Life sucks

práce,

Tak trošku mám chuť se ohromně radovat, křičet do světa "JOOO!" nebo začít odškrtávat dny na kalendáři, co zbývají do začátku června.

hudba je pro mě všechno. V-Š-E-C-H-N-O. Je špatný, když aspoň dvě hodinky denně neposlouchám hudbu. Jsem ten typ, co spíš poslouchá melodii než text. Ten největší a nejhorší trest pro mě by bylo ohluchnout. S klidem v duši přiznávám, že bych pak vážně uvažovala o sebevraždě. Mám ráda širokej výběr, rozhled, různorodost. Nevadí mi stereotyp. Razím heslo, že změna není život. Je málo lidí a věcí, co respektuju. Nedívám se lidem do obličeje, když s někým mluvím. Občas se podívám, ale delší zírání do něčího obličeje není nic pro mě. Na svém těle mám ráda jen svoje vlasy a oči. Jsem upřímná až to bolí, nedůvěřivá od přírody a věrná. Ráda spím. Dlouho. Šest hodin spánku je minimum, pod které nejsem ochotná jít. Deset a víc je luxus, který mi tělo dopřeje jednou za čas. Pivo a kafe nepiju, protože mi to smrdí, kouřit nikdy nechci a nebudu. Nechci se vázat. Nikdy, s nikým a v ničem. Závazky jsou pro mě jako past, ze které 1) není úniku nebo 2) se z ní hodně špatně utíká. Myslím, že ze mě bude workoholik. Jsem kreativní, ale jen do určité míry – ohledně vlastních věcí rozhodně jsem. Co se týče ostatních lidí a jejich věcí, co je mi do toho? VŠECHNO MÁ SVOU MEZ. V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA. ŽIVOT JE SVINĚ. NIC NETRVÁ VĚČNĚ. Důvěru a respekt si u mě musíte zasloužit. Nevěřím na lásku na první pohled. Vánoce mi s přibývajícími lety přestávají připomínat svátky klidu a Silvester mi už taky nepřipadá jako něco, co by se mělo nadmíru oslavovat. Dětství je asi jediné období mého života, o kterém s nikým nebudu mluvit. Chci tetování. Nemám dobrou náladu celoročně, někdy jsou chvíle, kdy člověk potřebuje trochu depkařit. Nechci potkat svého biologického otce. Neodpustím mámě tu zradu. Lituju, že jsem jednomu člověku neřekla, že ho mám ráda dřív, než bylo pozdě. Věřím, že se protiklady nepřitahují; proč jinak by lidi říkali, kolik společných věcí mají se svým protějškem, kdyby hledali opak? Ještě jsem nezažila kocovinu. Chtěla bych letět letadlem nebo se proletět balónem, přestože mám strach z výšek. Ráda bych se naučila vařit. Nechci mít děti a stát jako vzorná hospodyňka u plotny. Jednou za čas dělám ráda šílený věci. Jsem tichá a mlčenlivá, ale kolem správných lidí umím být i ukecaná. Myslím si o sobě, že jsem povrchní a ne moc hlubokomyslná. Miluju čtení, a to i klidně celou noc až do rána, kdy toho nakonec lituju. Mám ráda pevnou půdu pod nohama. Dělám si srandu prakticky ze všech a všeho. Mám dny, kdy nechci mluvit. Když nemám co říct, neříkám nic. A poslední dobou mám pocit, že se musím obhajovat.

“Do you ever think this world is a totally unfair, pointless, fucked-up place?”