V pátek při příjezdu domů opět seděla Kristýna u počítače. Jak jinak.
Změna nastala, když mě včera k němu pustila. Podívala jsem se na Speak s Kristen Stewart. Poté jsme předávali kytky mámě k svátku. Já jí koupila 3 gerbery. „Ty jsou krásný. Ale stačila by jedna.“ No alespoň jsem jí udělala radost, když už si ji nikdo jinej nezasloužil. „Máš dvě kila?“ optala se mě Kristýna. Podívala jsem se na ni a nic jsem neřekla. Nevim, na co se ptala, když mi je stejně ukradla. Přišla jsem na to ráno, když se mi vybila baterka v MP3. Nejsem blbá.
No a tím odstartovala moje debilní nálada. Za celý den jsem řekla asi 3 věty. Povídala jsem si s klukama a s papouškem, kterej byl zavřenej v koupelně. Jakmile jsem se podívala na Kristýnu, začala se mi vařit krev. A do očí se mi hrnuly slzy. Brzdila jsem to, ale moc se to nedalo. Toužila jsem si najít nějakej koutek, kde by mě všichni ignorovali, jenže ten u nás není. Jenom balkon, ale na tom je cca 20 cm sněhu. Zvažovala jsem možnost skočit z mostu, ale zavrhla jsem ji. Nejspíš to teď bude každej víkend.
0 komentářů:
Okomentovat