Life sucks

Ovšem bez kapky alkoholu v krvi. Tomu se říká výkon! :D

Po roce k nám opět přijela pouť. Já se jako malá těšila na centrifugu. Peněz jsem moc nedostala, ale můj nevlastní bratříček nás pozval na autodrom a tak jsem se v jedenáct večer vozili, naráželi do sebe a já se tlemila.
Z důvodu, abych si neudělala trapas někde na náměstí :D, jsem od oběda nic nejedla. Sestru jsem překecala, aby se mnou šla na kamikazi. Ou, jak dobře jsem udělala, že jsem neměla nic v žaludku! Pohyb dozadu můj žaludek prostě nemá rád. Navíc jsme pak se sestrou nemohly mluvit. Myslím, že jednou ročně tahle atrakce bohatě stačí. Nebo nevím, že bych ještě v pondělí večer šla..
EDIT: slíbila jsem video; je to špatně natočený, setřin telefon prostě není nic moc.

Se ségrou jsem se docela dlouho neviděla, takže jsme hezky pokecaly. Bratříček se hádal se svojí přítelkyní, ale to takovým stylem, že ona na něj řvala, odešla, on jenom zíral a ona se nakonec pak stejně vrátila, aby ho seřvala znova. Blondýna, no. Sestřička pak potřebovala na záchod, tak jsme zapadly na konec náměstí. Jenže tam se to hemžilo nějakýma mlaďákama, takže si musela počkat.
„Kolektivní chcaní skončilo, asi už můžeš jít,“ řekla jsem jí. Někdy jsem si vážně připadala jako nalitá.
„Ha ha ha.“ A výtlem.
Nebo taky hodnotila zadky.
„Ten byl docela pěknej,“ řekla.
„Kterej? Ten blonďák u strašidelnýho hradu?“
„No.“
„Ten se mi nelíbí.“
Když jsem navrhla já jednoho, prostě řekla:
„Toho ti neschvaluju.“
„Jak neschvaluješ? Tobě to může bejt fuk!“
Nakonec jsme skončily u jeho zadku, když prošel kolem nás :D

V jedenáct jsem dobrovolně nasedla do káry na autodromu se svojí sestrou a nechala se omlátit. Modřiny se začínají vybarvovat. I když nevim, od čeho některý jsou.. :D
Domů jsem dorazila o půl dvanáctý promoklá až na kost. Tak jsem ze sebe pracně sundala nalepený kalhoty, špinavý (já budu asi brečet! ty boty byly žlutý!) kecky a šla jsem spát.