Life sucks

Třídní. Kdo jinej.
V pondělí přišel do třídy, řekl, ať si vezmem papíry a nadiktoval otázky. Písemka. Jak jinak. Ještě ke všemu neohlášená. Potom si to vybral jen od pár lidí. Samozřejmě že i ode mně.
„Věříš si v tomhle testu?“ zeptal se mě a vyrušil mě z koukání z okna. „Ne“ prohodila jsem celkem neslyšně. „A co kdybysis to psala do sešitu? Když si to tam nenapsala tak to znamená, že to nemáš v hlavě.“ Ta lhostejnost co z toho zněla! Já si s kyselým obličejem, který sem zase neudržela, otevřela sešit. Nic jsem si nenapsala. Kašlu na něj. „Buď slušná jo? Nehodlám na rodičáku poslouchat kecy,“ odvětila mi doma máma.
Zdála se mi noční můra. Někdo mi na tomhle stole, na kterym mám počítač, řezal Kennyho. Měl něco v kožíšku nebo už nevim. A pak začal krvácet z pusy. Mezera a následně jsem šla za mámou, kde je, a ona, že ho „vyhodila“...prostě ho nechala umřít...