Life sucks

Ranní nadšení z toho, že první dvě hodiny máme tělocvik, mě za celej rok ani jednou neopustilo.
Jakmile ale Chuck řekl: „Zkusíme si zahrát fotbal..“, začala jsem se z neznámého důvodu radovat. Míč lítal na všechny strany i do patřičných výšek. V. se proti mně ohnala míčem, dostala jsem velkou pecku do holeně (divim se, že to noha vydržela) a navíc po mně (sice nechtěně) hodila botu. Pár dalších spolužaček dostalo do obličeje a já se po hřišti hnala za míčem a při tom se neustále tlemila. Poslední dobou je tělocvik pořád sranda, s Chuckem už to není takový peklo. „Tohle mě bavilo, já si chci zahrát příště taky!“ prohlásila jsem a I. na mě koukala jako na blázna.
Po škole jsem šla shánět City of Bones. Našla jsem, za 349,-. Proč člověk nemůže bydlet třeba v knihkupectví?

Btw. já vim, dneska bych se měla nechat upálit, ale mně se prostě... nechce. Tak snad příští rok.

No, vypadáš sice jako debil, ale co s tim naděláš, pomyslela jsem si, když jsem vcházela do místnustky, ve který mě paní úřednice vyblejskla na pas. Týrala mě tam s foťákem, fotila mě snad 3 minuty. Už od mala nesnáším focení, někde mám dokonce fotku, jak brečím ve školce, nastrojená v šatičkách a s panenkou v ruce... Tu fotku nikdy nezveřejním.
Ukázalo se, že na našem městském úřadě jsem naprosto ztracená. Nevzala jsem si pořadový číslo, takže jsem se pak pro něj musela vracet. Ale úřednice byla v klidu, nebo to aspoň vypadalo, že je. Obrala o mě šest stovek a já kráčela domů s klidem, že tam budu muset zase jít až za tři týdny.
Třídní to vzdala a po dvou dnech, kdy prakticky nemohla mluvit (a tudíž nás i překřikovat), se hodila marod. Takže zítra jenom na pět hodin do školy.
Zrušili mi Legend of the Seeker :( Dokoukám druhou řadu a mám útrum. Zpráva na stránkách EW, já to zjistila díky LofS czech fansite.

Měla bych se učit, ale místo toho aktivně přidávám články na oba svoje blogy.
Jelikož tatík odpojil net, celý víkend jsem nebyla ani na meilu, ani na ksichtknížce. A taky to tak podle toho vypadalo.
Na druhou stranu, přečetla jsem toho strááášně moc. A pustila jsem se do Shiver.

Vzpomněla jsem si na další vtipné události z Velkých Losin.
Už už jsem se chtěla zeptat svých spolužáků, proč tam ta osoba tak stojí. Ale pak mi došlo, že je to jen šikovně nastrojená figurína. Spolužáci vytlemení až hrůza.
Stála jsem před cukrárnou a čekala na ostatní, až vylezou ze záchodu. Byla tam velká cedule ve tvaru zmrzliny. Foukal vítr a ta cedule se hýbala tak, jak foukl vítr. Hm, možná bych se měla postavit jinam, pomyslela jsem si. Udělala jsem krok dopředu a vtom ta cedule spadla. Kdyby to viděla I., smíchy by se válela na zemi jak ji znám.

No nic, jdu studovat prvoky a chromista.

Dneska slaví knížky svátek. V souvislosti s tím bych chtěla upozornit na stránku goodreads.com. Sama tam mám profil, kde najdete co čtu, co jsem přečetla a co se chystám přečíst. Dobrá stránka.

Na nic jinýho od včera nedokážu myslet.
Prostě spát, spát, spát...
Dneska jsme byli na exkurzi do elektrárny Dlouhé Stráně. Celkem dobrý, ALE: nebyli jsme u horní nádrže (prý kvůli sněhu; docela bych tomu i věřila, toužila jsem si zase na něj šáhnout, ale jaksi jsem nikde neměla možnost) a taky jsem musela vstávat ve 4:45. Hezky se ten spánkovej deficit natáhnul, od pondělí jsem prakticky víc jak 9 hodin nespala.
A už taky vím, co to se mnou dělá. Výtlemy jsem dostávala dost snadno a bylo jich tolik asi jako za celej týden ve škole.
Ve Velkých Losinách jsme byli v zámecký zahradě a pak taky v nějaký italský restauraci. Na pět lidí byly dvě pizzy. I. počítala, že bychom měli zaplatit okolo 340,-, ale servírka přišla s účtem na 292,-. Tak jsme jí nechali 8,- dýžko.
Až venku jsme zjistili, že nenaúčtovala 48,- za dvě koly.
„Tak to má slečna manko,“ řekla jsem I..
„Manko? Tak jak to zaúčtujete do předkontace?“ vtipkoval J. a já se málem asi pomilionté válela po zemi.
Cesta zpátky do Hradce: „121 kilometrů do Hradce? Tak to dobrou noc!“ a K. předemnou se taky tlemila.
V muzeu papíru nám průvodkyně řekla, že jestli chce někdo fotit, musí zaplatit 50,-. Čekala na nás dole v přízemí, zatímco já, I. a J. už jsme šli někam nahoru, kde začínala expozice. „Dělej, foť to! Foť to!“ dělali jsme si z J. srandu. Pak se přidali ještě druháci.
„Mám žízeň. Myslíš, že se tady můžu napít?“ zeptala jsem se I..
„Až zaplatíš 50 korun,“ odpověděla a obě jsme dostaly další výtlem. M. nás taky v jedný místnosti probodával pohledem. Bylo to tak vtipný, že jsme se prostě nemohly přestat smát.
Cesta trvala asi 2,5 hodiny, autobus byl dobrej. Zhltla jsem asi 135 stránek z 400 z Left Hand of God.
Fotky budou, jen se to musí nějak kolektivně sesbírat do jednoho alba.

V úterý, nebo kdy, se mi zdál taky šílenej sen.
Bylo to u nás doma. Já šla na svoji mladší sestru paličkou na maso a tou stranou, která je z kovu, jsem jí praštila do ramene. Odešla na schody brečet, já šla za ní a říkala jí, že se omlouvám a že všechno bude dobrý. Najednou se tam objevil Chuck (tělocvikář, ne Walker Texas Ranger) a mířil na mě samopalem. Ale já byla v klidu, protože jsem byla nějaká nezranitelná.

Lidi (teď to beru všeobecně), po ránu mě nehorázně štvete!
Hlavně že důchodci pořád hudrujou, když někdo stojí ve dveřích autobusu a oni nemůžou vylízt ven. Agrrrr!
600,- za novej pas?! Fíha! Jdu si pro něj příští týden, abych se ulila z práva.
Aktualitka: The Subways přijedou na RfP. Problém? Já tady zrovna nejsem :(
Jak se mám rozhodnout mezi hudbou a Anglií? Ještě že už nemůžu couvnout :(
Ku*va!!

Nemáte nejmenšího tucha, jak moc jsem unavená.

Původní plán byl, že bych na to šla ve 3D, ale protože šetřím kapesné na Anglii a taky proto, že tenhle film byl natočen normálně ve 2D a do 3D to pak jenom předělali. Kvůli úspěchu Avatara, jak jinak.
Nechce se mi moc psát obsah.
Jednou mě napadlo: Jak si princ na okřídleném koni přijel/přiletěl pro princeznu. Samozřejmě, Perseus není princ.
Na Sama Worthingtona se dobře koukalo, jako v Avatarovi.

Ve dvanáct večer jsem se probudila a myslela jsem si, že nestihnu seběhnout schody dolů na záchod. Takhle blbě mi nebylo už dlouho.
Na záchod jsem došla, místo toho, abych si na vanu sedla, jsem se jenom sesula na podlahu a záda si chladila o studený kachličky. Nemám tušení, jak dlouho jsem tam seděla, ale kdybych se zvedla, nejspíš bych nevyšlápla schody nahoru.
Po chvíli jsem nakonec vyrazila zase do postele a dneska mě můj žaludek taky dost dával zabrat.

„Proletáři všech zemí, polibte mi/si prdel!“ Tak tahle věta dneska ode mě a I. zněla celkově nejvíc.
Čekalo mě další řečnický, takže jsem byla s nervama dost v háji. Od rána mi v těle koloval adrenalin a tak nějak mě držel na nohou, ale teď už ani náhodou.
Ráno jsem se ještě nasnídala, ale během dne už jsem nesnědla prakticky nic, takže teď si připadám jak vybitá baterka.
Naši právě teď sedí na rodičáku.. jaj.
A zítra jedu na Souboj titánů... jéé.
Ale už si musím jít udělat něco k jídlu, můj žaludek zpívá árie.

O účetnictví jsme byli na počítačích. Seděli jsme kolem kulatého stolu - fajn, byl to spíš šišatej stůl - a hráli jsme tichou poštu.
„Co se děje?“ ptala se učitelka, když slyšela vlny smíchu.
M. se pochlapil a přiznal to. „Hrajeme tichou poštu a já mám zrovna na sobě tanga.“
I. mě taky neúmyslně rozesmívala.
Nebo jsme taky chvíli do sebe šťouchali jako na facebooku. A já na chvíli zapomněla na svý starosti a smála se jak malá :D

Dneska dopoledne se nám narodily 4 koťátka - tři černý, jedno takový zrzavý. Teď už mi je jasný, kdo je tatík.
Shane nás nečekaně překvapil. Vešel do třídy a že prý bude test.
„Are you kidding,“ zmohla jsem se zase jednou na kloudnou větu. Nakonec si každýho volal k sobě a snažil se z něj dvě minuty dolovat cokoli o něm, o životě, o tom, co dělá o víkendu atd.
Vážení, u maturity se pěkně zapotím.
Na terminálu jsem viděla toho našeho souseda odvedle. Přísahám, on vážně vypadal jako Paul Bettany! A tak jsem se musela nějak zaměstnat, abych na něj nezírala. Naštěstí/bohužel odjel jiným busem než já.

EDIT:Na žádost dávám fotky (foceno sestřičkou těsně po tom, co spatřily svět :)):

Co já vlastně vím o jejich kultuře?

• čajík s mlíkem
• arašídový máslo
• fish and chips (to chci ochutnat)
  
• hudba, hudba, hudba!
• břitký humor, ironie
• seriály :D
• výzkumy :D :D (např. Nejúspěšnější anekdota)
  
• památky
  

• Londýn, Canterbury, Leeds, Salisbury
• jinak: Houses of Parliament, Trafalgar Square, Westminster Abbey, Leeds Castle, Stonehenge, Tower of London and many more...
  

Máma, babička a teta Radka na mě něco chystají.
Nevím, jestli to plánují spolu nebo ne, ale časem na to nejspíš dojde.
Máma si domů přitáhla katalogy cestovek nebo koho a zarytě čte informace o Velké Británii.
Dosud to vypadalo, že mě ověší prstýnky, naušnicemi a zlatými řetízky kolem krku (preferuju spíš stříbrný, nevím proč), ale teď se to změnilo.
Ale prý bych asi musela jet sama.
„To bych jela s důchodcema, ne? A o čem bych si tam s nima asi tak povídala? O počasí? 'Dneska je hezky, nemyslíte?'“ řekla jsem sarkasticky.
„18 ti je jenom jednou za život,“ odvětila.

Na rovinu, dnešní den stál fakt za ...
Laborky ráno, no učitelka si snad myslí, že v sedm ráno už budem počítač jako divý. Písemka z účta (spíš učení na ni) padla na úkor řečnickýmu, který jsem stejně neměla. Ale ty podmínky! Naprosto ideální: ve třídě 22 lidí z 34, hodnotili by všichni a hlavně bych to už měla za sebou.
The Subways poskytli rozhovor, kde píšou, že usilovně makají na albu.
Víte, že slova doopravdy bolí?

Protože se ve škole psaly maturitní písemky z češtiny, ředitel se nás potřeboval zbavit. Takže jsem šli do kina na filmy o ekologii.
Napíšu o tom akorát to, že jsem dostala dalších mnoho důvodů, proč nesnášet lidi. Něco bylo tak otřesný a hnusný, že jsem byla celkem ráda za to nic v žaludku.
Celkem jsme viděli tři filmy - první o hladu, druhý o ropě v Nigérii a třetí o... fajn, přiznám se, stejně jako Lucka, která seděla vedle mě, jsem si pak strčila sluchátka do uší. Ale bylo to o vyhnání nějakých domorodců z Amazonie, aby tam penězchtivý lidi mohli těžit zlato. Prostě hnus.
Po cestě do školy jsme se stavili v mňam-mňam na bagetku.
O biologii jsem si pak už byla jistá, že můj žaludek prostě dneska víc nevydrží. Slova jako tasemnice, škrkavka... blééé. Akorát tak na běh chodbou na nejbližší záchod.

No nic, jdu něco dělat. Zejtra bude sakra těžkej den!

Byla jsem ve škole a se mnou pár spolužáků, schovávali jsme se před něčím do šaten, protože nás to tam nemohlo dostat. Později tam přišla Verča a mě došlo, že je úterý, protože zítra jdeme do kina a domluvily jsme se, že pojedem v 7:30.
Pak jsem najednou byla v paneláku svojí babičky. V přízemí byl 1 otevřenej byt a já se bála jít kolem a dělat moc hluku. Nahoru (když jsem pro něco šla) to bylo v pohodě, ale když jsem šla dolů, tak mě ten ďábel (satan nebo kdo) slyšel, vylezl z bytu a chytil mě. Řekla jsem mu: „Vidíš, jak se bojím.“ Vzala jsem ho za ruku a přitiskla ji na moje srdce, který bilo jako splašený. Poté mě kousnul do krku.
Odvedl mě do mého pokoje, já zjistila, že si lidi na facebooku píšou do statusů seznamy věcí a já uhádla, že jsou to věci, které by si vzali s sebou do pekla (nebo kam).
Ďábel chodil po pokoji a bral mi věci. Chtěla jsem hlavně empétrojku a ptala jsem se, jestli si můžu vzít i počítač.
Dál nevím.

Vždycky mě fascinovalo, jak můžu být ve snech tak rychle na místech, která jsou od sebe dost vzdálená.

Celej den mám v pokoji otevřený okno a moje sestra chodí a hudruje: „Nechápu, jak můžeš mít otevřený okno. To ti není zima? A ještě na sobě máš triko s krátkým rukávem.“
V chladu se mi dobře přemýšlí, ale pak ve vaně.. dokážu na všechno zapomenout.

Nedá se na mě spolehnout. Ne tak docela, svoje rozhodnutí měním dost často. Když chci něco udělat, musím se rozhodnout hned, jinak to neudělám. Vyhovuje mi práce pod tlakem. V tom případě pak nemám problém dělat víc věcí najednou.

„Proč seš červená? Chlastáš, ne?“ vyhrkla na mě máti.
„Proboha co bych chlastala?!“ No jistě, v pokoji za postelí mám pár flašek. Proč jsem byla rudá netuším, možná proto, že jsem se válela v posteli lehce hlavou dolů a koukala na Van Helsinga.

Podrobněji jsem na stránce anglického snu pročítala zkušenosti z farem. Neliší se to moc od toho, co jsem dělala v Dolanech. A vesele si tam navíc jezdili po okolí. No, nevím jak to udělat.

Konečně zase po nějaký době pohádka, na kterou jsem se chtěla podívat!
Spoilery!

Na vesnici Vikingů zaútočí kupa dráčků, který mají hlad. No ale Vikingové se jen tak nedají, bojují proti nim. Škyťák, který kazí vše, na co sáhne, chce jednoho chytit. No a ono se mu to fakt podaří, jenže tomu nikdo nevěří.
Když se k němu přiblíží, Bezzubka na něj udělá takový krásný očka. Škyťák ho/ji nakonec nezabije a zjistí, že prostě nemá na to, aby draky zabíjel.
Jenže ho otec přihlásí do kurzu zabíjení draků. V aréně se parta dětí učí, jak na ně. Vítěz za odměnu bude moct zabít draka. Kdo myslíte, že vyhraje?
Bezzubka má poraněnej ocas a nemůže pořádně létat, takže Škyťák si jednou sedne doma a přijde na řešení. Při odzkušování se spolu sbližují a scény s létáním dost připomínají Avatara.



Když Astrid přijde na to, jak Škyťák vyhrával a zároveň se seznámí s Bezzubkou, najdou díru v zemi, kam draci hází to, co ulovili. Hezkej dráček se tam schovává.
Ve finále se Škyťák nakonec rozhodne, že nebude vraždit draky. Jenže chytnou Bezzubku, tatík zjistí, že Škyťák viděl hnízdo a rozhodne se, že se tam dostane a zničí ho.
Vypukne bitva, porazí i toho hezkýho dráčka, Bezzubka zachrání Škyťáka (za cenu toho, že přijde o kus nohy) a Vikingové a draci se usmíří.
Já chci taky domácího mazlíčka!

Jace a Clary jsou sourozenci, fajn. To ještě zkousnu.
Z Dimitrije je nepřítel Rose, fajn. To jsou ty zatracený spoilery, ale stejnak je to divný.
Ale že Zack z Bones vraždil? Ten šprt (nemyšleno ve zlém), kterýho měli všichni rádi?
Wow! :O

Tak jsem ve dvanáct večer seděla na posteli, koukala z okna a přemýšlela o všem a o všech. Nakonec jsem se teda donutila lehnout si, pustila jsem si Down a usnula jsem.

Byla jsem v knihovně, ale ovládla jsem se a nepůjčila si milion knížek. Jen 4 další.
Objevila jsem Pravou krev, podle který je seriál True Blood (God, už aby byla ta třetí řada!), taky další dva díly Kroniky nesmrtelných a knihu o filmu Anglické jahody.
A jak to tak vidím, dneska zhltnu zbytek City of Bones, Shadow Kiss a taky Kinga a jeho Z buicku 8.
I. mě nazvala knihofilem. Hm, asi na tom něco bude.

Apríl! Samozřejmě.
Na netu už jsem narazila na několik vtípků. Ten nejpikantnější je ale tenhle:
Na jednom fóru ze mě udělali admina. A že jsem prý už napsala 12927 příspěvků, což je blbost. Vím, že mám něco kolem 140-ti. Navíc - tohle není obrázek, kterej jsem si tam dala.
Ale když už je dneska ten den srandy, mohla bych někomu dát ten pepřovej bonbon... :D