Life sucks

Nevím, mohla bych napsat to, co už jsem tady napsala, tedy: škola je hrozná a město není o moc lepší. Až dnešní cestou domů jsem si uvědomila, že bych si na to zvykla. Ne, nemám moc ráda změny, ale tohle bych časem zvládla. Možná za semestr, možná za víc. Jenže jsem celýmu tomuhle plánu nedala šanci a zarazila ho rovnou v zárodku.

Včera jsem zamířila do školy ne kvůli výuce, ale proto, abych si vyplnila žádost o zrušení studia. Přiznávám, že se mi to nedělalo vůbec lehce; nějakou část mě to mrzelo. Pravděpodobně jsem několik lidí zklamala svou neúčastí a neochotou strávit další tři roky ve škole, ale to mi je jedno. Pokud se nestane něco opravdu výjimečného, příští rok budou vysoké školy taky určitě existovat.

Těch důvodů, které k téhle situaci nakonec vedly, bylo víc. Sama jsem si ještě v hlavě ani neurovnala, který že měl tu největší váhu.

Jeez, pojedu do Irska válet sudy z těch travnatých kopců!

No vážně, co mi teď asi tak zbývá? Ano, návštěva pracáku. Neskáču sice deset metrů vysoko, jak jsem nadšená, na druhou stranu ani tohohle rozhodnutí nelituju. Chtěla bych mít vlastní příjem, abych měla na léto, které bych pokud možno chtěla mít ještě lepší než to letošní - prostě festivaly od června do srpna. Navíc mi byla nabídnuta možnost jet o prázdninách do Anglie do Liverpoolu a předpokládám, že ani to by nebylo zadarmo. A ještě si chci pořídit asi tak milion cédéček, a co jako?

Otázkou ale je, jakou práci seženu...

Kromě toho, že jsem včera ukončila školu jsem se taky dozvěděla jednu moc zajímavou věc. Na facebooku mi napsal jistý klučina, ze kterého se vyklubal můj napůl vlastní bratr. A aby to nebylo všechno, vyšlo najevo i to, že máme i sestru, která je z nás tří nejmladší. Čuměla jsem jako péro z gauče, s prominutím. Všechno to potvrdil telefonát mamině, která nic nepopřela. Když jsem jí však napsala, že mám evidentně i sestru, naprosto v klidu mi odepsala, že ano, mám i sestru.

Tahle otázka se mi honí hlavou od včerejšího dne prakticky neustále. Dříve či později dojde i na to, že ji vyslovím nahlas a budu chtít odpovědi. Debatu jsem plánovala na dnešní večer (jak o vysoké, tak i o sourozencích), ale protože jsem emočně vyčerpaná a pořád nabroušená z jedné jízdy MHD v Jihlavě, kdy jsem málem nestíhala vlak (díkybohu za to zpoždění!), odložím to na jindy. Možná na zítra.

Musím ale uznat, že jsem od včerejšího dne (sourozenci stranou) v klidu, jelikož vím, že už nebudu muset přemáhat spánek při přednáškách, plácat dohromady seminární práce nebo se nervovat kvůli zkouškám. Přinejhorším rok. Stejně mě však pronásleduje otázka, zda bylo dobré vůbec na školu nastoupit nebo tak brzo odejít...