A to znamená, že nám (aspoň podle Mayů) zbývá 356 dní života. 8544 hodin. 512640 minut.


(Matika mi nikdy moc nešla, takže počty berte s rezervou.)

Když to nebudu brát vážně, řeknu si: No, začíná nám pomalu hořet koudel za zadkem, co?

V tom následujícím (posledním?) roce musím:
  • vymalovat svůj šmajchlkabinet nějakou pěknou barvou a pak si tam něco načmárat
  • začít plánovat (poslední?) festivalovou sezónu
  • najít si práci - ale už fakt jako
  • koupit si lupen na Coldplay
  • pořídit si festivalové vybavení: nový spacák, sluneční brýle, špunty do uší a nejspíš i nějaký kolíky ke stanu do zálohy (znám se...)
  • snažit se nerozmyslet si to tetování (dávám tomu měsíce až dva roky)
  • přečíst aspoň 150 knih
  • ovládat svoji vznětlivost a nenechávat se otčímem zbytečně rozčilovat
  • shodit pár kilo a opálit si břicho
  • nenechat se překecat, abych šla znova na vysokou
  • nezamilovat se (knižní crushe se nepočítají)
  • postavit aspoň jednoho sněhuláka
  • znovu navštívit Anglii (fingers crossed! x)
  • nezešílet ze své mladší sestry
  • zároveň ji naučit poslouchat indie
  • drbat Gepana na břiše (...)
  • zkusit si znova obarvit část hlavy na modro.
Samozřejmě, většina těch věcí je naprosto nepředmětná.

Ale who gives a fuck? (již brzy na vaší klíční kosti)

Čtením tohohle nesmyslu jste strávili asi minutu, už je rok 2012! Tick tock, běží vám čas! :)

0 komentářů: