Life sucks

Už jsem to psala. Napíšu to znova.

TOHLE BYL ZATÍM TEN NEJLEPŠÍ ROK!!!

Událostí roku byl dárek k osmnáctinám - poznávací zájezd do Anglie. Tím se ni naprosto splnil sen. V nejbližší době si chci začít hledat brigádu na prázdniny, abych tam byla 3 měsíce, a ne 4 dny.
3 měsíce v ráji. Oh. My. God.
Můj vysněný výlet ale znamenal utrpení v podobě neslyšení řady špičkových kapel na fesťáku Rock for People. Matt Bellamy byl tak blízko, tak blííízko! Přiznávám, že jsem si (myslím, že ne) na ně v Anglii ani nevzpomněla. Měla jsem plno práce očumováním okolí, Mini Cooperů a Conversek :D
(Abych si RfP 2011 pojistila, chtěla jsem po Ježíškovi lupen. To, co jsem chtěla nejvíc, jsem stejně nedostala; prý v lednu?)

Ale zase zpátky na zem. Stal se ze mě maturant. Paní učitelka třídní - seč se snaží - stále nepatří mezi mé oblíbené. A pak tu taky máme tu záležitost se státními maturitami. Možná že náš ročník bude ten jediný, který je naostro bude psát. Mnozí - a to i včetně mě - si myslí, že náš ročník představuje pokusné králíky. Buď to vyjde, nebo ne.
Situace doma stagnuje. Moji drazí starší nevlastní sourozenci (3, prosím) už nejsou doma, a protože mě tatík už nezpracuje do svého ideálu, svou snahu může soustředit na moji mladší sestru, která už začíná zatínat drápy. Jestli z ní bude někdy právnička..
Nedávno jsem zažila svůj první rockový koncert. It was awesome! A ještě ke všem šlo o indie z Anglie.. Hoši se mi dostali jak pod kůži, tak i do hlavy, kde nějakou dobu po koncertu stále Jamie zpíval: „I can't get enough, I can't get enough.. everytime I think of you it takes me over.. I can't get enough, I can't get enough.. everytime you punish me it takes me closer..“
To jsem se zamilovala. Fakt.

Slíbila jsem si, že (už) si žádnýho kluka nepustim k tělu. Což docela odporuje tomu, co jsem napsala před chvílí, co? Jenže jsou věci, který mít můžu a který ne.. it's the way it is.
Pomalu jsem začala uvažovat, co po střední. Říkala jsem si co nejdál od domu a rodičů!! jenže nakonec u mě na celé čáře vyhrála škola, která se stejně jako obchodka nachází v Hradci. Problém? Na tu fakultu se hlásí nejvíc lidí z celé univerzity. Jo, docela problém.

Moje anglofílie se utužila, stal se ze mě bilbliofil - nebo knihomol, whatever - a závislost na hudbě se taky prohlubuje, samozřejmě že směrem k Anglii. Album roku? Lungs od Florence and The Machine! Florence je prostě skvělá a ty její songy jsou dost chytlavý. Jenže to album ovšem nevyšlo letos. Letošním nejlepším bych zvolila asi Happiness od Hurts. Ten jejich popík je tak slaďoučkej, až je dobrej. Ke všemu mají v březnu přijet do Lucerny, tak doufám, že se tam s Ivou nějak propašujem. Jej, a kde jsou Linkini? Sorry, guys, ale za Robot Boy vás fakt nemůžu vybrat jako cédo roku. Takhle by to prostě nešlo. Filmem roku byl dala asi Black Swan a to i přesto (!!!), že jsem ho ještě neviděla. Do konce roku to snad ale stihnu! :D Četla jsem recenze a koukala na hodnocení, což mě přesvědčilo, že by to mohlo stát za to. Knížky jsem rozebrala tady.
Propadákem byl pro mě Harry Potter. Jít na druhou část by pro mě znamenalo jít tam za trest. Ale pokud se to někomu líbí, tak jim to neberu.
EDIT: Ano, Black Swan byl vážně výbornej film! A teď jsem si vzpomněla na ten totálně nejhorší film (teď už) loňského roku - Skyline. Hodnocení: -5/10

Tak Vám teda přeju šťastnej novej rok a takový ty věci, co se ještě přejou.. Ne, přání mi fakt nejdou. :D

Ani nevím, jak dlouho ty pošuky znám, ale dva roky to budou minimálně. Teď mě tak napadlo, že vlastně ani nevím, kolik nás tam je :D No, prostě dost. V tomto článku najdete vybrané hlášky (samozřejmě, že je nemám všechny!), které způsobovaly většinou salvy smíchu. Jsou vytržené z kontextu, takže je asi nepochopí všichni, ale my víme svoje, že? :D

kůstka: *klepe si na čelo* nezdržuj laskavě
já: kůstko tak házej, chytám :D
já: všichni *dva smailíci klepající si na čelo* :D
kůstka: moment.. co házíš?.. :D
kůstka: hlavně liz *klepe si na čelo* :D
já: hlavně ten blb kůstka *klepe si na čelo* :D
kůstka: a hlavně ta dementka liz *klepe si na čelo* :D
já: liz už něco promluv nebo po tobě hodím botu // říkám, házej *klepe si na čelo* :D
já: ty grázle *klepe si na čelo* :D
maruš: vy grázlové *klepe si na čelo* :D
kůstka: házej.. ale ne do mě.. ne do mě *klepe si na čelo* :D
maruš: vy hubení špekouni *klepe si na čelo* :D
kůstka: ty grááázlííčkuu ušatej *klepe si na čelo* :D
(...)
já: ty seš parchant... ti budu říkat.. kost :D

já: dobře se doplňujem :D
maruš: jsme dobře sehraná trojice :D
já: a chybí nám čtvrtej do páru, co :DD

maruš: Brichta je dobrej *souhlas* lepší než Vojtek :D
šuš: :DD kdyby to bylo tak před 15ti lety tak na něj jdu :D
já: šuš, kolik měsíců ti bylo před 15-ti lety? :DD
šuš: :DDD 5? :D

já: kam tebe pašovat proboha? :D
kůstka: do báglu liz.. když už sme se dostaly až k báglům :D
já: a pak tě vzít sebou do pardubek, jo? blázne :D
kůstka: co.. do pardubek?.. nee tak ne.. měním názor :D ale do kroun bys mě mohla vzít.. za nějakou tu flaštičku redbullka :D
já: za 10 litrů redbulla :DD, se nedoplatíš kamaráde :D
kůstka: no tos přehnala trošku s tou cenou *klepe si na čelo* :D
road: 250 mililitrů stojí asi 40 ne :D takže litr 160 a 10... 1600 :D:D

Prostě neuvěřitelné, že tenhle rok, který byl pro mě doposud snad ten nejlepší, pomalu končí. Nějak zatraceně rychle to uteklo, ne?

No nic, všem přeju veselý Vánoce ;)

... že už mi ta písnička nehraje v hlavě.

Chápejte, cvičili jsme předtančení.
A protože nikdo nepřišel s ničím lepším, našel náš třídní šašek na youtubu Dádu Patrasovou a jelo se.
Zbytečné tvrdit, že mi kazí hudební vkus.
Navíc se do toho později zamotali i Lunetici a něco, co se jmenovalo Jedu na koni. Já to v životě neslyšela, je to ale slušnej haluz! :D

Ani po čtyřech vyučovacích hodinách jsme neměli nic, co by přesahovalo 1 minutu.
Uf, to bude ještě složitý! :D

Každopádně si ten poslední půlrok hodlám náležitě užít!!

Vážení, tento týden (počítám od soboty) byl jedním z nejlepších tohoto roku.
Ale Anglii prostě nic nepřebije!

Už jsem tady psala o tom, že jsem v sobotu neočekávaně byla v kině na první části posledního dílu Harryho Pottera. O tom psát ale nechci. Na náměstí jsme měli trhy a moje blonďatá sestra tam vystupovala. Stihla jsem jenom kousek.
Zaskočilo mě, že nemá nějakou významnější roli; hrála soba.
Atmosféra i v tom mrazu byla skvělá, dokonce i máma mi přišla na chvíli v pohodě.
V pondělí to bylo taky všechno v suchu. Psali jsme sice pololetku z ajiny, ale jak se dneska ukázalo, učit se nebylo potřeba (i bez přípravy 89%?).
V úterý jsem si došla do kina na film Na doraz, na který jsme šla hlavně kvůli Robertu Downeyovi Jr. Ty prachy za shlédnutí jeho hereckého výkonu rozhodně stály.
Středa byla oním dnem, na který jsem se těšila asi 2 měsíce. Paní učitelka na zeměpis udělala mně a Ivě ohromnou radost tím, že byla nemocná. Odpadly nám totiž dvě poslední hodiny a já měla dost času dojet si domů nachystat se na večer. V plánu totiž byl pražský koncert Anglánů The Feud.
A byla to sranda:
Vlak z Pardubic do Prahy nám téměř ujel (doteď si říkám, že tomu průvodčímu dlužíme alespoň čokoládu..), v Praze byly velice kluzké chodníky a v Palladiu mají moc hezké knihkupectví i s koutkem, kde prodávají originální knížky. Iva dokonce zparodovala i Open Card - nebo co to vy Pražáci máte :D
„Já vím, kde to je. Tam trefíme za pět minut.“
Omyl. Šly jsme asi 15 minut a bloudily kolem hotelu Paříž. Klub Chapeau Rouge prý je pajzl. To není pravda; je sice zastrčenej tak, že není snadné ho najít, i když je doslova na rohu, ale bylo to tam fajn. Hodně červené, malé, útulné.

A Banquet jsem doslova brala jako předkapelu a asi po pěti písničkách se nemohla dočkat Anglánů. A že ti to rozjeli!
Sice zahráli jenom asi 8-9 songů, ale to mně vůbec, ale vůbec nevadilo. Lidi byli fajn, komunikovali, zpívali a tleskali. „Make some noooooooise!“ Po show jsem si koupila cédo. Iva si odchytila Stephena, se kterým se vesele vybavovala už na Rock for People '10, aby se jí podepsal.
„I don't have a pen.“
„I do!“ Já prostě věděla, že tu černou fixu budu potřebovat.
„That's good. 'I do.'“ Zeptala jsem se ho, jestli by tam nemohl počkat. Jenže než mi ty slečny daly cédo do ruky, Stephen se vypařil na záchod. Takže jsme tam čekaly.
Vyplatilo se to; mám je komplet všechny tři ^^

Co mě ale rozsekalo byla návštěva Nicelanda. Jednu chvíli stál ode mě dokonce asi tak na dva kroky. Ještě teď se užírám, že jsem si neřekla o podpis.

Odcházely jsme a já byla šťastná jak blecha. Ve vlaku v kupéčku jsme jely s nějakýma cizincema. Jeden tam chrápal, z toho druhýho jsem si dělala srandu a Iva se nemohla přestat řehtat.. Prostě já :D
Spát jsem šla ve dvě ráno. Vůbec jsem se nevyspala, takže jsem to doháněla včera, když jsem na dnešek naspala 10 hodin. Neuvěřitelný.
Včera jsem zase byla v kině, tentokrát jsem chtěla vidět Bena Barnese, čímž jsem tu mojí anglofílii hezky zakončila.

Můžu si ten týden zopakovat, prosím?

Včera jsem nečekaně jela na první část posledního dílu o tomhle kouzelníčkovi.

2 věci:

1. Za film bych v žádném případě nedala plnou cenu.
2. Na druhou část mě nikdo nedostane.

Prostě a jednoduše, vůbec mě to nebavilo.

Víte, já jsem vážně magor.
V úterý jsem byla vzhůru skoro do tří hodin ráno.
Dnes jsem byla vzhůru do půl druhé ráno.
To proto, abych si přečetla finále série Vampýrská akademie.
But it was worth it ;)

Bez kofeinu jsem vydržela 15 dní.

Do snů mi vlezl Billy a Charlotte ze skupiny The Subways. Billy mě dloubnul do žeber, abych se posunula o jednu židli dál a Charlotte po mně házela jakousi zátku od šampáňa... Ono se něco oslavovalo?

Ale teď už musím jít spát..

150,- + doprava do Prahy - The Feud 15.12.
450,- + doprava do Prahy - Hurts 13.3. 2011
1150,- + doprava Rock for People 2.-5.7. 2011

Ježíšku, prosíííím :D

Naprosto jsem propadla seriálu Glee.
A taky tomuhle songu. Nejdřív to byl mash-up It's My Life od Bon Jovi ještě s něčím, teď je to tenhle. Prostě si musím neustále prozpěvovat If you want it, you've got it..

Vidět u nás ve Vidlákově Mini Coopera? Šedýho?
To je prakticky nemožný. A přeci se mi to ráno povedlo. Řekla jsem si: jo, tohle bude dobrej den!

V plánu jsem měla se dvěma spolužačkama návštěvu dne otevřených dveří na hradecké univerzitě.
4 slova: tam se musím dostat!
Budova je jen dva roky stará, do centra to není daleko, profesoři vypadají sympaticky a vůbec celkově tu školu vidím možná až moc pozitivně :D
Problém je, že z zhruba 2000 přihlášených se tam dostane asi 160 lidí. Tedy na ten obor, který mě zajímá.

Po asi třech hodinách jsme školu opustily a zamířily na pizzu, abychom nemusely do školy :D
Tam jsem se pak ukázala na půl hodiny a pak klusala na vlak.
Život je někdy krásnej.. ^^