Life sucks

Ou! Jsem se zamilovala!
Víc songů - ehm, dva další :D - na myspacu.

Amazing song!

Už mě ta brigáda vážně nebaví. Zejtra to ještě nějak skousnu, pak se uvidí.
Pořídím si originál Lungs od Florence and The Machine. Prostě ho chci.

LOL :D

On to bude asi dobrej film. Na čsfd to má 93%.
Takže na to v pondělí pojedu. A večer si dám opakování Eclipse.

Já byla už o půl třetí ráno vzhůru! Proboha! Máš prázdniny, tak se podle toho chovej!!
Na višně jsme dorazili v suchu, odjížděli jsme prochcaný až na kost. Moje tepláky vážily asi 100 kilo, jak byly nasáklý vodou. Přišla jsem a okamžitě se šla naložit do teplý vody jako sardinka do oleje.
Chceš knížky? Tak makej! Kdykoli jsem si tohle řekla, působilo to na mě jako účinný stimulant. Zbytečně jsem neplýtvala sarkasmem a házela višně ke konci už spíš na zem než do kbelíku.
To bude ještě zábava...!

Když už teda kecám o zábavě..

Jak se Ian na konci tlemí :D
Na video jsem ráno narazila na českých stránkách.

Pro mě.

Stejská se mi po England.
Až se mi z toho chce brečet.


Dokopala jsem se k tomu, abych zkoukla starý díly Medůzy, ve kterých naprosto kralovali Linkini. Tak si je půjdu pustit, abych zahnala chmury.
Jo, a od pondělí jdu makat. Sice z toho nejsem u vytržení, ale vypadnu z domu a prachy se taky hoděj.. tak co.

V pokoji máme 31 stupňů.
I guess I'm gonna die!

Linkini mi přivedli myšlenky na legendární dětskou blbost, která se jmenovala Kostičky.
Na webu mají LP cover alba, ale háček je v tom, že nejde vidět. Zatim.
Každý, kdo má účet na twitteru, tweetne název alba a do pomyslné skládanky přibyde jedna kostička. Čím víc lidí tweetne, tím dřív budeme znát obal alba.

Jako hard fanda jsem taky tweetla, jenže najít svou kostičku mezi ostatníma.. je běh na pěkně dlouhou trať!

Dneska jsem vyrazila do velkoměsta, protože jsem nutně potřebovala vypadnout z toho našeho cvokhausu. S Terezkou jsme obšmajdaly půlku Hradce, pokecala jsem s Ivou, vyměnily jsme si zážitky posledních 3 týdnů a pak já s Terezou zamířily na posledního Shreka.
Můj favorit ještě před začátkem: kocour.

Shrekovi se během chvíle obrátí život naruby. Dojde mu, co měl, až když to ztratí. Pak má co dělat, aby to získal zpátky. Jestli chcete vědět, jak to dopadne, dojděte si do kina.
V sále bylo plno dětí, vedle mě chlapec mlaskal nad popcornem. Nechápu, jak si ho můžou koupit a sníst ho ještě před tím, než začne film.
Usrkávala jsem půllitrovej red bull brčkem z mekáče a bylo mi fajn.
Domů se mi nechtělo, protože mě rodičové stále trochu štvou. Tak jsme poseděly na jedný lavičce něco přes půl hodiny a pak se velice neochotně vydaly domů.

Fotka je ze stránky MovieZone.

Všimli jste si někdy, jak málo stačí rodičům, aby vás vytočili?!

Včera mi přišla sestra oznámit, že si nemám večer číst a čumět na filmy, nebo že mi tatík notebook rozšlape. Klidně, já ho neplatila!
O co mi jde: jsem plnoletá a mám prázdniny, ale musím (a rozhodně nebudu!!) chodit spát v deset hodin večer. V době školního roku je to ještě horší, to abych už v osm zařezávala.
Si tady připadám jak ve vězení. Hodně mě naštvali, takže jsem o půl jedenácté zhasínala a vzteky pak dlouho nemohla spát. Když pak přišla máti zavřít okno kvůli bouřce, omylem kopla do počítače, kterej jsem nechala na zemi. Trošku si zanadávala a já se musela krotit, abych se nezačala tlemit.

Babička mi kdysi říkala, jak máti rozmlouvala stěhování k otčímovi, ale ona si prý nedala říct. Byla zamilovaná. No jestli znamená být zamilovaná mít vymytej mozek, tak to teda nechci nikdy být!

No nemůžete se divit. Sem toho moc přibývat nebude, daleko víc se v poslední době věnuju svému druhému blogu.
Co se dělo posledně?
V důsledku nehorázných veder nám na balkoně chytil květináč. Vůbec jsem ty muškáty nelitovala.
Sousedka nám pak křičela do otevřenýho okna: „Hořííí!“
„Tak to sundej, ten květináč!“
„Nemůžu, se spálim!“ křičela jsem na ni z balkonu.
„Ale můžeš!“ No jistě, kvůli ní bych tak dala ruce do ohně (hořká ironie). Má to dva smysly, a myslím to vážně v obou.
Bratříček se pak o to postaral. Sousedka začala považovat mě za kuřáka a moji desetiletou sestru za pyromana. Já myslela, že tam po ní skočim a holýma rukama ji uškrtim!Gepík. Rozvalenej jak bačkora :D

Tenhle zmetek jméno nemá.. dneska jsem se o něj málem zabila při cestě za pošťačkou.. ale zítra už jde k novým majitelům... snad.

Tak jsem doma. Ale chci zpátky co nejdřív.
Všechno bylo naprosto perfektní.. až na moji matku. Kdybych mohla a kdybych věděla, že se nedostane ven, zavřela bych ji do nejbližší telefonní budky a rychle utekla pryč. Měla štěstí, že jí v krámech nikdo nerozumněl, jinak by ji asi vyvedli ven. Prostě ponorková nemoc. Nevím, jestli to dělala schválně, každopádně já se tetelila radostí už jenom z vědomí toho, že se nacházím na Britských ostrovech.
Cesta byla celkem v pohodě. Němci zuřivě staví nové kusy dálnic, ve Frankfurtu mají nádherný letiště a v Belgii v jednu ráno je dost rušno. Já blbec nespala ani cestu tam, ani cestu zpátky. Místo toho jsem koukala z okýnka se sluchátky v uších a usrkávala red bull. Já ho nemít, tak asi umřu.
Ještě k tý Belgii: v jednu ráno jsme tam na nějaký benzínce stáli frontu na záchod. Nevím proč, ale přišlo mi to náramně zábavný :D
Trajektem jsme nejeli, místo toho jsme se naložili do vagónu a hezky se svezli tunelem. Byl to divnej pocit jet, a přitom vlastně stát na místě.
Pak nás vyhodili v Londýně, kde jsme prošli část City, kolem Globu, katedrály sv. Pavla k Monumentu, dovnitř Toweru a pak na hotel. K tomu, abychom se šli podívat na korunovační klenoty do Toweru, jsem musela máti skoro dokopat.
Katedrála v Canterbury ani v Salisbury ji nebrala, místo toho ohrnovala nos a já věděla, že si místo toho představuje, jak se válí kdesi v Řecku na pláži.
Hotelovej pokoj byl dobrej, tak akorát. V televizi jsem sice nechytala MTV, ale místo toho jsem si mohla dělat srandu z máti a říkat jí, že se jenom kouká na obrázky na BBC :D
V Canterbury jsem narazila na první knihkupectví Waterstone's. Já bych tam byla třeba hodinu, jenže maminka měla hlad (ta pořád myslela jenom na jídlo!) a tak jsem se pokochala Jaceovým tělem na coveru City of Bones a zase jsme šly. S sebou jsem si nesla Shiver.
V hotelu byla větší sranda. Vždycky ráno, když se všichni seběhli ke snídani (toasty mňam), se čekalo jenom na toasty. Přišla obsluha, položila tác a než se skoro stačila otočit a odejít, toasty byly pryč :D Jeden pán, co s náma jel a seděl u nás u stolu si dělal srandu z toho, že ho naučili jíst zrní pro slepice. Čekal asi totiž, že dostaneme klasickou britskou snídani :D A než se stačil otočit, ani ty toasty si nedal :D
Druhá část Londýna byla lepší, zajímavější. Taky namáhavější, ale to mi bylo jedno. Na ten den nám zbylo nějakých 120 liber k utrácení. Greenwich mě normálně zachránil! Tam bylo další knihkupectví Waterstone's! A to už jsem si nesla knížky 3. Zarazilo mě jenom, že jsem nikde neviděla nějakej krám s hudbou. Vůbec žádnej. A to jsem přitom vídala Brity s bílými sluchátky v uších skoro nepřetržitě. Stejně jako Mini Coopery a Conversky.. autama jsem máti štvala, a to mě bylo jaksi jedno. Ona mi taky lezla na nervy.
Britové vypadají.. dobře. Inteligentně, jako kdyby všichni chodili na Oxford nebo Cambridge :D
Školní uniformy jsou taky slušivý :D
Cestou zpátky jsem teda taky nespala. V Rozvadově jsem si pak koupila dalšího red bulla, kterej mnou protekl snad za dvacet minut. Cesta Plzeň-Praha byla vážně docela těžká.
Po příjezdu domů jsem šla spát. Spala jsem zhruba od tří hodin odpoledne do sedmi ráno, ne v kuse. Ale stejně je 16 hodin dost.

Táákže.. i přes mámin sarkasmus, za kterej bych ji nejradši nechala doma, se tenhle výlet dost vydařil. Bylo to perfektní, dokonalé. Až budu moct, s obrovskou radostí pojedu znova, klidně i s cestovkou, ALE BEZ rodinných příslušníků!
Nějaký fotky jsem už hodila na facebook, ale nejsou tam všechny. Na ostatních se pracuje. // Pár jich najdete tady, omezuje mě limit, takže než je tam všechny nacpu, bude to pár dní trvat.


Přišla jsem o Muse a o The Subways, ale musím doufat, že přijedou ještě samostatně. Podle videí na YT to pěkně rozjeli pro mě dvě nejlepší kapely na fesťáku, kvalitní videa songů Muse můžete najít tady. Linkini konečně odhalili oficiální datum vydání alba - 14. září, o něco dřív - konkrétně 2. srpna - vyjde i pilotní singl. Nezbývá nic jinýho, než se těšit.

Na úplný závěr bych sem chtěla hodit jedno video. Je to z telefonu, takže horší kvalita, ale já prostě musela :D

Konečně si jedu plnit sen! ;D
See ya next week :)