Dneska je tomu přesně osm let, co vyšlo druhé studiové album od Linkin Park. Meteora. Jediné, které na net neuteklo ještě před datem vydání.
Vzpomínka na to, jak jsem k Linkinům přišla, mi do mozku zalezla tak hluboko, že si ji dodneška pamatuju celkem přesně.
V té době mi bylo.. *přemýšlí* 11 let. Chápete to? Už v jedenácti jsem měla dost rozumu na to, abych začala poslouchat kapelu, která to jednoho dne někam dotáhne. Před vydáním Meteory nemuseli být Linkini zrovna mega slavný, ale poté už to šlo jako po másle.
Ale zpátky k té daleké minulosti. První song, který jsem od nich slyšela - Faint - vyšel jako singl v červnu 2003. Kdysi jsem kdesi našla údaj, že videoklip vyšel tentýž měsíc. Teoreticky bych tak dneska neměla oslavovat. Video jsem viděla u babičky. Byla sobota a dávali Eso. (Tehdy mi ještě Mareš nepřipadal za takovýho blbce jako teď.) No a bylo to.

Dalším okamžikem a zároveň zlomem, kdy se ukázalo, že to s nima myslím vážně, byla chvíle, kdy jsem vyhrála kompletní diskografii. Bez singlů, samozřejmě. Ty si časem budu muset dokoupit. Šťastná jako blecha jsem tomu nemohla uvěřit. Já a vyhrát? Ke všemu céda v hodnotě asi 3500,-? Nemohla jsem tomu uvěřit do chvíle, kdy jsem si pro výhru došla.
A byly tam. Včetně toho nejnovějšího, Minutes to Midnight. Nejlepším/nejvýraznějším songem na něm je podle mého názoru Given Up. Linkini se už v době před vydáním začali odpoutávat od své nálepky nu-metal a podle mnohých na poslední studiovce A Thousand Suns dospěli. Obě poslední alba mají podle mě svoje mouchy (Hands Held High, Robot Boy), ale zvykla jsem si. Jestli skončili s experimentováním a jedou už jenom na jistotu,
tak prosím. Po ATS a LPU 8 už se nebudu ničemu divit.

Třikrát jsem si je nechala ujet, ale počtvrté už tu stejnou chybu neudělám. V současnosti jsou na turné, při kterém zavítají několikrát do Německa nebo třeba i do Finska. Stále tak uchovávám naději, že se k nám zase po třech letech podívají. Tak snad to Rock for People jistí.

Guys,
I've been listening to you for years!
And I will.
Just like I'll love you.
'Cause you're my biggest love!

1 komentářů:

Krásný článek! Naprosto se s tebou ztotožňuju! Nejvíc mě na mém vztahu k LP fascinuje to, jak jsem se dostala od momentu, kdy jsem stejně vůbec nerozuměla textu (někdy v deseti), až k momentu, kdy jejich hudbu miluju jako celek. A taky doufám, že už je nepropásnu, i když na jejich oficiálních stránkách není zatím po koncertu v Česku ani památky :(
Mimochodem, jako první jsem od nich slyšela Somewhere I Belong :)