Normálně odmítám mít děti, ale u Ezry bych udělala výjimku! Nebo třeba i dvě.

Premiéra Hunger Games. Míra mého očekávání a míra mého konečného uspokojení si nejsou rovny.
Na druhou stranu to není žádné překvapení, jelikož se stane jen zřídkakdy, aby film překonal svoji knižní předlohu.

Tak abych rovnou přešla k věcem, co se mi nelíbily:
  1. ten, kdo se doposud neseznámil s trilogií od Suzanne Collins, respektive s prvním dílem, bude mít nejspíš problémy do příběhu se dostat. Necelých 400 stránek originální knihy se natáhlo na film dlouhý téměř dvě a půl hodiny, přičemž se někteří tohoto faktu můžou zděsit. Z knihy jsem měla dojem, že jednotlivé události a části příběhu do sebe plynule zapadaly, kdežto film mi přišel možná až moc nakouskovaný. Tady se začátečníci mohou dost ztrácet.
  2. nesrovnalosti či nevysvětlená jednání hlavních postav. Nemůžu to přičítat k záporům, ale konečné hodnocení to trošku přeci jen ovlivnilo.
  3. už při čtení jsem si přála, aby se příběh nerozvinul do milostného trojúhelníku, který by přehlušil všechno ostatní. Když se mě dnes ale kámoška zeptala "A s kým teda Katniss bude?", věděla jsem, že s filmy to bude složitější na provedení. Milostné trojúhelníky jsou v současnosti všude a už to nepůsobí působivě, ale dost lacině. Prostě a jednoduše: v Hunger Games není priorita to, s kým Katniss skončí a hotovo.
  4. herci. Jennifer a Josh jmenovitě. Proč jen na mě působili, jako by zrovna s hraním začínali a ne jako že už natočili pár úspěšných filmů? Možná to tak bylo zamýšleno, ale mně to vážně nesedlo. *jak se jen jmenuje ten třetí herec, co se tahá s Miley Cyrus?* Liam, jo Liam. Toho jsem brala, ale třeba za to mohl fakt, že se ve filmu nevyskytoval tolik jako Jenn & Josh. Zároveň jsem měla trochu problém s Jenn co se týče ztvárnění Katniss. Zezačátku všichni hudrovali, jak ji jako může hrát, když je blondýna (barva na vlasy fakt nikoho nenapadla?), ale to se zklidnilo. Jenn jako Katniss? Fajn, uvidíme jak to dopadne. Po shlédnutí filmu se mi ale do hlavy zaryla myšlenka, že je Jenn sice dobrá, na druhou stranu však ani nic moc extra. Katniss je silná, nezávislá postava a to, jak ji Jenn zahrála, mi nepřipomínalo tu knižní hrdinku.
  5. celý ten hype okolo. A porovnávání s Twilight ságou. S filmem nesouvisející argument, ale stejně.
Z pozitiv: parádní Capitol, Cinna v podobě Lennyho Kravitze, který je uvěřitelný, strašná spousta šílených kostýmů/paruk/líčidel/jídla a jedna lekačka, kterou moc nebudete čekat.

Finální hodnocení: 8/10.

Poslední dobou to mám se spánkem bídný. Usínám dlouho po půlnoci, takže jsem si o víkendu naordinovala intenzivní projížďky na kole, což mi pomohlo.


Zato se mi dneska zdálo, že mě honil Noel Gallagher (ex Oasis). Divné.

Rozhodla jsem se, že začnu běhat.

Přemisťování veškerých mých věcí mi vlastně poskytlo skvělou příležitost, protože tu mám trasu, která může měřit tak 700-800 metrů (možná kilometr), přičemž bych půlku běžela parkem. A ze schodů dolů, ne nahoru.

V neděli jsem sama se sebou vedla takovou vnitřní bitvu. Váhala jsem, jestli jít už odpoledne, nebo to nechat až na pondělní ráno. S jednomyslnou shodou jsem kývla na pondělí a měla jsem tak začít ničit svoje tělo. Viděla jsem v tom - a stále vidím - způsob, jak spalovat přebytečnou energii, která mi brání v noci spát, vztek, který bych si po cestě nějakým způsobem vybila a taky bych si zlepšila fyzičku.

Tolik k onomu skvostnému plánu.

Pondělní ráno jsem sice vstala dřív, ale ven jsem nešla. Mým dlouhotrvajícím problémem je neuvěřitelně slabá vůle. Hodně věcí či plánů v mém případě končí ještě v zárodku. Ovšem stále jsem se nevzdávala a říkala si, že bych mohla jít třeba odpoledne... ha ha.
Premiéru v úterý jsem si taky neodbyla, jelikož jsem odpoledne měla jet na kole na nádraží (žádný kousek to není.) Musím říct, že jsem cestou domů - což bylo před desátou hodinou večer - vymrzla a řekla si, že příště už žádný frajeřinky nebudou a hezky si s sebou vezmu bundu, ať si sluníčko svítí sebevíc.
Středa padla úplně, úterní návštěva kina mě nejspíš společensky moc vyčerpala, o té skoro smrtící jízdě na kole ani nemluvě. Já jsem strašně společenská osoba - vystačím si vážně sama.
Včera, tedy ve čtvrtek, už jsem si ale opravdu říkala, že půjdu. Jenže mi plány překazil sníh. For fuck's sake, really?! Nehodlala jsem riskovat zlámanou končetinu nebo zápal plic nebo tak něco, proto jsem to raději odložila.
Dnešní zamlžené ráno jsem též odolávala a sníh se pořád držel, neřád jeden bílej studenej.

A tak to šlo do kopru. Ale nevzdávám to a odteď si budu hlídat předpovědi počasí.

Do kina jsem jela na Válečného koně a musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Nevím, jestli si Spielberg v dětství hrál na vojáčky nebo s nima, ale on snad ani filmy s jiným motivem netočí, ne? I když má Válečný kůň přes dvě hodiny, vůbec mi to tak nepřišlo a v sedačce jsem seděla prakticky jako přivařená. Nejvíc se mi asi líbil fakt, že film měl víc dějových linek; nešlo jenom o Alberta a Joeyho, ale za ony dvě hodiny se setkáte s dalšími postavami, které se zapletou do dobrodružství Joeyho. Celkově byl film občas vtipný, občas emočně náročný (být citlivější povaha, bulela bych) a hlavně působivý. Doporučuju! x

Né.


Pomalu začínám odpočítávat dny, které mi zbývají do dne, kdy už nebudu náctiletá. Abych řekla pravdu, mám chuť udělat nějakou pořádnou chujovinu (asi budu muset dát echo R., že jsem si to s tou dlažební kostkou rozmyslela a aby přijel tím nejrychlejším vlakem.)

Hledání práce je neuvěřitelná zábava. Když člověk pošle životopis a nazpátek mu nepřijde ani odpověď - byť třeba záporná -, co si má jeden o takových lidech myslet? Dnešní svět mi přijde dost na psí bobek a lidi v něm jako nehorázní pokrytci. To, že nemám praxi v oboru nebo že jsem dosud nikde nepracovala (jak bych taky při škole mohla), neznamená, že nic neumím. No prostě vy hovada jedna dvounohá! Tudíž jsem se rozhodla, že příští rok zmizím z republiky. Zvažovala jsem, že bych prchla už letos, ale tohle léto si tu chci ještě užít. V roce 2013 klidně může Česká republika zaniknout nebo si jako prezidenta zvolit Karla Gotta, co mi je do toho.

Zběžně jsem si pročítala svoje články starší rok a více a je to vážně smutné. Chybělo málo, abych si začala zoufalstvím trhat vlasy nebo abych ty články nesmazala úplně. Úloha blogu se doteď nezměnila, buď tu nad něčím slintám, nebo si nad něčím stěžuju, ale v úplných počátcích to byla fakt bída. Omlouvám se za to, vím o tom a už tak nikdy psát nebudu. Čestný skautský.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč vás rodiče pojmenovali tak jak to udělali? Protože i jména o vás odhalí určité věci. To moje například o mně vypovídá, že "nic vám neodpustím, na nic nezapomenu, všechno vám spočítám a nenechám se odstavit na druhou kolej." Souhlasím s tím! A co teprve měsíc narození? To je v mém případě taky sranda založená na pravdě...