Linkini mají novou stránku. Teda ne jako novou, ale vylepšenou. Co si fanoušci přáli, to Linkini udělali. Takže tam teď můžu chatovat s lidma z celýho světa atd.
Dnes jsem googlovala v takový míře jako snad nikdy předtím. Sháněla jsem soundtracky z TVD 1x11 a 1x12. Jenže co si člověk neudělá sám, to nemá.
Ono je docela těžký najít něco, co si myslím, že na netu ani není. Jeden song jsem vůbec nenašla.
Jedno z promo videí na díl 1x13:

Nechápu schopnost Damona všude se vecpat.
Ale teď k těm webům - při googlování jsem narazila na zahraniční stránky TVD. On se z toho asi fakt stal hit!

Všichni ty stránky mají vychytaný.

Ovečky vedou :D

„A ty se podívej na internetu, co to máš za zvíře,“ řekl otec.
„Já to ale vím.“
„A co?“
„Pískomila.“ No jasně, koupila jsem si zvíře a ani nevím, co to je.
„No tak se podívej, jestli nemůže bejt i v terárku.“ Tak Kennouši, časné ranní okusování mříží skončilo.
Taky kočka mě vzbudila, když po mě šlapala.
Navzdory všem zvířatům v domě jsem spala hezkých 11 hodin. Až zvíře jménem Tereza mě vzbudilo.
Včera jsem studovala vypalování na notebooku. Stáhla jsem si nějakej program, jenže mi to DVD stejně nevypálilo. A tak jsem šla zažádat o Nero k otci. No a teď na to koukám jak blb, protože to není to Nero, který bylo v tom starým počítači.
Venku zase svítí. Další šance se opálit. Ale odpoledne spíš půjdu stavět sněhuláka..

Ve středu taky vyšlo nové číslo časopisu Pevnost. Ale u nás v Zapadákově ji prostě nemůžu sehnat :/
A právě teď mi dochází, jak je pro mě čas vzácnej...

Ráno silničáři zase zaspali. Hlavní silnice vypadala jako sjezdovka na horách, jen nebyla z kopce. Ale nejsem tady od toho, abych je kritizovala.
Bus přijel o 20 minut dýl, protože se ve Skalici nějak zasekl pod náměstím, nebo co mi to Verča říkala.
Do školy jsme nakonec nakonec dorazily v 8:10. Třídní už promlouvala ke třídě. Jen co jsme přišly, už mě jmenovala, abych si šla pro výpis.
Celkový průměr je... 2,27. Upřímně, překvapilo mě to. Naštěstí jsem nebyla ani mezi nejhoršíma, ani mezi nejlepšíma. Takže pozdní novoroční předsevzetí je jasný - zlepšit si průměr a eliminovat čtyřky. Bylo by fajn i pokořit Ivu - ona i kvůli dvojkám dělá scény, a kdybych se já opravdu snažila, možná bych měla lepší známky...
Jela jsem se sestřičkama do Hradce. Cestou tam chumelilo, cestou zpátky taky a já se chvílema bála, že zapadneme kdesi v příkopě.

Pozór,
to, že soundtrack k NM vyšel na CD není nic zvláštního. Ale že má vyjít i DVD, to už mě docela překvapilo. Na svět vyleze 16. března, tedy ve stejný den jako The Graphic Novel (Twilight jako komiks). Zdroj a zároveň seznam skladeb najdete tady.
Na blogu Suzanne In the City jsem našla video, jak autorka zpovídá Charlieho. Teď někdy by se mělo objevit celé video.
Až do 30. dubna trvá soutěž o lupeny na Rock for People 2010. Stačí jen uhádnout headlinery a český "stars", který se letos fesťáku zúčastní. O víkendu budu googlovat, abych zjistila, kdo kam kdy po Evropě pojede. Třeba se staví :)
EDIT: Zapomněla jsem na 'Twilight in Forks: The Saga of the Real Town'. Je to dokument o tom, jak se tamním obyvatelům změnil život po tom, co se Twilight stal takovým hitem.
Trailer:

Ještě včera:
20:54
Já ten džus vážně neměla pít.
Nejdřív jsem se na facebooku přidala do skupiny, která má zvláštní název. Člověk by si myslel, že se tam přidávají rasisti, ale jde jenom o černej humor. Hodně černej.
Když jsem četla ty komentáře, smála jsem se až mi tekly slzy. Džus asi začal působit. Moje sestra se na mě dívala jak na cvoka. Nesmála se těm vtipům (i když taky :D), ale hlavně mně. Byla jsem prostě na šrot bez jediný kapky alkoholu v krvi.
Pak jsem si pustila Annoying Orange na youtubu. Jej, to jsem se tlemila zase.
Šus na chatu si myslel, že jsem chlastala, ale fakt ne! To ten proklatej džus :D

Dneska už jsem tak vysmátá nebyla.
Od rána to vypadalo, že budu mít sakra velkou smůlu. Hledala jsem klíč od branky, ale on se mi zamotal mezi ostatní klíče a kroužky a nemohla jsem ho dostat ven. Po minutě jsem to vzdala, šla domů, vyměnila si klíče se ségrou a z těch starých si vzala jenom čip do školy. Po cestě jsem jí potom volala a málem mi mrazem upadla ruka.
Ve třídě máme taky kosu. Kdo tam pak má 9 hodin sedět a učit se?!

Na musicserveru se objevila informace, že Muse natočit koncertní dokument. C'mon guys!

Dnes jsem byla ve stejné euforii jako včera. Dobrá nálada by se dala vysvětlit sluníčkem. Kdekoli jsem mohla, nastavovala jsem tvář, aby mi na ní svítilo. Jen kouřový skla v autobusu mi to trochu kazily. Ale efekt to byl hezkej. Nebo ta nálada byla taky proto, že jsem ve flašce měla nalitej jablkovej džus. Už dřív jsem poznala, že jsem po něm neuvěřitelně vysmátá. Můj pubertální strýc ho dokonce jednou přede mnou schoval, ale nebylo mu to nic platný.
Ajina i fránina mě bavily. Překvapivě.
Pan učitel na biologii měl narozky. Na tabuli jsme mu napsali "Všechno nejlepší k narozeninám" a když vešel do třídy, začali jsme zpívat. Na stole mu ležel větrník se svíčkou. Ten výraz byl tak... úžasnej. Bylo vidět, že jsme mu vážně udělali radost. Pak nás umlčel, aby mohl sfouknout svíčku, takže jsme přestali zpívat, on ji zfouknul a začali jsme tleskat.
Na facebooku napsal: „Děkuje všem za milá přání. 3.D - překvapili jste mě a udělali radost. Díky, byl moc dobrej...
Na terminálu bylo veselo. Opalovala jsem se, když v tom ke mně přišel nějakej pán a začal se ptát, jestli jsem z Hradce. Já na něj že ně a on pak začal mluvit takovou rychlostí, že to snad ani není možný. Pochytila jsem tak každý čtvrtý pátý slovo. Rozuměla jsem obchodní banka, spořitelna, 800 tisíc. Ptal se, jestli jako v Hradci studuju a ták. Co prý ze mě bude, když chodím na obchodku. To kdybych věděla!
„A ty tady čekáš na ten autobus do Broumova?“
Celou tu dobu jsem jenom přikyvovala hlavou a dělala „Hmm.“
„A kam jedeš? Do Broumova?“ Říct pravdu nebo lhát?
„To je jedno,“ řekla jsem. Vždycky existuje nějaká třetí možnost.
„Jo to je jedno.“
Potom zase mlel rychlostí zvuku něco o spořitelně. Po čase se oddálil.
Seděla jsem už uvnitř busu a modlila se, aby ten pán nejel, co hůř, aby si ke mně nesednul.
Jel a já zašeptala „Ou bože...“
Prošel kolem mě a já si rychle vytahovala sluchátka, abych si mohla zacpat uši.
Do školy jsem si vzala Zatmění a četla jsem i při cestě domů. Strašně rychle ta cesta utekla. Kdybych se do toho opravdu začetla a zcela ignorovala Coldplay ve sluchátkách, určitě bych jela až do Broumova!
Ještě jsem si vzpomněla - viděla jsem poprvé couvat trolejbus. U autobusu to je normální, ale trolejbus?

V sobotu jsem měla moře času, protože mi tatík odpojil net. Takže jsem měla čas přeložit krásnej rozhovor s Ianem, Paulem a Ninou. Pobavila jsem se :)

Takže, kdo z vás by byl nejlepším upírem v reálném životě?
Ian: Rozhodně já.
Nina: Souhlasím.
Paul: Ian má hypnotizující oči. Ale Nino, myslel jsem si, že jsi byla přesvědčená o tom, že jsem skutečně upír?
Nina: Ian má upírské kvality, ale Paul má tesáky. [Paul předvádí svoje ostré řezáky.] A objevuje se jen místy a to je velmi skličující.
Herci milují hraní záporáků. Žárlí někdo z vás na Iana, který hraje ďábelského Damona?
Nina: Já mám štěstí protože hraju dvě postavy: milou Elenu a Katherine, která je šílená mrcha.
Paul: Skvělé na našich postavách je to, že nejsou jednoznačné. Damon má v sobě dobro a Stefan zase zlo.
Dobře, v následující flashbacích, hrajete nevinného Stefana a Damona namísto nemrtvých postav.
Ian: Je sranda hrát Damona a Stefana jako přátele, protože nás takhle obvykle nevidíte.
Paul: Před-upír Stefan je komplikovaný, je to zábavné. Ale Stefan o 145 let později je vážně těžký. Co když chce jako 162-letý vycházet se středoškoláky? Někdo, kdo prchá před někým, kým jsou.
To je Tým Damon proti Týmu Stefan!
Paul: Jsem prezidentem fanklubu Týmu Damon. Mám profil na Facebooku jako 13-ti letá Ashley, která nepatrně manipuluje s lidmi, aby nesnášeli Damona.
Ian: [smích] Tak proto jsi na mě křičel, abych šel pryč, když jsem ti zaklepal na dveře!
Nina: Fanoušci jsou rozdělení. Dostávám dopisy jako, “Proč jsi se rozešla se Stefanem? Dohromady jste perfektní.“ Nebo “Proč není Elena s Damonem? Patří k sobě.“
Upíry stranou, kterého z těchhle mužů by chtěla Nina v reálném životě?
Nina: Vzala bych si Defana - dalšího bratra.
Ian: Nebo Stamona!
Nina: Nebo Stamona, který má kvality obou, který je sladký a vychovaný, ale má hranice a který umí být zábavný a šílený zároveň.
Kolik z vás toho je vašich alter ezích (mn. č. od ego? :D) na scéně?
Ian: Mám rád pojídání a zabíjení lidí.
Paul: A já lovím malá zvířata k jídlu v lese. Ne!
Ian: Damon touží po životě jako já. Ale taky je v podstatě osamělý. Vím, jaké to je být osamělý.
Paul: Co má Ian a já společného s našimi postavami je to, že jsme oba opustili domov mladí. V 16 jsem pracoval v New Yorku a byl jsem na vlastních nohou. Moje město mi prostě nesedlo.
Ian: Já jsem opustil domov týden po mých 16-tých narozeninách.
Nina: Mě bylo sotva 17, když jsem odešla. Pomohlo mi to sžít se s Elenou, která byla nucena se starat o svého bratra, když její rodiče zemřeli.
Zdá se, že jste si velice blízcí. Řekněte nám něco legračního o sobě nebo o ostatních.
Paul: Moje skutečné příjmení je Wasilewski. Když jsem byl mladší, žil jsem v Polsku.
Nina: Narodila jsem se v Bulharsku. Sdílíme to, rozdílné vyrůstání.
Paul: Mám podstatný problém s Nininým hlasitým žvýkáním.
Nina: Schovává přede mnou žvýkačky!
Ian: Paul esemeskuje tak hlasitě!
Paul: To klikání přivádělo Iana k šílenství. Teď už mám iPhone.
Nina: Ian na Hawaji adoptoval kočku.
Ian: Našel jsem ji na pláži při natáčení Ztracených.
Tady je to, co o vás říkají producenti. “Jednou budeme všichni pracovat pro Ninu. Je to chytrá podnikatelka a ví, co chce.“
Ian: To už děláme!
Nina: Jsem Kozoroh - jsem tvrdohlavá. A řídící.
“Paul je pozorný, přímý člověk, který vážně pracuje na tom, aby se dostal do své role.“
Paul: To si vyhrazuju.
A nakonec, „Ian je schopný upír. Podívá se vám do očí a donutí vás udělat cokoli chce.“
Ian: [Smích] Zkouším to.
Paul: Takže Ian dostane takovýhle skvělý vyznamenání? Nina je organizovaná, ale panovačná mrcha (řekla bych, blíží se to k 'bitch' :D). Paul tam sedí má špatnou náladu, ale Ian má hlavní sílu. Díky chlapi! Zajímavé, hrál jsem hodně postav, které jsou podobné spíš Damonovi než Stefanovi.
Ian: S žádnou předchozí postavou nebyla sranda. Boone ze Ztracených byl takový slaboch. Vážně neměl moc sílu. To mě dovedlo k Damonovi.
Kolikrát jste řekli: “Náš zdrojový materiál předchází 'Stmívání'“?
Ian: Asi 479krát! Paul a já to říkáme znovu a znovu. “Nejsme Edward Cullen“
Paul: Lidé se mě ptají, jestli hraju ve Stmívání, a já: “Nedělám to proto, abych vypadal jako upír! Tenhle účes mám už 10 let.“
Viděli jste 'Nový měsíc'? Přiznejte se.
Nina: Já se něj podívám. Četla jsem knížky a myslím si, že byly skvělé. Nezlobím se na 'Stmívání'.
Ian: Jsme vděční.
Paul: Jejich kasovní úspěch vydláždil cestu všem upířím projektům v produkci.
Byli jste fanoušci upírů předtím, než jste se zapojili do této show?
Ian: Já jsem z New Orleans, takže jsem vyrostl s Anne Rice.
Nina: “Interview s upírem“ - Brad Pitt s tesáky, co je lepší než tohle?
Ian: Ian Somerhalder a Paul Wesley s tesáky!

Kliknutím na obrázek se dostanete ke zdroji.


I s Ivou máme svoje chvilky... :D

Samaru znáte, ne? :D


...ha :D
Už pár let mi visí na zdi a pořád mě neomrzeli, yeah!

Pohled ze třídy... ale jenom když je hezky.

Včera jsem neměla možnost dostat se na internet a teď nestíhám.
Co ze života? Honzu jsem si smazala z facebooku a uvažuju nad tím, že se tam vymažu taky. Už mě to tam nebaví.
Třídní mě stále rozčiluje. Tento týden jsem slízla službu na tabuli. Přišla do třídy, viděla uklizený stůl (který po matikáři vypadá vždycky mnohem hůř) a poděkovala nepřímo službě, tzn. mně. Na Ivu jsem se zašklebila a ona pochopila, jak jsem to myslela. Poté chtěla přímo o hodině smazat tabuli. Já se neovládla (zase, mám s tím obličejem nějaký problémy) a můj výraz mluvil za vše. Netuším, jestli mě viděla a je mi to upřímně jedno.

Nevím, kdo to udělal, ale moje vlasy se mi nelíbí! :D
A ještě to, co jsem si zaznamenala v neděli:

15:09
Mrznu. Ruce mi mrznou.
Právě jsem dočetla další díl ságy, teď mě čeká ten nejlepší.

„Ale no tak,“ řekla jsem a hlas se mi hystericky zachvíval. „Je mi teprve osmnáct.“
„No, mně je skoro sto deset. Je načase, abych se usadil.“

Venku stále svítí sluníčko. Je to divný, protože svítí třetí den po sobě. Něco je špatně.
Už jenom 4 dny a budou prázdniny… Yeah! Zítra nám odpadá konverzace, takže z nás Shane nebude muset tahat věty. Aspoň že tak.

Btw. dneska slaví Charlie Bewley narozky, so happy birthday! :)

V přímém přenosu to běželo ve dvě ráno.
Ale já, jako líná osoba, jsem koukala až v osm ráno.
Bylo to smutný, chudáci lidi.
Z hvězd se mi líbili Coldplay...

... a taky tam kecal Pattizón. Ale protože to Bouček zbytečně (pro mě) překládal, prakticky nic jsem neslyšela. A říkala jsem si, proč vypadá jak opice...

Věděla jsem, že tenhle film bude smutnej, ale že až tak, to jsem nečekala.
V začátku filmu i na konci se objevuje ta samá věta - „My name is Salmon. Like the fish.“
Ten chlapík, co hraje vraha, vypadá na pěknýho slizouna.
Ve zkratce - Susie se po smrti dostane mezi Nebe a Zemi. Potká tam kámošku Holly, na konci jich pak potká víc.
Bože, mě ten film srazil náladu o pár stupňů dolů.
Já ani nevím, na co se snaží přijít. Asi si myslí to, že se ještě může vrátit zpátky, ale postupně jí dochází, že je lepší jít dál.
Zhruba posledních 15 minut bylo vážně smutných. Měla jsem co dělat, abych nezačala brečet. A to jsem na tenhle film chtěla jít do kina. Jsem ráda, že vrah nevyváznul jen tak...


Soundtrack vypadá zajímavě, stejně jako v traileru tak i ve filmu zazněla Alice od Cocteau Twins. Amazing song!

Učitelka nám prozradila, že náš ročník už ji stopro chytne. Kéž by se stal zázrak!
Maturovat budeme už od března, nebudeme mít žádnej svaťák jako letošní maturanti a končit to bude až v červnu.
Jakmile neudělám jednu část ze zkoušky, prolítnu z celý.
Asi se z toho zblázním. Kde berou bez maturity?

Ve škole nás po plese bylo překvapivě málo. Naše třída byla vyjímka - z 34 lidí jich přišlo 24 včetně mě.
Někteří byli naprosto nepoužitelní. Několik lidí například přirazilo k sobě pár židlí a na ty si lehli. Zuřivě se ve třídě zatahovali žaluzie, aby jim nesvítilo do očí. Ale my všichni jsme odmítali cokoli dělat. Takže o matice jsme si povídali, pak jsme měli volno. Na ajině jsme pracovali. Spolužačka přišla později. Zaklepala a řekla: „Dobrý den, paní učitelko. Já jsem si čistila zuby.“ Pak si sedla. Při češtině jsme se bavili o tý maturitě.
Nehorázně moc se těším na náš maturitní ples, protože prý bude originální!

Cestou domů bylo krásně. Svítilo sluníčko, obloha byla vymetená a ani mi nevadilo, že mi na tvář přimrznul neutrální výraz. Měla jsem pak docela problém hýbat pusou, abych mluvila se svým bývalým spolužákem. Buď jsem v autobusu nastavovala tvář tak, aby na ní svítilo sluníčko, nebo jsem koukala ven a sledovala elektrický dráty a letadla. Holt taková poetická chvilka.

17:24
Dokoukala jsem Bloodlines. Zčásti jsem se zbavila toho absťáku, kterým jsem trpěla dva měsíce a chytil mě nový, protože se ukázalo, že Damon zase dělal neplechu a teď to začne být hodně zajímavý!

Prakticky celá třída má ráda třídní stejně jako já. Tzn. strašně moc.
Už od rána mi nebylo zrovna nejlíp. Při fránině už byla ta hranice neúnosná. Chtělo se mi spát, žaludek jsem měla jako na vodě a chvíli mi byla buď zima, nebo teplo.
Šla jsem tedy o polední pauze navštívit paní učitelku do kabinetu. S někým telefonovala, tak jsem čekala. A pak...
„Paní učitelko, není mi dobře. Mohla bych jít domů?“
„A jsi už plnoletá?“
„Ne.“
„Tak to lituju, ale nemůžu tě pustit. Jedině, že by si pro tebe přijeli rodiče,“ tady je ten háček!
„No tak to asi těžko.“
„Odkud jsi?“
„Z Jaroměře.“
Nemělo smysl se tam s ní hádat, tak jsem jenom přikyvovala hlavou. Ještě dvě hodiny jsem musela trpět ve škole. Kdybychom měli do čtyř, ze školy bych šla i bez povolení učitelky. Slepice jedna! Minulej rok mě třídní klidně pustil, jen pod podmínkou, že mu pak napíšu zprávu jakmile dorazím domů. A ona chce divadlo nebo co!
Už jenom pár hodin do Bloodlines. Just few hours. Právě se dívám na Turning Point.
Konečně jsem zkoukla Paranormal Activity. Horor celkem dobrej, zajímavej konec.
Obchodka má dneska maturitní ples. Celý týden jsem byla nucena říkat, že maximálně půjdu na ten svůj. Na žádnej jinej!

So why do I try? I know I'm gonna fall down.
I thought I could fly so why did I drown?

Včera jsem s pomocí holek uválčila chemii na konečnou 3. O matice to bylo ještě lepší - I. pouze nalistovala daný příklad v mém sešitě a já ho vesele opsala. I matiku jsem dala na 3. Na biologii jsem se učila - konečný průměr 3,25.
Btw. zítra jdu do školy až na desátou. Ředitel se umoudřil a myslel na ty, kteří na plese budou opravdu dlouho. Na druhou stranu, máme jenom 3 hodiny. To bude sranda jak na hřbitově.

Už jaksi nevím, co dělat.
Od pátku mi slzí obě oči. Dneska jsem každou chvilku myslela na to, jak se budu válet doma, protože nemusím nikomu stokrát říkat, že nebrečím, ale že to ono samo.
Vážně to není moje vina. Alespoň zčásti.
Založila jsem si druhej blog. Je to takovej můj čtenářskej deník. To mi připomíná, že budu muset vyhrabat ty lístky z knihovny, abych věděla, co všechno jsem četla...

Dneska jsem špatně naložená. Začíná mě chytat depka.
Už jsem myslela, že ta sněhová kalamita je v klidu, jenže jsem se ráno zase musela brodit sněhem, ve kterým se blbě chodí i se zimní výbavou na nohou.
Třídní mě rozčiluje. Všeobecná nenávist k lidem se u mě poslední dobou zase silně projevuje. V sobotu mi pěnila krev z otce. On si snad myslí, že mám 10 rukou a že můžu dělat několik věcí najednou. Moje sestra mě rozčiluje právě teď. A já pěním!!!
Přišla jsem ze školy, chtěla jsem si udělat něco k jídlu, jenže mi absolutně všechno padalo z ruky. Hlasitě a sprostě jsem nadávala v kuchyni.
Trošku zklidňuje soundtrack z TVD. Trošku.
Dnešek je prý nejdepresivnější den roku. Začíná to působit. Britové zase jednou něco objevili, no...

Tuhle knížku bych chtěla sehnat!

Levá ruka boží přináší dobrodružný příběh o životě, jeho smyslu a poselství, o víře, lásce a přátelství v drsném světě, jenž se ocitl kdesi mezi dvěma katastrofami. Je první částí třídílné série, která má všechny předpoklady stát se mezinárodním bestsellerem.
Info jsem našla na stránce Neviditelného psa, kde taky najdete promo video. Prolistovat si první kapitolu můžete na stránce Knižního webu.
Anděl smrti... to se mi líbí ...

Včera v posilovně ve škole Chuck pustil rádio a hrála tam tahle písnička:

Ani I., ani já jsme nevěděly, kdo to zpívá.
Večer jsem se snažila z mozku vytáhnout kousek textu z refrénu. Nakonec se mi to podařilo.
I'm gonna dance with somebody, dance with somebody...

Chuck nás donutil ručkovat na žebříku, kterej byl asi 1,5 m nad zemí. S mojí výškou to bylo docela obtížný, ale bavilo mě to.
Psali jsme čtvrtletku z matiky. Oprava - opisovali jsme čtvrtletku z matiky ze sešitů pod lavicí.
Po škole jsem šla já a I. s Á. do jídelny, pak do lékárny, knihovny a do káru. Oblezly jsme pár obchodů, pak se usadily asi hodinku u mekáče. Já žvejkala hranolky a I. měla něco s koncovkou burger.
Sherlock Holmes mě uchvátil tím humorem. A akce tam taky bylo dost. Kazili mi to jenom lidi cizích národností...
Vedle mě seděli 4 Vietnamci (asi?). Jeden se ke konci začal hodně nudit, takže si tam svítil telefonem, zíval (hlasitě), pokašlával (ještě hlasitěji) a protahoval se tam. Přede mnou to bylo horší. Studenti medicíny v Hradci (zřejmě Arabové) přišli pozdě, než se usadili, utekl mi začátek filmu a ten, co seděl přede mnou, měl tak velkou hlavu, že jsem se v sedadle musela narovnat, abych viděla. Mluvili anglicky, takže mi tím znemožnili říct jim, aby byli zticha (to bych ještě dala), ale to, aby si tamten sednul tak, aby mu hlava nečouhala do plátna, už by bylo horší.
Ale jinak to naprosto nemělo chybu...

Tím, co teď napíšu, nechci blondýny urazit (i když to dělám pořád), ale ve třídě jsou dva případy, kdy se naprosto jasně potvrzuje, že prostě mají nižší IQ.
Dneska jsem 2x asi po dobu pěti minut hučela do Káti, která se se mnou hádala. Ona si myslela něco a já si myslela zase to svý, ale nakonec se ukázalo, že jsme obě myslely tu samou věc. Jen ji nepochopila.
Ten druhej případ je o dost složitější. A horší.
Ve škole jsem chytila další výtlem takového rozsahu, až mi z toho tekly slzy proudem. Mirek je prostě neuvěřitelnej!
Učitelka na dějepis se na nás naštvala, takže nám na Smartce ukázala nějakou webovku s Gandhím a někdo to měl jít předčítat, protože jsme na to neviděli. Odskočila si a Mirek se toho ujal. Kdyby jste slyšeli, jak mluvil... umřeli byste. Já se nemohla zastavit smát. Ještě předtím si Lukáš vzal jedno pero a Gandhímu namaloval červený brýle a na hlavě 3 zelený vlasy. Řekla jsem si, že tuhle třídu prostě nesmím opustit, tzn. budu se učit. Až dostanem výzo, spočítám si průměr a budu se snažit v dalším pololetí si ho vylepšit.
Už jen týden do TVD. JEDEN TÝDEN! To bude náročný.
Zítra razím na Sherlocka Holmese. „Klíč k mému vysvobození je pod polštářem.“ Jestli tuhle poznámku chcete pochopit, podívejte se na trailer.
Na podzim se prý pojede na školní zájezd do Itálie. A je prý povolen jenom jeden zájezd ročně. Tzn. že se Anglie nedočkám? Já bych po ředitelovi hodila granát.
Nakonec hádanka. Kdo pozná, o koho se jedná, dostane...
... velké nic.

Nějaká slečna za mě dělá práci opisovače.
Protože jsem si stále z knihovny nepůjčila Awakening, nemohla jsem ho přečíst.
Třetí díl jsem načla. Jen první kapitolu a je to tak, jak jsem si myslela, že to bude.
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola

Článek bude aktualizován.
Aktualizace:
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
Abych to nemusela psát na dva blogy, pravidelnou aktualizaci najdete ZDE.

Máti dostala k Vánocům jednoho pavouka, kterej už je po smrti. Ne mojí vinou! I když...
Ne, vážně to nebyla moje vina. Údajně se s ním nemělo hýbat, jenže tatík se tak nějak nemohl ovládnout a všem nám ho ukazoval. A mně se dělalo zle.
Místo toho jednoho mrňavýho teď má 3 - a jeden je dost velkej a hnusnej. Dneska jsem viděla Kristýnu, jak si jednoho vzala na ruku.
„Na, vem si ho taky, to je jak křeček!“ řekl tatík a kývnul ke mně.
„Jo, jen s osmi nohama.“ Odmítla jsem si to vzít na ruku.
Je to hnusný. Chlupatý, barevný a má to tolik nohou.
Stačí, že se mi o jednom zdálo. Chytil se na mě a já ho nemohla dostat dolů. Tak jsem volala na Terezu.
Dneska jsem ve škole úspěšně smazala další čtyřku na vysvědčení. Nakonec jsem tu češtinu dotáhla na 3.
Jsem nehorázně unavená. Včera jsem šla v devět spát a ráno mě ani sestřička nevzbudila. Možná by to nedokázal ani výbuch granátu.

Teda, už od rána to bylo pěkně divoký.
Na zastávku jsem se musela doslova brodit. Už u nás v ulici toho sněhu bylo nějak moc.
Bus přijel překvapivě celkem včas - jen asi o 4 minut dýl.
Venku z okýnka jsem viděla velký nic - jen všude bílo. Jeli jsme jako slimáci, takže jsme MHD č. 11 nemohly stihnout.
Vystoupily jsme, klusaly na 6 a já si málem rozbila pusu. Sníh zatracenej.
Pak jsme se zase brodily až ke škole. Těsně před první hodinou nás chybělo 13, pak se to začalo scházet.
Po škole stál u školy bagr a na náklaďák navážel sníh. Doufám, že tam zítra ještě něco zůstane. Nebo líp, že něco málo připadne.

Nemám ráda lidi, který si myslej, že když si na sebe oblíknou kdovíjaký hadry, tak že to z nich udělá kdovíjakýho člověka. S jednou takovou slečnou jezdim busem. Myslí si, že když bude mít značkovou mikinu jako hiphoper, tak že se jím fakt stane, nebo co? Hrůza lidi.

Myslím, že se zítra ráno nedostanu včas do školy. Nevadí.
Se svýma sestřičkama jsem byla venku a myslela jsem si, že postavím sněhuláka. Jenže ono ne. Ten sníh od včera tak nehorázně namrznul, že to nešlo. Musela jsem do něj kopat, abych vůbec vydolovala nějakej sníh na zbombardování blondýnky. Byla to sranda.
Zima mě zase uchvátila. Zábradlí u jednoho mostu bylo pod asi centimetrovou vrstvou ledu, stejně tak větvičky stromů. Krása.
A teď venku sněží. Hurá!



Tohle se objevilo na stránce intoxicated. Brečím z toho smíchy!

Mě to bylo hned divný, proč Tyler v TVD říká: „Je mi nějak divně,“ a za ním je (kamera ho zabírá odspodu) měsíc v úplňku! Hned mě to trklo!
Na anglický wikipedii v odstavci "Cast and characters" je to napsaný dost jasně.
".... Michael Trevino plays Vicki's ex-boyfriend Jeremy's rival and presumed werewolf, Tyler Lockwood." // Michael Trevino hraje ex-přítele Vickii, Jeremyho rivala a předpokládaného vlkodlaka, Tylera Lockwoda.

Není to tak dlouho, co jsem uvažovala o všech těch scifi/fantasy seriálech/knížkách, na který koukám/ čtu.
Došla jsem k názoru, že upíři nemají vysávat zvířata. Na slunci mají shořet a proměnit se v prach a ne zářit nebo se chránit tím, že mají prsten s nějakou bylinou, která tomu brání. To je přece blbost. Nebo ne?

Chumelilo, chumelí a chumelit bude. V neděli asi uspořádám sněhovou bitvu.
Znovu jsem podlehla seriálu Prison Break. Dávám si ho od první řady. Nevím, kolik dílů dneska stihnu, protože jsem dost unavená.
Písemka z češtiny byla dost drsná. Jako vždy. Mám tak půlku, a to ještě můžu bejt ráda i za to.

Když mi teď zrušili F:lter, nemám co číst. Ale asi si začnu kupovat Pevnost :)

Mě tak neuvěřitelně bolí hlava! A přitom doma není ibalgin, takže asi umřu.
Zase se objevil článek o Britovi. Teda Britce. Bonbon s černým pepřem? Fuj.
Právě teď se mi dělá zle. Jestli to je z toho bonbonu nebo za to může ta třeštivá bolest v hlavě nevím.Bábina si koupila noví zvířátka po tom, co jí umřel takřka stoletej žlutek kanárek. Na rozdíl od těhle andulek ale krásně zpíval. Zelenej andulák přímo štěká.Aneb jak je v noci hezky. Ten kruhák je obrovskej. Kvalita je mizerná, protože jsem to fotila telefonem.
Ale teď už jdu umírat stylově - u Linkinů a Muse.
Tak možná zítra ave.

Tak tomu jsem se zasmála. EU vedl díky hackerovi Mr. Bean. Vážně jsem se nemohla přestat smát.
Zdá se, že paní Štěstěna dneska stála za mnou. Nevyzkoušela mě z účetnictví, a to i přesto, že k tomu měla vynikající příležitost.

FemaleFirst: Proč si myslíte, že je to takový hit v Americe? (TVD)
Paul: No, myslím si, že se na to lidi naladili kvůli celému upírskému trendu a zasekli se u toho a rostlo to s ústním podáním, protože spisovatelé a všichni ostatní byli dohromady tak nějak smontovaní, bylo to skvělé.
Nina: Všichni jsou skvělí v tom, co dělají, takže jsme dohromady dali opravdu všechno do tvorby téhle show a myslím, že jsme na to všichni hrdí.
Paul: Nejdůležitější je, že je to lepší a lepší a lidé to poznávají a můj názor je, že tahle show se postupně zlepšuje.
Nina: A my se lidi nemůžeme dočkat, až to uvidíte!
FF: Proč si myslíte, že jsou upíři jsou tak populární?
Paul: Pořád si tu otázku klademe a já vždycky říkám, že je to kvůli krásné, úžasné dichotomii v upírském paradoxu.
Ta ochrannářská, pečující, nekonečná láska, kterou mají, a vášeň, stejně jako v mojí postavě k Eleně, je ale také naplněná touhou přisát se jí na krk, nakrmit se z ní a zabít ji, protože je to v mé povaze, takže si myslím, že to lidi fascinuje.
Nina: Upíři jsou nadčasoví, stejně jako tenhle žánr byl vždycky kolem nás. Právě teď to šílenství je na vzestupu, ale před Stmíváním a Pravou krví bylo Interview s upírem a všechny tyhle filmy. Takže vždycky byli okolo a jsou záhadně přitažliví.
Paul: Myslím, že se zmodernizovali atraktivní a sexy cestou a lidé na to reagují.
FF: Tahle show je samozřejmě podle knížek L. J. Smithové, takže, četli jste je?
Paul: Jo, četli jsme je a i když jsou základem pro tuhle show, má povolení (ta show), aby se odchylovala ze závažných důvodů a to kvůli dobrým důvodům za účelem zrealizování.
...
Source
Dál se tam povídá o knižní Eleně nebo o tom, jak to vidí s druhou sérií; they feel good...

Nemáte nejmenší tušení, jak moc mě naštvalo, že se ve Snídani s Novou soutěží o zájezd do Anglie na 5 dní v březnu. A já tou dobou, co říkaj otázku, musím sedět ve škole jako blb. Naštěstí jsem to prozkoumala a zjistila, že soutěžit můžu pořád.
Takže zítra!
Btw. souvisí to s filmem Sherlock Holmes, na který asi příští týden půjdu se spolužačkama. No neříkejte, že Robert Downey Jr. nevypadá jako sympaťák :)
Britové se prostě nezapřou.
V souvislosti s touhle soutěží jsem našla stránku Visit Britain. Hned to první video, kde je Mini Cooper s britskou vlajkou na střeše je krásný :)

Zítra sem asi hodím amatérský překlad, kde povídají něco o TVD Paul a Nina.
Ale už se jdu učit, jinak dostanu pětku z ekonomiky...

Kdybych věděla, co mě u bábiny čeká, zaručeně bych tam nejela. Až do Silvestra to bylo všechno v pohodě. Pak jsme ale seděly na gauči a ona začala povídat o minulosti, na kterou se 9 let snažím zapomenout. Během 30-ti minut to všechno vytáhla a obnovila i vzpomínky, na který už jsem zapomněla. Nejhorší na tom bylo to, že jsem jí neřekla, aby přestala. Jen jsem seděla a poslouchala. Musela jsem potlačovat vztek a slzy v očích, jinak bych za sebe neručila.
Včera večer jsem díky tomu nemohla usnout. Ani se sluchátkama v uších. Moc jsem toho na dnešek nenaspala.
Těšila jsem se domů na Blood Ties. Knížku už mám z půlky přečtenou a řekla bych, že je to jenom ten pilotní díl.
Mám kudrnatý vlasy. Skoro. Že já si tu žehličku nevzala sebou...
V televizi začal novej rok dobře - dávaj Ajťáky, Robina Hooda, Moji rodinu a nějakej novej seriál Řekni, kdo tě zabil.