Škola. Hrůza.
Toto pondělí jsem si prošla menší krizí, kdy jsem měla chuť s vysokou školou seknout. Chápejte, měla jsem čtyři měsíce prázdnin, a proto jsem neměla ani pomyšlení na to, že bych zasedla do lavice a učila se.
Nebo psala seminární práce v rozsahu dní na několik stran.
Nebo se zabývala myšlenkami na to, co do těch zatracených referátů napíšu.
No, poté, co nám přednášející na právu prozradil, že v tu dobu (okolo sedmé hodiny večer) všichni rozumní lidé sedí v hospodě, jsem měla chuť vzít ho za slovo. Protože by to prostě bylo jednoduché, prostě to vzdát bez boje, víte?
Taková já jsem; když se nedaří, vzdávám to.
Dokonce jsem si na právu napsala i seznam se sloupečky "ano" a "ne". Důvodů, proč nepokračovat ve studiu, bylo samozřejmě víc. Nutno podotknout, že některé z nich byly dost debilní.
Ale pořád tam jsem. A budu, dokud mě to nevytočí tak, že s tím seknu. Nevzdávám to.
Pro teď.
0 komentářů:
Okomentovat