Life sucks

Zdálo se mi o Honzovi. S Verčou jsme stály na nějaký imaginární zastávce, která ani neexistuje, a kolem nás v kruhu stály lidi. Zřejmě to byli další imaginární čtvrťáci, protože tam byl i Honza. Verča si mě odtáhla stranou a něco mi říkala. Něco jako její názor na něco. Myslim. Vrátily jsme se zpátky do kolečka a Honza pak odcházel tak, že se mi koukal do očí a přitom šel dál. Víc už nevim. Pak vím, že jsem nastupovala do autobusu číslo 28 na další imaginární zastávce. Šla jsem směrem doprostřed, k tomu "ohybu". Seděla tam nějaká paní a chtěla, abych si sedla. Já odmítla. Pak zmizela.
Zahlídla jsem ho, když šel na tělák. Pak na terminálu, když jim pozdě přijel bus. Ale ten pohled, jakej jsem viděla, když odjížděl! Tak rozněžnělej (tímhle tvarem si nejsem jistá). Krásný skleněný oči, prostě úžasný. Fotku s podpisem nemám, úplně jsem na to zapomněla.
Třídní dneska slavil narozky. Dostal od nás dort a na něm bylo 30 nesfouknutelných svíček. Po chvíli si začal stěžovat, že to nesfoukne. Vymyslel to ale tak, že si namočil hadr, svíčky z dortu vytahal a zabalil je do toho hadru. A já se u toho tlemila jako malá...

Ne naše, samozřejmě.


4.BO OAHK maturitní video from nicole on Vimeo.

Původně jsem to nechtěla zveřejňovat, ale měním názor. Co kdyby:)

Andy:)

Playlist bude během pár dní a bude obsahovat songy z jejich prvního stejnojmenného alba.

To bylo napsáno na lavici v třídě nějakých prváků. A je to pravda.
Honza nebyl spatřen. Mnou. Ani ráno, ani ve škole.
Na skle u kabinetu vysel papír pro čtvrťáky s nějakýma úkolama. A tam bylo napsáno: Kovář. Zbystřela jsem a koukala na ten jeho podpis. Důkaz bude. Snad. Plánuju to na čtvrtek...
Teď jsem hledala v záznamech, kam jsem hodila odkaz na to jejich maturitní video a nemůžu ho najít. Ani na spolužákách, kde bylo poprvé uveřejněno není. No tak to už jsem cvok? A jak to, že ho mám teda stáhlý?
Jinak se nic zajímavýho asi nedělo.

Ashley Green a Jackson Rathbone. Sluší jim to:)

Zase to ti kluci ušatý rozjeli ve velkym stylu. Jen tak dál!
Spatřila jsem ho a došlo mi, že jsem asi fakt zamilovaná. Ale co to jako je?
Zubařka poznala, že jsem nenosila rovnátka. Od včera jsem si připravovala řeč. Ale nic jsem neřekla.
Vybil se mi telefon a nebere mi PIN. Takže mám asi nějakej jinej jenomže já nemůžu najít ty papíry od určitý telefonní společnosti. Super. Ještě si bloknu telefon...
Kecy na chatu: (na téma Prison Break)

Tak protože je v plném proudu MS v hokeji, a koná se ve Švýcarsku, tak se tam podíváme.
1. Lady GaGa - Poker Face
2. Flo Rida feat. Kesha - Right Round
3. Milow - Ayo Technology
4. Kät - Kei Luscht zum Ga

V hokeji jsme totálně převálcovali Dány. 4 góly v přesilovkách. Jen ať nám to tak vydrží.
Jenson Button vyhrál GP Bahrajnu. Druhej dojel Vettel.
Jinak se ani nic zajímavýho nedělo. Na ten pochod jsem nešla. A dneska Kristýnka celej den seděla u počítače. Díky ní nám možná spadne room. Super..

úterý 21.4.2009
Jako v pohádce a puberťák!
Dneska jsem si připadala ráno tak úžasně. Málem jsme nestihly s Verčou 11, naštěstí ale stihly. Stál tam Honza. Nevim, kam se díval. Vystoupil z autobusu a začal se otáčet. Dělá to tak skoro vždycky. Pak jsme ho s Verčou zase „předběhly“ a on se někde ztratil za náma. Vcházela jsem do školy a ohlídla se, jestli někdo nejde. A šel. On. Tak jsem mu podržela dveře a on ze sebe vymáčknul „Díky.“ Já ale zareagovala ZASE naprosto nevhodně. Žádnej úsměv, žádná odpověď, prostě nic. Právě jsem zakopala takovou šanci...Na internetu: asi 15 minut.
středa 22.4.2009
Vyšlo ano!
Ráno jsme zase přijeli skoro pozdě. Stál tam, tak jsme se tam tak před něj postavily, když zrovna jela 15. „Pojedem 15?“ ptala jsem se Verči. „Ne, pojedem 11,“ odpověděla. Jenže já věděla, že on pojede 15, takže jsem se rychle rozhodla. „Tak si jeď 11, já jedu 15,“ řekla jsem a už nastupovala do 15. Stála jsem vzadu hned u dveří a Verča na mě ještě mávala, abych vylezla a jela s ní. Zamávala jsem jí. „Uvidíme se za pět minut,“ řekla jsem s mírnou ironií. Tak jsem pak na Ulricháku čekala, než vystoupí. Honza mezitím odcházel směr škola a já doufala, že ho ještě uvidim, až bude čekat před třídama v prvním patře, protože okolo chodíme. Nebyl tam. Pak odpoledne, když jsem šla do šatny a pak, když jsem se vracela tam byl. Zřejmě se smál nějakýmu tématu, co tam čtvrťáci probírali, ale podíval se na mě. Prostě nemám slov.
Já jsem asi vážně zamilovaná. Odpoledne jsem umývala jablko do školy a vykrucovala jsem šťopku. Naučily mě to holky na základce, náhodně mě napadla otázka: Miluje mě? a vyšlo ano. Jenže to jsou jenom dětské povídačky... Na internetu: asi 10 minut.
čtvrtek 23.4.2009
Sakra!
Měla jsem mít řečnický cvičení. A taky že měla. Nakonec za 3+. Na těláku jsme běhaly stovku. Ještě dneska mě bolí celý tělo. Ráno jsem Honzu neviděla, protože nám odpadla první hodina. A zelený kecky taky nemám. Půjdu si koupit asi vínový nebo takový jiný zelený. Domů jsme dorazily až o půl devátý a ani jsem se nestihla pořádně podívat na matiku. Na internetu jsem vůbec nebyla!
pátek 24.4.2009
Tak to jsem zvědavá...
Psali jsme z tý matiky a nevim, jak to dopadne. Docela se obávám. Viděla jsem ho jen letmo, ale to nevadí. Aspoň něco. Zítra jsem měla jít na pochod, jenže jsem tak unavená, že jsem to odvolala. To radši budu spát 12 hodin. Na internetu: cca 2 hodiny.

Šílenej týden. K tomu jsem se ještě rozhodla, že pojedu na školní výlet do Zlína. No super. Už není cesty zpátky...

První podstatnou informací je to, že H. jsem neviděla. Ale viděla jsem toho druhýho, s handicapem. Ráno jsem lezla do autobusu a on se tam snad tlemil. Pan řidič si ze mě zase střílel, tentokrát mi odmítnul vydat kovovou pádesátikorunu do ruky, když jsem se na něj podívala, usmíval se. I. mě ve škole přemlouvala, abych nejela ve dvě domů, že mi bude vyprávět jak se měla v Anglii. K. prý válel sudy. No, příští rok pojedu. Snad.
Tak jsem se teda rozhodla, že pojedu až ve čtvrt na tři. Jeli jsem 17 a málem cestou najeli na náklaďák, který měl na "korbě" plynový láhve. Řidič autobuse zablokoval cestu tomu druhýmu, vylezl ven z autobusu a začal na něj křičet: „Jseš normální? Jseš ty normální? Já tam mám 50 lidí!“ a ukazoval si přitom na čelo, jako že je blbej. Už jsem mohla být po smrti. Nakonec jsem jela ve dvě. „Už jsem ti málem ujel,“ dělal si ze mě legraci zase pan řidič.

Nemůžu být s ní v jedný místnosti. To nefunguje a mě přepadává neuvěřitelnej vztek. Tak jsem se vydala na balkon. Seděla jsem tam a četla Paní Bovaryovou. Opruzovala mě tam nějaká včela, tak jsem jí praštila sešitem matiky. A pak jí vítr zfouknul dolů ze stolu. Poté jsem toho samozřejmě litovala.
Chytla jsem náladu "nechci-s-nikym-mluvit". Zase. Po jaký době ale?
Zlost ze mě opadla až v době, kdy moje sestra zmalovaná jak bárbína a navoněná jak nějakej tchoř opustila pokoj směr vlakové nádraží.
Ještě že mi jakštakš Muse a jejich záznam z Wembley zvedaj náladu...

Možná, že moje nálada klesla za několik posledních hodin hluboko pod bod mrazu.
Takže jednoduše - Honzu jsem neviděla, na IKT jsme si hodinu mohli dělat to, co jsme chtěli a na matice jsem znova nebyla vyvolána. Jaký štěstí.
Zoufale už toužím jít spát, jenže aspoň do půl osmý musím vydržet, abych se někdy ve čtyři ráno neprobudila. I když to je stále možný.

Začnu od středy.
Ráno jsme jako každej den přejížděli koleje u kruháku. V dálce jsem viděla autobus ČSAD Semily a hned mi to docvaklo. „Moje láska jede,“ vypálil mozek. Jenže na terminálu nebyl, a MHD s náma taky nejel. Myslim, že nestál ani před mojí poslední hodinou před třídou. Nekoukala jsem se. Prakticky celej den jsem myslela na to, co vyplodil můj mozek. Neuvěřitelný. Po škole jsem jela k bábině, odtamtud s tetou Radkou, babičkou a Bettynou k veterináři a pak zas k bábině, odkud mě tetka odvezla ke škole. Před třídou jsem si sedla na lavičku a poslouchala třídního, kterej byl slyšet i přes zavřený dveře. Ale nerozumněla jsem mu. Známky nemám nejhorší, průměr 3.1 z matiky mě dost zaskočil, nejhorší mám chemii (4.3 přitom ale na bakalářích bylo 3.75) a fyziku, kde mám čistou čtyřku. Tatík mě vidí na právech (na to ať zapomene, je tam moc lidí) a mámě jsem se nepřímo zmínila o tom, že bych ráda jela do Británie. Prej příští rok. Možná.
Dneska ráno jsme zase přijeli trošku dýl a zase jsem viděla autobus firmy ČSAD Semily. A bliklo mi to hlavou. Ale mozek už znova nějak vážně nereagoval. Tak fajn. Stál tam. V kvádru, který měl schovaný pod bundou. Asi bych začala slintat, vážně že jo. Podezřele se přibližoval směrem ke mně (resp. k nám - ke mně a k Verče). V autobusu seděl tak, že jsem na něj neviděla a pak, když vylézal ven se otočil a já ho opět naprosto dokonale ignorovala a nedívala se na něj. Pak se zase ztratil někde za náma. No a už jsem ho neviděla, protože maturoval a končil dřív. Taky jsme dneska měli supla - matiku. A vytáhnul mě. Naštěstí jsem se učila a mám 100%. Hodnota známky je ale asi jenom 3. Víc pochybuju.
Články dne: Už asi nebudou. Nestíhám ani hitparády, o víkendu se pokusim se zas podívat do světových hitparád:)

Ráno jsme přijeli trošku dýl na terminál. Ale to je jedno. Byl tam. Vytáhla jsem si klíče z batohu a šla blíž. Přijela 15, on se po ní ohlídnul a zamířil k nejzadnějším dveřím. Můj mozek nepobíral. Jedinou věc, kterou jsem byla schopna udělat, bylo to, že jsem nastoupila taky. Prostředníma dveřma. Pak jsem ho viděla když jsem scházela schody. No, spíš neviděla, nekoukám po lidech co jdou nahoru. Jenže jsem se potom otočila a letmo ho zahlídla:)
Ve škole nuda. Nic novýho.

Jednou mě trklo, že bych si koupila zelený kecky a zelený triko. Po keckách jsem zapátrala.
Tak tyhle jsou naprosto vymazlený!

Co se týče provokace, tak na chatu jsou vážně snad jenom tupci. V místnosti Tokio Hotel jsem nazvala jeden z jejich hitů Bílá orchidej a v room My Chemical Romance jsem jejich album přejmenovala na The White Parade. A ani za jedno mě nevyhodili.
Andulka nám umřela. V pátek myslim. Chudák, nemám si teď s kym povídat. Jenom už s čičinou a s klukama..

Ve čtvrtek jsme byly s Terezkou v Hypernově a já zjistila, že tam mají úplně dokonalý kecky (zelený, vínový, oranžový a bílý), jenže asi ne v mojí velikosti.
V pátek navečer jsme šly i s Kristýnou škubat zlatej déšť ke kostelíku. Chovaly se jako malé děti - já taky:) Pak jsme jely ke starýmu koupališti, jenže otevírací dobu tam mají jenom v květnu a červnu. Tak jsme jely na hřiště a tam se houpaly jako malé děti. Kristýnu trklo, že bychom si mohly sjet kopec u stadionu. Neprotestovala jsem. Je sranda jet takovou rychlostí dolů! Takže jsme si třikrát vyšláply nedaleký kopec, pak najely ještě kousek nahoru, abychom měly dostačující rychlost a šláply na to. Jeden kluk, co šel dolů, nezaregistroval nic podezřelýho, když se pak ale otočil a uviděl Kristýnu řítící se dolů, dostal zřejmý šok. Málem vyskočil metr nahoru. Chudák. Ale já se tomu doteď tlemim:D

Tak na týhle pozici jsem byla myslim ve čtvrtek. Teď už to asi neplatí.

Naše room. Ustálená:)


V Hypernově měli zajímavýho papouška:)

Co napsat? Nuže, měla jsem 58% ze čtvrtletky, takže za tři.
Honza maturoval, ani jednou jsem ho neviděla. Utěšovala jsem se slovy, že ho třeba zítra ráno potkám, jenže nepotkám, protože jsou prázdniny. A v úterý ho nejspíš taky nepotkám, protože nevim jak to udělám s bábinou. Moc se mi tam nechce.
Včera se nám ("kolektivu LP") konečně podařilo ustálit room Linkin Park na Lidech. Těch nervů, co to stálo! Jeden ženatej admin (zřejmě i s dítětem) hledal milenku, druhá byla v místnosti Holka s holkou (tý jsem to natřela, nevydržela jsem to a napsala jí, že si sem admini chodí jako na posvícení). Co dělali další radši nechci vědět.

Našla jsem krásný obrázky ještěrek obecných:

Ve škole jsem málem usnula.
Ještě ráno ale jsem viděla toho fešnýho kluka (no tak fajn, jméno řeknu, Honza), na stanoviště přišel zleva, pak během chvíle přešel předemnou a postavil se vedle Verči. Těsně. Nevim, jestli se díval. Možná. Každopádně zítra maturuje z angliny, takže ho asi nepotkám.
Mini Cooper jsem neviděla. Po tom, co jsme na chatu včera s Panem X plánovali jeho společnou krádež, ho dnes budu muset zklamat.
Přišla jsem domů, otevřela vchodový dveře a podivila se, že je andulák podezřele zticha. Podařilo se mu ulítnout z klece, takže jsem já letěla zavřít dveře. Pak jsem poslouchala, kde je. Za skříní se ozýval zvuk, jakoby tam škrábala myš. Vzala jsem si baterku a posvítila si za skříň. No a byl tam. Jenže jak ho dostat ven? Volala jsem na něj slovy pipino, poď ven, no a on šel po hlase a za světlem. Během pěti minut byl venku. Poté se ale odmítal nechat chytit utěrkou. „Já tě tady nebudu nahánět!“ křičela jsem v obýváku a běhala z jedný strany na druhou. Musim se přiznat, že jsem použila dost nevybíravý způsoby na to, abych ho do tý utěrky prostě dostala. Jakmile byl na zemi, hodila jsem na něj tu utěrku, vzala ho do ruky (kde se mě marně snažil klovnout) a strčila do klece. Nevím, jak dlouho byl na výletě, ale měl hlad a žízeň. Výletník jeden...

Dneska jsme tam byli. Bohužel jsme nemohli nic natáčet nebo fotit, takže nic nebude. Maximálně tak video z youtubu:)
Nejdřív nám pustili film, jak to celý začalo a pak jsme jeli elektrickym vláčkem po areálu. Jen do lakovny a svářovny (tam jsme byli chvilku) nás nepustili. Dostali jsme žlutou helmu, brýle, sluchátka s vysílačkou a šli jsme. Jako ale paráda! Nad náma "se vezly" díly a všude to tam bylo takový propletený, všude se něco pohybovalo. Ty roboty bych chtěla mít doma - by za mě vyprali, vyžehlili, uvařili, uklidili...

Na cestě domů z Kolína do Pardubic jsme jeli celkem narvanym vlakem z Varšavy do Olomouce (nebo Brna, teď nevim jistě), číslo 115. Přisedla jsem si k nějaký starší paní, která si četla knížku. Když přišel průvodčí a ptal se mě na lístek, řekla jsem: „Nás je tady víc, jsme na výletě.“ Zřejmě pochopil. Jenže pak: „Jo tak na výletě...Ve vlaku...A já jsem tady v práci.“ Jen jsem hodila úsměv. Pak jsem viděla třídního, jak mu podává jízdenku. Když odcházel zase zpátky, řekl na Martinu: „No a ty patříš kam?“ A ona: „No vždyť tady učitel byl.“ A on: „ Jo to byl ten mužskej?“ A ona: „No to byl on“ Poté máchnul rukou a odešel se slovy: „Tohle už vážně není k smíchu.“ Směrem naproti mně seděl takovej hezkej kluk. Tmavý (skoro nebo úplně černý) kudrnatý vlasy, brýle, černej kabát (na ramenou takový ty ty, co nosej vojáci a maj na tom hodnosti), batoh u nohou a boty takový normální. Koukal po mně, já po něm, a i když jsem se na něj nedívala, věděla jsem, že on se dívá. V Pardubicích jsme přestupovali, takže jsem vstala, zřejmě se na mě díval, jenže já mu nevěnovala ani jeden pohled (SRABE!!!). Najít ho by znamenalo najít jehlu v kupce sena.

Ve čtvrtek, pátek a i dneska je venku teplota okolo 20-ti stupňů. FUJ!
Další zajímavou událostí byl rozhovor s Panem X.
(Tohle už je staršího data)
Já: proč ty vykřičníky?:-D
On: proč ten otazník?:-D
Já: proč ta blbá otázka?:-D
On: proč ta ještě blbější otázka?:-D
Já: proč odpovídáš na otázku otázkou?:-D
On: proč to děláš ty?:-D
Já: protože sem se s tim narodila?:-D
On: došli mi vtipný odpovědi:-D ééé...teda otázky:-D

Já: hej za chvíli budou dávat sport:-D
On: jakej?:-D konečně naděje,že vypadnu od kompu,co?:-D
Já: no na nově:-D
On: jo tohle... kde říkaj tejden starý informace:-D
Já: např.?:-D
On: potvoro:-D moc dobře víš,že na to nemám odpověď:-D
Já: dostala sem tě :-P:-D
On: ne,nepodepsal jsem darovací listinu:-P:-D

Já: hm já mám občanku:-D
On: hm a já mám syfilis:-D
Já: hm a já sem trpaslík:-D
On: hm a já jsem debil:-D
Já: hm a to mě nezajímá:-D
On: bez komentáře:-D

On: nemám problémy být sám,vyhovuje mi to;-)
Já: no to je jasný, mě to taky nevadí
On: a zamyšlení číslo dvě, proč myslíš,že mám holku daleko a vidím se s ní dvakrát za měsíc?
Já: rozumim ti, ale mě by to takhle asi nesedělo ;-)

Konečně mám jednak čas, pak jsem taky na netu a pak taky není moje sestřička přítomna - takže sama.
Už nevím, co všechno se dělo za ty dny, co jsem nic nepsala. Články dnů nejspíš nebudou. Dneska bych napsala to, že kvalifikaci na VC Malajsie vyhrál Jens Button, Ferni je 10. (na f1sports se objevil i článek, že Nando je marodnej, má zánět středního ucha)
Ve čtvrtek jsme na psychologii malovali mandaly. Vztahovaly se na téma "Co já a vzdělání". Já namalovala tohle:
(btw. za špatnou kvalitu se omlouvám, je to narychlo focený telefonem)
(to růžový má být knížka a na ní je nápis MATIKA)
- minulost, současnost, budoucnost - levá polovina značí minulost, vztah k matce a k domovu, pravá polovina - budoucnost, vztah k otci a zaměstnání
- černá - smrt, tajemství, temnota; začátek a konec
- modrá - klid, jas, mír; soucit, oddanost, mateřství(?); myšlení, komunikace; pasivita, konflikt s matkou, problémy z dětství
- žlutá - schopnost vidět a porozumět; plánování, myšlení; odvaha, inspirace; zvídavost
- červená - ničivá síla, boj, utrpení; aktivní temperament
- zelená - touha, opatrnost; rodičovství(?); postarat se sám o sebe a pomáhat druhým
- kříž - spojení protikladů; utrpení, oběť
- květiny - krása