty do Toweru, jsem musela máti skoro dokopat.
Katedrála v Canterbury ani v Salisbury ji nebrala, místo toho ohrnovala nos a já věděla, že si místo toho představuje, jak se válí kdesi v Řecku na pláži.
Hotelovej pokoj byl dobrej, tak akorát. V televizi jsem sice nechytala MTV, ale místo toho jsem si mohla dělat srandu z máti a říkat jí, že se jenom kouká na obrázky na BBC :D
V Canterbury jsem narazila na první knihkupectví Waterstone's. Já bych tam byla třeba hodinu, jenže maminka měla hlad (ta pořád myslela jenom na jídlo!) a tak jsem se pokochala Jaceovým tělem na coveru City of Bones a zase jsme šly. S sebou jsem si nesla Shiver.
V hotelu byla větší sranda. Vždycky ráno, když se všichni seběhli ke snídani (toasty mňam), se čekalo jenom na toasty. Přišla obsluha, položila tác a než se skoro stačila otočit a odejít, toasty byly pryč :D Jeden pán, co s náma jel a seděl u nás u stolu si dělal srandu z toho, že ho naučili jíst zrní pro slepice. Čekal asi totiž, že dostaneme klasickou britskou snídani :D A než se stačil otočit, ani ty toasty si nedal :D
Druhá část Londýna byla lepší, zajímavější. Taky namáhavější, ale to mi bylo jedno. Na ten den nám zbylo nějakých 120 liber k utrácení. Greenwich mě normálně zachránil! Tam bylo další knihkupectví Waterstone's! A to už jsem si nesla knížky 3. Zarazilo mě jenom, že jsem nikde neviděla nějakej krám s hudbou. Vůbec žádnej. A to jsem přitom vídala Brity s bílými sluchátky v uších skoro nepřetržitě. Stejně jako Mini Coopery a Conversky.. autama jsem máti štvala, a to mě bylo jaksi jedno. Ona mi taky lezla na nervy.
Britové vypadají.. dobře. Inteligentně, jako kdyby všichni chodili na Oxford nebo Cambridge :D
Školní uniformy jsou taky slušivý :D
Cestou zpátky jsem teda taky nespala. V Rozvadově jsem si pak koupila dalšího red bulla, kterej mnou protekl snad za dvacet minut. Cesta Plzeň-Praha byla vážně docela těžká.
Po příjezdu domů jsem šla spát. Spala jsem zhruba od tří hodin odpoledne do sedmi ráno, ne v kuse. Ale stejně je 16 hodin dost.

Táákže.. i přes mámin sarkasmus, za kterej bych ji nejradši nechala doma, se tenhle výlet dost vydařil. Bylo to perfektní, dokonalé. Až budu moct, s obrovskou radostí pojedu znova, klidně i s cestovkou, ALE BEZ rodinných příslušníků!
Nějaký fotky jsem už hodila na facebook, ale nejsou tam všechny. Na ostatních se pracuje. // Pár jich najdete tady, omezuje mě limit, takže než je tam všechny nacpu, bude to pár dní trvat.


Přišla jsem o Muse a o The Subways, ale musím doufat, že přijedou ještě samostatně. Podle videí na YT to pěkně rozjeli pro mě dvě nejlepší kapely na fesťáku, kvalitní videa songů Muse můžete najít tady. Linkini konečně odhalili oficiální datum vydání alba - 14. září, o něco dřív - konkrétně 2. srpna - vyjde i pilotní singl. Nezbývá nic jinýho, než se těšit.

Na úplný závěr bych sem chtěla hodit jedno video. Je to z telefonu, takže horší kvalita, ale já prostě musela :D

Konečně si jedu plnit sen! ;D
See ya next week :)

Dneska byl takovej srandovní den :D
Ráno jsem do školy mířila až na desátou. Pak mi volala I. Bylo něco před půl devátou.
„Kde seš?“
„Kde bych byla? No doma.“
„Doma?“
„No jo, my nemáme až od desíti? Od kolika máme?“
„Od osmi, to jsem ti to neřekla?“
Takže jsem si jako fajnovka dorazila do školy v době, kdy odtamtud všichni tryskem utekli. Ale prý jsem pobavila paní učitelku třídní :D Vyzvedla jsem výzo (btw. tohle už bylo podruhé za tři roky na škole, kdy jsem zmeškala vysvědčení! :D) a zamířila jsem k bábině. Tam jsem pokecala a pak jsem už letěla do kina. Tolik lidí už jsem dlouho neviděla na jednom místě.

Kašlu na to, že si tohle přečtě nějakej zarytej antifanoušek TS.
Já se bavila celý dvě hoďky (lidi v sále podle občasné salvy smíchu taky :D), podle mě takhle vypadá zfilmovaná knížka. Vlastně ani nevim, co mě na tom bavilo; jestli Charlieho sarkasmus, trapnej Jacob nebo to trhání hlav a jiných dalších částí těla. David zaslouží pochvalu a Melissa má kliku, že to nepokazila :D
Během prázdnin si dám asi opáčko.

Jinak v nejbližší době (čili zítra) budu muset nejspíš balit, a to i přesto, že jsem máti oznámila, že balit budu až v pátek. Někdy mně přijde víc natěšená, než jsem já sama. I když to absolutně není možné! :D
Jdu oslavovat prázdniny nicneděláním :D

PS: Jacob je trapnééééj! :D

Doufám, že dneska to bylo na dlouhou dobu naposled, co jsem byla v nemocnici!
Uznejte, dvakrát za tři dny je dost.

Stále mi ještě nedochází, že je zítra konec dalšího hnusného (tohohle obzvlášť!) školního roku.
Ani to, že jdu zítra do kina na film, na který se těším půl roku.
Hm.

Aktualitka před tím, než půjdu spát.. Na RfP přijedou Billy Talent. Nemá cenu psát, jaký to pro mě je, protože tenhle ročník je evidentně zatím ten nejlepší. Ale v hlavě se mi rýsuje možnost, že bych místo toho jela v říjnu do Lince na Linkiny a příští rok o prázdninách do Anglie na Reading nebo do Leeds..

Včera v noci mě nehorázně začal bolet žaludek. Tak jsem šla spát s vědomím, že to snad ráno bude už v pohodě.
Po půlnoci jsem se probudila s tím, že asi umřu. Nemohla jsem spát, i empétrojku jsem po nějakých 150-ti písničkách vypla.
V pět ráno, když vstávala máma, jsem došla za ní a zeptala se, na jaký straně je slepák.
Na pravý. Super.
Takže jsem v osm hodin vyrážela s tatíkem na pohotovost do Hradce. Přišla jsem, vzali mi krev, udělali ultrazvuk a pak jsme čekali hodinu a půl na krevní výsledky. Pak mi nějakej pán doktor sdělil, že to slepák není. Ale že mám být v klidu, hodně pít a držet "šetřící" dietu.
A protože mám sakra hlad, sežvejkala jsem suchej rohlík.
Nemáte tušení, jak moc jsem se bála, že mě tam ubytují a já nebudu moct jet do Anglie. To by byl od života hodně krutej vtip.
No a teď si jdu pustit Ajťáky.. komplet všechno.

Mám kratší vlasy zhruba o tři cenťáky. Člověk by řekl, že to ani nebude moc poznat.
Ale ono je. Hodně.

Domů už nám dorazily podrobnější informace o tý Anglii. Ubytovaný budeme v celkem (na první pohled) dobře vypadajícím hotelu. Potěšila mě v pokoji barevná televize, takže budu chytat MTV :D
Tatík si dělal z máti srandu a řekl jí, že by si měla vzít sebou překladatele kvůli televizi. Bóže, já se nemohla přestat smát :D

Na závěr jeden božskej obrázek..!

Pondělí: nic
Úterý: nic
Středa: nic, ehm, teda vysvědčení, kinoooo
Čtvrtek, pátek: nic, válení, balení
Sobota: odjézd!

Chci vám doporučit povídku Dimitrij vs. Damon. Řekla bych, že jde lehce o parodii, ale mě tekly slzy proudem a vážně jsem si to užila :D

Zítra si jdu pro vyměněnou empétrojku! Já ty lidi miluju, ne aby ji spravovali, oni rovnou pošlou novou. ^^ Takže stačí ji jen naládovat až do posledního kilobajtu a hurá do Anglie! Stačí už teď říct: Příští sobotu jedu.. a všechno je mi rázem naprosto fuk.
Dnešní den nebyl úplně skvostnej, dostala jsem dvě velmi nehezké známky, ale odpoledne už jsem byla naprosto happy.

The Kooks - Naive from KB on Vimeo.

Tady vidíte, čemu jsem se věnovala celý víkend... Oprava, ty dva sešity jsem ze šuplíku vytáhla až dnes, a to ještě na hodně krátkou chvíli :D

Dělám úkol na zemák, abych toho zítra neměla tolik a mohla se učit na pondělí.. nebo spíš dočítat Hunger Games :D


Jak mohli lidi vyhubit v Austrálii takový krásný zvíře?!
Jinak to je vakovlk tasmánský..

No a už abych měla ty stehy z pusy pryč.. leze mi to na mozek!

Upozornění: Následuje naprosto nedůležitý příspěvek :D

Protože do premiéry Eclipse zbývá cca 14 dní, Cinestar už na nás vybalil, co se chystá.
Loni to byl dvojprogram, letos je to trojprogram. Nebo taky půlnoční premiéra, jak si kdo vybere. Trojprogram začíná v 19.00 a trvá asi 6,5 hodiny. Tj. v kině bych seděla do zhruba do dvou ráno. No a pak bych druhej den musela jít pro vysvědčení... s kruhama pod očima :D

Hm, asi to vidím na normální premiéru. Krom toho... protože ani dneska jsem nesehnala Shadow Kiss, došla jsem si na poštu, kam mi v pondělí přišla. Takže si to zas můžu vychutnat.. ^^

Jinak víc info je na stránkách Cinestaru.

Ještě zpátky k tomu velkému oznámení.. Mike se k němu nedostal, protože twitter prostě nešel. Místo toho Dave zveřejnil fotku nového člena kapely a dneska Mike postnul takový záhadný obrázek.. Jak tak čtu všude komentáře, nikdo neví, co to znamená. Někdo v tom ovšem vidí sníh, písmeno M nebo dokonce datum vydání..


What the hell is that?!

Ten pan zubař se s tím nepáral. Sedla jsem, umrtvil mi půlku pusy a už se jelo.
A já měla celou dobu zavřený oči. Bála jsem se je otevřít.
Chvíli jsem si připadala jako v hororu; on si na mě vzal nějakou elektrickou pilku nebo co (vážně nevím a vážně nechci!) a něco mi cákalo po tváři..
„Chceš ten zub?“
*vydala jsem zvuk, jako že ne*
„Ale je krásnej.“ No to si ze mě dělal srandu, ne?!
No nic, seděla jsem tam asi deset minut, dali mi stehy, pak se mě asi třikrát zeptali, jestli jsem jako v pohodě a já tryskem odtamtud odcházela. Pak jsme s máti zamířili do Atria (nemohla jsem mluvit, a tudíž hýřit sarkasmem; v ruce jsem měla papír a tužku a psala ve zkratkách), kde jsem si chtěla koupit ten třetí díl VA, jenže ho neměli, a tak jsem jako bolestné získala Hunger Games.
Domů jsme museli jet vlakem, pak na poštu pro placky a teď nebudu celý den nic dělat. Mám nakázáno zůstat v klidu..

Dom: Ha! Já věděl, že ho dostanu!

Zítra jedu k zubaři na ambulantní zákrok.
Výhodu to má jen takovou, že ve středu a možná i ve čtvrtek se vyhnu školičce.
Na druhou stranu vím, že to bude bolet.
Na třetí stranu si jako bolestné půjdu koupit Stínem políbenou a k tomu si ještě na poště musím vyzvednout placky. ^^

V autobusové dopravě nastal totální kolaps. Ráno bus přijel, jenže o dvacet minut dýl a navíc tak nacpanej, že kdyby měl na střeše zahrádku, nejspíš by lidi jeli i tam. Takhle to ale nepůjde. Slyšela jsem, že si pár lidí chce stěžovat, každopádně já se během příštího týdne asi naučím jezdit vlakem..

Aktualitka:To bude oznámení, kdy vyjde album.. stopro.

Nové jízdní řády měly být výhodné v tom, že mělo jezdit víc spojů. OMYL! Místo toho, aby mi domů jelo cca 5 spojů v rozmezí dvou hodin, jedou mi jenom dva! Parchanti!

Učit se mi nechce, tak se to na to asi bodnu. Stejně jsem na to moc rozčílená!

Chuck nám sliboval na dnešek běh na 1500 m, nakonec z toho ale nic nebylo, protože věděl, že už by s náma pak nic neudělal. Tak jsme skákali do písku. Na závěr prohlásil, že to některé vzali jako přípravu skoků na pláži. Zároveň nám udělal radost tím, že tu příští týden nebude, takže tohle byl náš poslední tělák.
Ještě předtím jsme v pohodě stíhali bus číslo 2. Jel bus, ne trolej, a mě na něm zarazilo to, co měl nalepenýho na boku. Že by se do propagace Eclipse šlo až tak razantně? No asi jo, protože ta obří samolepka byla dost vidět.

Přišla jsem domů, vlezla do vany, najedla se, na hodinu usnula a teď se mi nechce nic dělat. Zítra jedem k bábince (libry už na mě čekají :D) a v neděli budu zase zahrabaná v učení.

Jo, a LP přidali další datum k turné: včera přibylo Rakousko a dnes přidali ještě Anglii. Co se mi nelíbí je to, že to jde hned za sebou. Vypadá to s tou naší nadějí bledě :(

Tohle vedro mě zabije. Sooner or later.
V úterý jsem se jak debil učila na 2 velký testy, z nichž jsme nepsali ani jeden. Na vině bylo ohlášené odstavení proudu na naší škole. Ne, že by ředitel dal škole volno nebo aspoň zkrátil výuku... To až druhej den ráno se rozmyslel, že teda celá škola bude mít do 11.40.
S naší školičkou to jde od deseti k pěti. Až odtamtud vypadnu, klidně ať se třeba rozpadne.

Od LP žádný nový data.. let's hope they'll come...

Radši než Matt, který nahrává příšerné fotky mě spícího v letadle, tady máte jednu ze San Siro. Tohle místo je impozantní!

*není tu, učí se*

Moje pevná vůle vůbec, ale vůbec není pevná!

No nic, jdu si číst zákon o zaměstnanosti, když si paní učitelka myslí, že je to tak zábavný čtení. Každopádně minimálně do čtvrtka budu mimo. Škola jedna zatracená...

Linkini makají na novém albu pilně jako včeličky.
A také vyrážejí na turné. Začínají v říjnu v Německu.

To všechno taky ale znamená, že album vyjde (SNAD) v druhé polovině roku. No že bych je konečně viděla ^^. Když mi ujedou ty Muse...

Komentář: Ještě kousek blíž a mohl bych vidět, jestli si Dom myl uši!
Tohle někdo udělat mně.. :D

Čím víc se blíží 3.7., tím víc jsem myšlenkama v Anglii.
Už jsem vygooglovala knihkupectví v Leeds (pozór, měli jak Shiver, tak Hush, hush!) a taky nějakej obchod s hudbou. Ovšem sehnat ofišl merchandising bude asi složitější.
Zhruba dvě hoďky jsem se válela na balkoně a doufala, že trochu chytnu bronz. Může mi někdo vysvětlit, jak to, že se mi ruce opalujou rychleji než nohy? Co to je za logiku?
Bože, mě už tak moc chybí empétrojka..!

To chci! řekla jsem si, když jsem to uviděla.
Ještě v úterý odpoledne jsem to našla na stránkách NME k objednání. Dneska už ovšem ne.
Nějaká dobrá duše ovšem vyfotila stránky a hodila to na Flickr.
Jestli na to v červenci (což pochybuju) narazím v Anglii, těch 5 liber do toho vrazím.

V noci jsem maturovala z dalšího předmětu - češtiny.
Vytáhla jsem si Březinu, ale nevěděla jsem o něm ani ťuk.
Upozorňuju, že o maturitě se mi zdálo už dvakrát během jednoho týdne!
Čekám na matiku, to se pak probudím s křikem...

První komentář psala sama moje sestřička, protože já byla indisponována výbuchem smíchu a otíráním slz :D


Vidíte? Už i strýček Google na to přišel! :D
Ne vtip... :D

Maminka už byla směnit český koruny za britský libry.
Všude mají královnu, bankovky se lišej jenom barvou a číslicema :D
Dneska jsem empétrojku dala k reklamaci.
„Vy to máte nějaký rozpadlý,“ řekl mi ten chlapík, co seděl za pultíkem. Já jenom pokrčila rameny, protože jsem nevěděla, co na to říct. Bez dalších keců to všechno zase složil do krabice, vytisknul mi potvrzení a já šla.
Zubařku ráno chytla zase rentgenovací nálada - lidi, kteří seděli se mnou v čekárně jsem později potkala u rentgenu. Místo jedné hodiny jsem se teda ulila ze dvou.
V noci se mi zdálo, že jsem maturovala ze ZSV a paní učitelka na tento předmět se mě snažila potopit. Cokoli jsem řekla, ona překroutila a pak už mě vůbec nepustila ke slovu. Tomu se říká noční můra.
Taky jsem si udělala čas a dokoukala závěr druhé sezóny Legend of the Seeker. Amazing!
A zítra si asi půjdu koupit City of Bones... protože tomu prostě nedokážu odolat.

Pašáci ^^

Úspěšně jsem zničila další empétrojku.
V pořadí už... *přemýšlí* ... čtvrtou.
Takže zítra jdu vyřídit potřebné a pak pápá kamsi, kde mi to snad opraví.
Že bych totiž seděla x hodin v busu do Anglie bez sluchátek v uších je pro mě jaksi neslýchané :D

Ráno nás nechybělo zas tolik, jak jsem doufala. Lidi na hokej sice koukali, ale do školy stejně šli. Únava byla strašná. Lukáš jako vlastenec přišel s namalovanýma českýma vlajkama na tváři a zřejmě i rovnou z hospody. Celej den byl evidentně mimo.
Slyšela jsem, že hokejisti mají ve středu dorazit do Hradce. Hmm ;)

Oprava: hokejisti nepřijedou. Když mi máma ráno říkala, že přijedou, mylně jsem si myslela, že mluví o hokeji (stejně si myslím, že slovo hokejisti řekla). Jenže ona mluvila o těch trapnejch soutěžích v televizi, ve kterých hledají talenty. No ale stejně, co bych tam já dělala?!

Jooooooo!
Co k tomu víc říct, hráli skvěle. Rusové se snažili seč mohli, ale stejně to nestačilo.
Takže teď můžu jít naprosto spokojená spát. ^^

Znáte to, někteří lidé chodí v noci do lednice. Já ale sedim s počítačem na klíně a hltám stránky knížek.
Konečně jsem se dostala k té části City of Glass, ve kterou jsem doufala už od prvního dílu. A teď se mi nechce přestat.
Jenže:
půjdu pozdě spát -> pozdě vstanu ->> hokéééj (a reálná možnost, že celej zápas nevydržím) -> a v pondělí ráno prostě v 6.10 nevstanu.
No, je čtvrt na dvě, možná bych ještě tak hodinku...

Ještě 8 sekund před koncem základní hrací doby jsme prohrávali a moji rodiče už házeli flintu do žita. Jako vždycky.
Ale Rachůnek to jistil! :D
Nakonec hokejky dorazily ty blbečky Švédy až na nájezdy.
Zítra už se stopro budu dívat na celej zápas.

Ještě v souvislosti s hokejem jsem našla zprávu, že naše republika bude pořádat mistrovství světa v roce 2015. Že bych jela? ;)

Nekoukala jsem na celej zápas našich hokejek proti Finsku. Stačilo mi posledních infarktových pár minut.
Ale jsme tam a to je hlavní!
Ovšem neznamená to, že nepojedem domů zítra, nebo kdy hrajem.
Možná bych neměla bejt takovej pesimista :D

Probíráme hmyzáky. Pavouky, žížaly, motýli...
„Motýl Emanuel! S vílou Amálkou,“ přemýšlela jsem nahlas.
„Ne, počkat, s Makovou panenkou, ne?“ odporovala I..
„No jó!“ došlo mi. „A Křemílek je sám.“
„Ne, ten má Vochomůrku přece!“ zase odporovala I..
„No tak kdo je sám? Jo vlastně Rákosníček nikoho nemá!“ přišla jsem na to. A pak jsme se jenom smály mojí neznalosti českých pohádek.
Sranda byla, když do toho pan učitel zatáhnul ještě Ferdu mravence a brouka Pytlíka. Brouk Pytlík je prý v knížce špatně.
„(...) To si mravkolev počká v díře a když se přiblíží mravenec, hází po něm písek,“ vysvětloval. S I. jsme se tím pádem smály ještě víc a představovaly si, jak si spolu s mravencem mravkolev hází zrnka písku.

Dneska jsme se byli podívat na některých ústních maturitách. Bylo mi celkem proti srsti, že budu okounět a tím znervózňovat maturanty. Na druhou stranu, příští rok mě to čeká taky.
Slečna na češtině věděla prakticky všechno, jako kdyby si to tahala z rukávu. Na angličtině po nás S. házel pohledy, týpek suveréně mluvil, v tu chvíli jsem mu záviděla. Téma: jakou zemi by chtěl navštívit a učitel se podivil nad tím, že nemluvil o Anglii. Mě to taky překvapilo.
A teď tady sedím ve škole a ten space mě asi zabije...

„A bude hůř,“ odpověděla jsem sestřičce.
Pověděla jsem jí totiž, že můj mozek mi poslední dobou vůbec neslouží tak, jak by měl.
Zapomínám slova (český, anglický i francouzský), pletou se mi data a dny v týdnu a vůbec mám ve všem solidní zmatek. To je ale špatné.
Sedím u ní v pokoji na zemi s jejím síťovým kabelem v mém počítači. Hodinu jsem plodila obsah Evermore při poslechu starých dobrých finských Sunrise Avenue.
Ale teď si jdu vychutnat finále Vampire Diaries a taky se pobavit s Oprah Winfrey nad spešl dílem zaměřeným na Twilight ságu.
Tak čágo bélo, šílenci.

Musím využít času, který mi zbývá, než tatík zase odpojí síťovej kabel.
Včera mi I. ve škole ukazovala video od Muse, kteří byli v nějakým italským pořadu.

A teď v čem je ten vtip. Oni si totiž prohodili role - Matt jako bubeník (ten talent! :D), Dom zpěvák a Chris hrál na klávesy. Jenže si toho nikdo nevšiml, nikomu nepřišlo divný, že hrajou nějak jinak. Teda jinak, písnička byla v pohodě, protože byla na playback. Ale stejně jsou teda Italové divný. Tak když si pozvu někoho na rozhovor, tak snad vím, kdo co dělá, ne?
Každopádně já se smála až mi tekly slzy proudem. Mattovi obličeje prostě neměli chybu! :D
Včera jsem na zastávce v Hradci viděla první plakát na RfP 2010.Znamená to jediné: line-up už se měnit nebude a Muse tak budou ty největší hvězdy, co přijedou.

Útočníci pokousali muže a sáli jeho krev.

No kam to s lidstvem spěje? :D

Ve snu na mě mával Charlie Bewley. Jestli se můj mozek snaží mě nějak rozptýlit nevím. Moc to ale nefunguje.

Dneska měli čtvrťáci poslední zvonění. Opruzovali nás na těláku („To jsem nikdy nečekal, že budu zamčenej s dvaceti holkama v kabinetu!“ vtipkoval Chuck, když nás schovával před octem a voňavkama), po těláku (já dostala pořádně, voňavkou i octem) a chodili i po škole.
Přísahala jsem, že příští rok to slíznou za letošní čtvrťáky všichni ostatní.

Byla jsem u babičky.
„Ty jdeš na ten fesťák na Muse?“ zeptala jsem se Píďoslava (moje přezdívka pro mého pubertálního strýce).
„No jasný!“ přitakal.
Jenže já nějak věděla, že nemůžu. Neměla jsem lupen. Tahaly se čistě náhodně. Už nevím, proč mám v hlavě myšlenku, že se tahaly čísla z klobouku a podle nich se rozhodovalo, kdo získá lupen.
Jaké štěstí, že jsem ho získala a šla tam.
Přešla jsem dva bloky od babičky do areálu festivalu (zajímavé, letišti se to nepodobalo) a pak jsem se ocitla před pódiem. Byla tam I. se svojí sestrou. Moc lidí tam nestálo, tak do 50-ti maximálně. Někdo tam dělal zvukovku, ale za chvíli vylezli Muse a začali hrát Map of Problematique. Viděla jsem Mattovy zelený oči...
... a pak jsem se probudila. Pochybuju, že je má zelený.

Já jsem nasraná na Ivu, protože ona Muse uvidí.
Ona je nasraná, protože já Muse neuvidím.
Já jedu do jejich domovský země a oni zase do mojí, jen se prostě prohodíme.
Ale abych se pořád neutápěla v depce, řekla jsem si, že si to tam užiju - musím si najít obchody s cédéčkama a knížkama a půjdu nakupovat.

Objevilo se (zřejmě) oficiální datum premiéry Breaking Dawn, a to 18. listopadu 2011. To jsem na ně zvědavá, jak to pořeší.

Vysněný výlet do Anglie začíná mít hořkou příchuť.
Muse přijedou na Rock for People.
Tak přijede nějaká kapela, no a co..., viděla jsem na tvářích svých spolužaček, které věděly, co mi tak razantně zkazilo náladu.
Žádný NO A CO!! chtěla jsem na ně zařvat, ale udržela jsem se. Stejně by mě nepochopily. Vlastně nikdo.
Já chci do Anglie, ale nechci v daném termínu. Bohužel musím :(
A tak mi nezbývá nic jiného, než smutnit a ronit slzy...

Ranní nadšení z toho, že první dvě hodiny máme tělocvik, mě za celej rok ani jednou neopustilo.
Jakmile ale Chuck řekl: „Zkusíme si zahrát fotbal..“, začala jsem se z neznámého důvodu radovat. Míč lítal na všechny strany i do patřičných výšek. V. se proti mně ohnala míčem, dostala jsem velkou pecku do holeně (divim se, že to noha vydržela) a navíc po mně (sice nechtěně) hodila botu. Pár dalších spolužaček dostalo do obličeje a já se po hřišti hnala za míčem a při tom se neustále tlemila. Poslední dobou je tělocvik pořád sranda, s Chuckem už to není takový peklo. „Tohle mě bavilo, já si chci zahrát příště taky!“ prohlásila jsem a I. na mě koukala jako na blázna.
Po škole jsem šla shánět City of Bones. Našla jsem, za 349,-. Proč člověk nemůže bydlet třeba v knihkupectví?

Btw. já vim, dneska bych se měla nechat upálit, ale mně se prostě... nechce. Tak snad příští rok.

No, vypadáš sice jako debil, ale co s tim naděláš, pomyslela jsem si, když jsem vcházela do místnustky, ve který mě paní úřednice vyblejskla na pas. Týrala mě tam s foťákem, fotila mě snad 3 minuty. Už od mala nesnáším focení, někde mám dokonce fotku, jak brečím ve školce, nastrojená v šatičkách a s panenkou v ruce... Tu fotku nikdy nezveřejním.
Ukázalo se, že na našem městském úřadě jsem naprosto ztracená. Nevzala jsem si pořadový číslo, takže jsem se pak pro něj musela vracet. Ale úřednice byla v klidu, nebo to aspoň vypadalo, že je. Obrala o mě šest stovek a já kráčela domů s klidem, že tam budu muset zase jít až za tři týdny.
Třídní to vzdala a po dvou dnech, kdy prakticky nemohla mluvit (a tudíž nás i překřikovat), se hodila marod. Takže zítra jenom na pět hodin do školy.
Zrušili mi Legend of the Seeker :( Dokoukám druhou řadu a mám útrum. Zpráva na stránkách EW, já to zjistila díky LofS czech fansite.

Měla bych se učit, ale místo toho aktivně přidávám články na oba svoje blogy.
Jelikož tatík odpojil net, celý víkend jsem nebyla ani na meilu, ani na ksichtknížce. A taky to tak podle toho vypadalo.
Na druhou stranu, přečetla jsem toho strááášně moc. A pustila jsem se do Shiver.

Vzpomněla jsem si na další vtipné události z Velkých Losin.
Už už jsem se chtěla zeptat svých spolužáků, proč tam ta osoba tak stojí. Ale pak mi došlo, že je to jen šikovně nastrojená figurína. Spolužáci vytlemení až hrůza.
Stála jsem před cukrárnou a čekala na ostatní, až vylezou ze záchodu. Byla tam velká cedule ve tvaru zmrzliny. Foukal vítr a ta cedule se hýbala tak, jak foukl vítr. Hm, možná bych se měla postavit jinam, pomyslela jsem si. Udělala jsem krok dopředu a vtom ta cedule spadla. Kdyby to viděla I., smíchy by se válela na zemi jak ji znám.

No nic, jdu studovat prvoky a chromista.

Dneska slaví knížky svátek. V souvislosti s tím bych chtěla upozornit na stránku goodreads.com. Sama tam mám profil, kde najdete co čtu, co jsem přečetla a co se chystám přečíst. Dobrá stránka.

Na nic jinýho od včera nedokážu myslet.
Prostě spát, spát, spát...
Dneska jsme byli na exkurzi do elektrárny Dlouhé Stráně. Celkem dobrý, ALE: nebyli jsme u horní nádrže (prý kvůli sněhu; docela bych tomu i věřila, toužila jsem si zase na něj šáhnout, ale jaksi jsem nikde neměla možnost) a taky jsem musela vstávat ve 4:45. Hezky se ten spánkovej deficit natáhnul, od pondělí jsem prakticky víc jak 9 hodin nespala.
A už taky vím, co to se mnou dělá. Výtlemy jsem dostávala dost snadno a bylo jich tolik asi jako za celej týden ve škole.
Ve Velkých Losinách jsme byli v zámecký zahradě a pak taky v nějaký italský restauraci. Na pět lidí byly dvě pizzy. I. počítala, že bychom měli zaplatit okolo 340,-, ale servírka přišla s účtem na 292,-. Tak jsme jí nechali 8,- dýžko.
Až venku jsme zjistili, že nenaúčtovala 48,- za dvě koly.
„Tak to má slečna manko,“ řekla jsem I..
„Manko? Tak jak to zaúčtujete do předkontace?“ vtipkoval J. a já se málem asi pomilionté válela po zemi.
Cesta zpátky do Hradce: „121 kilometrů do Hradce? Tak to dobrou noc!“ a K. předemnou se taky tlemila.
V muzeu papíru nám průvodkyně řekla, že jestli chce někdo fotit, musí zaplatit 50,-. Čekala na nás dole v přízemí, zatímco já, I. a J. už jsme šli někam nahoru, kde začínala expozice. „Dělej, foť to! Foť to!“ dělali jsme si z J. srandu. Pak se přidali ještě druháci.
„Mám žízeň. Myslíš, že se tady můžu napít?“ zeptala jsem se I..
„Až zaplatíš 50 korun,“ odpověděla a obě jsme dostaly další výtlem. M. nás taky v jedný místnosti probodával pohledem. Bylo to tak vtipný, že jsme se prostě nemohly přestat smát.
Cesta trvala asi 2,5 hodiny, autobus byl dobrej. Zhltla jsem asi 135 stránek z 400 z Left Hand of God.
Fotky budou, jen se to musí nějak kolektivně sesbírat do jednoho alba.

V úterý, nebo kdy, se mi zdál taky šílenej sen.
Bylo to u nás doma. Já šla na svoji mladší sestru paličkou na maso a tou stranou, která je z kovu, jsem jí praštila do ramene. Odešla na schody brečet, já šla za ní a říkala jí, že se omlouvám a že všechno bude dobrý. Najednou se tam objevil Chuck (tělocvikář, ne Walker Texas Ranger) a mířil na mě samopalem. Ale já byla v klidu, protože jsem byla nějaká nezranitelná.

Lidi (teď to beru všeobecně), po ránu mě nehorázně štvete!
Hlavně že důchodci pořád hudrujou, když někdo stojí ve dveřích autobusu a oni nemůžou vylízt ven. Agrrrr!
600,- za novej pas?! Fíha! Jdu si pro něj příští týden, abych se ulila z práva.
Aktualitka: The Subways přijedou na RfP. Problém? Já tady zrovna nejsem :(
Jak se mám rozhodnout mezi hudbou a Anglií? Ještě že už nemůžu couvnout :(
Ku*va!!

Nemáte nejmenšího tucha, jak moc jsem unavená.

Původní plán byl, že bych na to šla ve 3D, ale protože šetřím kapesné na Anglii a taky proto, že tenhle film byl natočen normálně ve 2D a do 3D to pak jenom předělali. Kvůli úspěchu Avatara, jak jinak.
Nechce se mi moc psát obsah.
Jednou mě napadlo: Jak si princ na okřídleném koni přijel/přiletěl pro princeznu. Samozřejmě, Perseus není princ.
Na Sama Worthingtona se dobře koukalo, jako v Avatarovi.

Ve dvanáct večer jsem se probudila a myslela jsem si, že nestihnu seběhnout schody dolů na záchod. Takhle blbě mi nebylo už dlouho.
Na záchod jsem došla, místo toho, abych si na vanu sedla, jsem se jenom sesula na podlahu a záda si chladila o studený kachličky. Nemám tušení, jak dlouho jsem tam seděla, ale kdybych se zvedla, nejspíš bych nevyšlápla schody nahoru.
Po chvíli jsem nakonec vyrazila zase do postele a dneska mě můj žaludek taky dost dával zabrat.

„Proletáři všech zemí, polibte mi/si prdel!“ Tak tahle věta dneska ode mě a I. zněla celkově nejvíc.
Čekalo mě další řečnický, takže jsem byla s nervama dost v háji. Od rána mi v těle koloval adrenalin a tak nějak mě držel na nohou, ale teď už ani náhodou.
Ráno jsem se ještě nasnídala, ale během dne už jsem nesnědla prakticky nic, takže teď si připadám jak vybitá baterka.
Naši právě teď sedí na rodičáku.. jaj.
A zítra jedu na Souboj titánů... jéé.
Ale už si musím jít udělat něco k jídlu, můj žaludek zpívá árie.

O účetnictví jsme byli na počítačích. Seděli jsme kolem kulatého stolu - fajn, byl to spíš šišatej stůl - a hráli jsme tichou poštu.
„Co se děje?“ ptala se učitelka, když slyšela vlny smíchu.
M. se pochlapil a přiznal to. „Hrajeme tichou poštu a já mám zrovna na sobě tanga.“
I. mě taky neúmyslně rozesmívala.
Nebo jsme taky chvíli do sebe šťouchali jako na facebooku. A já na chvíli zapomněla na svý starosti a smála se jak malá :D

Dneska dopoledne se nám narodily 4 koťátka - tři černý, jedno takový zrzavý. Teď už mi je jasný, kdo je tatík.
Shane nás nečekaně překvapil. Vešel do třídy a že prý bude test.
„Are you kidding,“ zmohla jsem se zase jednou na kloudnou větu. Nakonec si každýho volal k sobě a snažil se z něj dvě minuty dolovat cokoli o něm, o životě, o tom, co dělá o víkendu atd.
Vážení, u maturity se pěkně zapotím.
Na terminálu jsem viděla toho našeho souseda odvedle. Přísahám, on vážně vypadal jako Paul Bettany! A tak jsem se musela nějak zaměstnat, abych na něj nezírala. Naštěstí/bohužel odjel jiným busem než já.

EDIT:Na žádost dávám fotky (foceno sestřičkou těsně po tom, co spatřily svět :)):

Co já vlastně vím o jejich kultuře?

• čajík s mlíkem
• arašídový máslo
• fish and chips (to chci ochutnat)
  
• hudba, hudba, hudba!
• břitký humor, ironie
• seriály :D
• výzkumy :D :D (např. Nejúspěšnější anekdota)
  
• památky
  

• Londýn, Canterbury, Leeds, Salisbury
• jinak: Houses of Parliament, Trafalgar Square, Westminster Abbey, Leeds Castle, Stonehenge, Tower of London and many more...
  

Máma, babička a teta Radka na mě něco chystají.
Nevím, jestli to plánují spolu nebo ne, ale časem na to nejspíš dojde.
Máma si domů přitáhla katalogy cestovek nebo koho a zarytě čte informace o Velké Británii.
Dosud to vypadalo, že mě ověší prstýnky, naušnicemi a zlatými řetízky kolem krku (preferuju spíš stříbrný, nevím proč), ale teď se to změnilo.
Ale prý bych asi musela jet sama.
„To bych jela s důchodcema, ne? A o čem bych si tam s nima asi tak povídala? O počasí? 'Dneska je hezky, nemyslíte?'“ řekla jsem sarkasticky.
„18 ti je jenom jednou za život,“ odvětila.

Na rovinu, dnešní den stál fakt za ...
Laborky ráno, no učitelka si snad myslí, že v sedm ráno už budem počítač jako divý. Písemka z účta (spíš učení na ni) padla na úkor řečnickýmu, který jsem stejně neměla. Ale ty podmínky! Naprosto ideální: ve třídě 22 lidí z 34, hodnotili by všichni a hlavně bych to už měla za sebou.
The Subways poskytli rozhovor, kde píšou, že usilovně makají na albu.
Víte, že slova doopravdy bolí?

Protože se ve škole psaly maturitní písemky z češtiny, ředitel se nás potřeboval zbavit. Takže jsem šli do kina na filmy o ekologii.
Napíšu o tom akorát to, že jsem dostala dalších mnoho důvodů, proč nesnášet lidi. Něco bylo tak otřesný a hnusný, že jsem byla celkem ráda za to nic v žaludku.
Celkem jsme viděli tři filmy - první o hladu, druhý o ropě v Nigérii a třetí o... fajn, přiznám se, stejně jako Lucka, která seděla vedle mě, jsem si pak strčila sluchátka do uší. Ale bylo to o vyhnání nějakých domorodců z Amazonie, aby tam penězchtivý lidi mohli těžit zlato. Prostě hnus.
Po cestě do školy jsme se stavili v mňam-mňam na bagetku.
O biologii jsem si pak už byla jistá, že můj žaludek prostě dneska víc nevydrží. Slova jako tasemnice, škrkavka... blééé. Akorát tak na běh chodbou na nejbližší záchod.

No nic, jdu něco dělat. Zejtra bude sakra těžkej den!

Byla jsem ve škole a se mnou pár spolužáků, schovávali jsme se před něčím do šaten, protože nás to tam nemohlo dostat. Později tam přišla Verča a mě došlo, že je úterý, protože zítra jdeme do kina a domluvily jsme se, že pojedem v 7:30.
Pak jsem najednou byla v paneláku svojí babičky. V přízemí byl 1 otevřenej byt a já se bála jít kolem a dělat moc hluku. Nahoru (když jsem pro něco šla) to bylo v pohodě, ale když jsem šla dolů, tak mě ten ďábel (satan nebo kdo) slyšel, vylezl z bytu a chytil mě. Řekla jsem mu: „Vidíš, jak se bojím.“ Vzala jsem ho za ruku a přitiskla ji na moje srdce, který bilo jako splašený. Poté mě kousnul do krku.
Odvedl mě do mého pokoje, já zjistila, že si lidi na facebooku píšou do statusů seznamy věcí a já uhádla, že jsou to věci, které by si vzali s sebou do pekla (nebo kam).
Ďábel chodil po pokoji a bral mi věci. Chtěla jsem hlavně empétrojku a ptala jsem se, jestli si můžu vzít i počítač.
Dál nevím.

Vždycky mě fascinovalo, jak můžu být ve snech tak rychle na místech, která jsou od sebe dost vzdálená.

Celej den mám v pokoji otevřený okno a moje sestra chodí a hudruje: „Nechápu, jak můžeš mít otevřený okno. To ti není zima? A ještě na sobě máš triko s krátkým rukávem.“
V chladu se mi dobře přemýšlí, ale pak ve vaně.. dokážu na všechno zapomenout.

Nedá se na mě spolehnout. Ne tak docela, svoje rozhodnutí měním dost často. Když chci něco udělat, musím se rozhodnout hned, jinak to neudělám. Vyhovuje mi práce pod tlakem. V tom případě pak nemám problém dělat víc věcí najednou.

„Proč seš červená? Chlastáš, ne?“ vyhrkla na mě máti.
„Proboha co bych chlastala?!“ No jistě, v pokoji za postelí mám pár flašek. Proč jsem byla rudá netuším, možná proto, že jsem se válela v posteli lehce hlavou dolů a koukala na Van Helsinga.

Podrobněji jsem na stránce anglického snu pročítala zkušenosti z farem. Neliší se to moc od toho, co jsem dělala v Dolanech. A vesele si tam navíc jezdili po okolí. No, nevím jak to udělat.

Konečně zase po nějaký době pohádka, na kterou jsem se chtěla podívat!
Spoilery!

Na vesnici Vikingů zaútočí kupa dráčků, který mají hlad. No ale Vikingové se jen tak nedají, bojují proti nim. Škyťák, který kazí vše, na co sáhne, chce jednoho chytit. No a ono se mu to fakt podaří, jenže tomu nikdo nevěří.
Když se k němu přiblíží, Bezzubka na něj udělá takový krásný očka. Škyťák ho/ji nakonec nezabije a zjistí, že prostě nemá na to, aby draky zabíjel.
Jenže ho otec přihlásí do kurzu zabíjení draků. V aréně se parta dětí učí, jak na ně. Vítěz za odměnu bude moct zabít draka. Kdo myslíte, že vyhraje?
Bezzubka má poraněnej ocas a nemůže pořádně létat, takže Škyťák si jednou sedne doma a přijde na řešení. Při odzkušování se spolu sbližují a scény s létáním dost připomínají Avatara.



Když Astrid přijde na to, jak Škyťák vyhrával a zároveň se seznámí s Bezzubkou, najdou díru v zemi, kam draci hází to, co ulovili. Hezkej dráček se tam schovává.
Ve finále se Škyťák nakonec rozhodne, že nebude vraždit draky. Jenže chytnou Bezzubku, tatík zjistí, že Škyťák viděl hnízdo a rozhodne se, že se tam dostane a zničí ho.
Vypukne bitva, porazí i toho hezkýho dráčka, Bezzubka zachrání Škyťáka (za cenu toho, že přijde o kus nohy) a Vikingové a draci se usmíří.
Já chci taky domácího mazlíčka!

Jace a Clary jsou sourozenci, fajn. To ještě zkousnu.
Z Dimitrije je nepřítel Rose, fajn. To jsou ty zatracený spoilery, ale stejnak je to divný.
Ale že Zack z Bones vraždil? Ten šprt (nemyšleno ve zlém), kterýho měli všichni rádi?
Wow! :O

Tak jsem ve dvanáct večer seděla na posteli, koukala z okna a přemýšlela o všem a o všech. Nakonec jsem se teda donutila lehnout si, pustila jsem si Down a usnula jsem.

Byla jsem v knihovně, ale ovládla jsem se a nepůjčila si milion knížek. Jen 4 další.
Objevila jsem Pravou krev, podle který je seriál True Blood (God, už aby byla ta třetí řada!), taky další dva díly Kroniky nesmrtelných a knihu o filmu Anglické jahody.
A jak to tak vidím, dneska zhltnu zbytek City of Bones, Shadow Kiss a taky Kinga a jeho Z buicku 8.
I. mě nazvala knihofilem. Hm, asi na tom něco bude.

Apríl! Samozřejmě.
Na netu už jsem narazila na několik vtípků. Ten nejpikantnější je ale tenhle:
Na jednom fóru ze mě udělali admina. A že jsem prý už napsala 12927 příspěvků, což je blbost. Vím, že mám něco kolem 140-ti. Navíc - tohle není obrázek, kterej jsem si tam dala.
Ale když už je dneska ten den srandy, mohla bych někomu dát ten pepřovej bonbon... :D

Hned ze začátku bych chtěla napsat, že jsme původně dneska měli mít 3 hodiny práva! Ale pak se ukázalo, že místo druhé hodiny práva jsme měli mít matiku. Ani jedno z toho se nestalo.
První hodina práva - učitelka nikde, takže ve třídě veselo. Já si četla Město z kostí (zhltla jsem 100 stránek - ve škole!), ostatní se bavili po svém. L. s T. si házeli dvě fixy najednou a snažili se je obě zároveň chytit. Část třídy taky luštila křížovky. Já, I. a K. jsme se pořád jenom tlemily. Na I. zřejmě zapůsobilo čokoládový vajíčko s vaječným likérem z jídelny :D
Učitelka pořád nešla, nakonec nikdo (ani M., když tam chtěl jít, razantně jsme ho zastavili) nešel do kanceláře upozornit na to, že bychom měli mít hodinu. Takže jsme se hodinu ulejvali.
Na tu další hodinu už ale učitelka přišla. Když zapisovala do elektronický třídnice, přišla na to, že jsme za ní nešli a promarnili tak hodinu. Odběhla (bylo to dost slyšet, jak na podpatkách běžela po chodbě; já si přála, aby si někde zlomila nohu nebo spadla ze schodů) a pak se vrátila s tím, že matiku mít nebudem.
Musím říct, že byla solidně naštvaná. Zkoušela jak divá, ale naštěstí nám žádnej test nedala.
Myslím, že už to nikdy neuděláme.

Více fotek a zároveň i zdroj tady.

Minulý týden taky LP vypustili do světa trailer k jejich hře "8-Bit Rebellion":

Jak Mike píše na lp.com, hra vyjde tento měsíc. Už jen podle traileru vypadá dost zajímavě!

Ode dneška všechno na vlastní triko. Hurá :D

I can't stay in the line
I never knew the better
Proof of affection
I never knew the better

Češi taky válej :)