První komentář psala sama moje sestřička, protože já byla indisponována výbuchem smíchu a otíráním slz :D


Vidíte? Už i strýček Google na to přišel! :D
Ne vtip... :D


Nejlepší scéna!
„Hello, John. Goodbye, John.“

Maminka už byla směnit český koruny za britský libry.
Všude mají královnu, bankovky se lišej jenom barvou a číslicema :D
Dneska jsem empétrojku dala k reklamaci.
„Vy to máte nějaký rozpadlý,“ řekl mi ten chlapík, co seděl za pultíkem. Já jenom pokrčila rameny, protože jsem nevěděla, co na to říct. Bez dalších keců to všechno zase složil do krabice, vytisknul mi potvrzení a já šla.
Zubařku ráno chytla zase rentgenovací nálada - lidi, kteří seděli se mnou v čekárně jsem později potkala u rentgenu. Místo jedné hodiny jsem se teda ulila ze dvou.
V noci se mi zdálo, že jsem maturovala ze ZSV a paní učitelka na tento předmět se mě snažila potopit. Cokoli jsem řekla, ona překroutila a pak už mě vůbec nepustila ke slovu. Tomu se říká noční můra.
Taky jsem si udělala čas a dokoukala závěr druhé sezóny Legend of the Seeker. Amazing!
A zítra si asi půjdu koupit City of Bones... protože tomu prostě nedokážu odolat.



Pašáci ^^

Úspěšně jsem zničila další empétrojku.
V pořadí už... *přemýšlí* ... čtvrtou.
Takže zítra jdu vyřídit potřebné a pak pápá kamsi, kde mi to snad opraví.
Že bych totiž seděla x hodin v busu do Anglie bez sluchátek v uších je pro mě jaksi neslýchané :D

Ráno nás nechybělo zas tolik, jak jsem doufala. Lidi na hokej sice koukali, ale do školy stejně šli. Únava byla strašná. Lukáš jako vlastenec přišel s namalovanýma českýma vlajkama na tváři a zřejmě i rovnou z hospody. Celej den byl evidentně mimo.
Slyšela jsem, že hokejisti mají ve středu dorazit do Hradce. Hmm ;)

Oprava: hokejisti nepřijedou. Když mi máma ráno říkala, že přijedou, mylně jsem si myslela, že mluví o hokeji (stejně si myslím, že slovo hokejisti řekla). Jenže ona mluvila o těch trapnejch soutěžích v televizi, ve kterých hledají talenty. No ale stejně, co bych tam dělala?!

Jooooooo!
Co k tomu víc říct, hráli skvěle. Rusové se snažili seč mohli, ale stejně to nestačilo.
Takže teď můžu jít naprosto spokojená spát. ^^

Znáte to, někteří lidé chodí v noci do lednice. Já ale sedim s počítačem na klíně a hltám stránky knížek.
Konečně jsem se dostala k té části City of Glass, ve kterou jsem doufala už od prvního dílu. A teď se mi nechce přestat.
Jenže:
půjdu pozdě spát -> pozdě vstanu ->> hokéééj (a reálná možnost, že celej zápas nevydržím) -> a v pondělí ráno prostě v 6.10 nevstanu.
No, je čtvrt na dvě, možná bych ještě tak hodinku...

Ještě 8 sekund před koncem základní hrací doby jsme prohrávali a moji rodiče už házeli flintu do žita. Jako vždycky.
Ale Rachůnek to jistil! :D
Nakonec hokejky dorazily ty blbečky Švédy až na nájezdy.
Zítra už se stopro budu dívat na celej zápas.

Ještě v souvislosti s hokejem jsem našla zprávu, že naše republika bude pořádat mistrovství světa v roce 2015. Že bych jela? ;)

Nekoukala jsem na celej zápas našich hokejek proti Finsku. Stačilo mi posledních infarktových pár minut.
Ale jsme tam a to je hlavní!
Ovšem neznamená to, že nepojedem domů zítra, nebo kdy hrajem.
Možná bych neměla bejt takovej pesimista :D

Probíráme hmyzáky. Pavouky, žížaly, motýli...
Motýl Emanuel! S vílou Amálkou,“ přemýšlela jsem nahlas.
Ne, počkat, s Makovou panenkou, ne?“ odporovala I..
No jó!“ došlo mi. „A Křemílek je sám.
Ne, ten má Vochomůrku přece!“ zase odporovala I..
No tak kdo je sám? Jo vlastně Rákosníček nikoho nemá!“ přišla jsem na to. A pak jsme se jenom smály mojí neznalosti českých pohádek.
Sranda byla, když do toho pan učitel zatáhnul ještě Ferdu mravence a brouka Pytlíka. Brouk Pytlík je prý v knížce špatně.
(...) To si mravkolev počká v díře a když se přiblíží mravenec, hází po něm písek,“ vysvětloval. S I. jsme se tím pádem smály ještě víc a představovaly si, jak si spolu s mravencem mravkolev hází zrnka písku.

Dneska jsme se byli podívat na některých ústních maturitách. Bylo mi celkem proti srsti, že budu okounět a tím znervózňovat maturanty. Na druhou stranu, příští rok mě to čeká taky.
Slečna na češtině věděla prakticky všechno, jako kdyby si to tahala z rukávu. Na angličtině po nás S. házel pohledy, týpek suveréně mluvil, v tu chvíli jsem mu záviděla. Téma: jakou zemi by chtěl navštívit a učitel se podivil nad tím, že nemluvil o Anglii. Mě to taky překvapilo.
A teď tady sedím ve škole a ten space mě asi zabije...

A bude hůř,“ odpověděla jsem sestřičce.
Pověděla jsem jí totiž, že můj mozek mi poslední dobou vůbec neslouží tak, jak by měl.
Zapomínám slova (český, anglický i francouzský), pletou se mi data a dny v týdnu a vůbec mám ve všem solidní zmatek. To je ale špatné.
Sedím u ní v pokoji na zemi s jejím síťovým kabelem v mém počítači. Hodinu jsem plodila obsah Evermore při poslechu starých dobrých finských Sunrise Avenue.
Ale teď si jdu vychutnat finále Vampire Diaries a taky se pobavit s Oprah Winfrey nad spešl dílem zaměřeným na Twilight ságu.
Tak čágo bélo, šílenci.

Musím využít času, který mi zbývá, než tatík zase odpojí síťovej kabel.
Včera mi I. ve škole ukazovala video od Muse, kteří byli v nějakým italským pořadu.

A teď v čem je ten vtip. Oni si totiž prohodili role - Matt jako bubeník (ten talent! :D), Dom zpěvák a Chris hrál na klávesy. Jenže si toho nikdo nevšiml, nikomu nepřišlo divný, že hrajou nějak jinak. Teda jinak, písnička byla v pohodě, protože byla na playback. Ale stejně jsou teda Italové divný. Tak když si pozvu někoho na rozhovor, tak snad vím, kdo co dělá, ne?
Každopádně já se smála až mi tekly slzy proudem. Mattovi obličeje prostě neměli chybu! :D
Včera jsem na zastávce v Hradci viděla první plakát na RfP 2010.Znamená to jediné: line-up už se měnit nebude a Muse tak budou ty největší hvězdy, co přijedou.

Útočníci pokousali muže a sáli jeho krev.

No kam to s lidstvem spěje? :D

Ve snu na mě mával Charlie Bewley. Jestli se můj mozek snaží mě nějak rozptýlit nevím. Moc to ale nefunguje.

Dneska měli čtvrťáci poslední zvonění. Opruzovali nás na těláku („To jsem nikdy nečekal, že budu zamčenej s dvaceti holkama v kabinetu!“ vtipkoval Chuck, když nás schovával před octem a voňavkama), po těláku (já dostala pořádně, voňavkou i octem) a chodili i po škole.
Přísahala jsem, že příští rok to slíznou za letošní čtvrťáky všichni ostatní.

Byla jsem u babičky.
Ty jdeš na ten fesťák na Muse?“ zeptala jsem se Píďoslava (moje přezdívka pro mého pubertálního strýce).
No jasný!“ přitakal.
Jenže já nějak věděla, že nemůžu. Neměla jsem lupen. Tahaly se čistě náhodně. Už nevím, proč mám v hlavě myšlenku, že se tahaly čísla z klobouku a podle nich se rozhodovalo, kdo získá lupen.
Jaké štěstí, že jsem ho získala a šla tam.
Přešla jsem dva bloky od babičky do areálu festivalu (zajímavé, letišti se to nepodobalo) a pak jsem se ocitla před pódiem. Byla tam I. se svojí sestrou. Moc lidí tam nestálo, tak do 50-ti maximálně. Někdo tam dělal zvukovku, ale za chvíli vylezli Muse a začali hrát Map of Problematique. Viděla jsem Mattovy zelený oči...
... a pak jsem se probudila. Pochybuju, že je má zelený.

Já jsem nasraná na Ivu, protože ona Muse uvidí.
Ona je nasraná, protože Muse neuvidím.
Já jedu do jejich domovský země a oni zase do mojí, jen se prostě prohodíme.
Ale abych se pořád neutápěla v depce, řekla jsem si, že si to tam užiju - musím si najít obchody s cédéčkama a knížkama a půjdu nakupovat.

Objevilo se (zřejmě) oficiální datum premiéry Breaking Dawn, a to 18. listopadu 2011. To jsem na ně zvědavá, jak to pořeší.

Vysněný výlet do Anglie začíná mít hořkou příchuť.
Muse přijedou na Rock for People.
Tak přijede nějaká kapela, no a co..., viděla jsem na tvářích svých spolužaček, které věděly, co mi tak razantně zkazilo náladu.
Žádný NO A CO!! chtěla jsem na ně zařvat, ale udržela jsem se. Stejně by mě nepochopily. Vlastně nikdo.
Já chci do Anglie, ale nechci v daném termínu. Bohužel musím :(
A tak mi nezbývá nic jiného, než smutnit a ronit slzy...