Life sucks

Už jsem to psala. Napíšu to znova.

TOHLE BYL ZATÍM TEN NEJLEPŠÍ ROK!!!

Událostí roku byl dárek k osmnáctinám - poznávací zájezd do Anglie. Tím se ni naprosto splnil sen. V nejbližší době si chci začít hledat brigádu na prázdniny, abych tam byla 3 měsíce, a ne 4 dny.
3 měsíce v ráji. Oh. My. God.
Můj vysněný výlet ale znamenal utrpení v podobě neslyšení řady špičkových kapel na fesťáku Rock for People. Matt Bellamy byl tak blízko, tak blííízko! Přiznávám, že jsem si (myslím, že ne) na ně v Anglii ani nevzpomněla. Měla jsem plno práce očumováním okolí, Mini Cooperů a Conversek :D
(Abych si RfP 2011 pojistila, chtěla jsem po Ježíškovi lupen. To, co jsem chtěla nejvíc, jsem stejně nedostala; prý v lednu?)

Ale zase zpátky na zem. Stal se ze mě maturant. Paní učitelka třídní - seč se snaží - stále nepatří mezi mé oblíbené. A pak tu taky máme tu záležitost se státními maturitami. Možná že náš ročník bude ten jediný, který je naostro bude psát. Mnozí - a to i včetně mě - si myslí, že náš ročník představuje pokusné králíky. Buď to vyjde, nebo ne.
Situace doma stagnuje. Moji drazí starší nevlastní sourozenci (3, prosím) už nejsou doma, a protože mě tatík už nezpracuje do svého ideálu, svou snahu může soustředit na moji mladší sestru, která už začíná zatínat drápy. Jestli z ní bude někdy právnička..
Nedávno jsem zažila svůj první rockový koncert. It was awesome! A ještě ke všem šlo o indie z Anglie.. Hoši se mi dostali jak pod kůži, tak i do hlavy, kde nějakou dobu po koncertu stále Jamie zpíval: „I can't get enough, I can't get enough.. everytime I think of you it takes me over.. I can't get enough, I can't get enough.. everytime you punish me it takes me closer..“
To jsem se zamilovala. Fakt.

Slíbila jsem si, že (už) si žádnýho kluka nepustim k tělu. Což docela odporuje tomu, co jsem napsala před chvílí, co? Jenže jsou věci, který mít můžu a který ne.. it's the way it is.
Pomalu jsem začala uvažovat, co po střední. Říkala jsem si co nejdál od domu a rodičů!! jenže nakonec u mě na celé čáře vyhrála škola, která se stejně jako obchodka nachází v Hradci. Problém? Na tu fakultu se hlásí nejvíc lidí z celé univerzity. Jo, docela problém.

Moje anglofílie se utužila, stal se ze mě bilbliofil - nebo knihomol, whatever - a závislost na hudbě se taky prohlubuje, samozřejmě že směrem k Anglii. Album roku? Lungs od Florence and The Machine! Florence je prostě skvělá a ty její songy jsou dost chytlavý. Jenže to album ovšem nevyšlo letos. Letošním nejlepším bych zvolila asi Happiness od Hurts. Ten jejich popík je tak slaďoučkej, až je dobrej. Ke všemu mají v březnu přijet do Lucerny, tak doufám, že se tam s Ivou nějak propašujem. Jej, a kde jsou Linkini? Sorry, guys, ale za Robot Boy vás fakt nemůžu vybrat jako cédo roku. Takhle by to prostě nešlo. Filmem roku byl dala asi Black Swan a to i přesto (!!!), že jsem ho ještě neviděla. Do konce roku to snad ale stihnu! :D Četla jsem recenze a koukala na hodnocení, což mě přesvědčilo, že by to mohlo stát za to. Knížky jsem rozebrala tady.
Propadákem byl pro mě Harry Potter. Jít na druhou část by pro mě znamenalo jít tam za trest. Ale pokud se to někomu líbí, tak jim to neberu.
EDIT: Ano, Black Swan byl vážně výbornej film! A teď jsem si vzpomněla na ten totálně nejhorší film (teď už) loňského roku - Skyline. Hodnocení: -5/10

Tak Vám teda přeju šťastnej novej rok a takový ty věci, co se ještě přejou.. Ne, přání mi fakt nejdou. :D

Ani nevím, jak dlouho ty pošuky znám, ale dva roky to budou minimálně. Teď mě tak napadlo, že vlastně ani nevím, kolik nás tam je :D No, prostě dost. V tomto článku najdete vybrané hlášky (samozřejmě, že je nemám všechny!), které způsobovaly většinou salvy smíchu. Jsou vytržené z kontextu, takže je asi nepochopí všichni, ale my víme svoje, že? :D

kůstka: *klepe si na čelo* nezdržuj laskavě
já: kůstko tak házej, chytám :D
já: všichni *dva smailíci klepající si na čelo* :D
kůstka: moment.. co házíš?.. :D
kůstka: hlavně liz *klepe si na čelo* :D
já: hlavně ten blb kůstka *klepe si na čelo* :D
kůstka: a hlavně ta dementka liz *klepe si na čelo* :D
já: liz už něco promluv nebo po tobě hodím botu // říkám, házej *klepe si na čelo* :D
já: ty grázle *klepe si na čelo* :D
maruš: vy grázlové *klepe si na čelo* :D
kůstka: házej.. ale ne do mě.. ne do mě *klepe si na čelo* :D
maruš: vy hubení špekouni *klepe si na čelo* :D
kůstka: ty grááázlííčkuu ušatej *klepe si na čelo* :D
(...)
já: ty seš parchant... ti budu říkat.. kost :D

já: dobře se doplňujem :D
maruš: jsme dobře sehraná trojice :D
já: a chybí nám čtvrtej do páru, co :DD

maruš: Brichta je dobrej *souhlas* lepší než Vojtek :D
šuš: :DD kdyby to bylo tak před 15ti lety tak na něj jdu :D
já: šuš, kolik měsíců ti bylo před 15-ti lety? :DD
šuš: :DDD 5? :D

já: kam tebe pašovat proboha? :D
kůstka: do báglu liz.. když už sme se dostaly až k báglům :D
já: a pak tě vzít sebou do pardubek, jo? blázne :D
kůstka: co.. do pardubek?.. nee tak ne.. měním názor :D ale do kroun bys mě mohla vzít.. za nějakou tu flaštičku redbullka :D
já: za 10 litrů redbulla :DD, se nedoplatíš kamaráde :D
kůstka: no tos přehnala trošku s tou cenou *klepe si na čelo* :D
road: 250 mililitrů stojí asi 40 ne :D takže litr 160 a 10... 1600 :D:D

Prostě neuvěřitelné, že tenhle rok, který byl pro mě doposud snad ten nejlepší, pomalu končí. Nějak zatraceně rychle to uteklo, ne?

No nic, všem přeju veselý Vánoce ;)

... že už mi ta písnička nehraje v hlavě.

Chápejte, cvičili jsme předtančení.
A protože nikdo nepřišel s ničím lepším, našel náš třídní šašek na youtubu Dádu Patrasovou a jelo se.
Zbytečné tvrdit, že mi kazí hudební vkus.
Navíc se do toho později zamotali i Lunetici a něco, co se jmenovalo Jedu na koni. Já to v životě neslyšela, je to ale slušnej haluz! :D

Ani po čtyřech vyučovacích hodinách jsme neměli nic, co by přesahovalo 1 minutu.
Uf, to bude ještě složitý! :D

Každopádně si ten poslední půlrok hodlám náležitě užít!!

Vážení, tento týden (počítám od soboty) byl jedním z nejlepších tohoto roku.
Ale Anglii prostě nic nepřebije!

Už jsem tady psala o tom, že jsem v sobotu neočekávaně byla v kině na první části posledního dílu Harryho Pottera. O tom psát ale nechci. Na náměstí jsme měli trhy a moje blonďatá sestra tam vystupovala. Stihla jsem jenom kousek.
Zaskočilo mě, že nemá nějakou významnější roli; hrála soba.
Atmosféra i v tom mrazu byla skvělá, dokonce i máma mi přišla na chvíli v pohodě.
V pondělí to bylo taky všechno v suchu. Psali jsme sice pololetku z ajiny, ale jak se dneska ukázalo, učit se nebylo potřeba (i bez přípravy 89%?).
V úterý jsem si došla do kina na film Na doraz, na který jsme šla hlavně kvůli Robertu Downeyovi Jr. Ty prachy za shlédnutí jeho hereckého výkonu rozhodně stály.
Středa byla oním dnem, na který jsem se těšila asi 2 měsíce. Paní učitelka na zeměpis udělala mně a Ivě ohromnou radost tím, že byla nemocná. Odpadly nám totiž dvě poslední hodiny a já měla dost času dojet si domů nachystat se na večer. V plánu totiž byl pražský koncert Anglánů The Feud.
A byla to sranda:
Vlak z Pardubic do Prahy nám téměř ujel (doteď si říkám, že tomu průvodčímu dlužíme alespoň čokoládu..), v Praze byly velice kluzké chodníky a v Palladiu mají moc hezké knihkupectví i s koutkem, kde prodávají originální knížky. Iva dokonce zparodovala i Open Card - nebo co to vy Pražáci máte :D
„Já vím, kde to je. Tam trefíme za pět minut.“
Omyl. Šly jsme asi 15 minut a bloudily kolem hotelu Paříž. Klub Chapeau Rouge prý je pajzl. To není pravda; je sice zastrčenej tak, že není snadné ho najít, i když je doslova na rohu, ale bylo to tam fajn. Hodně červené, malé, útulné.

A Banquet jsem doslova brala jako předkapelu a asi po pěti písničkách se nemohla dočkat Anglánů. A že ti to rozjeli!
Sice zahráli jenom asi 8-9 songů, ale to mně vůbec, ale vůbec nevadilo. Lidi byli fajn, komunikovali, zpívali a tleskali. „Make some noooooooise!“ Po show jsem si koupila cédo. Iva si odchytila Stephena, se kterým se vesele vybavovala už na Rock for People '10, aby se jí podepsal.
„I don't have a pen.“
„I do!“ Já prostě věděla, že tu černou fixu budu potřebovat.
„That's good. 'I do.'“ Zeptala jsem se ho, jestli by tam nemohl počkat. Jenže než mi ty slečny daly cédo do ruky, Stephen se vypařil na záchod. Takže jsme tam čekaly.
Vyplatilo se to; mám je komplet všechny tři ^^

Co mě ale rozsekalo byla návštěva Nicelanda. Jednu chvíli stál ode mě dokonce asi tak na dva kroky. Ještě teď se užírám, že jsem si neřekla o podpis.

Odcházely jsme a já byla šťastná jak blecha. Ve vlaku v kupéčku jsme jely s nějakýma cizincema. Jeden tam chrápal, z toho druhýho jsem si dělala srandu a Iva se nemohla přestat řehtat.. Prostě já :D
Spát jsem šla ve dvě ráno. Vůbec jsem se nevyspala, takže jsem to doháněla včera, když jsem na dnešek naspala 10 hodin. Neuvěřitelný.
Včera jsem zase byla v kině, tentokrát jsem chtěla vidět Bena Barnese, čímž jsem tu mojí anglofílii hezky zakončila.

Můžu si ten týden zopakovat, prosím?

Včera jsem nečekaně jela na první část posledního dílu o tomhle kouzelníčkovi.

2 věci:

1. Za film bych v žádném případě nedala plnou cenu.
2. Na druhou část mě nikdo nedostane.

Prostě a jednoduše, vůbec mě to nebavilo.

Víte, já jsem vážně magor.
V úterý jsem byla vzhůru skoro do tří hodin ráno.
Dnes jsem byla vzhůru do půl druhé ráno.
To proto, abych si přečetla finále série Vampýrská akademie.
But it was worth it ;)

Bez kofeinu jsem vydržela 15 dní.

Do snů mi vlezl Billy a Charlotte ze skupiny The Subways. Billy mě dloubnul do žeber, abych se posunula o jednu židli dál a Charlotte po mně házela jakousi zátku od šampáňa... Ono se něco oslavovalo?

Ale teď už musím jít spát..

150,- + doprava do Prahy - The Feud 15.12.
450,- + doprava do Prahy - Hurts 13.3. 2011
1150,- + doprava Rock for People 2.-5.7. 2011

Ježíšku, prosíííím :D

Naprosto jsem propadla seriálu Glee.
A taky tomuhle songu. Nejdřív to byl mash-up It's My Life od Bon Jovi ještě s něčím, teď je to tenhle. Prostě si musím neustále prozpěvovat If you want it, you've got it..

Vidět u nás ve Vidlákově Mini Coopera? Šedýho?
To je prakticky nemožný. A přeci se mi to ráno povedlo. Řekla jsem si: jo, tohle bude dobrej den!

V plánu jsem měla se dvěma spolužačkama návštěvu dne otevřených dveří na hradecké univerzitě.
4 slova: tam se musím dostat!
Budova je jen dva roky stará, do centra to není daleko, profesoři vypadají sympaticky a vůbec celkově tu školu vidím možná až moc pozitivně :D
Problém je, že z zhruba 2000 přihlášených se tam dostane asi 160 lidí. Tedy na ten obor, který mě zajímá.

Po asi třech hodinách jsme školu opustily a zamířily na pizzu, abychom nemusely do školy :D
Tam jsem se pak ukázala na půl hodiny a pak klusala na vlak.
Život je někdy krásnej.. ^^

Znáte to.
Poprvé nachumelí 3 cm sněhu a silničáři už nestíhají. A tak se vyhlašuje celostátní kalamitní stav.
Nebo tak nějak to říkali ve zprávách :D

Ráno při pohledu z okna jsem dostala velkou chuť jít ven stavět sněhuláka.
Problém nastal v době, kdy jsem zjistila, že nikdo není doma. Teda je, ale ne ochoten plácat se venku ve sněhu.

Nu což, já si počkám.. a doufám, že letos to budou bílé Vánoce :)

Prvně vám ale musím ukázat tohle video, na které jsem narazila díky bývalé spolužačce na facebooku:

To je vážně psycho! :D Hlavně ta první kočka :D

A teď k tomu zamyšlení..
Asi si pořídím kaktus. A jmenovat se bude Marlon.
Kucíí mi umřeli a jestli pojedu na školu daleko za hranice kraje, nemělo by moc velkou cenu kupovat si živočicha, o kterého by se mi moje sestra stejnak nestarala.. ta má teď plnou hlavu osmáků.

Ve čtvrtek měla naše třída stužkáč.
Měli jsme se všichni oblíknout za šprty. A skutečně jsme tak všichni přišli.

Problém nastal, když jsem já, I. a Á. stály u jinýho podniku, než kam jsme původně měly namířit. A tak jsem se po telefonu domlouvala se spolužákem, kterému helium pomalu ale jistě lezlo na mozek. V sukni mi mrznul zadek, aspoň že jsem měla ty podkolenky, co mi tak krásně ladily s fialovýma keckama, do kterých jsem místo žlutých dala černý tkaničky :D Nakonec pro nás došel, my dorazily a mohlo se začít.
Předem říkám, že jsem v krvi neměla tolik alkoholu, abych se třeba nametená válela pod stolem, ačkoliv si to moje rodiče evidentně myslí. Na druhou stranu nemůžu říct, že jsem v krvi žádnej neměla.
Dlouho jsme čekali na třídní, chvílema místností zazníval smích ala šmoulové a na raut, který nás každého přišel docela draho, se všichni vrhli jako slepice po flusu.
Ostužkovali jsme se (klečeli jsme na učebnicích, pasovalo se bambusovou tyčí, ale původně to mělo být ukazovátko) a všichni si v už v náladě začali prozpěvovat u karaoke.
Kdo by to řekl, že mě ty český šlágry budou tak bavit.

Původně se mělo odcházet ve dvě, jenže se to protáhlo a část odcházela až o půl třetí. I. nás táhla skrz Hradec domů, já balonek s heliem v ruce, a po cestě jsme narazili na hlídku policajtů, kteří se v tom autě prostě museli nudit. Tak jsem jim zamávala :D

Zhruba ve tři jsme dorazily do bytu, ve čtvrt na čtyři jsme šly spát a já v 6:50 vstávala a jako blbec šla do školy. Bylo nás 18 z 33, a z toho L. byl tak mimo, že spal na lavici a na agličtinu dokonce zůstal s naší skupinou.. protože nebyl schopen se probrat a jít o patro výš :D Ani dva balonky, které mu nad hlavou bouchnul další spolužák, s ním nehli :D

No prostě sranda byla. Zjistila jsem, že jako třída jsme výbornej kolektiv, i když se častokrát na ničem neshodneme. Už jen pár měsíců a bude to všechno pryč..

Francouzština je občas krásnej jazyk. Nadpis znamená smrt.

V noci mě parádně vyděsil sen. No, dalo by se říct, že to skoro byla noční můra.
Nějak jsem se dozvěděla o smrti mého nevlastního bratra. Toho mladšího. Toho, se kterým byla vždycky sranda a se kterým jsem vyváděla různé lumpárny, když jsem byla menší. Ve snu se objevil babiččin panelák a nějaký obchod, kde už jsem to nevydržela a emocionálně se sesypala. Po probuzení jsem zjistila, že mi tečou slzy po tvářích.
Ve snu to vypadalo tak, že mi na něm dost záleželo, ve skutečnosti je to spíše ale pravý opak. Divila jsem se, proč jsem ronila slzy kvůli někomu, kdo mě tak nebere. Zároveň jsem si to ale vyjasnila. Prostě zvláštní sen, který mi nejde na mozek.

Škola sucks. Učitelé se rozhodli, že nám pokoj prostě nedají. Dnešní čtvrtletka z matiky ale byla dost vtipná.
Já, jelikož si zhruba poslední měsíc nepíšu nic do sešitu, jsem se neměla z čeho učit, a proto jsem asi dvacet minut s lízátkem v puse koukala střídavě z okna a na zadaní písemky, které jsem naprosto nerozuměla. S pomocí Ivina zázračného sešitu jsme nakonec opsaly alespoň jeden příklad, protože ty ostatní nám naprosto nic neříkaly.

O víkendu jsem byla makat u máti v práci. Slyšet byl neustálý smích a já si říkala, aby se kolegyně se svými soukromými vtipy podělily, protože mi ostatní se chtěli taky pobavit. V sobotu jsem domů přijela o půlnoci, udělala jsem si popkorn, z lednice vytáhla energeťák a šla dočítat dvě knížky. Spát jsem šla v pět ráno a v neděli šla zase makat. Velice vyčerpávající. Ale devět stovek v kapse :)

Angličtinářka se z nás pokoušela vytáhnout nějaký věty a zadala nám různá témata.
Kdybych zabila nevinného člověka a tím ukončila hlad ve světě, udělala bych to?
Kdybych měla dar zabít člověka tak, aby to vypadalo jako přirozená smrt, udělala bych to? Odpověď: rozhodně ANO.
Kdybych mohla na měsíc kamkoliv odjet, kam by to bylo? Logické, ne? :)
A poslední, nad kterou jsem dumala trochu dýl:
Kdybych měla možnost zvolit si 25 let naprosté spokojenosti a štěstí, ale po uplynutí dané doby bych zemřela, zvolila bych si ji?
Nejdřív mě napadlo: no jasně! Měla bych všechno, mohla bych si plnit sny. Po těch letech bych se prostě rozloučila s těmi, které miluju/bych milovala a bylo by to. Na druhou stranu i těch 25 let uteče jako voda..

Možná si to budete muset zvětšit, abyste to dobře viděli.

A teď o co jde.
Tohle jsou moje výsledky maturitní generálky.
Opět mě zaskočilo - i když by vůbec nemělo! - to, že jsem měla výsledek z ajiny lepší než ten z češtiny. Ale o 32%!

Situace doma mě začíná dost lézt na nervy. Prakticky bych mohla říct, že moje matka nesnáší otčíma, a opačně. Prostě dusno. Včera jsem šla dobrovolně se sestrou na bruslení, protože jsem s nima nechtěla být doma. Solidně jsem vymrzla a domů přišla s rybníkem v botě.
Letákama z vysokých škol jsem se už prohrabala a našla jsem asi 6 škol, kam bych mohla jít: Hradec, Liberec, Jihlava, Praha a Brno. We'll see.

Alespoň pro mě.

Dnešní výlet na veletrh vysokých škol začal tím, že jsem ráno v Hradci na nádraží naháněla Ivu, abychom zpacifikovali dalších pár lidí ze třídy a koupili si hromadnou jízdenku do Brna.
Když jsme úspěšně dojely do Pardubic, utíkaly jsme na vlak do Brna. Potkaly jsme dalších pár spolužáků, kteří už den předtím prohlašovali, že rozhodně nezůstanou střízliví. Nebyli, táhlo to z nich solidně :D
Po dvou hodinách (a 60-ti přečtených stránkách :D - to víte, neznámé okolí rozptyluje :D) jsme dojeli všichni do Brna. Pobavilo nás, že když jsme se chystali koupit si jízdenku na tramvaj (šalinu, jak má Iva v oblibě :D), našli jsme pouze za okýnkem papírek s nápisem: Jízdenky za 14 Kč nejsou. Nakonec jsme je sehnali, nastoupili do tramvaje, a to i přesto, že jsme si nebyli jistý, jestli na to výstaviště dojedem :D
Povedlo se, dolezli jsme do pavilonu F, kde bylo vedro a asi tak milion lidí. Domů jsem si vezla asi tak 10 kilo letáků a dalších serepetiček, ale výlet prostě stejnak stál za to.
Volala jsem kůstce, kterej měl praxi (článek o naší bandě na chatu bude :D), abych se dozvěděla, kde je bontonland, řekl: „Bontonland? To musíš jedničkou zpátky na hlavák..“ a pak: „Ty vole, vypni to, neslyšim!“ Z toho druhýho bude hláška ještě hodně dlouho :D
Jediný kaz představovalo naprosto nečekané zahlédnutí Honzy. Víte, jak bolí zlomený srdce? Od osudu docela rána pod pás. Ignorovala jsem ho, vystoupila na jiný zastávce a už ho pak neviděla.
Na náměstí jsme se dostaly a nyní bych chtěla vysvětlit, proč Brno považuju za ráj na Zemi. Jen na náměstí (!!!) jsou čtyři knihkupectví společně s bontonlandem, kde měli i první album Coldplay a taky pár od Radiohead. Nemluvim ani o Hurts, který skoro nikdo nezná.
S Ivou jsem včera vtipkovala na téma vraždění slepic.
„Něco bych po nich hodila.. třeba dlažební kostku,“ pronesla jsem k bandě slepic, které včera žvanily na zemáku a nechtěly zavřít zobák. Iva se tlemila.
Dneska jsme v Brně na chodníku narazily na volnou dlažební kostku, a hned nás trknul můj včerejší vtip.
„Měla sis ji vzít! A zabalit si ji!“ Sršela jsem sarkasmem a Iva určitě taky snila o tom, že by po mně jednu hodila :D
Poseděly jsme v asijský restauraci, daly si kuřecí salát, já snila o tom, že půjdu do Palace Cinema (když Cinestar zdražuje, parchanti) a pak jsme prakticky skoro znova klusaly na vlak. Mě a Ivu pobavila název obchodu Cimrman. Ani kdybyste se snažili sebevíc (ty z Brna nepočítám! :D), neuhodli byste, co se tam prodává - domácí potřeby :D

Přiznávám, z Brna se mi nechtělo. Člověk si akorát musí dávat pozor, aby ho nezajela nějaká tramvaj, ale jinak je to fajn město :D

Je 1.16 ráno.
Nespím, bdím a nevím, co dělat.
Na nočním stolku mi teplá zelenej monster, ale moc mi to nejede. Jsem prostě moc rozmlsaná a redbull je prostě nejlepší.

Zhruba 9 hodin (a kousek) jsem hltala druhý díl Zavrženého. Wow, to byla jízda! Jenže Becca neví, o kolik těžší je teď čekat na finále. Asi 12 měsíců čekání..

PS: Dá se nějak otrávit kofeinem..? Protože mi je jako kdybych měla dostat infarkt..

Jsem:
naštvaná, znechucená, naštvaná, unavená, nevyspalá, nechápající, naštvaná a vystrašená.

Včera na angličtině jsem se spolužačkou byla jediná, kdo se přišel na Shanea podívat. Ze 17 lidí. Ale bylo to v pohodě. V životě jsem snad víc nemluvila anglicky a když jsem ukazovala fotky z Anglie, rozplývala jsem se a komentovala jak o závod.
Prakticky celý den jsem řešila zítřejší den. Máti dělala uraženou a naštvanou, Kristýna to brala v pohodě. Já byla někde mezi.
Dneska byl v plánu zubař. Bože, já bych tu zubařku něčím přetáhla! Pinda jedna!
Na cestě k zubařce:
„Tak Kristýna zejtra nejde.“
„To je dobře. Co by tam vůbec dělala?“
„Bože, já nevim.“
„Ještě mi řekni, že jde na ples.“
„No jde.“ *chvilka hřejivého uspokojivého pocitu zadostiučinění*
Celou cestu pak se mnou máti nepromluvila a mně to bylo buřt. Ať si klidně trucuje, ségra prostě jde.
Zejtra teda budu trpět a vybírat si něco na sebe. Toho dne se už dlouho děsím, dokonce mi to leze i do snů. Asi budu dělat, že jsem zaspala nebo tak něco. Držte mi palce!

Předem se omlouvám za ty výrazy.

Věc, která mě opravdu hodně sere, je to, že mi vztek nahání slzy do očí.
No a dneska mě vytočila máti.
Ta, jelikož moji nevlastní sestru urputně nesnáší a jen při doslechnutí jejího jména prská kyselinu široko daleko, se rozhodla, že jí vadí, když se mnou sestra půjde vybírat šaty na maturiťák.
Už takhle je to pro mě peklo, a ona si do toho začne stavět hlavu.

Přišla jsem k bábině a probrala to s ní. V životě jsem snad nebyla radši, že jsem si s někym mohla pokecat. Mámino chování je prostě nepochopitelný, nasere se prakticky kvůli ničemu a důvod k hádce taky nehledá daleko. Takže to sestra nakonec odpískala s tím, že se na to vykašle.
Nabídla mi, že bysme mohly jít v pátek chlastat (já a chlast? :D) a zahrát si kulečník. S tím, že řekla, že mě to naučí, jsem souhlasila, a tak asi vyrazíme a pořádně pokecáme. Protože doma už je solidní dusno.

Tenhle týden byl pěkně.. náročnej. Výsledkem je celotýdenní nevyspání a naprostá vyčerpanost.
Prakticky každej den nějaká písemka, navíc jedna slohovka z frániny (ó díky, google překladači!) a referát na zemák, díky nemuž jsem se nevyspala a navíc jsme ho s I. ani neměly.
Pan učitel na matematiku se k nám začal chovat jako samice od prasete. Dřív mu nevadilo (a ani si toho nevšímal), že jsem prostě nedělali matiku. Já si třeba ráda četla při hodině. Teď ho rozčiluje i neustálé žvanění kurníku v zadní části třídy a nadávek užívá víc než dřív.
Jak jsem dopadla v generálce na maturu nevím. Výsledků se hrozím.
Z normálních snů se postupně stávají noční můry; dneska jsem si zkoušela plesové šaty a bála se, že to ze mě spadne.
V plánu na tento týden bylo i natáčení maturitního videa. Půlka třídy šla za flákače (včetně mě :D), ta druhá za šprty. Ti byli tak dokonale oblečení, že jsem se smála až mi slzy tekly. Zkuste se pak nesmát, když jdete kolem nich, jenže už se točí naostro!
Konečně jsem se zmohla na to, abych si objednala knížku From The Inside o Linkin Park; má formát A4 a je plná naprosto nádhernejch fotek.
„Co si to pořád objednáváš?“ Co ti je do toho, mami? Peníze na účtu jsou moje, tak co?! Když se do toho vložil i otec, myslela jsem, že vzteky začnu křičet.
Tímto tedy - aby se maminka nemusela znepokojovat - slibuju, že další knížky, které si objednám, nepřijdou dříve než 1. prosince!

Jinak venku už je podzim :)
Nádhera, to žlutý listí. Problémem trochu je, že se ve škole moc nemůžu soustředit, protože ráda a často koukám z okna. Teda, ne že bych se ve škole nějak hodně soustředila, to ani ne.
Poslední dobou si na sobě taky všímám, že se nějak měním. I. můj hudební vkus kazí mainstreamovým popíkem, místo bundy jsem si pořídila kabát a noha přes nohu už se mi tolik neprotiví. Naštěstí slabost pro barevný kecky a odpor k růžové barvě zůstávají :)

Mám plán, ale bojím se, že je dost šílenej.

Napadlo mě, že bych po střední šla do těch Budějovic na vyšší odbornou. Během těch tří let bych si vydělala (nějak?) na školný a poté bych zamířila do Prahy na soukromou cestovního ruchu.

Babička i máti si z toho udělaly vtípek; že prý mi bude 40 než vylezu ze školy..

Bude to tak 12 let. Ale nejsem si jistá.

Už včera se mě moje drahá sestřička ptala, co ode mě dostane k dnešnímu svátku. Já jí na to odpověděla, že by si ji mohli v tom cirkuse nechat, jenže to byste nejspíš považovali za dárek pro mě.
Skoro jsme přišly pozdě. Už na začátku jsem si připadala skvěle, znova jako malý dítě, který netuší, jak ty triky kouzelníci dělají.
Chybí mi ta doba.
Viděli jsme poníky, opici, která na jednoho skákala za běhu, holubice, psy, nějaké kousky s ohněm a na závěr "motorkářskou show". Jo, a "kouzelník" čaroval; zajímalo by mě, jak se ta slečna stíhala tak rychle převlíkat - samozřejmě, je mi jasný, že na sobě měla toho oblečení víc vrstev, ale někdy mi přišlo, že by to tak prostě nešlo.
Poznámka, kterou nemusíte číst: jsou ve všech cirkusech kluci, co vypadají jako totální sympaťáci? :D
O přestávce jsem si koupila slanej popkorn, ségra cukrovou vatu. A tleskaly jsme a tleskaly.. i když to bylo docela složitý s tím popkornem/vatou.
Poté jsme se šly stavit pro její kámošku, která u nás prý přespí (zítra má přijít druhá..) Nudila jsem se, a tak jsem po ségře házela popkorn, pak jsem už hledala jen nepuklou kukuřici.
Přišly jsme domů a otec: „Tak jaký to bylo, Terino?“
A já: „Viděly jsme tohle a tohle..“
„To vypadá, jako kdyby si to Nikola užila víc než ty!“ No a co jako.

Ujíždím zase na jiným songu.
Slečna z Anglie má skvělou jednu písničku:

I. mě na twitteru setřela tím, že je to prej starý. No a co jako.

Sloh, abych byla přesná.
120 slov na téma "Moje nejlepší narozeninová oslava", dalších 60 slov jsem měla napsat, abych požádala kamaráda, aby mi vrátil knihu.
Nemálo jsem listovala slovníkem. S časem to taky vyšlo jen tak tak.

No a zítra poslech a čtení. Rovnou můžu říct, že bez slovníku jsem totálně nahraná! :D

Dneska do školy až v jednu.. konec ve tři.
Angličtina (poslech + čtení) pro mě docela jednoduchý.
Krásný počasí.
Po škole návštěva knihkupectí, kde bych prostě mohla bydlet.
Linkinům už pomalu přicházím na chuť.
Ke všemu dneska nemusim nic dělat, tak si asi večer pustim The Tudors.

Na závěr dávám fotku svojí rozšiřující se kolekce originálních CDs:
Kdyby začalo hořet a já si musela vzít jednu věc, nejspíš bych popadla všechny originály :D

Mně se o tom vážně nechce psát :D
Proč? Protože o mně kamarádka tvrdí, že jsem něco hulila, což není pravda. Čím déle nad tím ale uvažuju.. :D

„Nesmíte pít, jíst. Když budete chtít jít na záchod, nesmíte se vrátit zpátky. Mobilní telefony musí být vypnuté.“ Tomu já říkám šikana.
Didaktickej test z češtiny jsem teda zčásti nějak otipovala. Slohu jsem se trochu hrozila, protože to mělo být na 500 slov. Ovšem na úvodní stránce bylo napsáno: Napište alespoň 250 slov. Z témat si člověk taky moc nemohl vybírat, nakonec jsem nasmolila nějakých 350 slov na téma: Každý má svůj životní příběh aneb Život píše romány. Trochu jsem si přibarvila skutečnost, ale čert to vem..
Docela paradoxně jsem si myslela, že sloh z angličtiny bude lepší než ten z češtiny. Téma: School rules are not necessary in modern schools. Nebo tak nějak to bylo. No a teď na to vymyslete cca 225 slov! Já ani nevěděla, co na to napsat česky, natož anglicky.. Nakonec z toho "nic" vylezlo asi 180 slov. Odevzdala jsem a šla domů.

Zítra docela luxusní den, protože mám až od jedný do tří.
Ve středu i čtvrtek se uliju z několika dalších hodin, protože ještě budu zkoušet francouzštinu. Další sloh, potěž koště..

A Thousand Suns dorazilo, takže se v nejbližším čase podívám na to, jak to veleslavné album natáčeli.
„Ještě něco ti přijde?“ komentovala máti, když jsem se jí šla chlubit s ATS.
„Jo, knížka, která vychází 14.,“ odvětila jsem jí.

Začínám mít špatnej pocit.
Hodně špatnej.
Byla jsem už rozhodnutá, že z těch dvou bloků k maturitě si vyberu ten ekonomickej. Jenže to jsem ještě nevěděla, z čeho se dělají přijímačky na cestovní ruch v Hradci.
A co takhle začít zpracovávat nějaký maturitní otázky, hm? Ta povinná četba na mě taky asi čekat nebude..

Co se týče mých snů, začíná to být pěkně šílený.
Nedávno jsem byla v Anglii. Vyrojili se tam policajti a vyhnali nás turisty z nějakýho mostu. Nějaká paní mě tak táhla s sebou, aby si koupila termosku.
O Anglii se mi tenhle týden zdálo ještě jednou.
Nebo jsem jela na kole do Brna - cca 170 km - přes pole a luka. V Brně byla pouť či co a já něco hledala. A zase tam byli policajti.

Proč..
.. mě včerejší ranní cesta busem málem rozbrečela?
.. se mi dneska mihla mozkem vzpomínka na Honzu?
.. mě všechno poslední dobou vytáčí?
.. už neskončí škola? Už to trvá moc dlouho!
.. vím, že na vysokou půjdu, jen nevím kam?
.. chci být na plese za princeznu?
.. se na mě ta holčička s čokoládově hnědýma očima v MHD dneska tak krásně smála a já si připadala úžasně? Vždyť jsem po dětech nikdy moc netoužila.
.. jsem závislá na twitteru? Vždyť facebook je přeci lepší, co tak všichni tvrdí.
.. jsem si právě objednala A Thousand Suns, i když mi moc nejede?
.. jsem zrovna včera přišla na jeden úžasnej song (Airplanes), když už prý rotoval v rádiu už o prázdninách? Na to si odpovím otázkou: poslouchalas vůbec rádio o prázdninách?

Hodně otázek, málo odpovědí.
Jinak tohle už je můj 500. příspěvek. Aby těch pětistovek nebylo málo, včera jsem tweetla 500. tweet.

Učení se na mě začíná valit.
Co mě štve je to, že nemám čas číst. A když, tak knížku, která se týká zase školy.
Teď nemyslím povinnou četbu, to je zas jiná kapitola.

Excuse moi, je dois apprendre nějaký blbosti..

Evidentně jsem se včera nudila, a tak jsem projížděla premiéry filmů.
Pár mě jich zaujalo.
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka (ČSFD/IMDB)
Trailer nejde vložit, podívat se na něj můžete tady.
Půjdu už jenom z důvodu, že podívat se na Bena Barnese na plátně je velice.. lákavé.

Saw 3D (ČSFD/IMDB)

Můžete si říkat, že jsem morbidní, ale chci vidět vraždu Chazze.

The Runaways (ČSFD/IMDB)

Sice jsem už tenhle film viděla, ale což. Dakota válí.

Paranormal Activity 2 (ČSFD/IMDB)


(poslední) Harry Potter - 1. část (ČSFD/IMDB)

Nevím ještě, jestli na tenhle film půjdu, protože celá „Potterománie“ jde kolem mě.

I Am Number Four (ČSFD/IMDB)

Další Anglán mi učaroval - Alex Pettyfer.

Beastly (ČSFD/IMDB)

Zase Alex..
Film měl mít premiéru už dávno - v červenci. Nevím, co se zapříčinilo jeho premiéru až na březen příští rok.

Z dalších filmů se těším třeba už na třetí pokračování Transformers, Priest, druhého Sherlocka Holmese a v neposlední řadě taky na Breaking Dawn.

Mám špinavý boty.
A to počasí už mě taky pěkně sere!

Ten osud, ta mrcha.
Pravopis neřešte :D

The Feud znovu poctí tu naši republiku návštěvou. A to hned dvakrát!
14. prosince buď v Olomouci, nebo 15. v Praze.

Zbývá už jen zpacifikovat Ivu, aby jela taky. Jináč bych se v Práglu ztratila mrknutím oka..

Kenny mi umřel.

Na jednu stranu jsem ráda, protože vypadal nemocně něco přes týden (co hůř, umřel s otevřenýma očima..), na tu druhou ale: co teď budu dělat? Asi si pořídím džungaráky, nebo se doma zbláznim.

Nobody said it was easy, no one ever said it would be so hard.. *the best song*

Ovšem bez kapky alkoholu v krvi. Tomu se říká výkon! :D

Po roce k nám opět přijela pouť. Já se jako malá těšila na centrifugu. Peněz jsem moc nedostala, ale můj nevlastní bratříček nás pozval na autodrom a tak jsem se v jedenáct večer vozili, naráželi do sebe a já se tlemila.
Z důvodu, abych si neudělala trapas někde na náměstí :D, jsem od oběda nic nejedla. Sestru jsem překecala, aby se mnou šla na kamikazi. Ou, jak dobře jsem udělala, že jsem neměla nic v žaludku! Pohyb dozadu můj žaludek prostě nemá rád. Navíc jsme pak se sestrou nemohly mluvit. Myslím, že jednou ročně tahle atrakce bohatě stačí. Nebo nevím, že bych ještě v pondělí večer šla..
EDIT: slíbila jsem video; je to špatně natočený, setřin telefon prostě není nic moc.

Se ségrou jsem se docela dlouho neviděla, takže jsme hezky pokecaly. Bratříček se hádal se svojí přítelkyní, ale to takovým stylem, že ona na něj řvala, odešla, on jenom zíral a ona se nakonec pak stejně vrátila, aby ho seřvala znova. Blondýna, no. Sestřička pak potřebovala na záchod, tak jsme zapadly na konec náměstí. Jenže tam se to hemžilo nějakýma mlaďákama, takže si musela počkat.
„Kolektivní chcaní skončilo, asi už můžeš jít,“ řekla jsem jí. Někdy jsem si vážně připadala jako nalitá.
„Ha ha ha.“ A výtlem.
Nebo taky hodnotila zadky.
„Ten byl docela pěknej,“ řekla.
„Kterej? Ten blonďák u strašidelnýho hradu?“
„No.“
„Ten se mi nelíbí.“
Když jsem navrhla já jednoho, prostě řekla:
„Toho ti neschvaluju.“
„Jak neschvaluješ? Tobě to může bejt fuk!“
Nakonec jsme skončily u jeho zadku, když prošel kolem nás :D

V jedenáct jsem dobrovolně nasedla do káry na autodromu se svojí sestrou a nechala se omlátit. Modřiny se začínají vybarvovat. I když nevim, od čeho některý jsou.. :D
Domů jsem dorazila o půl dvanáctý promoklá až na kost. Tak jsem ze sebe pracně sundala nalepený kalhoty, špinavý (já budu asi brečet! ty boty byly žlutý!) kecky a šla jsem spát.

Dneska si nás třídní nahnala do třídy a prozradila, kdy, co a jak.
Vím tedy, kdy a jak. Co mi dělá větší starosti.

Naostro tak budu maturovat stopro z češtiny a ájiny. Taky budu psát praktickou zkoušku z účta a dál nevim. Ekonomický blok nebo ten společenskovědní? A co profilové části? Zemák, nebo fráninu?

Zajímavé, že řeším to, co bude až od března. Kdežto maturiťák v lednu..

Narazila jsem na novou stránku podobnou Book Depository. Princip je stejný - neplatí se poštovné -, jen se tam dají najít hry, DVD a co je pro mě důležité: hudba :D Check this out :)Muse mají velice zajímavá céda.. jinak duhy si nevšímejte, ta tam není, to je jen hra světla :D

Florence dneska přišla.
Clockwork Angel dneska přišel.
Tudíž předpokládám, že Muse přijdou zítra.

Jedno je jisté: v ČR kradou a proto už odsud nic neobjednám!

Teprve včera jsem si udělala čas a podívala se na poslední díl třetí řady True Blood.
Bill si pěkně zhatil skóre, za tým Eric nekopu už od začátku.
Ale tenhle vlkodlak.. ten se mi dostal pod kůži.

Krom toho jsem taky zhltla další díl Vampire Diaries.
Nedošlo mi, že když si ta bitch Katherine vesele odkrágrovala Caroline, dotyčná měla v sobě véčko (uff, kdepák, to je z TB!) a tudíž se probrala jako jedna z pijavic (óó a tady Twilight..)

Ještě že příští středu začíná 6. série Bones a v neděli beloved Dexter!

Přibližně od pondělí se hádáme kvůli tomu, že prakticky každá osoba v naší třídě chce jinou barvu na stužku. Někdo černou, tyrkysovou, vínovou nebo - bože, ne!! - růžovou.
Mně už to je tak nějak jedno, ale proti tý růžový budu bojovat až do konce.
S šerpou už to tak špatně nevypadá. Ovšem dneska se to zase všechno komplet změnilo.

Momentálně jsem naprosto spokojená: knížka je na cestě a cédo Florence by mělo dorazit příští týden v pondělí. Na druhou stranu mi z účtu během jednoho dne zmizel litr. Nu což.

Nějaký srovnávací testy nám strčili v prváku. Výsledky dodneška nevíme.
Dneska jsme psali další, a to proto, aby si porovnali, co jsme se naučili (nebo taky ne, že)
První hodina čeština, ušlo to.
Matika jako další předmět, to už začala být vážně sranda. Zatímco s češtinou jsme se mořili skoro celý stanovený čas, náš matikář/dozor hudroval, že matiku jsme měli už po pěti minutách hotovou. V mém případě to tak rozhodně bylo, protože jsem akorát vyplnila údaje k identifikaci (aby věděli, že já jsem ta blbá :D) a tím to pro mě haslo. Úlohy z druháku jsem si letem světem pročetla, zadání odložila na kraj lavice a vytáhla z tašky Kinga, abych toho tolik nemusela číst doma. Bod pro mě: vypadá to, že nebudu jediná, kdo odevzdal čistý papír.
Už už to vypadalo, že budem moct jít ve dvanáct domů, jenže na nás učitelky vyrukovaly ještě s jedním souhrným testem přírodních věd.
Nejlepší asi byla biologie, chemii jsem si tak trochu pročetla a fyziku jsem otevřela tak na minutu. Pak jsem se zvedla a šla domů.

Hezky jsem zmokla na cestě domů. Knížku, kterou chci, jsem zatím nesehnala.
A - co je důležitý - už mám odblokovanou kartu = hned jsem objednala CA odtud a taky Florence a Muse z Amazonu. We'll see.

Je 10. září, a oni už ho mají i přesto, že oficiálně vychází až 14.
Absolutně nechápu, jak to provedli.

Začalo to včera večer na facebooku.

Nemohli jsme se dohodnout, co se bude dít na maturiťáku.
Nevíme, co z tohohle: stužky, šerpa, prstýnek?
Nemohli jsme vymyslet ideální scénář pro maturitní video.
Nevíme, jaké barvy bude mít naše stužka. (Nápad: „Černá a na tom zlatý nápis "Vzpomínáme".“)
Ideální scénář už máme, jen nevíme, kdo bude mít jakou roli.
Nevíme, na co jsme se tři roky učili češtinu jako debilové, když to stejně potřebovat u maturity nebudeme.
Nevěděli jsme, kdy bude maturitní ples.
Nevěděli jsme, kdy a kde bude stužkáč. Už ale víme.
Nevím, co budu mít na sobě na maturiťáku.
Ale hlavně, nevíme, z čeho budem maturovat a jak to bude vypadat!

A já pomalu začínám panikařit z toho všeho.

Kde jsou ty doby Meteory?!

ATS je jedna velká.. katastrofa. Album už uteklo na internet a já, protože jsem nechtěla kupovat zajíce v pytli, jsem se rozhodla, že si ho nejdřív stáhnu a pak až koupím.
The Catalyst jsem postnula už dřív. Jak jsem říkala, že ho vůbec nemám ráda? Teď ten song prakticky miluju, protože je asi nejlepší na celým albu. Wretchers and Kings taky dobrá. Toť vše. Btw. co ty slaďáčky?!

Takže jsem se rozhodla, že raději dám 8 stovek za tři knížky a 4 za Florence (která stále ještě nepřišla?!), místo toho, abych se v úterý/středu hnala do krámu s CDs.

I WANT THE OLD LP BACK!!!

O den později..
Nejhorším songem je Robot Boy. Prostě jednoznačně. Slaďáčky se mi nikdy moc nelíbily. Blackout vypadal podle jedné epizody LPTV jako solidní song, ale nakonec to "jen ujde". The Requiem mě dostal. To jsem si pak jen myslela: „Proboha, jak mohli udělat tak krásný intro a celou desku tak podělat?!“ When They Come For Me mi zní jako Arash.. Jen mě mrzí, že nejsou moc - počkat, skoro vůbec! - slyšet bicí a kytary, místo toho samý beaty z počítače.

O další den později..
1. The Requiem 10/10
2. The Radiance 5/10
3. Burning in the Skies 7/10
4. Empty Spaces 7/10
5. When You Come For Me 6/10
6. Robot Boy 1/10 - pro mě nejhorší song jak na albu, tak celkově od LP
7. Jornada del Muerto 5/10
8. Waiting for the End 7/10
9. Blackout 8/10
10. Wretches and Kings 9/10
11. Wisdom, Justice and Love 5/10
12. Iridescent 7/10
13. Fallout 5/10
14. The Catalyst 9/10
15. The Messenger 10/10 - možná, že se jedná o nejlepší song na albu. Plný hodnocení proto, protože song prakticky na album vůbec nezapadá; není v něm jediný beat + Chazzův vynikající zpěv.

Celkově to vychází na nějakých 67 %.

Že je to pořád baví, opakovat jedno a to samý pořád dokola.
Mě už to teda nebaví.

Na ostro jsem si otestovala, jak budou vypadat pondělky. Já nemít bábinu v Hradci, asi bych se na Shanea s chutí vybodla. Ale bábinu tam mám, takže jsem si skočila na pokec a na oběd :D
Shane nám zadal první maturitní téma. Děsí mě, že budu muset mluvit 5 minut v kuse bez pomoci. Pak jsme jen tak kecali a kdykoli někdo zmínil nějakou vesnici, on se jen zeptal: „In Czech republic?“

Maminka je na mě někdy tak milá!
Ovšem dneska ráno bych to bez kofeinu nevydržela.

Měla bych si zatleskat. Nasedla jsem do správnýho vlaku, přišla včas do školy, zabrala stejnou lavici, jako minulý rok a směrem domů zase nasedla do správného vlaku. No vida, už se zlepšuju :D
Zato to ranní šlapání na kole, skoro omrzliny na ruce a na nádraží pocit, že tu svoji "snídani" neudržím v žaludku.. to už tak fajn nebylo.
+ Ty dva vagónky, co ráno přijely, co to jako mělo bejt? České dráhy předpokládají, že z Trutnova do Hradce pojede málo lidí?

Rozvrh hodin nemá naprosto smysl. V pondělí mám 4 volné hodiny, v pátek 2. Už zítra se prý máme učit (haha), já bych to spíš viděla na lodě nebo piškvorky s Ivou.

Kreditka mi přišla = jsem schopná si už konečně objednávat knížky z Anglie. Jediné co chybí jsou peníze na účtu :D

A teď se jdu poprázdninově flákat a hltat stránky knih, protože se mi to tu kupí..

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst. Musela jsem, abych věděla, jak to celý dopadne. A tak jsem asi 12 hodin seděla a četla, četla...
Když jsem o půlnoci skončila, byla jsem solidně v šoku. Co to ta Katniss prováděla? A co Peeta? Viděla jsem to asi tak, že si zalezu pod peřinu a nechám ten šok a depku, aby mě převálcovali jako parní válec.
Ani teď se moje nálada nijak moc nezměnila. Ale co tak čtu, hodně lidí se chystá si poslední díl o víkendu přečíst. Ti, co už to mají za sebou, neví, co si mají myslet a prožívají šok jako já. Aspoň v tom nejsem sama.
Tady máte na závěr písničku, kterou si Katniss prozpěvovala. Doporučuju poslouchat text, je velice optimistický.


Are you, are you
coming to the tree
where they strung up a man they say murdered three
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where the dead man called out for his love to flee
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Where I told you to run so we'd both be free
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

Are you, are you
coming to the tree
Wear a necklace of rope side by side with me
Strange things did happen here
No stranger would it be
If we met up at midnight in the hanging tree

PS: One thought: I don't need men to break my heart, books can do it, too.

Mike Shinoda mě zase začíná dostávat. Na novejch promo fotkách mu to neuvěřitelně sekne.
Song už se mi líbí trochu víc, než v době, kdy měl premiéru. Ale vážně trochu.
Video je.. divný? Proč tam je Rob za bicíma, Brad nebo Dave s kytarou, když vůbec nejsou potřeba? Prostě nechápu. Ale ty barvičky se povedly :D Joe odvedl dobrou práci ^^

Nemám to v povaze.
Nedělám to, co chtějí jiní, dělám to, co chci JÁ! :D

Dvakrát mi dnes bylo sděleno, že jsem závislá na redbullu. Gól byl, když máti řekla, že mi to ničí mozkový buňky. Tak jsem se jí vysmála a přešla do defenzívy. Vyjmenovala jsem kafe, cigára, ...
Směšný, řekla jsem si. Jenže ono na tom asi něco bude.. heh.

„No né, ty tady ještě bydlíš?“ počastovala jsem sestřičku pozdravem. Vůbec je divný, že vydržela celý týden u (pro mě) neznámého strýce.

„A co tam budeš dělat?“ zeptala se máti se smíchem. Otázka pro vás: přijde vám normální, že vaše drahé rodičovstvo nepůjde na váš maturitní ples, který je jen jednou za život? Btw. sama mám neskutečnou hrůzu z podpatků (ty kecky prostě nějak narafičím!) a společenských šatů, ale beru to jako mezník v životě. Za tuhle otázku bych máti vážně zabila, protože tím dává jasně najevo, že se nehodlá účastnit jakýchkoliv společenských akcí. Na ni už ani sarkasmus nezabírá. Nejlepší je mlčet, a proto se to teď pilně učím. Možná, že ta škola v Českých Budějovicích bude daleko tak akorát...

Že prý už bude nová státní maturita. Což je skvělé, protože mi to geniálně boří plány. S Kýťou jsme si říkaly, že červen+červenec+srpen pojedem do Anglie na brigádu. Já se nad nápadem rozzářila, a to i za předpokladu, že mi STOPRO zase někdo ujede na Rock for People.

„Půjdeš s náma do města?“ Tereza se ptá.
„Proč? Co bych tam dělala?“ odpovídám.
„Je tam nějaký rádio Blaník, tak se tam pudem podívat,“ oznamuje.
„Jo? A kdo tam bude?“
„Prej Petra Janů a já nevim kdo ještě..,“ jmenuje.
„Ahá, tak to si to tam hezky užijte!“ popřeju jí. Já a Petra Janů, proboha!!

Život je někdy tak neuvěřitelně posr...

Blog jsem si založila proto, abych předešla tomu, aby se moje drahá maminka nedočetla něco, co by neměla. Proto jsem papírovou formu se zámkem vyměnila za elektronickou podobu.
Jsem ráda, že už jsem z tý holky, co psala takový nehorázný blbosti, vyrostla. Doufám. :D

Recese musí být. „V případě naléhavých okolností informujte, prosím: mě. Telefon: mám.“

Wake up and look me in the eyes again..
I need to feel your hands upon my face...
Při tomhle songu teď chodím spát ^^
(EDIT: Zagooglovala jsem, abych věděla, odkud jsou. Z Británie, jak jinak. Na tohle mám čuch. Konkrétně jsou z Leeds. Tohle město se pro mě stává jedno z nejlepších v UK.)

Bábina včera volala, aby ze mě dostala nejnovější události a drby. Většinou, když k ní přijedu, hudruju na svýho otčíma, protože je někdy neuvěřitelně těžký ho vystát. No a ona asi čeká, že k ní budu jezdit na celý dva měsíce, jako to bylo kdysi.. Jenže už mi není 12. Řekla jsem jí, že pochybuju o tom, zda-li s náma ještě bydlí moje mladší sestra, protože doma nebyla celej týden. Je u nějakýho strýce, kterýho naprosto neznám, ale ona mi cpala do hlavy, že ho prostě musim znát. A já se jenom tlemila její snaze mi osvěžit paměť.
Mám noční můry - nejprve mi do snů leze bývalej třídní a hrozí matikou, z který mám hrůzu (a s hrůzou jsem se i probudila!), pak vidím zase naší současnou třídní při účetnictví. Posledních 14 dní prázdnin hodlám náležitě využít.
Kromě toho se u nás konal festival Brutal Assault. Ve čtvrtek jsem byla ve městě a metláky jsem potkávala na každým kroku. V noci to pěkně rozjížděli. Myslela jsem si, že Children of Bodom budou největším lákadlem, ale když měli hrát, nic moc jsem neslyšela. Vtipně jsem to pojmenovala "tichým metalem". V sobotu/neděli ráno vyhrávali tak nahlas, že mě vzbudili blbci. Doufám, že tady příští rok touhle dobou nebudu :/

Čtečka elektronických knih by se mi dost hodila, jenže ty prachy za to..

Máte osobitý smysl pro humor a ti, kteří vás znají již delší dobu, jsou na něj zvyklí. Potíže nastanou, když začnete vtipkovat na úkor kohosi, s kým jste se nedávno seznámili. Urazí se a kontakt ukončí. Bude potřeba hodně času na urovnání vztahů mezi vámi.

Na horoskopy jsem nikdy nevěřila, ale hned první věta mě zaujala :D
Jsem vzhůru už od půl šestý, takže jsem si dala red bulla. Hodlám se dneska flákat = dokoukat pokud možno první sérii Tudorovců, pár dílů FlashForward a taky dočíst Catching Fire. Nebo aspoň pár dalších kapitol z těch tří dalších knížek..

Tohle ještě stihnu předtím, než začnou dávat Školu ro(c)ku.
Zdál se mi úžasnej sen.
Už nevím příčinu, ale otčímovi jsem do očí řekla: „Naser si!“ Došlo i na zdvižení prostředníčku. Poté jsem ale musela bydlet na dvoře, a to pouze s počítačem, ale s internetem. Což nechápu, protože on dělá přesnej opak - odpojuje ho.
Na víc si už tak nějak nepamatuju.

Ráno zapínám počítač.. že se zase budu hrabat půl dne v mailu.. ale nějak dlouho nabíhal, tak jsem notebook zavřela a šla se nasnídat.
Vrátila jsem se, obrazovka černá a počítač nereagoval.
Tak jsem ho nechala, aby se hezky vybil - a že jsem čekala hezky dlouho! -, dala ho nabíjet a v klidu zapla.
A pak jsem ho čistila antivirákem a našla jsem.. trojskýho koníčka.
To máš za to, že tak nehorázně moc stahuješ!

Shánim Shiver a Hush, Hush česky. Napsala jsem na fórum na ulož.to, protože tam člověk najde skutečně všechno. A přišla mi odpověď:
Knížky které sháníš jsem nesehnal, ale třebas se mohou hodit tyto: :-)

Jaký? Brouk Pytlík a Neználek!!

Tatínek momentálně trčí kdesi v Náchodě a čeká na odtah.. nebyla bych to já, kdybych se tomu škodolibě nezasmála.

Mám nějakou špatnou náladu. Včera v noci jsem dlouho nemohla spát. Co se divím, vždyť jsem srkala red bulla pár hodin před tím.
Musela jsem jít na chat s Cassandrou Clare, protože se chystala oznámit nějakou velkou novinu.
Nečekala jsem, že by mi z toho spadla čelist, ale ono jo. Doslova. Už teď se nemůžu dočkat Města padlých andělů, které vyjde až v březnu. Oni budou další dva díly: květen 2012 a září 2013 (a jak si to mám asi tak přečíst, když už svět nebude existovat?! :D)

The Catalyst se mi nelíbí. Budu se muset nějak přinutit, abych začala ten song začala mít ráda, jinak u mě Linkini skončili.
Disco rock. Kde jsem to jen slyšela...

To mě zas jednou něco napadlo :D

Dnešní den byl perfektní. Nebrala jsem ohledy na to, že bude moje mrňavá sestra sama doma a na celý den si odjela do Hradce.
Zrní pro Kennyho -> dobytí karty na MHD -> hypermarket, Red Bull ♥ -> hodinový kecání s Ivou, návštěva Bontonlandu, kde jsem objevila HAARP za pětikilo (zvažuju to..) -> další hypermarket -> 7 hodin v kině.
Nevím, proč jsou všichni tak vyjukaný z Počátku. Chvílema jsem se ztrácela. DiCaprio byl ve snu a v něm vstoupil do dalšího, takhle asi třikrát. Mě spíš bavila Ellen Page a Joseph Gordon-Levitt.
Pak jsem byla podruhé na Zatmění. Bylo tam nějak podezřele moc chlapů.
Teď mě pekelně bolí žaludek z hladu a chce se mi jít spát.
Taky mi utekla premiéra The Catalyst od Linkinů, ale už mám ten song na ploše, tak si ho pustím až zítra. Radši.
Tak dobrou noc, vážení :)

PS: V lednici se mi chladí další Red Bull ♥ :D:D

Ou! Jsem se zamilovala!
Víc songů - ehm, dva další :D - na myspacu.