Life sucks

Z pohledu Belly

„Máš několikanásobný rozštěp osobnosti?“ zeptala jsem se přísně.
„Děláš to znovu.“
Povzdechla jsem si. „Tak fajn. Na co se mě chceš zeptat?“
„Říkal jsem si, jestli od soboty za týden – víš, v den toho jarního plesu –“
„Snažíš se být vtipný?“ přerušila jsem ho a přiblížila se k němu. Můj obličej byl celý zmáčený, jak jsem vzhlédla do jeho tváře. Díval se na mě uličnicky pobaveným pohledem.
„Necháš mě prosím tě domluvit?“
Kousla jsem se do rtu, sepjala ruce a zkřížila prsty, abych nemohla udělat nic ukvapeného.
„Slyšel jsem tě, jak říkáš, že ten den pojedeš do Seattlu, a tak mě napadlo, jestli nechceš svézt?“
To bylo nečekané.
„Cože?“ Nebyla jsem si jistá, kam tím míří.
„Chceš svézt do Seattlu?“
„S kým?“ zeptala jsem se, vyvedená z míry.
„Se mnou, samozřejmě.“ Kladl důraz na každou slabiku, jako kdyby mluvil s mentálně retardovanou osobou.

Z pohledu Edwarda

„Máš několikanásobný rozštěp osobnosti?“ zeptala se mě přísně.
Musel jsem tak opravdu vypadat. Moje nálada byla velice nevypočitatelná kvůli všem těm emocím, které mě prostupovaly.
„Děláš to znovu.“ upozornil jsem ji.
Povzdychla si. „Tak fajn. Na co se mě chceš zeptat?“
„Říkal jsem si, jestli od soboty za týden“ – sledoval jsem, jak jí přes tvář přeběhlo zděšení a musel jsem potlačit další výbuch smíchu – „víš, v den toho jarního plesu –“
Přerušila mě a konečně se mi podívala do očí. „Snažíš se být vtipný?“
Jo. „Necháš mě prosím tě domluvit?“
V tichosti čekala a hryzala si horní ret.
Ten pohled mě na chvíli vyrušil. Zvláštní, neznámé pocity se pohnuly kdesi hluboko v mém zapomenutém lidském já. Snažil jsem se je zaplašit, abych mohl dohrát svoji roli.
„Slyšel jsem tě, jak říkáš, že ten den pojedeš do Seattlu, a tak mě napadlo, jestli nechceš svézt?“ zeptal jsem se. Totiž uvědomil jsem si, že místo abych se jí jen ptal na její plány, je s ní můžu podnikat.
Tupě se na mě dívala. „Cože?"
„Chceš svézt do Seattlu?“ Sám s ní v autě – moje hrdlo pálilo při té myšlence. Zhluboka jsem se nadechl. Zvykej si.
„S kým?" zeptala se, oči rozšířené a zmatené.
„Se mnou, samozřejmě.“ Řekl jsem pomalu.

Ou :D

Ve škole nic moc. Ráno na mě Verča kývla, jako že pojedeme dvojkou, která zrovna přijela. Tak teda že jo. Já vylezla z autobusu, podívala jsem se, kde je a ona zběsile běžela, aby dvojku stihla. Řekla jsem si, tak to ne, takže jsem jí zamávala a jela devítkou.
Po škole v šestce jsem stála vedle nějakýho kluka v oranžový mikině. Taky blízko u mě seděl pán, kterej měl asi značně upito. Nejdřív mě hypnotizoval pohledem, pak se na mě smál, nakonec přikyvoval asi ve smyslu, jestli bych nechtěla něco mít s tim klukem, co u mě stál. Víte jak. Jestli bych ho jako nechtěla sbalit. Nechtěla, byl blond. Musím se přiznat, že jsem jeho slovům moc nerozumněla. Pochytila jsem jenom asi 2 celý věty. Jestli prý jsem na koleji a na kterou fakultu chodím. Víc jsem absolutně nerozumněla a jen přikyvovala. Na hlavním nádraží mi popřál hodně štěstí, řekl:„ Nashledanou,“ a vystoupil. Uff.
Ve dvě jel taky 'ten z autodromu' (pozór, nový pojmenování :D). Já musela potlačovat smích, ale jenom takovej lehkej, stydlivej (co to se mnou dneska je??). Nevím proč. Asi proto, že jsem si vzpomněla na pouť. Taky mě chytla taková melancholie, protože v autobusu to vonělo popkornem z pouti. Tak zase za rok :(
Vylezla jsem ven z busu, tam stál Chorvat a hovořil chorvatsky, pak jsem kopla do skořápky od vlašáku a jedna holka se otočila, co to. Já dělala, že nic..

Včera tedy 27.9.
Protože doma bylo dusno, neměla jsem odvahu říkat si o peníze. Takže jsem si vzala 200,- ze svýho a s Kristýnou jsme šly. Tričko seděl na svým místě – pro změnu v růžovým tričku. Byly jsme asi 4x na autodromu. Jen už tam nebyl ten chlap, co nás sponzoroval. Přišel Luděk s Pavlem, tak jsme tam do nich narážely. Taky tam byl nějakej chlap, co narážel do nás. Jednou, když jel za náma, jsme otočila volantem tak, abychom jely do kolečka, on jel za náma jenže to pak nevytočil a nemohl do nás narazit. Kristýna se tlemila, já snad ještě víc. Moje koleno zbarvuje hnědá a zelená barva. Chorvat tam taky byl, jen moc do nikoho nenarážel, Kristýna to do něj pálila kdykoli mohla. Večer – mohlo být tak 23:00 – jsme tam viděla toho s handicapem. Překvapilo mě, že přijel. Dal si dvě jízdy na autodromu, pak nějaká slečna ztratila telefon tak se hledal a pak odešel. Spolu s ním jel tu druhou jízdu Pavel s Luďou. U atrakce kamikaze Luďa odšrouboval takovou žlutou věc, která sloužila k tomu, aby světlo bylo žlutý. Pavel odšrouboval další a řekl: „No dobrý mi to tady kradem pod kamerou.“ Potom šli s náma domů. Pavel se doma stavil pro psa, aby nám ho ukázal. Hezkej. Při slově mamut štěká a kouše vodítko. Nakonec se s náma rozloučil i přiopitej Luďa. Domů jsme dorazily skoro ve dvanáct. „Luďa ten po tobě jede,“ zakončila den Kristýna.
Dnes tedy 28.9.
Doma mě to neskutečně vytáčelo. Chtěla jsem jít na náměstí koupit si prstýnek, jenže mi máti odmítla vydat moje peníze. Nakonec jsem s Terezkou odcházela směr pouť. Prstýnek mám, hezkej, s ještěrkou z chirurgický oceli. Byly jsme jednou na autodromu, tam pak přišel ten chlap, co do nás včera pálil ze všech stran a mrknul na mě, jenže já už nechtěla utrácet, tak jsem se usmála a odešla domů. Tričko zase v růžovém, Chorvat taky přítomen. Nikdo jiný.
Prostě naprosto skvělej víkend, kterej neměl chybu!

Včera jsme s Kristýnou vyrážely asi v sedm večer. Vrátily jsme se v 23:40. A dneska jsme vstaly asi v 10:20.
Nejdřív jsme šly na centrifugu, pak jsme každá byla s Terezkou na autodromu. Chodily jsme okolo, šly na kamikaze - kdybych neměla prázdnej žaludek, dopadlo by to špatně, navíc jsme asi 6 vteřin visely hlavou dolů a já vyklouzávala ze sedačky takže jsem se musela držet co to dá - následně 2x na autodrom s Jirkou a Míšou, dvakrát jsme si autodrom zakásly samy a nakonec nás pozval na jednu jízdu neznámý chlapík, co tam do nás narážel a vždycky se u toho tak roztomile smál. (EDIT: Silně jsem si musela říkat, že nejsem na zajíčky, pár jedinců, co mi padlo do oka tam totiž bylo a byli rozhodně mladší než já!) Když jsme vylezly ven a ani on už nejel, zeptal se, co dál, my řekly, že nemáme prachy a on odešel s poznámkou, jestly jsme nebyly na katapultu, že on tam byl dvakrát. Fuj, ani náhodou.

Takže,
Tričko (týpek, kterej sedí u horský dráhy) pořád sedí u horský dráhy. Už včera jsme ho s Kristýnou viděly. Říkáme mu tak proto, že asi před dvěma roky nosil růžový tričko. My si tam sedly na schody k podloubí a koukaly na něj. Není zas tak špatnej, ale já bych s ním asi nic mít nemohla.
Tak jsme tam přišly, podívaly se, jestli tam sedí, prošly si celý náměstí a Kristýna pak šla se svojí kámoškou na mixér. Mě by tam nedostali! Ale obsluhoval to tam takovej fešnej kluk. Myslím, že každej rok tam je.
S Terezkou jsem šla na autodrom, potkaly jsme Růžičku, kterej po mě jel na táboře před x lety. Taky mi Kristýna ukázala jistýho Martina, kterej ji balí. Nedávno mi ukazovala fotku, na který měl černý vlasy a emo patku. Že prej ho určitě musim znát. Řekla jsem, že ne. Až dneska mi došlo, kdo to je. Chodil na stejnou základku. Dobrej výběr, setřičko.
Taky jsem narazila na Čmeláka, Denise a Hofiče jak vesele nasávali.
Každopádně příští týden bude mít ušař radost, až k němu přijdu. Stát u repráků je docela nanic.

Náš milý pan učitel na tělocvik se docela jistě zbláznil.
Prostě se mu nepodaří z nás holek udělat profesionální sportovce. Debil.
Dneska - basketový míče, kotouly, sedy lehy 1 minutu, 2x2 kolečka a pak ještě posilovna.
Zítra ráno nevstanu.
Fakt už mi začíná lízt na nervy. Nejen mě..

Na této stránce jsem můžete hlasovat v různých kategoriích. Mě zaujalo jen pár jmen:
Linkin Park - Best World Stage Performance, Best Rock
Muse - Best Alternative
Placebo - Best Alternative
The Veronicas - Best Pust Artist
Metro Station - Best Push Artist
Paramore - Best Alternative
David Guetta feat. Kelly Rowland - When Love Takes Over - Best Song (zní sakra dobře!)

Otázkou je, kde všude budu muset hlasovat, abych podpořila všechny. LP mají samozřejmě přednost:)

Tenhle rok už jsme neměli mít fyziku. Na rozvrhu jsme ji měli, takže jsem se odhodlali a dohodli se, že napíšeme petici.
Dneska ředitel přišel k nám do třídy, řekl, že fyzika nebude, že prý jsme moc dobří studenti a proto nám ji dali zase (velký dík!). No prostě nás vychvaloval až hrůza.
Včera na anglině nic moc, já řekla: „I'm sick,“ a Shane to zopakoval a začal kašlat. Pak se mě zeptal, co že mi to jako je. „I have...“ začala jsem. On dodal: „Rymu?“ takovym tim svym způsobem.
Na dnešní anglině jsme hráli takovou tu hru, kdy si člověk potichu říká abecedu a někdo řekne stop. Pak na to písmeno musí začínat státy, zvířata, věci, jména atd. Teda, vypátrat v mý hlavě anglický slovíčka je celkem obtížný.

Zítra už zase do školy.
Na všechny ty skvělý předměty - právo, ekonomiku, účto...
Konečně jsem měla možnost vidět fotky z Častolovic. Já se tam tvářím jak debil, ale jedna se mi líbila:
Já jak sedím v Častolovicích na nádraží na patníku.
Včera jsem se se setřičkama vydala k rybníku. No, on už to rybník ani není. Není v něm voda, místo toho tam stojí pár mega bagrů a vypadá to tam strašně. V takový šachtě tam jsme objevily rybičky, jak si tam vesele plavaly. A taky užovku. Dámy byly strašně udivený, co to bylo. Bože, měly by chodit víc do přírody...

Jsem doma.
Do půl desátý jsem spala, teď půjdu koukat na Bones a Grey's Anatomy a pak půjdu zase spát.
Včera jsem složila takovej krásnej kaligram na češtinu. Vyfotim to a dám to sem, až mi bude líp.

Tohle je pro mě událost dne.
Jelikož všichni okolo mě pochrchlávají, posmrkávají a kýchají, nebylo by to ono, kdybych nepochrchlávala, neposmrkávala a nekýchala i já. Jestli mi zítra ráno bude blbě, kašlu na školu a půjdu k doktorce. Když člověk ve třídě řekne, aby ti, kdo jsou nemocný, zůstali doma a oni stejně jdou do školy, tak jsou pěkný tupci.
Ráno jsem byla u zubaře. Seděla jsem tam asi minutu a pak jsem mohla jít. Zase nic :)
A mám chuť na Twilight. Knížky začnu číst, až budu mít čas, ale film jsem neviděla už dlouho.

Paris Hilton nemá mozek. To ale není nic novýho.
Celkem mě zaráží, jak rychle ten týden utíká. Včera i dnes jsme měli do čtyř, ale uteklo to jako nic.
Komár po mně asi jede. Ty jeho pohledy se mi vůbec nelíbí.
S Kýťou jsme seděly ve třídě, ona si psala tahák a já se učila. Někdo zaťukal na dveře, ty se otevřely a dovnitř vešlo asi 7 lidí. Proč? Protože byla velká přestávka a oni potřebovali kouřit. Jenže ředitel nakázal, že se nikam nesmí, vchody zavřel, hlavní je hlídanej a tak jediná možnost byla vylízt z okna ze třídy, která je na stejný úrovni jako země. Po chvíli přišlo ještě asi dalších 7 lidí. I Komár. Cestou zpátky se tak divně díval. Nevím nevím.
Konverzace dneska zase maso. [pocem] patří mezi Shaneovi oblíbený český věty. Ještě, když si k tomu zaklepe na nohu, jako by volal psa.
Jinak už nevím.

Do you like Czech teachers and the way they teach?
I don't know...I've never seen Czech teachers teach.
Do you have in mind any future plans to do at school, maybe with your class?
I'd like to do drama but this year it wasn't possible and someday personally I'd like to be class-teacher.
Are you going to play theatre at our school?
I'd like to, Mr. Toman and Mrs. Langová and I have discussed it. This year my schedule didn't allow it but who knows what the future will bring us?
What do you plan for future?
Well as I said I'd like to be class-teacher which means I have to learn Czech at a certain level and then if I become a class-teacher that means I'll be here at least for 4 years.
And you're personal future and dreams?
Someday I'd like to be a volunteer-teacher in Africa...then I want to buy a flat 'cause prices nowadays are really cheap and I want to have a dog and I'd like to write a book and I want to live forever. These two I love.

What do you think about students in the Czech republic?
I do notice that students are afraid to be creative 'cause they didn't get that much experience. In the US you're allowed to have more freedom to create and to learn your own way you want to. But that doesn't mean it's better.
What would you change about it?
Hmm when we talk about this system...you know I don't know much about education theory.
What would you change about our school?
I think school needs to be more than school. It needs to be place where students like to go. So many of the students tell me that school is boring and it's horrible and they don't listen their teachers and things like this. And I think it's not a student's fault, it's the fault of the school or the system. But I mean it's really not the fault of anyone - maybe the Russian army - but I don't even think that it's that great in the US but there are certainly ways to change things about the classroom situation and the school situation to make it more interesting for some students.
Are you satisfied with the leadership of our school?
YES!! Mr. Toman. I swear to God he is fantastic. I'm so happy and I'm not lying. I have no idea what it's like for students but for me as a teacher he is the best employer I've ever worked for.

Ne 'pomáhat a chránit', ale 'zastrašovat a zdržovat'.

I přesto, že nemám vůbec náladu to sem psát a už vůbec ne s někým o tom mluvit, to sem napíšu.
Hezky od rána.
Tělák = Chuck Norris = snaha z nás holek udělat fotbalistky.
Pak ve škole nic zajímavýho, jen že se Jana na angličtině trošku rozpovídala a já mohla slyšet ten americkej přízvuk. A mluví strašně rychle.
A potom to přišlo...
Hnala jsem ze školy na zastávku, abych stihla trolej. Po cestě jsou tam dva přechody. Mezi nima ostrůvek. Na prvním jsem chytla zelenou, na tom druhým byla červená, jenže už byla vidět 6 jak jede, tak jsem počkala, až přejedou auta a rozeběhla se na druhou stranu. „Stůj!“ křičela na mě Verča. Pozdě. V půlce přechodu nemůžu zastavit. Na chodníku jsem se otočila, podívala se na Verču a tam policajti. „Ta červená tam je k čemu?“ začal řvát jeden (jak jsem později zjistila, byl to ten zlej). Neměla jsem slov a trolej už stála na červený. Tak jsem hodila udivenej obličej na policajta a šla dál. Zastavil mě až zvuk sirény. Otočila jsem se, Verča taky a šly jsme k nim. Ona mluvila, já nějak nemohla. Řekla, že spěcháme, že nám jede autobus. „Chcete, aby to bylo za 1000 pro každou? Máte u sebe občanský průkaz?“ zeptal se zlej. No tak jsme je vytáhly, on si něco opsal (následující týden bude krušnej) a pak položil takovou stupidní otázku - „To nemůžete jet autobusem?“ Verča něco řekla, já jen slabě: „Teď nám jede...“ Pořád si něco psal, nakonec mi vrátil občanku a se slovy „Fajn, tohle bylo naposled,“ se s námi rozloučil. Hodnej policajt neřekl za celou dobu ani slovo. Asi ho zlej má pod pantoflem.
Autobus jsme nakonec stihly. Po cestě jsem jí poděkovala, že tam šla za nima semnou, takhle se pozná dobrá kámoška. V busu jí zas někdo volal, tak to zvedla a zmínila se, že jí chytli policajti. „Nezapomeň zmínit moje jméno. Doufám, že to zítra bude vědět celá Česká Skalice,“ řekla jsem sarkasticky.
Jen nechápu, proč chtěl zlej i po Verče občanku, když na přechodu stála a nešla semnou.
A ještě něco, než jsem došla domů, potkala jsem asi 6 policejních aut. Jako kdyby mě hlídali, jestli náhodou nechodim na červenou. Ať si ten svůj pokutovej bloček strčej do zadku...

Minulý týden nám paní učitelka na informatice zadala referáty a řekla, že si je příští týden (= tenhle, přesněji dnes) budeme moci dodělat.
Takže jsem to nechala halabala, odkládala jsem to na víkend a co se nestalo? Že prý je už dneska budem prezentovat.
Za hodinu jsem projela vše na wikipedii a učebnici jsem taky prolistovala. Nakonec jsem to dala dohromady, odprezentovala a měla klid. Že já vždycky všechno nechám na poslední chvíli.
Takže, aby to NEBYLO na poslední chvíli, dělám teď referát na zemák - něco o Americe. A na wikipedii jsem našla krásnou fotku Floridy:


Ještě něco.
Včera poslanci či kdo odložili stání maturity o rok. Čtvrťáci maj prostě kliku. Doufám, že to odloží i nám.

V pondělí - 9 hodin.
V úterý - 9 hodin.
Ve středu (dnes) - 8 hodin.
Brzo umřu na celkový selhání organismu. A myslím to smrtelně vážně.
Co když fakt ve třeťáku prolítnu? Co když už nebudu mít sílu jít dál?
Musela jsem ještě jít do knihovny. Ale do Jaráku jsem přijela až v 16:15! Tak jsem skoro klusala přes náměstí do knihovny. Tam jsem jenom vrátila knížky a zase jsem šla. Domů jsem dorazila naprosto bez sil. A žíznivá. Navíc to počasí mě dosti rozčiluje. Už je přece podzim! Teda skoro...
Přišla jsem nahoru, sedla si na postel a začala mě přepadávat deprese. Prostě mě to dorazilo, když jsem tak přemýšlela o tom, že bych na obchodce mohla skončit. Je to psychicky i fyzicky náročný. Jak se mi tak po tváři začaly kutálet slzy, viděla jsem číču, jak na mě koukala. Dala jsem si tváře do dlaní a ona ke mně přišla. Skočila mi na nohy a mazlila se. Asi prostě cítila, že moje nálada je na bodu mrazu. To mě dorazilo víc. Pak se otočila a slízla mi z tváře pár slz. Přemáhala jsem se přestat, abych neměla rudý oči. Pak odešla a já si sedla k počítači, abych tohle napsala.
Z jinýho soudku - dneska k nám dorazila druhá nová kolegyně, co byla v Americe. Konkrétně v San Diegu. Říkala, že tam byla sama, že si vybírala 6 předmětů, který měli každej den a prý se tam na střední učila látku, jakou my tady berem v 8. třídě...

7.9., 17:28
První pondělí.
Ne, že by na něm bylo něco špatnýho, ale bylo to první pondělí v novém školním roce. Ke všemu jsme měli 9 hodin. Právo, účetnictví a takový bláboly přeskočím, matika v pohodě, čeština taky, polední pauza asi nejlepší, ale dalším zážitkem byla konverzace s Shanem. Působí jako Kevin a to, že o něm koluje fáma, že mu není rozumět, je fakt jenom fáma. Já rozuměla. [nykčů] – když to napíšu tak, jak to řekl. Takhle mi řekl. Asi se s tím budu muset smířit. Každý jsme se ho měli na něco zeptat. Má dceru Madison s Češkou, která umí i česky i anglicky. Hráli jsme takovou tu hru, kdy se ohýbají papíry a pak se to posílá dál, když tam někdo něco napíše. Byla sranda a to bylo hlavní. Taky vyšlo najevo, že Mirek smrdí jako obvykle (vtip :D). No, to bude asi vše. Ještě se musím podívat na fráninu, protože zítra máme 3 hodiny...
EDIT: Protože tatík tu něco zkoušel na tiskárnu, tak to, co jsem ještě chtěla napsat, napíšu teď (o den později)
Dnes (tedy 8.9.) jsme zase měli konverzaci. Ale to byl masakr. Vezmu to zkratkou - poslední scénku hrál Mirek, Zuzka a Shane jim pomáhal. Mirek měl předvést situaci, kdy 'jeho žena' měla rodit. Ta žena byl Shane. Sundal si mikinu, strčil si ji pod triko a dělal, že je těhotnej. Do toho dost nahlas křičel „Oh my Gooood,“ a držel si břicho a začal předvádět, že rodí. Všichni se tam v tu chvíli váleli smíchy. Něco podobnýho jsem ještě neviděla.

Nebo dokonalej výmaz paměti.
Prostě něco, co by se mi teď dost hodilo. Proč? Abych zapomněla...
Náhodou jsem zjistila, že je Honzík na blondýny. Já nejsem blond, jenom je urážim a dělám si z nich srandu :)
Za posledních pár dní mi to trošku pomohlo dostat ho z mojí hlavy. Už to bude jenom lepší a lepší.

První týden mám za sebou.
Začínám mít potíže s tím, abych stíhala autobus v 6:52. On teda nejezdí přesně v ten čas (jednou už dokonce přijel v 6:42), ale většinou jezdí dřív než dýl.
Už jsme taky stihli poznat pár nových učitelů. Na právo máme takovou (ne)sympatickou dámu. Taky holduje ironii a dělá si z nás akorát tak blázny.
Učitel na matiku je zajímavej. Umělecký písmo, fakt že jo, písmeno p přes půlku tabule, nespěchá, vysvětluje nám to, chce, abychom to chápali. Konečně někdo takovej.
Dneska jsme taky měly toho novýho tělocvikáře. Vysloužil si přezdívku Chuck Norris, protože tak skutečně vypadá. Že prý byl 3 roky na Kypru a trénoval tam někoho. Prohnal nás za tu hodinu, co loňská učitelka za celej rok. Asi mě z něj klepne.
Na burze jsem prodala prakticky všechny knížky, co jsem si vzala sebou. Zbavila jsem se (hurá) matiky, dějepisu, biologie atd. a vydělala jsem si cca 500 ,-. Slušný.
Musela jsem si přehrát software v empétrojce. Chvíli jsem šla a ona se vypla. Tak jsem se naštvala, našla návod na použití, cédo, co bylo v krabici a bylo to. Teď jen, jestli to bude hrát...

Nová třídní, nový předměty, všude kupa lidí. Ale bylo to dneska celkem v pohodě.
Rubr už nejezdí, místo toho jsem si svezla zadek CDSkou. Hezkou. Málem mi ujela ale to je vedlejší. Ve škole nic moc, nic se prakticky nezměnilo. Btw. - je celkem depresivní nepotkávat Honzu, ale snad si zvyknu. Budem mít nějaký nový učitele, jsem na ně celkem zvědavá. Místo Kevina na konverzaci budeme mít Shanea. Hups!
Pak jsem přijela domů, teď sedim u netu a za chvíli budu koukat na kosti nebo na Desáté království.
Včerejší horoskop pro mě:
Horoskop na pondělí 31. 8. 2009
Nemějte zbytečné obavy o někoho, kdo si vaši pozornost nezaslouží. Existují i takoví, kteří si dokážou vymyslet všechno možné a nemožné, aby se jim někdo věnoval. Problém bude někde jinde. Dnes si šetřete energii na něco, co je opravdu důležité.

Objevila se první oficiální fotka z New Moon, na který je Charlie Bewley aka Demetri. No hurá! Víc fotek je na facebooku a nebo tady. Jsou zatím bohužel jenom 3.

Přemýšlím o tom, že po střední bych odjela buď na půl roku nebo na rok do zahraničí jako au pair. V úvahu samozřejmě připadá Británie, ale taky Skandinávie nebo Austrálie.
Jak jsem psala, že jsem si v Hradci kupovala knížky, tak jedna z nich byla o au pair.
Včera při cestě na nákupy jsem zhltla pár stránek a docela mě to zaujalo.
Píšou tam, že by si zájemci měli položit otázku „Miluju děti?“. Já? Ne teď, uvidím, jestli mě to za ty dva roky pustí nebo ne.
Každopádně teď tomu dávám tak 40%...

Zelený..
...červený :)

Je v plném proudu.
Nevim, co si mám myslet o následujícím článku. Moc tomu nevěřim.
Mimozemšťan?
Ovšem nejlepší komentář je tento:
Pokud mě zrak neklame, tak je to pan Novák z Popelnice nad Ondatrou.
To jsem se tlemila, klobouk dolů :D

PROOF:

V Anglii mají psa, který se považuje za kočku

Tenhle film jsem viděla a až budu mít aspoň chvilku čas, tak ho stáhnu:)
Btw. Tom Wisdom má krásný oči:)

Charlie, už samotnej :)



Aneb můj bordel na ploše :D

The Subways ♥

To je Tomáš. Chodil do 1.SL, jenže odešel (propadnul?) jako polovina třídy. Pak jsem ho asi jednou potkala na terminálu.

V sobotu jsem si na chatu udělala svůj osobní rekord -
přes 14 hodin!

V neděli vystupovali v Praze Radiohead. Byl to jejich první koncert v ČR.
Recenze tady. Další jsem pak našla tady.
A teď taky nějaký fotečky...

Poslední je nejhezčí:)
Víc fotek tady , tady.
PS: Na ofiko stránkách jsem toho našla spoustu taky. Takže ZDE!

V domácí velké ceně dojel Fernando 6.
Ale co mi udělalo větší radost bylo to, že nevyhrál Hamoun, ale Rubens. HAHA! Patří mu to!

I had a dream.
Nic zvláštního. Zas tam byl Honza.
Natahoval se pro něco někam a já viděla kousek jeho holých zad.
Zdálo se mi ještě něco, ale to už jsem stačila zapomenout.

Po Hradci.
Mám knížky, který jsem chtěla. Co víc si přát.
Momentálně se tu tlemim jako beruška, protože na chatu je zase veselo.
Tak já zas jdu.. :D

Zdálo se mi o facebooku.
Honza tam napsal, že pomalu míří na Šumavu.
A mě už asi klepne.

Spala jsem jenom 6 hodin. Míň jsem - myslím - ještě nenaspala.
Zdál se mi krásnej sen ♥
Byl o Godricovi.
Byla jsem v kuchyni a on se tam objevil. Mizel z místa na místo, prostě byl najednou tady, pak vedle, pak tam... Měl hlad. Přibližoval se, aby mě kousnul, ale já nechtěla. "Povzbuzovala" jsem ho slovy: „Copak, vidíš moji krční tepnu?“ Když už stál předemnou, dal mi jednoduchou pusu a pak se mi přisál na krk. Po tom, co se odtrhl mě to místo bolelo a cítila jsem tam strup po jeho zubech. Mělo se to samo hojit, jenže nehojilo. „Bolí to!“ říkala jsem a on mi to místo pohladil rukou (v seriálu se pije upíří krev).
Druhá část snu je z jinýho místa. Nějakej kluk seděl na schodech u neznámýho domu. Já šla dole a viděla jsem ho. „Už to zabralo,“ řekla jsem a myslela to, že mi z krku zmizel strup. Pak jsem si šla sednout na schody k němu. Viděl nějakou holčičku a řekl, že jí musíme zachránit. Pak jsem najednou seděla na okapu a začalo pršet.

Narazila jsem na český stránky některých (mých dost oblíbených) kapel:

• muse.cz
• radiohead.cz
• linkinpark.cz
• paramoreriot.cz
• coldplay.cz
  
• thesubways.blog.cz
  

Scénáristi ho nechali umřít:(
A taky se mi Bill přestává líbit.
Ale teď ty krásný wallpapery, co jsou ke stažení na ofic. stránkách True Blood.





Tenhle ↑ je nejkrásnější. Zdobí mi plochu:) ♥

Wishes

• odcestovat do Británie
• mít za manžela Anglána, za auto Mini, mít dům, kde si budu moct dělat co budu chtít
• skočit z letadla s padákem
• umět bojový sport
• dostat Honzu [NEREÁLNÉ]
• umět hrát na bicí
• mít originály CD všech kapel, co poslouchám
• letět letadlem
• zúčastnit se rajčatové bitvy
  

Seznam bude aktualizován.

„Větičky“
Pravda bolí
Za pravdu se člověk zlobí
Protiklady se nepřitahují
Pro krásu se musí trpět
Láska bolí
Proč milovat, když láska bolí?
Všechno má svou mez
Nic netrvá věčně
Vždycky může být hůř
Lež je někdy nutná

V pondělí večer se zatáhlo, začlo se blejskat a než jsem se nadála, abych zavřela okno, tak vítr jedno vysklil. Ten zvuk! Příšerný! A to jsem měla v uších sluchátka, takže jsem to tolik neslyšela. Ale stačilo to, bohatě.
Taky se objevil (snad už konečně) oficiální trailer. I když tam Taylor tak divně kecá, vypadá naprosto úchvatně!

Teď jsem si vzpomněla na sny, co se mi zdály v noci.
Zdálo se mi o tom černým zlatým křečkovi, co jsem měla. Podrobnosti jsem stihla zapomenout.
Pak taky to, že umřela máma. Brečela jsem tak moc, ale oči jsem rudý neměla. Šla jsem do nějakýho krámu a měla jsem něco koupit - měla jsem v ruce 50 Kč - jenže jsem to zapomněla a zase jsem brečela. Ten chlap, co tam byl, mi nalil panáka vodky za 20 Kč, já mu dala tu pade a on mi nevrátil. A já si říkala, že mi to pak musí vrátit.

ZASE!!

Sobota 15. srpna, 10:39

Ve čtvrtek jsem jela k zubařce. A zaskočila mě tam její reakce. Celá se smála a zářila když zjistila, že díra mezi zubama, kde má být ten špičák, se zvětšila tím, že jsem nenosila rovnátka. Že prý je nemám nosit. Takže super. Pak jsem courala po Hradci a koupila si knížku o hvězdách. Busem domů jsem jela až v 14:15.

Včera jsme jely do Častolovic na zámek. Bylo to tam skvělý.

Nejdřív jsme se musely dostat do Hradce. Na nádraží v Jaroměři vystoupil z vlaku nějakej cestovatel – batoh na zádech, mapu nebo co to měl v ruce a asi si šel koupit jízdenku. Pak vyšel zase ven a sednul si na lavičku. A koukal se po lidech. Celkem hezkej klučina. odtamtud zas rychlíkem do Častolovic. Bála jsem se, že tam ten vlak nezastaví. Zastavil a navíc vystupovalo tolik lidí, že to snad byl celej vlak. Pak jsme šly asi 15 minut pěšky pořád rovně. Zámek už zvenku vypadal úžasně. Na nádvoří to ale bylo lepší. Kašna, restaurace a voliéry s papouškama. Než jsem šla s Terezkou dovnitř do zámku, prošly jsme ještě částečně oboru. Bachyni Martu jsme neviděly :D

Kristýna nechtěla jít na prohlídku zámku, takže zůstala venku. Já se zatim kochala obrazy, na kterých byli panovníci. Krasavci, vážně že jo. Pamatuju si jenom empírový pokoj, tapetový pokoj, jídelnu Tobiášku a Rytířský sál. Zrovna dneska se v tom sále někdo bere.

Na cestě zpátky jsme chytly vlak jen tak tak. Přisedly jsme si do kupéčka k nějakýmu klukovi. Byl celkem hezkej. Zajímavej. Dobrý brýle.

Nakonec jsme domů dorazily asi ve 20:45. Já šla asi v devět spát a spala jsem 11 hodin. Už jsem to potřebovala!

EDIT (neděle): Po obědě jsem šla ještě spát. Šla jsem zhruba ve dvanáct a probudila jsem se až v 16:45. Večer jsem si vzala termosku s čajem a šla jsem rozpoznávat hvězdy. Našla jsem celkem dost souhvězdí – není to zas tak těžký:) Domů jsem šla asi v 01:20.

Neděle 16. srpna, 21:12

Takže – probudila jsem se v 9:30. A zrovna dávali v televizi Svět 2009, tak jsem se koukala. Ukazovali tam nějakou paní z Koree, která dosud neudělala zkoušky na řidičák 850x. Neuvěřitelný. Teď poslouchám Tatu a budu tady trošku "šermovat" s vypalovačkou. A se skupinou Arctic Monkeys :)

Honza odjel stanovat do Sedmihorek. A už bych se o něm mohla přestat zmiňovat. I když to absolutně není možný.
Já se sestřičkama taky pojedu na výlet - do Častolovic na zámek. Už se těším.
Před chvilkou jsem si rozdělala sáček s pistáciema a málem bych ho i celej snědla, kdybych se nezadržela :D
Večer jsem s Terezkou do půl dvanáctý koukala na Perseidy. Za hodinu a půl jsme jich viděly asi 20. Nebyla to nijak plánovaná akce, prostě bylo hezky, tak jsme šly. Dneska jich má padat až 60 za hodinu, jenže je zataženo. Snad se to vybere.

Víte, co si myslím? Teď už to nejsem já, kdo se bojí. Já se přihlásím a on se automaticky odhlásí. Jako kdybych mu měla napsat, kdy zemře a on se toho bál jako čert kříže. Fakticky nechápu.
Red Meat je něco ve stylu Garfielda - jen je to černý humor. Někdy až zarážející:) Oficiální stránka je zde. Autor tam některé ze svých výtvorů zveřejňuje. Jak jsem na něj přišla?

V knihovně jsem si půjčila první díl a dost mě pobavil.
Taky jsem pátrala po knížce od LP - konkrétně Linkin Park's Meteora. Našla jsem na jedný český stránce pár scanů, ale co je zajímavější, našla jsem i web, kde se dá objednat. A jedná se o českou stránku! Takže na této stránce můžete vesele objednávat.

Jan Kovář má metalově depresivní náladu..
To ať pak nechce vědět, jakou mám já už přes dva měsíce..

Honza už nenapsal, místo toho jen na facu zmiňuje svoji stále špatnou náladu.
Už ani nevim, co se poslední dobou dělo. Asi nic zajímavýho, kdyby mě něco napadlo, tak to pak edituju.
Na novinkách.cz jsem před chvílí objevila pár zajímavejch článků:

• Kubě došel toaleťák
• Brit vyhrál soud o banán za osm korun
  

Ale teď se jdu věnovat chatu, facebooku a jednomu songu od The Rasmus, co mi byl doporučen...Nestíhám..

= už jenom měsíc prázdnin a pak zase do tý hnusný školy.
Nevim, co napsat.
Dneska ráno napsal Honza na facebook:
/On/ má blbou náladu.. musí do práce.. Jeho černé myšlenky jsou hustší než ta největší mlha a oblévají jeho srdce kde plují po černém moři smutku,samoty a nenávisti... A mísí se tak s ním a vytvářejí nepřekonanou bariéru něčeho temného a děsivého co se líně pohybuje v těch nejskrytších oblastech tlukoucího orgánu který neví jak a pro koho má být....

Jinak se nic zajímavýho asi neděje. Jo vlastně jo, včera Flavio Briatore vyhodil Piqueta z Renaultu.

Jóóó, ten já ráda :D
Včera jsem Terezce oběsila dvě panenky. Když je viděla, dala mi facku a sundala je. Odešla do pokoje a já jí oběsila další dvě. Žádná facka nepřiletěla.
Vyfotila jsem si je, jak tam hezky visely. Nicméně fotky jsou celkem nekvalitní.

Dneska má Fernando narozeniny. Myslím, že mu je 29, ale nejsem si jistá.
Měla jsem divnej sen. Měla jsem kluka (jméno začínalo na M - Mára, Marek, Matěj - nevim přesně). Pamatuju si svoji první pusu. A pak taky, že jsem měla jít na nějakou prohlídku, něco jako gynda asi. Jenže tam seděla v tý ordinaci nějaká stará paní v malinkatý starý místnůstce. Řekla mi, abych si sundala kalhoty, aby viděla moje kolena. Že prý tam jsou důležitý nervy. Tak se na ně dívala a já na pravým koleni měla škrábance - řekla jsem, že takový "čáry" jsou od kočky a to druhý - "tečky" - nevím, od čeho by mohly být. Pak tam začali chodit další lidi, vedle mě seděla nějaká blonďatá holka. Ještě předtím - před svým klukem jsem vyváděla, že se bojím tý prohlídky a když jsem se svlíkala (nevim, kdo to byl, jestli M nebo tatík) kroutil očima, že mi to tak strašně dlouho trvá. Pak jsem byla taky v nějakym obchodě, kde měli korálky a náramky a prstýnky a takovýhle věcičky a já tam chodila a nakupovala a říkala, že to mají levný, když náramek stojí 15 Kč. Poté jsem šla na náměstí na pouť a tam byl taky M a byla tam taky Hamplová. M obsluhoval nějakou atrakci a Hamplová tam šla a on se na ni usmál. Tak jsem šla dál, zastavila jsem se před atrakcí a myslela si, že to je tornado. Přišel M a řekl mi, že to je mixér. Tak jsme se šli podívat, co to je, jenže on to byl přívěs s oslama. Pak jsem ukázala rukou dolů a řekla: „Hele! Tamhle je! Na to chci!“ Tam bylo tornado.
EDIT: Fernando slaví 28, takže Ferni, promiň, že jsem ti jeden rok přidala:)

Našla jsem reportáže z Rock for People. Na t-music to je s The Kooks a Placebo, na YT určitě taky budou nějaký videa.

• The Kooks
• Placebo
• Arctic Monkeys

:)

Jsem celkem v šoku z toho, co se mi zdálo.
Byla jsem těhotná - v 6. týdnu a zuřivě jsem v nějaký encyklopedii hledala, jestli ještě můžu jít na potrat nebo jestli už je pozdě. Chystala jsem se to říct mámě, ale měla jsem strach. Dál nevim.
Taky se mi zdálo o tom, že jsem si zase psala s Honzou. Už nevím o čem.
A pak ještě něco, ale na to si nepamatuju.
Btw. Honza už odepsal. "OK..Už jsem ji viděl..."

Už deset dní jsem nic nepublikovala. To díky tatínkovi - musela jsem chodit na net do knihovny. Do wordu jsem si vypisovala to, co se dělo:
2. července, 20:30
Zaplavil mě divný pocit štěstí. Popořadě.
Napsala jsem mu, ne z mýho vlastního profilu. Odepsal mi asi o hodinu později. Nevzpomíná si na mě a žádal fiktivní profil, aby mu poslal můj profil na facebooku, jestli má. Samozřejmě že ano.
Dneska ráno jsem si to četla a on mi začal psát. Blbnul mu net, takže mi dvakrát napsal „Zdravím“. Nakonec jsem mu vzkazem poslala svoje jméno. Nestihla jsem si ale změnit profil tak, aby ho viděl i někdo jiný a ne jenom přátelé. To až zítra...
PS: Od té doby jsem se na facebook nepřihlásila...I was afraid...

20. července, 20:22

Tatík začíná být pěkně vychytralý. Zřejmě odpojil modem tak, abych si sama nemohla zapnout internet. Takže jsem se vydala do knihovny.

Poslala jsem mu fotku, ne, měla bych začít něčím jiným.

V pátek večer jsme si zhruba od 21:30 psali. A co je důležitý, psal si se mnou, jako Nikolou. Přijel z Krkonoš a byl celej šťastnej. Aspoň to tak vypadalo. Taky jsem se ptala na Itálii. Napsala jsem mu, že jsem tam taky byla, ale že už to je dlouho, takže si to moc nepamatuju. On mi napsal, jestli je to stejný, jako slanost moře a za to dal smaila. Já zavtipkovala a odepsala, že nevím, protože jsem tam poslední dobou nebyla. Prosil o fotku, já mu napsala, že se na nich tvářím jak debil, nakonec mi napsal meila a já mu ji v sobotu měla poslat. Odešel asi v 22:20. Celá vyjevená jsem pak v noci nemohla spát.

Takže jsem skončila tou fotkou. V sobotu jsem ji nemohla poslat, protože tatík odpojil kabel. Celý víkend jsem nebyla na netu, místo toho jsem dočetla Eldesta a Cestu do hlubin študákovy duše. Druhá jmenovaná mě celkem dost pobavila.

Ale už, ta fotka...No, poslala jsem ze Světlušek jak tam stojím s Ivou před lavicí a tvářim se jak dement. Do meilu jsem napsala omluvu, že jsem se na net prostě nedostala. Řekla jsem si, že dneska na net už rozhodně nepůjdu, na výsledek zase nejsem tak zvědavá, protože jedna půlka mě si přeje, aby to vyšlo a ta druhá zase aby to nevyšlo...

23. července

Neuvěřitelně hnusný počasí! Má být i 36 stupňů. Fujtajbl!

Následky? Večer okolo sedmý hodiny nám vypli proud a my jen z okna koukali na to, jak to venku černá. Já si s pomocí takový tý svítící tyčinky, co když se zlomí tak svítí, četla Stručné dějiny. A po devátý hodině večer jsem taky seděla asi dvacet minut na stole a dívala se ven na světelnou show. Nemusela jsem tam sedět dlouho, abych viděla nějaký blesky.

24. července

Zase jsem byla v knihovně na netu.

Na facebooku jsem od Honzy měla zprávu, jestli mu nepošlu fotku. Poslal to v pondělí – tzn. ve stejný den, kdy jsem mu tu fotku poslala. Buď jsem to poslala na špatnej meil, nebo si to ještě nepřečet. Dala jsem si totiž potvrdit přečtení a nic mi nepřišlo.

Dneska se objevila zpráva, že chce Fernando založit vlastní cyklistickou stáj nejpozději do roku 2011. Nevím, co na to říct.

Taky už vím, jak si zprovoznit net, i když mi to teď je naprd – po tý bouřce net nejde.

25. července, 14:55

Naši chrápou jako zabitý. Já se jdu dívat na Prison Break a v noci se mi zdál krásnej sen – padal sníh. Já už chci zimu!

20:11

Už jsem o tom několikrát uvažovala. Co když jsem se v Honzovi spletla?

Zrovna teďka jsem otevřela starej rozpis změn v rozvrhu a u tříd 4.AO, 4.BO a 4.CL svítilo Abs. a mě znova bodlo u srdce a skoro mi to až nahnalo slzy do očí.

Nemám si teď ale na co stěžovat – s Honzou jsem už vedla rozhovor. Jenže si jím nejsem jistá. Můj smysl pro humor neodpovídá tomu jeho – teda aspoň bych to řekla. Víte, co mě napadlo, když mi napsal jestli bych mu neposlala fotku? Že je jako kus ledu. Nemůžu ho kritizovat po tom, co jsme si půl hodiny psali, ale už mě několikrát trklo, co když dělám chybu?

Teď něco mimo mísu – při kvalifikaci na GP Maďarska trefil Massu do helmy nějakej šroub nebo co to bylo od Barrichelova vozu. Prý ztratil vědomí a pak v rychlosti cca 200 km/h narazil do bariéry. To je mi tak trochu šumák. Ale Fernando kvalifikaci vyhrál:)

Starší záznam – 19. ledna

Doma je dusno. Máma nás už v sobotu večer sprdla za to, že pořád jenom sedíme u počítače. Jenže já na něm byla celkem cca 2 hodiny. Zbytek Kristýnka. V neděli jsem se dokonce jenom přihlásila na meil a na icq. Toť vše. A já to skoro slízla za ní. Kráva blbá.

Dneska jsem přišla domů a ve schránce bylo parte. Sousedka zemřela. Bylo jí skoro 89 let. Pak jsem si všimla, že papoušek se nehýbe. Taky umřel. „Tak kdo do třetice?“ – mámin sarkasmus si vážně nevybírá. Už aspoň vim, po kom to mám...

26. července, 16:04

Jsem znechucená a taky naštvaná.

V rádiu řekla nějaká slepice: „V Maďarsku se pro změnu jela velká cena vozů formule 1. Z prvního místa startoval Alonso, jenže mu ulétlo a kolo a závod nedokončil.“ Možná bych jí tam mohla napsat, že to kolo za to nemohlo. To nějaký palivový čerpadlo. Kdo vyhrál není podstatný.

Učitelka se ptá Pepíčka: „Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?”
„To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do jižních krajin!”

Víte co to znamená středoškolák ?
To je ten, co chodí do školy ve středu.
A víte co je to vysokoškolák ?
No to je ten, co na to z vysoka s…

Hodina dějepisu: “Co se stalo 7.4.1348?”
“Byla založena Univerzita Karlova.”

“A co se stalo v roce 1357?”
“Slavili deváté výročí založení!”

Přijde pepíček domů a ukazuje tatínkovi vysvědčení a tatínek povídá: “Tak hrozné vysvědčení jsem ještě neviděl” … A pepíček povídá “já také ne, včera jsem to našel ve tvých věcech”

Pan učitel vysvětluje rozdíl mezi nehodou a neštěstím.
“Může mi někdo z žáků říct nějaký příklad?”
Pepíček se přihlásí.
“Prosím, pane učiteli, když ztratím žákajdu, je to nehoda a když ji tatínek najde, je to neštěstí.”

Vše podstatný jsem už psala - Honza se byl ožírat s kámošema v Krkonoších a dnes se vrátil. Hned mi napsal, že si nevšiml toho, že jsme se narodili ve stejný den a jestli nemám nějakou pěknou fotku. No to nemám, všude se tvářim jak debil...
Začalo to nanovo. Ten strach. Měla jsem klid, když jsem věděla, že je pryč a že se vrátí v určitý den. I když tohle mě asi jen tak nepřejde...

Málem bych zapomněla. V pondělí jsem si objednala placky a dneska mi přišly. To už jsem psala. Tuty jsem si objednala:
Víc adres, kde se dají objednat:

• tady
• tady
• tady
• tady

Samozřejmě, že Terezka je chce teď taky.

Asi jsem psala, že Honza napsal, přesněji - napsal Ahoj.. a já mu na to neodepsala. Takže na to šel jinak a napsal dneska: Ahoj. Jak se máš?? Zareagovala jsem. Ale to je jedno, protože se stejně ožírá kdesi v horách s kamarády.
Ráno jsem odmítla jít k pošťačce k brance, protože jsem byla ještě v pyžamu. Odpoledne jsem pak šla na poštu pro buttons. Jsou skvělí, i když malí.
S Terezkou jsem šla do knihovny, protože se chtěla zaregistrovat. A já si půjčila Eldesta - tlustou bichli. Lidi na mě po cestě koukali jako na blázna. Stejně jsem víc jak půlku už četla.
Na višně už kašlu. Zbývá poslední nejmenší sad. Dneska byla Kristýna za mě, trhala (snad i prý) na mě a tím mi vrátila peníze.
Ale teď jdu číst Eldesta či co...

Dneska jsem dala 10 kbelíků = stoupající tendence...
Taky se vrátil Honza, dal si mě do přátel a napsal mi. No a já srab jsem mu zatim neodepsala...

Na včera byla dohodnutá slučka. Já přišla přesně v šest - myslela jsem si, že přijdu mezi posledníma a ještě pozdě, jenže jsem přišla první a ještě tam čekala na Terezu asi 5 minut. Pak jsme tam před Labem (ne řekou) kecali asi půl hodiny. Kolem na elektrickým vozíku jel nějakej pán a Palina ho pozdravila. A on se s ní začal vybavovat. Všichni se tam váleli smíchy. On prej: „Nemáš hulení?“ a Palina: „Ne nemám ale musíš jet do altánu tam teďka jsou lidi co maj,“ a on se otočil a odjel. Po několika minutách jsme se rozhodli (bylo nás 9 z celý třídy), že půjdeme do altánu. Chvíli jsme tam tak kecali, když jsem najednou uviděla toho na vozíku, jak jede k nám. Palina ho zase zaujala tak jezdil za ní. Dokonce mu i zapálila cigáro. Tentokrát to Palina zkusila zase: „Hele teď mi volal kámoš, že za pět minut u Labe bude hulení,“ a on na ni: „Kecáš,“ a ona zase: „No fakt, nekecám,“ a on se vážně rozjel a odjel. V osm jsem to zabalila a šla domů - oni se tam nejspíš mazlili s tim rumem, co měl Zdenda v baťohu...

Takhle to vypadalo úplně na začátku......no a na konci takhle...

Jak dopadnul druhý trénink na GP Německa?

Nevím.
Včera jsem na višních úspěšně dotrhala 20. kbelík.
Nechtělo se mi na net, místo toho jsem zhltla celé číslo Filteru.
V něděli se vrací Honza a já si začínám říkat, že jsem do toho vůbec neměla "skočit".
A zrovna teď doma probíhá debata na téma: „Co si koupíme k obědu?"

No vážně, fakt jo.
Vstávala jsem v 5:40 a čekala na bábinu, než přijede. Přijela asi v 6:25, takže jsem klíďo píďo mohla ještě spát.
Na višně jsme přijely lehce se zpožděním. Natrhala jsem 8 kbelíků. Když jsem byla vysypat poslední a šla obědvat (chleba:)), bábina do mě hučela, že mám jít ještě trhat a že mi ten kbelík dá. Já razantně odpověděla: „Neeeeeeeeee,“ a pak už byl pokoj. Mezitím, co jsem tam seděla, natrhala další dva. Už jsem chtěla jít domů. Měla kliku, že jsem jí musela zamknout kolo stejnym zámkem jako mám já, protože bych jinak jela domů sama. Šla jsem napřed ke kolům a ona se zastavila a začala trhat višně do igelitky. Já myslela, že mě klepne. To mi dělá naschvál? Višně trhám a ještě abych je jedla doma, ne? Prosím, už ať je konec...

Když jsem včera psala, že není nic novýho a že se nic neděje, nevěděla jsem, co se teprve bude dít...
Šla jsem do vany a pořádně si prodrbala hlavu. Pořád svěděla tak jsem se pořád škrábala.
Lezla jsem z vany a sušila si hlavu. Všimla jsem si, že na ramenou mám nějaký brouky. Dala jsem je na kraj vany a pak je donesla ukázat rodičům. „Už možná vím, přoč se pořád tak drbem. Myslim, že to jsou vši,“ oznámila jsem. Tatík si vzal lupu a podotknul: „No, jsou to vši.“ Do půl jedenáctý jsme byli všichni vzhůru a táta nám vyčesával vešky z hlavy. Taky mi nastříkal do vlasů Diffusil (ten na zvířata). Smrdí to fuj. A stejně se ještě teďka drbu...
Takže Terezko, vážně dík za takovej zážitek, je vidět, jak jsou tvoji spolužáci čistotní...

Ani nemám chuť si něco sem psát, ale protože příští týden zřejmě strávím škubáním višní a odpoledne se budu válet (mám přeci prázdniny:)), tak jsem to tu chtěla aspoň zaktualizovat:)
Btw. dneska mě chytla nějaká špatná nálada, ale vůbec netuším proč.

Už jsem tady psala, že se těšim na filmy Summer's Blood a Dread. Dneska jsem narazila na YT na trailery:
Summer's Blood


Dread (to není oficiální trailer)

Tak jsem ráno s nechutí vstala na višně. Rozhodovala jsem se, jestli se na to nevyseru, protože jsemv noci spala jenom asi 2 hodiny. To je tak když mám plnou hlavu Honzy...
Natrhala jsem 5 kbelíků a vykašlala se na to. Na cestě domů s babičkou jsme nehorázně zmokly. Hlavně ty kamiony po cestě byly docela drsný. Přišla jsem domů a hned šla do vany:)
Honza odepsal - ve čtvrtek, myslim. Nepamatuje si na mě a chtěl po mě jméno, tak jsem mu ho napsala. První vzkaz:

Nazdar. Teď si přesně nevzpomínám. Dám si tě mezi prátele a řekni mi prosím její jméno abych se mohl na ní kouknout pokud má facebook a máš jí v přátelích. Nemůžu říci ano či ne když nevím koho myslíš.. zatim

Takže takhle. Jakmile jsem to dočetla, začal mi psát. Blbnul mu net, takže jsem to (možná díkybohu) ukončila. Napsala jsem mu a tohle je odpověď:

Má facebook nebo něco podobnýho kde bych se mohl kouknout jak vypadá a další info???
teďka jedu do Itálie na dovolenou takže až přijedu tak bych rád viděl nějaký její foto a informace o Nikole...

Na fotkách se pracuje, zajímalo by mě, jak to opět dopadne..

Napsala jsem mu.
Ne z vlastního nicku, ale napsala jsem mu a to je hlavní.
Ještě teď se mi klepou ruce.
Fuj, teď jenom jak to dopadne...

Brouzdám mu na profilu na FB.. Testy:
Znáš dobře vtipy o Chucku Norrisovi? - Pravá ruka Chucka Norrise
Léto 2009? Co se ti přihodí? - Potkáš pravou lásku // koment: To doufám..
Co tě trápí??...:o( - Láska
Po čem touží tvé srdíčko? - Toužíš po konkrétním člověku...
Co o tobě řekne tvůj úsměv? - Směješ se málo, ale kouzelně...
Zlomil jsi už někdy někomu srdce? - Ano zlomil jsem už někomu srdce a moc mě to bolelo! // koment: Nevim jestli to bylo přímo zlomené srdce..
Jaký je tvůj největší sen? - Chceš mít lásku
...

Od rána jsem měla špatnou náladu. Jenže asi hodinová konverzace s Panem X stačila na to, aby se mi vrátila původní nálada. Povzbuzoval mě, abych mu napsala (Honzoj), jenže já mám strach jak zareaguje. Vůbec si nejsem jistá tím, co mám dělat...
Je to asi půl hodiny co se tady přehnala bouřka. Padaly kroupy jako hrách, možná o něco větší.. Video mám na facebooku.

TY VOLEEEEEEE!!!!!!!!!!!
Na Facebooku jsem našla Honzu. Rozsekala mě tam jeho fotka, ale, A CO JE HLAVNÍ, ON SE NARODIL VE STEJNÝ DEN JAKO JÁ! JEN O DVA ROKY DŘÍV! FUCK! FUCK! FUCK!
Založila jsem si falešný nick abych o něm zjistila víc. No, a tohle mám jako odměnu. Půjdu si sednout na balkon a půjdu si pustit něco hodně hlasitýho. I wanna cry...

That's fucking amazing! He is, of course:)
Dneska jsem spala asi 11 hodin - konečně jsem se aspoň trošku vyspala.
Víc fotek tady nebo tady.

Mohla jsem vstávat až v 7:45, místo toho jsem byla vzhůru už v 6:10. Díky mami.
Jela jsem s V. autobusem, čekaly jsme u divadla, dvě hodiny seděly na zadku (v první části představení dokonce usnula) a mě kručelo v břiše.
Po divadle byla hodinová pauza a "můj vyvolený" D. mě rentgenoval pohledem. Šli jsme do Mňam-mňam. Já si dala salámovou bagetu a byla v tom i majonéza či co.
Pak se rozdávalo vysvědčení - když přišlo na řadu moje jméno, začal mi zvonit telefon. Babička. Típla jsem to a došla si pro vysvědčení. Vysmátá.
Dali jsme mu dárek, poslechl si básničku a osvětlil nám, proč jsme nejeli na výlet. A já se tak těšila.
Vynosili jsme lavice na chodbu a já a K. jsme se šly převlíknout na záchody. Hned se mi líp chodilo.
Pak už jenom k bábině pochlubit se čtyřkou. Chtěla jsem jet v 15:30 domů, jenže mi 24 ujela před nosem. Tak jsem jela až v 17:15. Aspoň jsme pokecaly. Píďa si odjel na 10 dní do Bulharska a ani mě nevzal sebou. Zmetek.
Přijela jsem domů a vzala si Ibalgin - bolí mě hlava a břicho - to ta majonéza...
A ještě jedna šoková informace - včera večer 34 minut před půlnocí zemřel Michael Jackson. Když jsem to slyšela v rádiu, byla jsem celkem v šoku.

Dneska jsme měli ve škole akci Člověk za mimořádných událostí.
Omotávali jsme si kolem rukou obvazy, trénovali si první pomoc (už to znám nazpaměť - nejdřív na něj promluvim, popřípadě profackuju, zaklonim hlavu a začnu celou svojí vahou těla tlačit na hrudní kost) a pak jsme taky koukali na nějaký filmy. V 11:45 jsem s Verčou doslova vyběhla ze školy. MHD číslo 6 nám ujel asi o 3 minuty, 24 jsme viděly dokonce ještě stát na zastávce a tak jsme šly pěšky. Hnala mě jak koně. Když jsem běžela napřed, ona mě dohnala. Vždycky byla tak o 10 metrů napřed. Dvakrát jsme na semaforu šly na červenou, dvakrát jsme nešly po přechodu. Nakonec jsem jako uřícený kůň dorazila na terminál v 11:59. Zrovna přijelo MHD číslo 2 (u zastávky Verča řekla, že nestíháme - odjížděla z Ulricháku v 11:55) a já jí řekla, že příště radši pojedu busem než jít s ní pěšky.

To od rána vidím v televizi a až zítra ráno půjdu na autobus, uvidím to i na nástěnce cukrárny, kolem které chodim. Je to asi jediná věc, co mi trošku kazí náladu. My broken heart...


Dnes jsem viděla "Stehno". Ne jako kus nohy, ale člověka zase ze 4.BO. Večer napíšu vzkaz na rádio Černá hora, možná si to i nahraju a dám to sem ke stažení. Nebo ještě nevim.
Moje známky:
Každopádně mi spadnul obrovitánskej balvan ze srdce, když jsem viděla hlavně známku z matiky. Znamená to, že jsem se bála zbytečně, že bych dělala reparát z matiky.
EDIT: Tak jsem do rádia poslala vzkaz. Zněl asi takhle: Ahoj zahraj něco pro Honzu Kováře, který chodil na obchodku v HK se vzkazem že mi nevědomky zlomil srdce a že mu přeju všechno nej k svátku, díky nikusha. Jméno nepřečetla, prý tam nebylo. Vim, že jsem ho tam psala. Po přečtení jsem si přála, abych si spletla číslo a ten vzkaz jim tam nedorazil. Najednou jsem ho prostě nechtěla poslat. Pak jsem ještě čekala, jestli se neozve - no jistě, bude poslouchat zrovna tohle rádio a bude na to reagovat - nakonec nic...

Včera, když jsme s Verčou jela ve tři domů, jsme vymyslely plán. Že prej něco dáme panoj řidičoj - btw. říkají mu Milda - no a nakonec jsme se dohodly na čokoládě. Já měla mluvit.
Ráno jsme na ní hned vyhrkla, jestli to teda má. Čokoládu vytáhla. V Hradci jsme počkaly, až všichni vylezou z autobusu.
„Tak co, budou jedničky?“ - to mě zaskočilo a nemohla jsem mluvit:D (nevim, jestli jsme odpověděly)
Verča: „My bysme se s váma chtěly rozloučit a popřát vám hezký prázdniny.“ - při tom mu dala tu čokoládu.
„Jé děkuju. Končíte dneska?“
Já: „Ne ještě příští týden budem jezdit ale už se asi neuvidíme.“
On: „Já končím dneska!“ - poté následoval smích typu HAHAHAHA
Verča: „Tak se mějte, nashle.“
Taky jsem se rozloučila a vystoupily jsme z autobusu. Zamávaly jsme a mířily na zastávku.
Při IKT nic, při matice mě vyvolal na nějakej příklad, ztrapnil mě před třídou (ale co, mě je to jedno, už jsem zvyklá) a v tu chvíli místo toho abych ho litovala jsem ho silně nesnášela. Vůbec se mi za poslední týden vrátila taková lidumilovná nálada..
Jak Obama sestřelil mouchu

Lady Sovereign - So Human (i když tenhle styl nemám ráda, tak tenhle song mě uchvátil:))

Právě teď mám pocit, že se mi zbláznili zvířata - Kevin skoro útočí na Kennyho a do toho sem ještě chodí ta protivná mrňavá kočka. Doufám, že zítra už budou v pohodě...

Don't give up, you've got the reason to live... // to je ze songu You Get What You Give od New Radicals. Hledala jsem ho dlouho jen podle pár řádků textu z refrénu.
Na výlet se nejede, protože žena třídního je v nemocnici. Nesnášim ho, ale tohle mu nepřeju.
Dneska jsme psali čtvrtletku z matiky a z frániny. Hrůza.
Pan řidič si se mnou zase povídá. Dnešní rozhovor:
On: „Tak co dneska, jedničky?“
Já: „Asi to budou pětky.“
On: „Jéééžiš marjá.“
Linkini taky konečně "vytáhli" videoklip k New Divide.
Linkin Park – “New Divide”


Dneska když jsem vylezla ze školy, tak jsem viděla "Plachtu" - ne věc, ale člověka. Ze 4.BO. Z jeho třídy... Doufám, že ho ještě uvidím...aspoň jednou...i za cenu toho, že mi to podruhý zlomí srdce...

Dave "Phoenix" na Road to Revolution:)

12.6. - 22:06
Bohužel jsem se teď nedostala na net. Dneska jo, ale ve škole si nebudu aktualizovat blog.
V noci se mi zdálo o tom, žre jsem střílela ze vzduchovky sousedům (ke skinheadovi) do okna. Jejich horní patro bylo v úrovni tak, že jsem mohla obyvatelům střílet na nohy. Byla tam parta lidí - já, nějaký kluk s okouzlujícím úsměvem, nějaký malý prcek a pak ještě pár dětí. „Mafiány“, kteří nás chtěli zabít, tvořil Ed (ze seriálu Las Vegas Kasino) a ještě dva chlápci.
Nejprve jsem střílela (asi jako broky) z takových kulatých papírků. Jenže prcek je rozsypal. „Možná kdyby sis ji ohla pořádně tak by ti to šlo,“ řekl ten kluk s odzbrojujícím úsměvem a mluvim o zbrani. Další "municí" byl jetel (!). Měli jsme ho rozsypanej na silnici. Pak vylezl Ed a ty dvě jeho gorily a začali ho sbírat. Já na ně křičela: „Vždyť to je vojtěška! Biomasa!“ jenže oni neposlouchali. Ed řekl něco jako: „A s touhle chceš mít děti?“ a ten kluk se usmál. Pak bylo 5:16 a já se vzbudila.

Z důvodů:
1) škola a uzavírání známek
2) nechuť
3) odpojování síťového kabele
4) různé rodinné či jiné akce

V jednom sešitě mám napsanej sen, tak až budu mít čas, což bude tak příští týden, tak ho sem napíšu.

To je Tomáš z turisťáku. A teď „můj vyvolený“ Daniel. Ale na týhle fotce mu to sluší (je to ten v pruhovanym triku):

Nevim, jestli to je obrázek z toho, jak byl (možná ještě teď je) v Praze.
Víc infa tady.
EDIT: Videorozhovor
Dneska ve škole horor - z chemie jsem nešla, z češtiny jsme psali (i když mě to "naostro" známkovat nebude), pak ájina, matika, zemák a opravka z matiky. Děs.
Už příští týden jedem na výlet. Hurá.
Natočila jsem video s číčou - dám ho sem až časem, dneska se mi nechce..
EDIT:

Máme novou číču od sousedů. Abyste věděli, jak vypadá:


Jinak - GP Turecka vyhrál (jak jinak že) Button. Už mě to přestává bavit. Ferni dojel 10.
15:58
Koukám na tiskovou konferenci po GP Turecka. Sebastian hypnotizoval hlavní kameru, Jenson zuřivě ukazoval na obrazovku a Mark sedí jako by měl na zádech přivázaný prkno...// Aneb moje postřehy:D

Takže, jak to shrnout...
Co oči nevidí, to srdce bolí. A hodně.
Co se dělo v pondělí nebo úterý už nevim.
Ve středu na chemii jsme Lukáše "balili" do plastů. Na uši dostal "naušnice" ode mně - cédéčka.

Minulý týden se objevil trailer, tak ho sem dám.

Taky si sem musim dát fotky z turisťáku, odkazy už jsem vlastně dala. Ale našla jsem tam fotky toho Tomáše. Ale teď nemám čas takže jindy..
Moje nálada? No, nevim nevim. Bojim se, že když Honzu náhodou (no jistě, přijede jen tak do Hradce z Jičína nebo odkud je) potkám, tak že se mi sice nálada razantně zlepší, ale potom, co zase odjede, se vrátí zpátky pod bod mrazu jako na začátku. Strašně špatně se z toho dostává.
Zkusim se jim (říkejte mi hacker:)) nabourat na spolužáky - mám všechny jména i přezdívky. I just wanna try it.. Nějak se k tomu ale nemůžu dokopat - mám strach?// Am I afraid of it?