Čtvrtek 28.5. 11:58
Sedim ve škole a poslouchám Coldplay.
V hlavě mi to vře.
Už ho neuvidím...
Ve třídě mají ale na nástěnce nějaký věci, takže se ještě vrátí. Nebo ne?
Na konci června se jde do divadla a taky bude sportovní den. Jedinečná šance znovu ho aspoň zahlídnout. (Ale co když to pak bude ještě horší než teď??)
I had to find you, tell you I need you...
That song makes me cry, my heart is broken, it hurts...

18:27

Na těláku nic moc – hrály jsme florbal, já dala gól, párkrát jsem někoho sekla do nohy a jednou jsem do nohy dostala já. Pořádně. Nemyslela jsem na H., takže jsem to brala jako odreagování a v hlavě jsem neměla temno. Čisto. Pak byla na řadě přehazka – to už jsme prohrály a musely jsme uklízet. Ale co, jsme na to zvyklí...

Pátek 29.05.2009

Něco jsem si uvědomila – v Hradci se mi (prozatím, třeba to časem přejde) nelíbí. Je to tam moc depresivní. Když ráno jedu MHD, když pak jdu do školy, když jsem ve škole...Vždycky utíkám z Hradce. Taky pro mě ani dneska nebylo moc těžký nemyslet na H. Za to mohlo počasí – chvíli svítilo slunce, pak se zatáhlo, za chvíli se protrhla mračna a zase poté svítilo slunce. Teď u nás začíná být černo...

Už neuvidim Honzu...
Propadám z fyziky...
Ve třídě začínám mít konflikty s holkama, ale to je tím, že jsme byli na tom turisťáku a pak na exkurzi...
Neuvidim Honzu...
Neuvidim Honzu...
Sere mě škola...
Sere mě život...
A právě teď poslouchám The Scientist. This song makes me cry...
Neuvidim Honzu...
Kdo není blbej, pochopí...

Takže hezky od neděle, už ani nevím, kde jsem skončila. Jestli příjezdem z turisťáku..
No, v neděli jsem jela s V. busem, pak jsme čekali na nádraží a pak už 3,5 hodinová cesta vlakem. V Rokycanech na hvězdárně to bylo skvělý - nebo aspoň mě to bavilo. Už taky vim, jak se jmenuje ten ocas co za mnou chodil na lyžáku - D. K. Ještě jednou přijde a uslyší hořkou ironii na téma Biolit. Jenže tady je celkem problém - mě se to docela líbí. Jenže co je moc to je moc. Na hvězdárně stál vedle mě a nejdřív do mě šťouchal, potom mi dal ruku přes ramena a když jsem se do ní opřela a řekla, ať ji dá pryč, zakvílel: „Tak mě pusť!“ No tak jsem ho pustila. V pondělí ráno mě pořád zdravil, já ho dokonale ignorovala. Na nádraží v Plzni: „Nechceš pomoct?“ Já na to: „Ne, poradím si sama,“ a on: „Tak fajn,“ a to byl konec debaty. Ve vlaku jsem seděla už v kupéčku a on šel na záchod. Tady "zafungoval" cit. Vstala jsem a šla k oknu. Nasadila si sluchátka a on pak přišel. „Ahoj,“ řekl a já se lekla. „Ježiši,“ zvolala jsem. „Co posloucháš?“ optal se. „Nevim,“ řekla jsem a skoro jsem odsekla. Odešel. V Plzni to bylo taky dobrý - byli jsme v tom pivovaru. Jen to pivo, co tam načepovali přímo ze sudu bylo hnusný. Fuj.
Třídní to zabalí po tomhle školním roce na obchodce. Je paradox, že přejde jenom na druhou stranu - na gympl J.K. Tyla. Když jsem nad tím tak uvažovala tak mi to ani moc nevadí. I když mi ten dryl asi bude chybět. Síla zvyku...
Za chvíli se má přihnat bouřka, takže uvidíme, jak to dopadne...
Teď jsem koukala na fotky z turisťáku a z pivovaru - neřekla bych, že se mi po turisťáku bude stýskat - ale když jsem viděla ty fotky...
Turisťák 1. část, turisťák 2. část, pivovar 1. část, pivovar 2. část
H. už asi neuvidím:( Dneska mi I. řekla, co by tady jako dělali, když už odmaturovali. Docela mi to zkazilo náladu..
Ve škole někdo rozbil automat na PET lahve (Cola, Bonaqua..) a když se zmáčklo tlačítko, tak vypadla láhev i bez zaplacení. O velké přestávce už byl automat určitě prázdnej...:)

Když jsem seděla ve veřejný knihovně a studovala Portugalsko, četla jsem knížky i o jiných zemích.
Portugalsko

„NOS OSSOS, QUE AQUI ESTAMOS, PELOS VOSSOS ESPERAMOS“ --- „Naše kosti zde čekají na vaše kosti“
Island
„Island provokuje při cestování k novému myšlení: přenocování v neobvyklých táborech, fantasticky čerstvé potraviny na talíři, nepopsatelné zážitky při sportu a dalších aktivitách.“
Jak prosím? _ Ha?
Na shledanou _ Bless
Finsko
Kyllä _ Ano
Ei _ Ne
Ole Nyvä _ Nemáte zač
Mitä Kuuluu? _ Jak se vám daří?
Kiitos Nyvää. _ Děkuji, dobře.
Ehkä _ Možná
Minun nimeni on... _ Jmenuji se....
En ymmärrä _ Nerozumím
Kanada
Nový Zéland

Na stránkách musicserveru se objevila informace, že Muse už pojmenovali svoje nový album a že vyjde v září. Jej, to bude radost, v červnu Placebo v září Muse:)

Zřejmě mám zánět střeního ucha - tentokrát ale asi toho levýho - takže toho, co je trošku nahluchlý. Zítra máme odjíždět na exkurzi do Rokycan a Plzně, netušim, jak to dopadne. Ani nevim, kdy se dostanu do HK. Nevim nic!

V pondělí vydali LP novej singl - New Divide. Protože jsem byla na turisťáku, nemohla jsem si ho stáhnout. Takže dnes...



New Divide - Linkin Park

Pondělí
Píďa mě přivezl ke škole, H. jsem náhodou nepotkala a cesta netrvala tak dlouho, jak jsem očekávala. Taky jsem měla obavy z toho všeho. Přijeli jsme (naše třída sídlila v dolním táboře, takže jsme měli blízko sprchy i jídelnu), vybalili si, šli na oběd, šli na vycházku a navečer na loďky. Myslela jsem, že to bude moje smrt, ale bavilo mě to. Omyl.
Úterý
Od rána pršelo. Celé dopoledne lilo doslova jako z konve a já litovala, že nemám holínky. Ve dvanáct přestalo pršet, došli jsme si na oběd a začalo to znova. Před druhou hodinou přestalo a my se mohli těšit na odpolední program - gaučink.
Středa
Střelba ze vzduchovky. Z pěti ran jsem toho malinkatýho panáčka "nesložila" ani jednou. Jen jsem se trefovala do tý krabice. Znovu loďky, tentokrát už jsme jeli dál a bavilo mě to stejně jako v pondělí.
Čtvrtek
Celodenní výlet na tvrz Bouda. Údajně to bylo 15 km tam, ale později jsem se dozvěděla, že to bylo dohromady asi jen 18 km. Do kopce se prý šlo 13 km - prostě jeden velkej nekončící kopec. Šíleně mě bolely nohy (a ještě teď taky) a navíc mám puchýře na nohách. Ale jako pevnost pěkná. Uvnitř teplota asi 8 stupňů - takže takový ochlazení. Měli tam hezký granáty - jeden vážil 289 kg - to by se házelo...
V devět hodin jsem šla spát, vzbudila se ve dvanáct večer a před chatkou nám trůnil inštruktor Kuba s pár lidma ze třídy. Povídali si asi do 02:15. Debata to byla pěkná - na "slovo přišel" i třídní - „Připadá mi trochu arogantní,“ řekl Kuba. „Trochu?? To teda hodně!“ odvětila jsem a I. se potichu smála. A já pak nemohla spát.
Pátek
Žádná rozcvička, žádný budíček, mohla jsem vyspávat dlouho ale nakonec jsem v 7:05 vstala a šla na snídani. Pak rychlý úklid, zabalení věcí a jelo se. Při cestě autobusem mi zalehly uši a nezlepšilo se to ani teď. Pan doktor ušní bude mít jistě radost...

Jelo docela hodně instruktorů - z toho jeden bývalej žák. Na obchodce nosil takový metalový oblečení, ale když jsem ho viděla hrát na kytaru, řekla jsem si, že to snad ani není možný. V lanovým centru taky byl jeden hezkej instruktor. Od K. vím, že se jmenuje T. Malej, roztomilej.

Tohle je pohled do pokoje a ven z okna.




Včera večer (u nás dneska brzo ráno) se v Americe vysílaly poslední dva díly PB. Včera jsem si udělala čas a shlídla díl 4x20. Dneska jsem si dala zbylé dva. A teda jako - lehká deprese. Nevím, jestli tady mám zveřejnit konec - ale co, na konci (zhruba posledních 10 minut) je to, jak se ta jejich group má - Alex, Sucre, Linc, T-Bag a Sára. Sejdou se na hřbitově a dají tam Michaelovi kytku - teda spíš Michael junior mu jí tam dá. Pak to končí. Ukápla slza:(
Našla jsem dost dobrou fotku:

Před chvílí jsem dokoukala Prison Break - díl 4x20. To je neuvěřitelně krutý! Michael se musí rozhodnout, jestli během pěti hodin zachrání postřelenýho Linca nebo těhotnou Sáru. Já bych si asi skočila z mostu i s Scyllou...
Bolí mě žaludek. Celej den jsem prakticky hladověla a pak přijdu domů a udělám si mastný jídlo. Nejsem normální..
V pondělí odjíždíme na ten turisťák.
Dneska na IKT jsme dělali v powerpointu autíčka, co jedou přes celou stránku atd. Nejdřív jsme namalovali obdélník jako "trup", pak 2 kolečka jako kola a mělo se to celý najednou pohybovat. (Mělo se to seskupit.) Káťa (je jedno která:)) to neseskupila a nejdřív jí ujel obdélník, pak jedno kolo, druhý kolo a takhle celý auto. Všichni se váleli smíchy a mě z toho začala bolet hlava.
Taky musim upozornit na třídní web. Naši pilní spolužáci tam dali videa z prváku. Tady jsou a postupně budou příbývat.

Prozatím. Máme spočítat a nakreslit 40 příkladů na sinus atd.
Objevila jsem novou britskou kapelu - The Subways. Jsou vážně dobrý. Už asi hodinu mi tu hraje Shake! Shake! a nemůžu se jí nějak nabažit.
No nic, jdu teda počítat...

Něco v tom smyslu mi dneska na zastávce řekla I. „Seš úplně bílá,“ naznačila. Já na ní hodila takovej obličej, který měl vyjadřovat něco jako: Teda díky, že jsi mi řekla něco, co už vím! Ale popořádku...
Ráno to bylo v pohodě. V autobusu jsem si četla Kinga. Na terminálu jsem si koupila dvě kytičky (jak se kupují a výtěžek jde na léčbu proti rakovině). Asi 10 minut před hodinou to začalo. Učitelka přišla do třídy a řekla: „Takže, je 8.01, vybírat budeme v 8.23.“ Při písemce mi to vůbec nemyslelo a ze všeho nejdůležitější, chtělo se mi spát. Říkala jsem si, jaký peklo mě dneska čeká, že nemám nárok na přežití. Lilo ze mě jako z konve a tak jsem se rozhodla, že to po fyzice zabalim. Šla jsem do kabinetu to oznámit, že mi je špatně, že pojedu domů. „Vy dneska z něčeho píšete?“ zeptal se s úsměvem na tváři třídní. „Ne, to ne,“ v klidu jsem odpověděla. Je to celkem paradox, že jedinou písemku, kterou jsme měli psát, jsem psala a naprosto ji zvorala.
V deset jsem dorazila domů, v jedenáct mě uspal Brufen, co mi dala I. a vzbudil mě až dupot mojí sestry v jednu. Dneska než usnu tak budou čtyři ráno...

Why have you chosen the place, I mean HK, to live and to work?
:-D...All my live I wanted to work and live in Europe, for a time and I've been lucky that I found a job that I love, at school that I love, with students that I love.
Can you compare the Czech education system with the American system?
Not really. 'Cause it has been 20 years since I went to school and that is a really long time ago and that is my only experience with the American system. But I'll say that it seems to me that Czech students are much better as students than American students were so I think that American students are worse which makes Czech students to me some of the best students in the world, I'm not lying!
Why are you so sure about that?
I have taught in Japan and in France and in Italy so I can compare Czech students.

Tak tady na týhle fotce je scéna z filmu Dirty Dancing 2: Havana nights. Proč jsem ji sem dala? Protože ty šaty jsou naprosto boží!

















Kristen Stewart - jedna z (teď) hodně oblíbených hereček:)

Neděle 10.5.2009
Odpoledne jsem koukala na formule. Jelo se ve Španělsku. Button vyhrál, Ferni dojel 5. po tom, co předjel Massu, který musel jet pomalu kvůli tomu, že měl málo benzínu. Hned v první zatáčce se hezky rozsekal Trulli. Ve vzduchu lítaly kola.
Rusáci se opět stali mistry světa v ledním hokeji. Kanada druhá, Švédi třetí. My v nedohlednu.
Pondělí 11.5.2009
Ráno lilo doslova jako z konve. Byla jsem přinucena vzít si deštník. Během cesty jsem si zuřivě hlídala hlavu, aby nezmokla. Jednak kvůli tomu, že jsem ji měla nalakovanou, ale taky kvůli tomu, že by pak ze mě tekly růžový potůčky.Nastupovala jsem, hledala volný místo a Klára (Verči kámoška) se na mě celou dobu dívala. Za nima seděl ten pěknej s handicapem. Jeho výraz je složitý popsat. Úsměv? Skrytý úsměv? Každopádně tam byl náznak.
Ve škole jsem měla chuť už vraždit za to, když někdo řekl: „Jé, ty máš na hlavě červenou!“ Ne nemám, je to (měla to být) bláznivá fialová.
Honzu jsem neviděla a ani neuvidim. Mají svaťák, příští týden je ústní maturita. A to my jedeme na turisťák.
Též jsem byla v knihovně a půjčila si Stephena Kinga – Černý dům. Už se těšim:)
To jsou pojmy, co jsme měli umět. Dneska jsem se při PEKu lehce nudila a vymyslela takovou "parodii":) btw. kdyby někdo nevěděl, je to to, co je tučně napsaný:)

7.5.2009
Poslední zvonění
„Á, poslední zvonění, to abych si vzala nějaký drobný,“ uvědomila jsem si, když jsem se dívala na změny rozvrhu. Těch drobáků bych ale musela mít tuny!
Jen co jsem vylezla z autobusu na Ulricháku, hned se ke mně přihnaly nějaký holky a vyžebraly po mně peníze. Než jsem dorazila do školy, potkala jsem další dvě osoby, kterým se to taky povedlo.Po první hodině jsem musela jít do bufetu rozměnit desetikorunu. „No to vám asi nerozměním, protože jste od rána už několikátá,“ vyslechla si nějaká holka v bufetu, co chtěla rozměnit. Cestou zpátky jsem potkaly další lidi, co dostalo pár drobných. Nechtěla jsem smrdět ani voňavkou, ani octem, takže jsem radši zaplatila.Druhou hodinu při občance k nám zavítaly postupně 2 třídy – 4.BO a 4.AO. Na béčko jsem se těšila a když jsem uviděla Honzu v modrákách a s barevnou píšťalkou v puse, málem jsem vybouchla smíchy. Ale udržela jsem se ještě. Brala jsem si sebou tolik drobných v takový hodnotě, že jsem to radši ani nepočítala! A zbyly mi čtyři koruny.

Včera jsem v noci spala skoro 12 hodin, pak ještě skoro 3 odpoledne - večer jsem usnula až někdy ve tři ráno a během toho, co jsem měla v uších sluchátka jsem oknem pozorovala blesky. Vzbudila jsem se v 5.31 a už neusnula.
Dneska dopoledne jsem byla u kadeřnice u mámy v práci. Měla jsem mít na hlavě bláznivou fialovou, místo toho mám obarvenou skoro celou hlavu a barva se blíží k tmavě růžový. Ale líbí se mi to.





Tak tohle je trailer na Transformers 2. A LP usilovně makají na songu, který tam nejspíš od 0:16 do 0:34 zní. Vypadá to naprosto luxusně!

Když něčeho chci dosáhnout nebo když něco hledám, vždycky si najdu nějakej způsob, jak to dostat.
Honzův podpis jsem ani nemusela fotit, našla jsem 3 jiný:







No je to vážně umělecký podpis!:D
Dneska jsem ho neviděla..:(

Pondělí 4.5.2009
Začnu ránem. „Dobrý den, týdenní studentská Hradec,“ oznámila jsem řidičovi v autobusu. Věděla jsem, že to nebude jen tak, protože jel „ten vtipnej řidič“. „To budeš celý týden pracovat?“ optal se. „To nééé,“ prohlásila jsem. Jinak nic nového se nedělo. Na matice taky klid, před zemákem jsem viděla Honzu (začínám si myslet, že nemám šanci – je načase si to přiznat). Spěchala jsem a jela ve dvě domů. Naproti mně přes uličku seděl ten další zajímavej. S handicapem. Zatímco já se bavila nad tím, co řekl Kevin do rozhovoru do školního časopisu, on se díval na druhou stranu. Před zástavkou, kde vystupuju jsem se smála do zrcátka řidičovi. „No no no,“ řekl se smíchem. Tak jsem se tam postavila a čekala, co se ještě dozvím. „Tos tam spala a přemejšlela, ne?“ zeptal se. „Néé,“ odvětila jsem. „Vůbec,“ prohlásil se smíchem. Pak už jsem vystoupila a šla směr knihovna. Za ty dva roky na střední jsem už zapomněla, jak krásně je v parku. Taková zeleň! Nádhera. Jediný, co to tak trochu kazilo bylo to, že na trávníku, přes který můj ročník chodil do jídelny, je vyšlapaná cesta. Po trávě tam není ani vidu:)
Dneska, čili v úterý, jsem ho ráno viděla. Pomalu se ve mně začíná vytvářet deprese. Ty Kevinovy otázky sem časem napíšu - teď se ale musím jít věnovat chemii...