Life sucks

Teď to zrovna řešíme na chatu.
Ráno se mi do cesty v MHD postavila nějaká blondýna. Ona ani nevylezla z autobusu, prostě si tam jen tak stála. Měla jsem velkou chuť jí kopnout rovnou do zadku.
Už jsem vylezla z MHD, když se předemnou objevila další blondýna. No to mi snad dělaly schválně, ne? Rychle jsem se klidila od zastávky, jinak by tam nastal masakr.
Ve škole mě učitelka vytáhla z češtiny. Nechci to vidět. Ještě že jsem aspoň četla Paní Bovaryovou...
Do 'empétrojky' jsem už hodila cca 650 songů. Není to konečný číslo.
„To máš teda pěkně velkej repertoár!“ komentovala to Ája.
EDIT: Když je hezky, musíme sedět ve škole a jenom koukat z okna. Jakmile máme krátkou školu, udělá se hnusně. Zákon schválnosti.

Jak mě může během chvíle tak nehorázně vytočit? Že se to daří jenom jí a nikomu jinýmu? To je vážně neuvěřitelný!
Ještě že už v úterý moje sestřička odjíždí na měsíc na praxi kamsi do hor...

Když už jsem viděla ten NM, můžu si dopřát všechny videa z natáčení.
Narazila jsem na tuhle fotku neúplných Volturiových:Source
Mě prostě víc láká ta špatná strana. Victorie a Volturiovi. Jej!
Taky jsem narazila na jedno dost slušný video. Je v něm dost nadávek, ikdyž jsem nerozumněla všemu.



V komentářích jsem našla vysvětlivky :-D
W.I.L.F. = Wolf I'd Like to F*ck
V.I.L.F. = Vampire I'd Like to F*ck

Oh Yeah!
Ve škole to tak pomalu utíkalo, až to bylo hrozný.
O polední pauze jsem si byla pro novou mp3. Zakásla jsem 1500 a šla jsem. Doufám, že vydrží. Paměť 8 GB a ještě slot pro kartu..no co víc si přát.
Časopis Pevnost jsem prostě nemohla sehnat. To až dneska.
Přijela jsem k bábině, slupla talíř polívky, jela do káru, tam si vyzvedla rezervaci, pak jsem šla dovnitř do krámu a koupila si pití a dvě housky. Do sálu jsem šla dřív. Nebylo zas tak moc plno na to, že to byla akce jenom na dva dny. Po Stmívání mě přišlo vtipný, že na plátně ubíhala časomíra na deset minut. Ale teď ten film...
Mně to přišlo dost dobrý. Mně.
+ Film se držel knížky. Vlci se nakonec povedli. Volterra se mi líbila. Charlie taky, samozřejmě :)
- Čočky. Ty mě vůbec nesedly.
Nebudu spoilerovat. Nejsem taková. Když to vyjde, příští týden půjdu zase s Ivou...

...tak teda něco napíšu.
Už poněkolikáté se mi ukazuje, že jedinci mužského pohlaví jsou prostě parchanti.
Je možné, že zítra do kina budu muset jít sama. Nevadí, aspoň si to pořádně vychutnám. Sál už je skoro celej plnej. Zbývá tak cca 15 míst.
Ve škole se to dneska táhlo, zítra to bude asi mnohem horší.

My plug in baby
Crucifies my enemies
When I'm tired of giving
Woah, my plug in baby
In unbroken virgin realities
Is tired of living

♥

V pátek byl celkem hektickej den. Domů jsem přišla jako vybitá baterka.
Na těláku nás donutil běhat 1500 metrů. Potom jsem taky dostala míčem dvakrát do stejný nohy a jednou do tváře. Paradoxně mě (znovu) vybila moje spoluhráčka... „Asi si myslí, že tě nevybila,“ komentoval to Chuck.
Bus jsem stihla a seděla jsem vedle nějaký paní, co pletla.
Přišla jsem domů, najedla se, lehla si a pustila si HAARP od Muse. Dvakrát. Rozhodla jsem se, že je povýším na stejnou úroveň jako Linkiny. Prostě jsou dokonalí ♥
K svátku jsem dostala 1800,-. Ale musím si z toho koupit novou empétrojku. Už to vidím, budu ji mít půl roku a zase ji zničím...
Včera jsme s Kristýnou šly na procházku do krámu. Byly jsme v jednom, pak šly do druhýho a pak znova do toho prvního mámě pro nanukáč. Večer u televize jsme pak žvejkaly popkorn.
Venku je krásně. Hned bych šla ven, jenže se musím učit právo, napsat krátkou úvahu na češtinu a dodělat si úkol na účto...Bože.
Koukala jsem, že už jsou venku Cam verze NM. Nevadí, nevadí.
Zítra asi nic nenapíšu. V úterý už vůbec nepočítejte s tím, že něco napíšu a než se ve středu dostanu domů, bude hodně hodin...Takže asi tak.
Chtěla jsem napsat, co se mi zdálo.
Můj otčím mi dohazoval nějaký kluky. Už mi bylo 18. Ráno jsem vstala, ještě v pyžamu a šla jsem dolů. Tam byl tatík a řekl: „Někdo tady na tebe čeká. To je Petr.“ Tak jsem se podívala a řekla: „A?“ Byla jsem ve svým pokoji, co vůbec nevypadal jako můj pokoj a přišla tam nějaká rusovláska, něco říkala a dala mi pusu...

Ve škole hrůza. Nuda. Brzo začnu nosit karty nebo křížovky, jinak mě to tam přivede k smrti.
Po škole jsem zase seděla na lavičce. Ve sluchátkách mi řvali Paramore, když se najednou odněkud předemnou vynořil cikánek.
„Nemáš cígo?“ zeptal se.
Znechuceně jsem vytáhla sluchátko z ucha a řekla: „Nemám.“
Po chvíli tam kolem mě prošla nějaká slečna. Dneska tam bylo nějak rušno. Je docela paradox, že já si myslím, že tam mám klid, ale jenom pár metrů před lavičkou je hlavní silnice Hradec - Náchod...
Meteorit rozzářil oblohu. To bych chtěla vidět na vlastní oči!
A taky jsem koukala na jedno video:


Peter jako Ed a Jacob, ta paní tam ke konci mluví jako Bella. S panenkama.
Peter: „Where is my doll? ... Let's do New Moon..(bla)“
Ed, Bella: „I love you.“
Ed: „I have to go, I'm too dangerous. Bella I love you too.“
Jacob: „Get out of here, that's my girl!“
Bella: „I love you both, I don't know what to do.“
No a pak tam ta moderátorka říká, že tohle byl NM a ještě něco, čemu jsem nerozumněla.

Ex-třídní mi zase leze do snů. Na ten jeho arogantní styl mluvení a výraz nejde zapomenout. Taky se tam objevil Chuck.
Dneska jsem byla asi něco jako tajnej agent. Šla jsem s nějakym chlapem někam, držela jsem pušku (?!), ta mi spadla do jezera, tak jsem si sedla na skálu a nohama ji vytáhla. Měla jsem totál morký rifle.
Dále jsem bruslila na zimáku. Bruslila jsem proti směru hodinových ručiček. Smál se mi mladší bratr mojí nejlepší ex-kamarádky. Pak jsem najednou byla u mojí nevlastní bábiny doma, tam byl nějakej kluk, na nohou jsem tentokrát měla kolečkový brusle a chodila jsem se k ní do kuchyně (?!) sprchovat. Bábina ťukala na dveře a něco mi říkala. Už nevím.
Pak jsem taky s někým mluvila anglicky. A mluvila jsem dost dobře.

Ve 4:16 mě vzbudil brek mýho telefonu. Tak jsem vstala a dala ho na nabíječku. Zdálo se mi potom ještě něco, ale už jsem to stihla zapomenout.

EDIT: Šla jsem do fakultní nemocnice. Jela jsem tam autobusem. Pak jsem ty busy nějak obcházela, až jsem přišla po malejch schodech někam do čekárny, která vypadala jako okýnko v lékárně. Tam jsem někomu volala.

21:28
Sedím na židli, nevím co dělat a uvažuju.
„Na co mám chuť?“ ptám se. Myslím hudbu, nic jinýho. Mám toho tolik, že bych mohla váhat celou noc. Něco bych si dala, ale nevím jistě co...
Ze superstar vypadnul Benííííček. Jaká škoda! Kdyby vypadnul on i Lacho najednou, vůbec by mi to nevadilo.
Dneska jsem koukala na horory. Jaj, bojim se svých snů.
Summer's Moon nebyl zas takovej horor. Jednou tam sice byla ustřelená hlava a pobodaná ženská, ale jinak nic drastickýho. Spíš thriler. Ashley Green to hrála dobře. Let The Right One In byl daleko zajímavější. Byl to film o upírech, jenže hlavní představitelce bylo 12 (fajn, už nějakou dobu...). Působilo to jako pohádka, chvílema dost nechutná, ale stejně.
„Tak co si sakra pustím?“
Zpátky k filmu. Občas jsem nechápala děj a do kina bych na to asi nešla, ale i tak se musím přidat k pozitivním recenzím, co jsem četla.
Tohle volno je vůbec tak nějak ve znamení kultury. Dneska filmy, včera jsem dočetla Brisingra, Osvícení a Tristana a Isoldu. Na stole mi leží dalších 10 knih, takže se nudit nebudu...

Nakonec vyhráli Southpaw. A i Final Destination 4 jsem viděla. Některý scény byly disgusting...

Našla jsem pár zajímavých filmových premiér.

Dívka jménem Bliss Cavendar (Ellen Page) je tak trochu outsider. Žije v malém zapadlém městě v Texasu a ráda poslouchá indie rock. Matka na ni stále naléhá, aby se zúčastnila soutěže krásy. To však není to, po čem Bliss touží. Proto si dívka sama najde cestu, jak matku obejít a vkrade se do špičkové bruslařské ligy.

Příběh se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kde lidstvo objevilo planetu Alpha Centauri B-4. Pro vědce a astronauty, kteří překonali propast mezi slunci a přistáli na mimozemské půdě známé jako Pandora, se jejich sen stal skutečností. Je to svět tak rozmanitý, plný tvorů a rostlin, které si lidská mysl dokázala stěží představit. Skýtá neuvěřitelná přírodní bohatství a poklady, po kterých lidé vždy toužili. Naneštěstí se atmosféra tohoto měsíce nepodobá té naší a člověk v ní nedokáže přežít. Vědcům se tato překážka podaří odstranit, když vytvoří hybrida lidské a mimozemské DNA, do kterého se dá vložit vědomí člověka. Lidská expanze může začít...

Není nic hrůzostrašnějšího, než když se člověk doma necítí bezpečně... Mladý pár, který se přestěhuje do nového domu, zažívá útoky a teror čehosi nevysvětlitelného. Hrůzné zážitky přicházejí každou noc a jejich intenzita se stupňuje... Co se děje, když spíte?

Pátek třináctýho dneska nezafungoval. Nic to nemění na tom, že číslo 13 nesnášim.
24. listopadu jdu na Twilight + New Moon. A to jsem si myslela, že si nic nestihnu zarezervovat...
Na těláku jsme se museli spojit s 3.CL, protože pan učitel, co měl mít kluky se nedostavil (Důvod? Stužkovací večírek, když jsme s Verčou přišly do školy, pár jedinců spalo na stolech u bufetu a na rohožce pod schodama), takže Chuck zaskočil a 37 holek v malý tělocvičně hrálo vybíjenou.
Z češtiny mě nevytáhla, odcházela jsem dřív z hodiny, abych stihla autobus a pak jsem hnala domů.
Teď je mi nějak divně. Je fakt, že jsem od desíti hodin nic pořádnýho nejedla. Bolí mě hlava a můj žaludek zase vyvádí.
V noci se mi zdál horovej sen. Na netu jsem totiž viděla takový nechutný video, kde nějaká holka, co byla zmutovaná, trhala maso z krku nějaký jiný holky. No a zdálo se mi o tom, že jsem seděla u nějakýho doktora a ten zkoumal ten můj zub, co půjde v únoru ven. Píchal mi tupý jehly okolo pusy. Vůbec to nebolelo, já si jenom držela kapesník u pusy a stírala krev. Měla bych zase začít koukat na horory. Final Destination 4 a Summer's Moon už čekají.
Ale i přesto, že už jsem hodně unavená, hodím sem ještě odkazy na další zajímavou povídku Isabella Volturi:

Ještě se vrátím ke včerejšku.
Tatík mě stále vidí buď na právech, nebo na VŠE. Já už nevím, jak mu říct, že tohle mě vážně nebere. Znova jsem řekla, že mě baví jazyky. Taky jsem se obou zeptala, jestli bych teda mohla jet do tý Anglie na jaře (jestli se pojede tam a ne do Irska). Tatík se zeptal, co bych tam jako dělala a co škola. Myslel si, že bych si jako odjela na bůhvíjak dlouho a na školu se vykašlala. To je ono. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc to chci udělat. Po škole odjet jako au-pair. Protože mi Vyšší odbornou cestovního ruchu, což je soukromá škola, asi nepovolí, tohle se jeví jako dost dobrá náhrada. Ale zase ty děti, vaření, uklízení...
Objevila jsem nový místo k přemýšlení. V Hradci u Labe jsou takový lavičky. Narazila jsem na ně, když jsem šla zpátky do školy o polední pauze z Mňam mňam. Snědla jsem nějakou bagetu a teď mě bolí žaludek.
Cestou domů jsem si zase poseděla na lavičce. Sluníčko svítí, ale nehřeje. Taky jsem se brodila hromadou listí. A po pár měsících jsem viděla jednu paní, která kousek jde, pak se zastaví, pár vteřin prostě stojí a nakonec se znova rozejde. Takhle to chodí pořád dokola. Hm.
Ještě něco:

Napíšu už jenom to, co si pamatuju.
Shane na angličtině neměl žádnej plán, takže jsme hráli flašku. Někdo se mě na něco měl ptát, jenže se ptal Shane.
„Do you sing in the shower?“
„No.“
„Do you sing at the toilet?“
„No.“
„Do you sing in the bath?“
„No!“ Už jsem toho začínala mít dost.
„Do you sing when you're driving?“
„I'm not driving.“
„Do you sing when any song is playling in the radio? / zvuková ukázka/“
„Hmm.. sometimes.“ Pak už mě nechal.
Seděla jsem venku před třídou a čekala, až máma vyleze ze dveří třídy a jednu mi napálí. Nakonec vylezla a řekla, že potřebuje kafe. Z matiky mám nesprávnou známku a z biologie propadám, jenže to vytáhnu při poznávačkách. Pak jsme ještě jeli do kauflandu a teď už se mi nechce dělat nic do školy..
EDIT: Když mám mluvit se Shanem, cítím, jak mi hoří tváře. To by neměly. Mám kliku, protože se od přírody nečervenám. Jen mrazem nebo fyzickou zátěží.

Sedím ve škole a čtu si rozhovory s Dakotou a vůbec s Volturiovými :)

Dakoto, jako fanoušek této ságy, co bylo nejlepší na hraní Jane?
Myslím, že nejlepší bylo obléct si kostým a červené čočky. Moc jsem se na to těšila a na to hrát zlou postavu.
Hraješ víc v Zatmění?
Je to téměř stejné. Pořád moc nejsem ve filmu.
Víc tady.
Když bude odpoledne čas, možná se na to ještě vrhnu :-D

EDIT: Hahá, už sedim doma. Takže ten rozhovor, vybírám jenom některý zajímavý otázky:

Co sis myslela, když jsi poprvé viděla sama sebe s červenými čočkami?
Dakota: Je to vážně strašidelné. Myslím, že každý pak automaticky vypadá tak, že je zlý. Byla to vážně sranda. Za chvilku si na to zvyknete. Můžete vypadat dost dobře, ale pořád to je trošku zvláštní.
Jamie, můžeš popsat, jací jsou Volturiovi?
Jamie: My jsme v podstatě upíří vláda. Jsme tu pro to, abychom udrželi upíry pod kontrolou. Lidé nás popisují jako zlo. Neřekl bych přímo zlo. Jsme vláda, ale všichni ji nemají rádi, což je dobře. Bez nás by se to mohlo zvrátit v úplnou upíří anarchii. A jsme tady proto, abychom udrželi zvláště Cullenovi pod kontrolou.
Michael: Je docela vzrušující, když vás Dakota Fanning oslovuje "pane".
Camerone, můžeš něco říct o své postavě a o vztahu k Jane?
Cameron: Já a Dakota jsme stoupenci a Dakota je ta neojbávanější ze všech Volturiů. Má tu nejhorší moc. Děláme co říkají. Já jako Alec jsem jediný, kdo se jí moc nebojí. I'm not afraid to say what I want, where everybody else is always watching their words, as far the henchmen go. /nechápu/ Jane se na ně jenom podívá a oni zmlknou a nic neříkají. Jsme bratr a sestra. Vůbec nebojujeme, protože jinak bych měl potíže.
Jakou máte moc? Kdybyste měli speciální moc ve skutečném životě, co by to bylo?
Cameron: Alecova síla je v tom, že přerušuje lidské smysly. A speciální moc, kterou bych chtěl ve skutečném životě by bylo mít nějakou speciální moc.
Dakota: Janeina moc spočívá v tom, že se na někoho podívá a způsobí mu bolest. A kdybych mohla mít nějakou moc, četla bych lidem myšlenky.
Jamie: Caius nemá moc. Take from that what you will. / zase nevím/ Kdybych měl nějakou moc, bylo by to asi něco jako létání. Bylo by super dostat se z A do B rychleji než chozením někam. Bylo by to rychlejší.
Michael: Arovou schopností je číst myšlenky když se jich dotkne. Ve skutečném životě bych chtěl mít schopnost 'vypadat že jsem 3 centimetry napravo než kde vlastně jsem'. Dělám to teď. Vlastně už tuhle schopnost mám.

Končím! Je po osmý hodině, zase jsem si připadala jako informační centrála a těch otázek tam je ještě strašně moc. Za amatérský překlad, který nedává smysl, se omlouvám:)

Ráno jsme do školy s Verčou přišly pozdě. Na silnici srazilo auto nějakou paní, pak ji ještě ťuknul autobus a nakonec ji přejel kamion. Takže jsem to celý objížděli přes vesnice.
Dostala jsem moc hezkou známku z práva. Ve středu bude veselo.
Na ajině jsme se bavili o oblíbených filmech, hercích, kinech a ták. V pátek Shane odjíždí na 3 týdny na Nový Zéland za bráchou, co se mu žení.
Psali jsme taky čtvrtletku z matiky. To byla kolektivní spolupráce a opisování ze sešitů z lavic. „To je samostatná práce,“ řekl učitel, ohlídnul se po třídě a pak si tam za stolem vesele dál opravoval cizí písemky.
Nakonec perlička zase z Británie: Britka se bojí zeleniny
Ještě jsem si vzpomněla. V noci se mi zdálo o tom, že jsem si uřízla jeden a půl článku prostředníčku na levé ruce. Druhý den ale dorostl. Nevím, proč se mi to zdálo, ale bylo tam víc krve. To ten Brisingr...

...pryč. Z týhle rodiny, aspoň na nějakou chvíli. Z republiky do ciziny...
Začíná mě to doma deptat. Sestřička mě štve už dlouho, tatík zase rozdával rozkazy na všechny strany, moje druhá sestřička (ta blonďatá) má řeči a máma trpí na svý nálady. A já si jenom sednu na postel, strčim si sluchátka do uší, otevřu knížku Osvícení od Kinga a snažím se je ignorovat. Marně.
Celkem dlouho jsem nic nenapsala. Nějak jsem nevěděla co.
Minulý týden jsem na YT koukala na video s Charliem Bewleym.

Musela jsem si to pustit dvakrát, až potom jsem rozumněla, co na konci 'na půl strom a na půl člověk - Demitree' (demi je francouzsky půl) říká - „Unfair.“ Vážně mě to pobavilo a připadalo mi, že kdyby Charlie mohl, tu nohu by si strčil až za krk.
Muse mají na světě novej videoklip! K 'Undisclosed Desires':

Včera se v Německu nebo kde to bylo rozdávali MTV Europe Music Awards. Tokio Hotel vyhráli skupinu roku. Začala jsem silně protestovat, až se mě máti musela ptát:
„Proč tak protestuješ?“
„Viděla's ty blbečky, co vypadali jak hermafroditi?“
„No a?“
„Tak to má být nejlepší evropská kapela..“ Hermafroditi, fuj. Lidi nemají vkus.
Mrtvý přišel na svůj pohřeb. Nechtěla bych zažít ten šok. Se mnou by to asi seklo.
Konečně to vyšlo! No gratuluju, slyšela jsem o tom v televizi a držela jsem tý paní palce. Doufám, že u mě to vyjde napoprvé..
V Británii mají největšího vola na světě. Ano, Anglie se zase něčím vytáhla. U nás by se jich taky určitě pár našlo...

Protože jsem poslední dobou zanedbávala internet, nevšimla jsem si, že už jsou na světě další kapitoly Pleurs.

Zase jsem po dlouhé době navštívila zubařku. Máti jela se mnou, aby věděla co a jak.
Musím uznat, že toho, co mě čeká, se bojím jako čert kříže. Díky paní zubařce.
Slova jako vydloubnout, narkóza, stehy, bolest mi nedělají moc dobře. „Po Novým roce tě pošlu do fakultky na stomatologický oddělení a tam ti ten zub vybavěj,“ řekla bez ohledu na to, jakej šok mě potkal. Umělej zub mi tam ale nestrčí! Takže se mám v únoru na co těšit. Nebudu moct jíst, ale na druhou stranu taky pár dní nepůjdu do školy.
Písemku ke zemáku, kterou jsme psali před prázdninama, jsem zvládla bravurně. Musím sama sebe pochválit: seš pašák. Měla jsem 45 bodů z 55 a suveréně jsem měla nejlepší písemku. Je to hezkej pocit porazit 33 lidí. Na tohle jsem byla zvyklá na základce, ne na střední!
Na angličtině se ze mě Shane pokusil vyrazit pár slov, ale nějak mi to nešlo. Dialog:
„Your hair has new colour, “ (nebo něco takovýho)
„Hmm.“
Odsekla jsem ještě párkrát. Potom jsme měli říct, kam bychom chtěli jet, kde bychom uplatnili naši angličtinu.
„In England,“ já.
„Why England?“
„Hmm... because I like it?“ Oh my God, I love England!