Včera jsem se ségrou vydala na svůj první veletrh Svět knihy v Praze.
Příští rok chci jet zas, jen bez svojí sestry.
Hlavním lákadlem pro mě byla návštěva Patricie Briggs, od které jsem sice četla pár knih a celkem mě i bavily, ale žádnou nevlastním, takže na její autogramiádu jsem nešla. Zato Johna Ajvide Lindqvista, jehož knížku Ať vejde ten pravý jsem dostala před pár lety od ježíška, jsem si vyhlídla. Musím říct, že je to v reálu moc příjemný a usměvavý pán. :)
(Jen mamina nepochopila, proč jsem si nechala napsat Nicole a ne normálně Nikola. Jak bych jí vysvětlovala, že po anglicku to zní prostě líp...)
Ségra byla jako osina v zadku. Přiznávám, hlavním důvodem toho, že jsem ji vzala s sebou, byl fakt, že ona už na výstavišti byla a tudíž mi mohla ukázat cestu. Příští rok už tvoje služby nebudou potřeba, Terezko!
Už po zhruba deseti minutách škemrala, že je tam nuda. Jasně, já bych se mohla kochat hodiny a obě křídla projít třeba třikrát, jenže její mizerná nálada a občasné nafouknutí mi to lehce zhatily. Ale bavila jsem se stejně!
Jediné obrovské mínus: neměla jsem peníze na knížky! Bohužel se to sešlo tak blbě, že většina peněz jde na Novarock a bookfest ostrouhal. Ale možná je to i dobře, knihy mají neuvěřitelný potenciál mě finančně zruinovat.
Negativem snad byly jen masy lidí všech věkových kategorií a vydýchaný vzduch v levém křídle, ale s tím se dalo počítat. Takže příští rok nashle a už se postarám o to, aby moje peněženka nezela prázdnotou! x