Life sucks

Tak jako každej čtvrtek jsem šla od autobusu domů se sluchátky v uších. Na druhý straně jsem si všimla nějakýho kluka, ale neznala jsem ho. Šla jsem si a šla a vtom mě najednou skoro předběhnul ten kluk. Nelekla jsem se. „Nevíš, jestli tady je někde otevřenej krám?“ Můj výraz zřejmě řekl vše, takže se zeptal ještě jednou. „Krám?“ Určitě i vinou sluchátek jsem ho neslyšela. „No to nevim,“ řekla jsem. Napadá mě, že jsem naprostej magor, protože tady žiju už přes 8 let a nevim, kde je jakej krám. „No jedině Plus, jinak nevim,“ ukázala jsem směrem po hlavní silnici směr Plus. „Jako pořád rovně?“ Velice chápavej člověk. „Jo a pak tam je kruhák a tam dole je.“ a opět jsem ukázala, ale tentokrát směrem dolů. „Jo já jenom chtěl vědět, jestli tady někde není nějakej otevřenej krám.“ Kolik mu mohlo bejt? Po hlase bych tipla o něco víc než 20. Celkem hezkej...A jen asi o 10 cm vyšší než já. „Tady už asi ne,“ odpověděla jsem a už se otáčela směrem pryč. „Jo tak díky čau.“ Nebo co to říkal, já už měla dávno sluchátka v uších..:)
Ó dneska jsem s nim jela MHD, pak za náma šel a pak jsem mu držela dveře. Ó:)